22.6.2011 | Autor: Adam Pešek | sekce: publicistika O Praze se dá prohlásit spoustu věcí, ale jen těžko ji lze označit za město vyhlášené svými hudebními festivaly. Velké koncerty typu Radiohead či Green Day však naznačily její možnosti a letošní premiéra Prague City Festivalu si klade za cíl českou metropoli vyhledávanou festivalovou destinací učinit. První ročník se spokojil s pouhým jednodenním programem, nicméně nepříliš početnému line-upu vévodí světoznámá jména The Hives, House of Pain nebo 30 Seconds To Mars.

Harmonogram dvou stagí v areálu pražského výstaviště se navíc nemá krýt, což pro návštěvníky znamená, že nemusí mít obavy o překrývající se koncerty jejich oblíbených interpretů. Z dvanácti účinkujících, které doplnil vítěz českého YouTube Festu Flattus vybíráme ty, od nichž očekáváme nejzajímavější vystoupení.

Prague City Festival, Praha - Výstaviště Holešovice, 23. 6. 2011

---

Gogol Bordello

Gogol do ruské společnosti pašoval ukrajinskou kulturu a Gogol Bordello světu obdobně ukazují tu cikánskou. Harmonika, housle, bicí, kytary, kabaret, dub, na první pohled tahle směska vypadá na bordel, ale s cikánskou náturou a jakýmsi pochybným hudebním citem to funguje. Živelné, veselé, rozjařené, rozjuchané, další kladně hodnotící synonyma si určitě snadno najdete sami, podstatně hůř už se budou hledat negativní názory o jejich koncertech.

Ve velkém stylu v Česku se představili už na Colours of Ostrava, Rock for People i samostatných pražských koncertech, jejich volba tedy je něčím jako sázkou na jistotu. Klidný dojem, jejž slovo jistota evokuje, však rozhodně nečekejte.

---

The Gaslight Anthem

Když si hudební časopis Kerrang! dal v roce 2008 na obálku fotku The Gaslight Anthem, komentoval to slovy, že o téhle kapele ještě hodně uslyšíme. Nakolik o nich kdo slyšel asi těžko rozsoudíme, předhánění se internetových serverů v co nejvyšších hodnoceních desky The 59 Sound ale kvalitu minimálně naznačuje.

Nenápadný punk rock, jehož kmotrem je Bruce Springsteen, má silné melodie, poetiku, atmosféru a plyne naprosto přirozeně. Texty odkazují na Boba Dylana i Casablancu, a pokud existuje něco jako chytrá přístupná hudba, The Gaslight Anthem si k ní můžete přiřadit. Články o příjemné pražské premiéře sice na první pohled nic neříkají, po okouzlení zvukem devětapadesátého roku vám dojde, že tenhle přívlastek je naprosto adekvátní.

---

Hadouken!

Mnozí kritikové Hadouken! už po vydání debutu Music for an Accelerated Culture v roce 2008 nevěštili velkou budoucnost. Na scénu se sice vřítili jako speciální útok fireballem ze hry Street Fighter, podle něhož se jmenují, s přežitím zimy už se ale příliš nepočítalo. Přesto velkolepý návrat s loňskou deskou For The Masses není možné označit za překvapivý.

Mladá kapela kombinuje mladé žánry, konkrétně new rave a grime, a jestli nesledujete hudební trendy, víc vám asi naznačí označení dance punk. Z punku se vzala drzost, z taneční hudby hitový potenciál a nejbližším příbuzným tady budou asi o generaci starší The Prodigy. Opravdové kulturní obohacení vám Hadouken! sice nepřinesou, nicméně obohacení takovýmto zážitkem kapela rozhodě nezamýšlí.