4.5.2014 | Autor: Honza Pikous | sekce: publicistika Již 12. května začíná na jihu Čech jedenáctý ročník Budějovického Majálesu, festivalu určeného především mladým lidem, jehož hlavními organizátory jsou studenti středních a vysokých škol. Festival během pěti dnů nabídne nejrůznější kulturní akce - od divadelních představení přes pouliční umění až po koncerty. Co se hudby týče, na letošním ročníku vystoupí například britští The Feud, česká elektronická kapela Skyline nebo slovenští rockeři Billy Barman. A právě o hudební složce Budějovického Majálesu byla řeč s hudebním dramaturgem festivalu, dvaadvacetiletým studentem brněnské Masarykovy Univerzity Petrem Pouzarem.

Na úvod - jak se z návštěvníka a fanouška Budějovického Majálesu stane šéf hudební dramaturgie festivalu?
Je to poplatné tomu, jak funguje organizační tým. Starší členové se po dokončení škol potřebují věnovat práci anebo toho mají hodně už právě kvůli té škole, tak předávají svoje zkušenosti a know-how mladším nástupcům, které si určitým způsobem vychovávají. Já jsem byl vybrán svým předchůdcem, Martinem Kolářem. Nejvíce mi prý pomohl fakt, že jsem měl tendenci do dramaturgie kecat už jako fanoušek. Tehdy jsem, myslím, posílal dokument se seznamem kapel a krátkou anotací, proč si myslím, že by se měly na festivalu objevit, a odkazy na videoklip a živou nahrávku. Asi jsem prostě ve správný čas ukázal, že o té věci přemýšlím dobrým způsobem.

Tím se dostáváme k další otázce, jak ty kapely vybíráš? Předpokládám, že se musí jednat o průběžnou práci během celého roku, asi těžko si můžeš v půlce dubna říct „Tak, a teď vymyslíme dvacet kapel a těm napíšeme mail“. Jak si takříkajíc udržuješ přehled? Jenom když si vzpomenu na poslední tři ročníky, byli tu Giantree z Rakouska, Rocky Leon ze Spojených států, Jazzsteppa z Británie - to přece nejsou kapely, které běžně objevíš na YouTube nebo Facebooku.

Příprava programu je běh na dlouhou trať. Na každý ročník si na ploše tvořím soubor poznámkového bloku, kam si píšu všechno, co mě kdy kde zaujme. Snažím se sledovat i různé články a ankety monitorující českou scénu, samozřejmě i hudební ceny. Vybrat si jen těch, jak říkáš, dvacet kapel by nešlo už čistě z časových důvodů, muzikanti mají obecně nabité kalendáře a tím, že je náš festival fixovaný na jedno datum, občas o některé umělce tímhle způsobem přijdeme. Je to takové dohadování ve stylu: 'V pátek už máme zabookovaný koncert v Drážďanech, ale ve středu jsme v Bratislavě, nešlo by to ve čtvrtek?' 'To bohužel ne, ve čtvrtek se teprve staví stage' 'No, a nešlo by to posunout?' 'Nešlo.' Takže u těch zahraničních kapel je to hodně o tom napsat opravdu desítky nebo stovky emailů a čekat, jestli a případně jaká přijde odpověď. U českých je to samozřejmě trochu jiné, ale zas nejde vždy mít všechno, na co si člověk vzpomene, musíme respektovat třeba program budějovických klubů, abychom pokud možno nedělali stejné věci v rozsahu jednoho měsíce a tak podobně.

K těm kapelám, které konkrétně zmiňuješ - vybral jsi výborně, protože se na nich dají ukázat různé způsoby dramaturgie. Giantree jsme ještě právě s Martinem Kolářem objevili na rakouském rádiu FM4, které velká část týmu poslouchá. Vyrazili jsme si je poslechnout naživo a ukázalo se, že to jsou skvělí lidé i muzikanti.

Rocky Leon naopak vzešel jako tip od několika členů týmu, což je další zdroj inspirace, který se snažíme reflektovat. Třetí příklad, Jazzsteppa, byl taky na doporučení, ale tentokrát od Prokopa Holoubka z Midi Lidí, potažmo agentury Bum Bum Satori, se kterou dlouhodobě spolupracujeme. V tomhle jsou kontakty a vazby na scénu moc důležité, vozit sem některé kapely kvůli jednomu koncertu by bylo třeba vzhledem k letenkám moc drahé, ale když se ty náklady rozloží mezi několik koncertů po republice, už to myslitelné je.


Jsi při vybírání interpretů nějak omezen rozpočtem, ve smyslu: 'Tak, letos máme na hudbu tolik a tolik peněz', a s tím pak musíš pracovat? Už se ti například stalo, že jsi musel vybírat mezi jednou lepší a tvému srdci milejší kapelou a dvěma dobrými a tobě ne tak milými kapelami, ovšem za stejné peníze jako byla ta jedna? Jak bys takovou situaci vyřešil?

Do rozpočtu přibývají peníze postupně a podle toho se mění i část alokovaná na hudební program. Nestane se, že by někdo řekl 'tady máte milion a předveďte, co umíte'. Na druhou stranu jsou naši fundraiseři a vedení schopni do určité míry předvídat příjmy od sponzorů, kteří nás už podpořili, takže v prosinci už zhruba vím, s kolika penězi můžu určitě počítat a postupně přichází updaty ohledně toho, kolik přibylo a ještě přibýt může. Tomu je pak třeba přizpůsobit výběr, vždycky se snažíme připravit 'dražší' a 'levnější' variantu. V zásadě ale máš pravdu, nakonec se to vždycky dostane do fáze, kdy se řekne 'na open-air máš tolik a tolik' a my se prostě musíme nějak vejít.

K té modelové situaci - samozřejmě se to stává a je potřeba to vyřešit. Vždycky hodně záleží na ostatním programu, snažíme se line-up dělat pestrý a přístupný co nejširšímu publiku, kvůli čemuž se z jeho tvorby ve výsledku stává ohromná skládačka, kde je třeba zohlednit jak, kdy, která hudba funguje, jestli třeba kapela určená i pro starší fanoušky nehraje v čase, kdy oni jsou teprve na cestě z práce a podobně.

Abych ti ale odpověděl - asi bych vzal tu velkou, mně nejmilejší, a ten nedostatek peněz na jiný slot v programu vyřešil tak, že bych dal šanci nějakým nadějným mladíkům, kteří by byli ochotní přijet za cesťák - cena koneckonců neurčuje to, jak si divák show užije. Pokud by ale ty dvě druhé kapely hrály žánry v programu jinde nezastoupené, jedna z nich v Budějcích nikdy nehrála a druhá měla zrovna venku novou a kritikou skvěle přijímanou desku, zase by to bylo na dlouhé rozhodování.


Před dvěma lety hrála na festivalu kapela The Feud a zaujala spoustu lidí, loni na podzim jste ji dokonce do Budějc přivezli na koncert do klubu Slavie a na letošním Budějovickém Majálesu bude zase - čím to, že zrovna tato kapela Budějčáky (a tebe) tolik zaujala?

Letos vystoupí hlavně proto, že jim během tohoto roku vyjde debutová deska, která by pro ně mohla znamenat ten pověstný breakthrough, takže to dává smysl z tohohle hlediska. Na listopadovém koncertě v Café Klubu Slavie bylo nějakých dvě stě až dvě stě padesát lidí, věřím, že zbylým šesti tisícům návštěvníků pod pódiem tenhle fakt vadit nebude. Kluci už před těmi dvěma lety dělali skvělou pódiovou show, umí pracovat s publikem tak nějak od přírody, a teď se už i hudebně dostali na dost vysokou úroveň, aby výsledný mix lidi zaujal. Uvidíme, úspěch bych jim moc přál. Osobně mě zaujali prostě tím, jací jsou a jak tvrdě jsou na sobě ochotní pracovat. Měl jsem možnost s nimi osobně mluvit už kdysi dávno po koncertě v Chapeau Rouge, kde hráli s A Banquet, pak souhlasili s tím, že přiletí zahrát na náš festival, sám jsem je dojel vyzvednout na letiště, po festivalu zas odvezl, oni na všechny z týmu byli moc milí a vděční za šanci zahrát si u nás a všichni jsme si společně s nimi užili spoustu legrace.

Další kapelou, která překvapila mnoho lidí a mě osobně úplně nadchla, byla Princess Chelsea z Nového Zélandu. Mohl bys popsat ještě tenhle konkrétní příběh, jak jsi Chelsea a její hochy objevil?

Myslím, že to byla také kapela objevená na FM4, kde začali hrát ten jejich nejznámější song The Cigarette Duet někdy na samém začátku roku 2012. Rychle jsme prozkoumali zbytek repertoáru, minimum v té době dostupných živých záznamů a pak jsem zkusil napsat bookerovi kapely, jestli náhodou není šance, že by Princess Chelsea jela evropské turné zrovna v termínu našeho festivalu. Přesně tak jsme tehdy psali opravdu desítkám dalších kapel, od kterých v naprosté většině chodí zamítavé odpovědi, takže jsme s ničím moc nepočítali. O to větší byla naše radost, když zpátky obratem přišel email s informací, že den po našem festivalu kapele začíná evropské turné zastávkou v Berlíně, ale dodávka s vybavením vyjíždí tak jako tak z Prahy, a pokud Chelsea bude ochotná zkrátit si o dva dny dovolenou, určitě se domluvíme. Chelsea ochotná byla a když pak s příchodem jara 2012 přišla vlna úspěchu klipu The Cigarette Duet a lidé v kavárnách si prozpěvovali 'it's just a cigarette', my jsme si mnuli ruce.


Kromě nepříliš známých kapel ze zahraničí hrají na Budějovickém Majálesu i věhlasní čeští interpreti a stálice festivalových pódií - loni Vladimir 518 nebo Lenka Dusilová, předtím Tata Bojs nebo Midi Lidi. Berou tito ostřílení matadoři české hudební scény, zvyklí hrát na velkých pódiích festivalů s daleko větším rozpočtem i organizátorským zázemím, než má Budějovický Majáles, ohled na to, že ho pořádají nadšení studenti středních a vysokých škol ve svém volném čase? Jsou ochotni odpustit i nějakou tu chybičku? Je jim myšlenka festivalu, tak jak ho děláte na jihu Čech, sympatická?
Jsme opravdu moc vděční za to, jak nám je naprostá většina vystupujících schopna vyjít vstříc. Ještě víc to podporuje toho přátelského až rodinného ducha festivalu, což je pocit, který bychom rádi vyvolávali. Stejně tak je to i u honorářů, všichni chápou, že bez příjmů ze vstupného opravdu nikdy nemůžeme být na stejné finanční úrovni jako velké české festivaly a vychází nám vstříc i v tomhle ohledu, za což bychom chtěli i touhle cestou moc poděkovat. Jsme moc rádi, že u nás kapely chtějí hrát a že kolikrát náš festival někde zmíní i s odstupem několika měsíců nebo i let.

Čas od času si může během týdenního studentského veselení někdo stěžovat, že je ve městě akorát kravál a bordel. A je asi pravda, že starším lidem indie rock nebo nějaké elektro rošťárny moc říkat nebudou. Snažíš se tedy do programu dávat něco, co by mohlo zaujmout i starší a řekněme konzervativnější publikum? Je něco takového v programu i letos?

O širší záběr programu se snažíme, byť samozřejmě je třeba mít na paměti, že většinu návštěvníků našeho festivalu budou vždy tvořit středoškoláci. Z hudebního programu bych vybral hlavně kapelu The Fireballs, která vystupuje na hlavním pódiu v pátek 16. května od 17:15 a hraje poctivý rock'n'roll padesátých a šedesátých let. To je podle mě hudba, která nutně roztančí opravdu každého a byla by škoda, nepřijít se na jejich skvělou show podívat. Z ostatního programu můžu jmenovat třeba folkový večer, cestovatelské besedy nebo možnost vyzkoušet si dirigování orchestru Opery Jihočeského divadla. Na našem webu v sekci Program je možnost roztřídit jednotlivé body zaškrtnutím políčka 'vhodné i pro seniory', další zajímavé věci je možné najít i tímhle způsobem.


Co osobně považuješ, mimo těch už zmíněných Feudů, za svůj největší dramaturgický úspěch, na co jsi nejvíc pyšný? Třeba kapela, na kterou jsi náhodou narazil, nikdo ji moc neznal a při vystoupení na vašem festivalu z ní všichni byli nadšení...
Tězko vybírat, těch skvělých vystoupení už byla spousta. Já sám jsem úplně nejradši, když kapela odjíždí spokojená, s úsměvem na tváři a pocitem, že si hraní na Budějovickém Majálesu užila, to je takový pěkný osobní úspěch, ještě o to lepší, když si s nimi člověk stihne dát drink :)

A poslední osobní otázka - jak se dá skloubit funkce hudebního dramaturga festivalu se studiem právnické fakulty?
Není to nejjednodušší, oboje si žádá relativně hodně času i nějaké duševní pohody, protože bohužel nejde nadšeně objevovat novou hudbu, když má člověk starostí až nad hlavu. S tím, že jsem letos při škole začal ještě pracovat, cítím, že už i můj čas v majálesovém týmu se krátí a je na čase předat pomyslné žezlo někomu dalšímu. Už letos v rámci mini-týmu hudební dramaturgie mám k ruce čtyři lidi, kteří mi se vším moc pomáhají, protože sám bych to určitě nezvládl dělat pořádně. Příští rok už bych to celé chtěl jen zdálky pozorovat a dělat supervizora, který může poradit s výběrem kapel nebo různými praktickými problémy, ale tam asi moje role bude končit. Nemám rád, když se něčemu nemůžu věnovat na sto procent a myslím si, že Budějovický Majáles je takový projekt, který si přesně takovou péči zaslouží.


Budějovický Majáles, České Budějovice - Sokolský ostrov, 12. - 16. 5. 14