Fest'namte se: Creamfields Central Europe
1.7.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: publicistika
fotogalerie
Hned úvodním ročníkem, který se konal v roce 1998, se původně britský festival Creamfields zařadil mezi největší světové události dance scény. Již o dva roky později se rozšířil do dalších evropských zemí, které byly následovány Latinskou Amerikou. Co se týče České republiky, festival se konal třikrát v Roudnici nad Labem, nyní se po čtyřleté přestávce přesouvá do Břeclavi, aby pod názvem Creamfields Central Europe upoutal návštěvníky ze čtyř středoevropských zemí, jejichž hlavní města leží blízko jihu Moravy.
Publiku zejména z Česka, Slovenska, Rakouska a Maďarska se na sedmi pódiích představí přes osmdesát umělců a skupin z celého světa. Mezi hlavní taháky patří světové hvězdy Ladytron, Coldcut, Gus Gus, Booka Shade a trojlístek DJů – Sasha, John Digweed a Ferry Corsten. Line-up je pak doplněn ještě o několik dalších interesantních zahraničních jmen (Andy C, Michel De Hey, Funk D'Void, Lexicon Avenue, Kasey Taylor), o české DJe (Lucca, Michal Poliak, Ladida, Loutka, Tráva) a live acty – Monkey Business, Lakeside X a taktéž Tata Bojs, kteří předehřejí diváky už den před hlavním festivalovým dnem. Kompletní programové schéma, informace o lístcích atd. naleznete v profilu festivalu.
Cremfileds Central Europe, Břeclav – letiště, 12. 7. 08
Ladytron (www / MySpace)
Pokud máte rádi hudební směsky, electropopoví Ladytron jsou něco pro vás. Křížení rockových kytar s osmdesátkovým synthpopem, electrem, housem a taneční hudbou obecně, to je styl divoké smečky z Liverpoolu. První singl, kterým se Ladytron zapsali do povědomí, nesl název He Took Her To a Movie a vyšel roku 1999, mezinárodní ohlas ale přineslo až o rok mladší EP Playgirl se stejnojmennou hitovkou. Obojí pak samozřejmě bylo zahrnuto na debutovce 604 z roku 2001. O rok později ji následovala deska Light & Magic, o další tři zřejmě nejrockovější Witching Hour.
Přestože se kapela zrodila v Liverpoolu, něžnější polovina kvarteta obstarávající vokály pochází z jiných koutů zeměkoule, Helen Marnie ze Skotska, Mira Aroyo dokonce z Bulharska. Na čtvrté studiové desce Velocifero originální rukopis britské čtyřky – jejíž členové se na skládání podílejí rovným dílem – producentsky dotvrdili Vicarious Bliss (upsán k Ed Banger Records) a Alessandro Cortini (koncertuje s Nine Inch Nails).
Coldcut (MySpace)
Zakladatelé labelu Ninja Tune, vizionáři, průkopníci VJingu, živoucí legendy elektronické muziky. Dosaďte kterékoliv označení a bude se velmi dobře hodit na Jonathana Morea a Matta Blacka, členy dua Coldcut. O tom, že tito dva pánové ze sebe dokázali vytvořit kultovní záležitost, není sporu. Na scéně se pohybují od poloviny osmdesátých let, kdy si začali budovat reputaci jako DJové a v rádiu uváděli pořad Solid Steel. V roce 1989 vydávají debutovou desku What's That Noise a při pobytu v Japonsku dostávají nápad s vytvořením vlastního labelu. Inspirování knížkou o nindžech rozjíždějí v roce 1991 nezávislé vydavatelství Ninja Tune, které má dnes ještě o několik grádů silnější jméno než samotní Coldcut.
Typickými rozpoznávacími znaky tvorby Coldcut jsou spojení audia a videa do jediného kompaktního celku (obzvláště živá vystoupení jsou v tomto dokonalá), naprosté odmítání jakýchkoliv hranic žánrů, naopak jejich záměrně nečekaná kombinace, prostřednictvím textů předávaný světonázor a angažovanost v aktuálních tématech.
Gus Gus (www / MySpace)
Islandští interpreti jsou povětšinou charakterističtí svou potemnělou melancholickou náladou, která je ostatně beztak islandskému národu vlastní. Hudba z Reykjavíku pocházejících Gus Gus pak zákonitě musí překvapit. Sami o své tvorbě říkají, že je technem bez kompromisů, spíš se ale zdá, že jde o vřelejší, neodcizené techno. Gus Gus mezi vás vstupují s otevřenou (ale nesplasklou) duší. Na severskou kapelu překvapuje upřímná vřelost, ještě k tomu zabalená do atmosférického techno beatu, občas přecházejícího v trip-hop až downtempo.
Sestava tohoto nejprve filmového a hereckého uskupení se mnohokrát měnila. Od roku 1995, kdy skupina vznikla, Gus Gus opustili umělci, jež se nyní věnují sólové kariéře – Daníel Ágúst, Hafdís Huld a Emilíana Torrini – a postupem času se z původně devět členů čítající kapely stalo duo ve složení Biggi Veira a President Bongo.
Booka Shade (www / MySpace)
Mandarine Girl, Body Language (feat. M.A.N.D.Y.), In White Rooms. Že vám ty názvy něco říkají? Aby ne, tyhle hity veteránů frankfurtské elektronické scény se přesto, že jsou několik let staré stále hrají a mezi posluchačstvem doslova zlidověly. Walter Merziger a Arno Kammermeier už jsou možná trochu méně zapamatovatelná jména, pokud ale znáte název Booka Shade, trefili jste se – tenhle pár je autorem oněch šlágrů.
Minimalové duo po prvních dvou deskách – Mementu i Movements, kde spojovali temné skladby s tanečními úderkami – vydalo v květnu tohoto roku třetí nosič The Sun & The Neon Light. Na něm Arno a Walter více využili živých nástrojů a vyžaduje soustředěnější poslech než na jaký jsme u těchto hitmakerů zvyklí. Minimálně tři čtyři taneční skladby se ale samozřejmě najdou i zde, a tak v Břeclavi určitě nezazní pouze starší, avšak stále velmi silné skladby.
Sasha (www / MySpace) + John Digweed (www / MySpace)
Za pseuodonymem Sasha se skrývá Velšan Alexander Coe, který pomohl vystavět základy progressive. To se mu povedlo ve spolupráci s kolegou Johnem Digweedem v polovině devadesátých let, kdy spolu často vystupovali (velmi oblíbené se staly jejich sety v manchesterském klubu Renaissance) a také vydávali. V roce 1996 se zařadili mezi opravdové megahvězdy zásluhou vynikajícího mixu Northern Exposure. Populárními se stali také v zámoří, kde se na místo rezidentních DJů prosadili v klubu Twilo, jenž se zásluhou toho stal nejoblíbenějším newyorským hudebním stánkem.
O kvalitě těchto DJů svědčí už jen současné postavení v žebříčku prestižního DJmagu. John Digweed se pyšní třetím místem, Sasha mu dýchá na záda z páté pozice. Kromě mnoha společných vystoupení a dlouholetého spojenectví mají samozřejmě i podobný náhled na elektronickou muziku, a proto není náhodou, že se na Creamfields potkají ve společném čtyřhodinovém setu.
Ferry Corsten (www / MySpace)
Třetím DJem patřícím do Top 10 světa je Ferry Corsten, aktuálně okupující osmou příčku. Jeho sláva začala narůstat už po pěti letech od vydání první nahrávky. V roce 1996 pod aliasem Ferr uveřejnil album Looking Forward a definitivně se na něm dokončil jeho posun od hardcoru k trance, což se jen a jen vyplatilo, protože se rychle stal jedním z nejlepších DJů stále populárnějšího stylu.
V roce 1999 spoluzakládá label Tsunami a rovněž mu vychází několik singlů ve společném projektu Gouryella s Tiëstem. Od tohoto roku až do dneška stvořil spoustu vlastních hitů (naposledy třeba Fire, Junk nebo Forever) i remixů (U2 či Faithless).
Fotogalerie:
fotogalerie
Hned úvodním ročníkem, který se konal v roce 1998, se původně britský festival Creamfields zařadil mezi největší světové události dance scény. Již o dva roky později se rozšířil do dalších evropských zemí, které byly následovány Latinskou Amerikou. Co se týče České republiky, festival se konal třikrát v Roudnici nad Labem, nyní se po čtyřleté přestávce přesouvá do Břeclavi, aby pod názvem Creamfields Central Europe upoutal návštěvníky ze čtyř středoevropských zemí, jejichž hlavní města leží blízko jihu Moravy. Publiku zejména z Česka, Slovenska, Rakouska a Maďarska se na sedmi pódiích představí přes osmdesát umělců a skupin z celého světa. Mezi hlavní taháky patří světové hvězdy Ladytron, Coldcut, Gus Gus, Booka Shade a trojlístek DJů – Sasha, John Digweed a Ferry Corsten. Line-up je pak doplněn ještě o několik dalších interesantních zahraničních jmen (Andy C, Michel De Hey, Funk D'Void, Lexicon Avenue, Kasey Taylor), o české DJe (Lucca, Michal Poliak, Ladida, Loutka, Tráva) a live acty – Monkey Business, Lakeside X a taktéž Tata Bojs, kteří předehřejí diváky už den před hlavním festivalovým dnem. Kompletní programové schéma, informace o lístcích atd. naleznete v profilu festivalu.
Cremfileds Central Europe, Břeclav – letiště, 12. 7. 08
Ladytron (www / MySpace)
Pokud máte rádi hudební směsky, electropopoví Ladytron jsou něco pro vás. Křížení rockových kytar s osmdesátkovým synthpopem, electrem, housem a taneční hudbou obecně, to je styl divoké smečky z Liverpoolu. První singl, kterým se Ladytron zapsali do povědomí, nesl název He Took Her To a Movie a vyšel roku 1999, mezinárodní ohlas ale přineslo až o rok mladší EP Playgirl se stejnojmennou hitovkou. Obojí pak samozřejmě bylo zahrnuto na debutovce 604 z roku 2001. O rok později ji následovala deska Light & Magic, o další tři zřejmě nejrockovější Witching Hour.
Přestože se kapela zrodila v Liverpoolu, něžnější polovina kvarteta obstarávající vokály pochází z jiných koutů zeměkoule, Helen Marnie ze Skotska, Mira Aroyo dokonce z Bulharska. Na čtvrté studiové desce Velocifero originální rukopis britské čtyřky – jejíž členové se na skládání podílejí rovným dílem – producentsky dotvrdili Vicarious Bliss (upsán k Ed Banger Records) a Alessandro Cortini (koncertuje s Nine Inch Nails).
Coldcut (MySpace)
Zakladatelé labelu Ninja Tune, vizionáři, průkopníci VJingu, živoucí legendy elektronické muziky. Dosaďte kterékoliv označení a bude se velmi dobře hodit na Jonathana Morea a Matta Blacka, členy dua Coldcut. O tom, že tito dva pánové ze sebe dokázali vytvořit kultovní záležitost, není sporu. Na scéně se pohybují od poloviny osmdesátých let, kdy si začali budovat reputaci jako DJové a v rádiu uváděli pořad Solid Steel. V roce 1989 vydávají debutovou desku What's That Noise a při pobytu v Japonsku dostávají nápad s vytvořením vlastního labelu. Inspirování knížkou o nindžech rozjíždějí v roce 1991 nezávislé vydavatelství Ninja Tune, které má dnes ještě o několik grádů silnější jméno než samotní Coldcut.
Typickými rozpoznávacími znaky tvorby Coldcut jsou spojení audia a videa do jediného kompaktního celku (obzvláště živá vystoupení jsou v tomto dokonalá), naprosté odmítání jakýchkoliv hranic žánrů, naopak jejich záměrně nečekaná kombinace, prostřednictvím textů předávaný světonázor a angažovanost v aktuálních tématech.
Gus Gus (www / MySpace)
Islandští interpreti jsou povětšinou charakterističtí svou potemnělou melancholickou náladou, která je ostatně beztak islandskému národu vlastní. Hudba z Reykjavíku pocházejících Gus Gus pak zákonitě musí překvapit. Sami o své tvorbě říkají, že je technem bez kompromisů, spíš se ale zdá, že jde o vřelejší, neodcizené techno. Gus Gus mezi vás vstupují s otevřenou (ale nesplasklou) duší. Na severskou kapelu překvapuje upřímná vřelost, ještě k tomu zabalená do atmosférického techno beatu, občas přecházejícího v trip-hop až downtempo.
Sestava tohoto nejprve filmového a hereckého uskupení se mnohokrát měnila. Od roku 1995, kdy skupina vznikla, Gus Gus opustili umělci, jež se nyní věnují sólové kariéře – Daníel Ágúst, Hafdís Huld a Emilíana Torrini – a postupem času se z původně devět členů čítající kapely stalo duo ve složení Biggi Veira a President Bongo.
Booka Shade (www / MySpace)
Mandarine Girl, Body Language (feat. M.A.N.D.Y.), In White Rooms. Že vám ty názvy něco říkají? Aby ne, tyhle hity veteránů frankfurtské elektronické scény se přesto, že jsou několik let staré stále hrají a mezi posluchačstvem doslova zlidověly. Walter Merziger a Arno Kammermeier už jsou možná trochu méně zapamatovatelná jména, pokud ale znáte název Booka Shade, trefili jste se – tenhle pár je autorem oněch šlágrů.
Minimalové duo po prvních dvou deskách – Mementu i Movements, kde spojovali temné skladby s tanečními úderkami – vydalo v květnu tohoto roku třetí nosič The Sun & The Neon Light. Na něm Arno a Walter více využili živých nástrojů a vyžaduje soustředěnější poslech než na jaký jsme u těchto hitmakerů zvyklí. Minimálně tři čtyři taneční skladby se ale samozřejmě najdou i zde, a tak v Břeclavi určitě nezazní pouze starší, avšak stále velmi silné skladby.
Sasha (www / MySpace) + John Digweed (www / MySpace)
Za pseuodonymem Sasha se skrývá Velšan Alexander Coe, který pomohl vystavět základy progressive. To se mu povedlo ve spolupráci s kolegou Johnem Digweedem v polovině devadesátých let, kdy spolu často vystupovali (velmi oblíbené se staly jejich sety v manchesterském klubu Renaissance) a také vydávali. V roce 1996 se zařadili mezi opravdové megahvězdy zásluhou vynikajícího mixu Northern Exposure. Populárními se stali také v zámoří, kde se na místo rezidentních DJů prosadili v klubu Twilo, jenž se zásluhou toho stal nejoblíbenějším newyorským hudebním stánkem.
O kvalitě těchto DJů svědčí už jen současné postavení v žebříčku prestižního DJmagu. John Digweed se pyšní třetím místem, Sasha mu dýchá na záda z páté pozice. Kromě mnoha společných vystoupení a dlouholetého spojenectví mají samozřejmě i podobný náhled na elektronickou muziku, a proto není náhodou, že se na Creamfields potkají ve společném čtyřhodinovém setu.
Ferry Corsten (www / MySpace)
Třetím DJem patřícím do Top 10 světa je Ferry Corsten, aktuálně okupující osmou příčku. Jeho sláva začala narůstat už po pěti letech od vydání první nahrávky. V roce 1996 pod aliasem Ferr uveřejnil album Looking Forward a definitivně se na něm dokončil jeho posun od hardcoru k trance, což se jen a jen vyplatilo, protože se rychle stal jedním z nejlepších DJů stále populárnějšího stylu.
V roce 1999 spoluzakládá label Tsunami a rovněž mu vychází několik singlů ve společném projektu Gouryella s Tiëstem. Od tohoto roku až do dneška stvořil spoustu vlastních hitů (naposledy třeba Fire, Junk nebo Forever) i remixů (U2 či Faithless).
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Festnamte-se-Creamfields-Central-Europe~01~cervenec~2008/
Komentáře
&;
