9.7.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: publicistika Další z řady výletů za letní festivalovou pohodou tentokrát směřuje na Slovensko, konkrétně na trenčínskou Pohodu. Ta má tak nabitý line-up, že jsme se rozhodli Fest'namte se rozdělit na dva díly. Ten dnešní představí elektronické zástupce s dvěma přesahy do hip-hopu, příští se zaměří zejména na kytary.

Pohoda festival je největší hudební akcí našich východních sousedů, ba co víc, díky svému line-upu a špičkové organizaci může mít již několik let s klidným srdcem i mezinárodní ambice, a to nejen ve středoevropském regionu.
Samozřejmě, ne od začátku měl festival renomé. V roce 1997 začínal jako hudební přehlídka osmi kapel, rychle se ale etabloval a již za pár let se mu podařilo dovézt první zahraniční hvězdy a prodat přes dvacet tisíc vstupenek. Letos se na osmi scénách představí okolo 150 umělců, přičemž nebude chybět ani literatura, divadlo, tanec a film. Z hudby budou nejvíc přitahovat jména jako Editors, The Subways, The Gossip, Pendulum, The Cribs, Joan Baez, Richard Müller, Miss Kittin & The Hacker, Solomon Burke, The Matthew Herbert Big Band, Blood Red Shoes anebo The Streets, UNKLE, Audio Bullys, Mr. Oizo a Fatboy Slim. Posledních pět jmenovaných je podrobněji rozebráno na následujících řádcích.

Pohoda, Trenčín (SK) – letiště, 18. - 19. 7. 08



The Streets (www / MySpace)

Mike Skinner = The Streets, The Streets = Mike Skinner. Tento sympatický Brit, u něhož má hip-hop odlišný ráz než u „amerických bros“ už jen kvůli bílé kůži, s nahráváním začal jako teenager ve svém pokoji, aby posléze dosáhl na čtyři nominace Brit Awards a tři miliony prodaných kusů druhé koncepční desky A Grand Don't Come for Free. Skinner si svou slávu užíval řádně – alkohol, drogy, ženy, „nepovedená vystoupení“... a následoval pád na psychické i finanční dno.

Výpověď o dvouletém období věčné kocoviny a drogového rauše pak zachytil na výtvoru z roku 2006. The Hardest Way to Make an Easy Living se ironickým způsobem přiznává k výše uvedenému. Vtipné texty spolu se skoro popově jednoduchými a zapamatovatelnými melodiemi ve výsledku vytváří vynikající počin nabitý hitovkami. Zanedlouho se chystá release nového Everything Is Borrowed, které přinese pokornější atmosféru. Otázka zní, jestli to Mikeymu nebude slušet méně než v sebedestrukčním rozpoložení.


UNKLE (www / MySpace)

James Lavelle má rád příběhy. Taky filmy. Jak jinak si vysvětlit časté odkazy na poklady stříbrného plátna, jak jinak zdůvodnit názvy dvou nejnovějších desek – War Stories a End Titles... Stories for Film. Všechno to začalo s deset let starým albem Psyence Fiction, kde je samplů s úryvky z filmů určitě přes deset, se slavnými písničkami ještě daleko více. V průběhu cesty zůstával Lavelle jediným stabilním členem (odchýlil se od něj třeba i DJ Shadow), personální kotrmelce si ale vždy dokázal vynahradit spoustou feauturingů.

Pod geniálně zasmyčkovanými kytarovými riffy a jednoduchou elektronikou, nesoucí se povětšinou v trip-hopovém rytmu, se skrývá vyvrhnuté a ještě teplé srdce: pomalý tah a láska, co není přeslazená. Pokud na ni máte chuť, spousta skladeb z nového, zase o dost více kytarového alba End Titles... Stories for Film, jež vyšlo teprve předevčírem, je na internetu volně ke stažení. Soupis linků naleznete pod tímto odkazem.


Audio Bullys (MySpace)

Naproti tomu si britská dvojka Simon Franks – Tom Dinsdale nehraje na to, že by chtěla světu předat bůhvíjak duchaplná sdělení, dokonce občas padají do lehkého patosu, který ale díky mazaně jednoduchým (sic) beatům dostane skoro každého. Debutovka Ego War přinesla široké rozpětí žánrů, od dance muziky přes grime, house až k dubu, vše v jednoduchém punkovém přístupu, který se odráží i v příbězích dvou mladých kluků z předměstí. Bezútěšnost každodenního života, lenost, drogy, pouliční komunita, sprejerství, vandalismus, hledání džobu a, jasně, taky první lásky, někdy na jednu noc. Ráno následujícího dne výčitky a náhlý pocit pomíjivosti včerejšího cool světa.

Z pohledu potenciálního neznalého festivalového návštěvníka je důležité, že Audio Bullys vystoupí na Slovensku live a může se těšit na pořádnou šikanu basové linky. A taky největší hit – Shot You Down, kde je vysamplována Nancy Sinatra.


Mr. Oizo (MySpace)

Flat Beat. To jsou asi první dvě slova, která skoro každého napadnou, když se řekne Mr. Oizo. Ano, skutečně jde o jeho nejpopulárnější song, ale tvorba tohoto Francouze není jen o jedné písničce – vlastně je spíš o čemkoliv jiném než Flat Beatu.
Quentin Dupieux se spíš než do jasně uchopitelných, přímočarých skladeb pouští do opačného postupu než jaký dělá filmový střihač. Místo, aby jednotlivé kousky pojil tak, aby dávaly smysl, dělá to přesně naopak. Deformace, improvizace, fragmentace, obtížná interpretace, to jsou hlavní znaky Analog Worms Attack, prvního CD z roku 1999, a o šest let mladšího bratříčka Moustache (Half A Scissor).


Fatboy Slim (MySpace)

Zdaleka největším lákadlem pro davy je na letošní Pohodě Fatboy Slim. Pro Nornama Cooka se ukázal být osudovým Brighton, kde se v několika různých projektech na krátkou dobu ohřál, načež v roce 1996 získal úspěch s debutovým diskem Better Living Through Chemistry. O dva roky později zaznamenala naprosto masivní ohlas třikrát platinová You've Come a Long Way, Baby s nesmrtelnými hity Right Here, Right Now, The Rockafeller Skank, Praise You... V roce 2000 se jen vyměnili názvy a úspěchy byly srovnatelné – Talkin' bout My Baby, Ya Mama, Weapon of Choice... DJ s tatíkovskou vizáží se na trenčínském festivale bude snažit dokázat, že má stále co nabídnout a nepatří mu jen statut hvězdy pozdně devadesátých let.