10.6.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: publicistika
 fotogalerie Počínaje dnešním dnem začíná na Muzikusu rubrika Fest'namte se, s níž se budete moci setkávat během letní festivalové sezóny, kdy vystřídá sesterskou rubriku Seznamte se. V rámci ní máte možnost seznamovat se s různými festivaly, které se toto léto chystají u nás či u našich sousedů. První vlaštovkou budiž polská Nowa Muzyka.


Polský festival Nowa Muzyka je poměrně mladou přehlídkou soudobé muziky – letos se ve dnech 27. – 29. června odehraje teprve třetí ročník. Přesto měl a má na poli lovení talentů současné elektronické scény víc než vysoké ambice. Už první rok figurovali v line-upu třeba Christian Vogel, Swayzak nebo DJ Krush. V dalším roce se festival přesunul z původních Katowic blíže k českým hranicím – do Cieszyna – a v celkovém počtu patnácti hudebních projektů zářili nejvíc Amon Tobin, Bonobo, Michael Fakesh a Otto von Schirach.

Na letošním ročníku odprezentují svůj náhled na muziku Neil Landstrumm ve společném setu s Milanesem, funkově-hiphopoví The Heavy, jeden z největších talentů světového ambient-dubu Deadbeat či Robert Logan. Nezanedbatelnou roli hráli na festivalu vždy i perspektivní domácí, především pak elektroničtí umělci, kterým se festival od počátku snaží dát co největší možný prostor. Letos to budou Dick4Dick (více si o této kontroverzní skupině můžete přečíst zde), Oszibarack nebo Flykiller.

Headlinery pro tento ročník jsou Battles, Prefuse 73, Jamie Lidell, Clark a Holy Fuck, které si představíme v následujících miniprofilech. Přechod z českého Těšína do polského Cieszyna byl vždy snadný, naskýtá se však skvělá příležitost využít výhod schengenského prostoru v praxi. Třídenní lístky pořídíte za 155 złotych (asi 1100 Kč), jednodenní za 65 złotych (asi 450 Kč).

Nowa Muzyka, Cieszyn – Camping Olza, 27. – 29. 6. 08



Battles (www" target="_blank" >www / MySpace)

Heslem letošní Nowe Muzyky je Warp Records, hned čtyři z pěti headlinerů vydávají své desky právě zde. Prvním z nich jsou američtí Battles. Svou muziku pánové charakterizují slovy „něco na pomezí rocku a elektroniky“. A opravdu, najdete zde momenty post-rockové, (post-)hardcorové, stejně jako elektronické; elementy vždy namíchané a málokdy stojící o samotě. Elementy zpřeházené, pořadí náhodně sestavené. Co si z Battles odnesete hned na první poslech je slyšitelný instrumentální talent a snaha o nalézání neprvoplánových rytmů a melodií.

Historie této americké kapely přitom nesahá nijak daleko, velmi ceněné debutové album Mirrored vyšlo teprve minulý rok. Zkušenosti ale tito hudebníci rozhodně mají, různí členové Battles jsou vycvičení ze skupin jako Helmet, Tomahawk, Don Caballero a spolupracovali i s Parts & Labor a, náhoda tomu chtěla, s Prefuse 73.



Prefuse 73 (www / MySpace)

Akustika, trip-hop, idm či hip-hop, v tom všem má Prefuse 73 prsty, a je tak jedním z nejaktivnějších tvůrců „nové scény“. Scott Herren vydává muziku pod různými přezdívkami – nejvíce samozřejmě pod Prefuse 73, známé jsou ale i
Delarosa & Asora a Piano Overlord. S Evou Puyuelo Muns tvoří skupinu Savath & Savalas. Zatímco Savath & Savalas je post-rockovou terapií a Delarosa & Asora glitchovým experimentem, Prefuse 73 je podle samotného tvůrce ambicí předělat hip-hop od základů. Dále pak říká: „Jako Prefuse 73 víc kopu rovnou do hlavy.“

Prefuse 73 dosud vydal čtyři studiová alba, řadu EP, singlů a kompilací, a pokud připočteme ještě mnoho dalších počinů pod jinými nicky, zmínka o aktivitě z úvodu bude víc než výstižná. K poslednímu album Preparations vyšel také bonusový disk Interregnums, první Herrenův pokus o kompozici pro celý orchestr. Jeho postup při úpravě vokální složky alb si vysloužil kritiku mnoha MCs, kteří na těchto deskách spolupracovali. Herren totiž jejich výpověď většinou upraví tak, aby jí nešlo rozumět. V Cieszyně vystoupí Prefuse 73 s producentem ze Sonar Kollektiv – Dimlitem.



Jamie Lidell (www / MySpace)

S Cristianem Vogelem založil na konci devadesátých let projekt Super_Collider, ten však záhy zanikl a Jamie Lidell tak od roku 2000, kdy vydal vlastní desku Muddlin Gear, stojí na vlastních nohách. V roce 2005 mu vyšla deska Multiply, na které dal naplno průchod svému výjimečnému vokálu a hlavně oblibě soulu. Vznikl tak další z dnes tolik oblíbených žánrů s předponou nu, nu-soul.

Následník tři roky starého alba vyšel teprve letos v dubnu a jmenuje se jednoduše – Jim. Na něm Jamie prokázal svůj talent kombinovat různé styly, smysl pro sílu skladby a především rozsah svého unikátního hlasu. Sám Lidell přiznává, že právě vokál byl na nové desce to nejdůležitější. Rovněž se nesnažil zakrýt pro něho tolik charakteristické vlivy – gospel, soul, funk, ale také třeba disco. Na Nowe Muzyce vystoupí po boku Lidella Pablo Fiasco.



Clark (www / MySpace)

IDM, to je stáj jako stvořená pro Clarka. Dříve vystupoval pod jménem Chris Clark a jakoby zkrácení, které přišlo v roce 2006, pomohlo uvést nový styl, větší zostření a pár krůčků směrem k technu. Přesto Clark zůstává se svými kolážemi a tajemnými obrazci plně zakotven v rámci žánru IDM.

I když za dobu sedmi let vydal na poli elektronické muziky čtyři alba a řadu EP, nedá se tvrdit, že tvorba trpí nadprodukcí a kvantita převyšuje kvalitu. Devadesát procent hudebníků by tak silné písně, jako jsou právě na Clarkových epíčkách, zařadilo na studiová alba, tento sympatický Brit si ale může dovolit opak. Velmi dobrým příkladem může být v prosinci roku 2007 vydané EP, které jen o měsíc předcházelo nejnovější album nazvané Turning Dragon. Více o Clarkovi si můžete přečíst v samostatném článku.



Holy Fuck (www / MySpace)

Možná by stačilo říci, že koncert kanadských Holy Fuck byl vyhlášen jako jeden ze tří nejlepších na uplynulém ročníku festivalu Glastonbury, kdybychom chtěli prokázat, jaké renomé má tato kapela. Co stojí za úspěchem na prestižním festivalu? Klidně by stačilo prozradit, že Holy Fuck mají hned dva bubeníky, navíc se ale snaží dělat elektronickou muziku bez nástrojů, které se k její tvorbě obvykle používají. Koncertní vybavení tak sestává mimo jiné z dětských kláves a napodobenin pistolek ze Star Treku.

Loňská deska LP je neprostupnou džunglí ruchů a zvuků, u kterých budete dlouho tápat odkud pocházejí. Pokud je ovšem ve veškeré změti vůbec uslyšíte. Poslouchání desky je tak pokaždé jiným zážitkem a novým hledáním. Tyto postupy nejsou nepodobné Battles a ostatně ani Clarkovi, u Holy Fuck to však vypadá na více improvizace a jamování. Další podobnost s Battles je také nasnadě – Holy Fuck jsou rovněž sestaveni z členů jiných skupin, jedná se tedy o jednu z dnes tolik oblíbených „superskupin“.


Fotogalerie: