2.9.2005 | Autor: Roman Jireš | sekce: publicistika Kdysi bych nevsadil pětník na to, že až se bude psát rok 2006, fenomenální kytarista Eric Clapton bude ještě mezi živými. Jeho drogové a alkoholové excesy budily oprávněné obavy. A hleďme, tenhle od března šedesátiletý chlapík se má pořád čile k světu. Uznávaný britský muzikant přichází s novým albem Back Home, které je návrat spíše ke Claptonovi osmdesátých let a albům typu Journeyman než k poslední písničkové desce Reptile z roku 2001.
Navíc mu jeho druhá žena Melia McEneryová v únoru porodila třetí dceru. Další dceru má Komandér Řádu britského impéria s bývalou přítelkyní Ivonne Kellyovou a dostatečně známé (a hudebně navěky zakonzervované) jsou i okolnosti úmrtí jeho čytřletého syna Connora. Chlapce, který se v roce 1991 zabil po pádu z 53. patra newyorského mrakodrapu, měl Clapton s další bývalou přítelkyní Lory Del Santovou. Ale dost Tears In Heaven.
"Jedno z prvních rozhodnutí před natočením alba bylo vrátit se zpět do osmdesátých let," potvrzuje autor, který podle svých slov do její trochu melancholické atmosféry promítl svou kariéru kočovného muzikanta. Třetí deska v novém milléniu ukazuje na fakt, že Clapton není hvězdou bílého blues, jak bývá občas označován. Tenhle chlapík nesporně ví, o co v blues kráčí, ale puritánský přístup k tomuto stylu už rozhodně nenašel. Bez ohledu na to, že to sliboval v roce 1994 u příležitosti vydání své jedné z mála čistě bluesových desek From The Craddle.
Blues a vkusný pop
Clapton byl prostě takřka celou svou kariéru prezentován jako představitel bílého blues, ale vždy v něm bylo až příliš muzikanta schopného dělat, nebojme se toho výrazu, také vkusný pop. Proto za posledních pět let vydal průměrné písničkové album Reptile, nejednoznačně přijatou srdcovou záležitost v podobě pocty bluesmanovi Robertu Johnsonovi Me And Mr. Johnson a rozhodně pozoruhodnou novinku Back Home.

"Ať jsem hrál jakoukoliv muziku, nikdy jsem nepřestal být bluesovým kytaristou," tvrdí Clapton. Ruku do ohně za toto prohlášení mohu dát v případě alba z roku 2000 Riding With The King, které natočil se samotným B. B. Kingem. Ovšem Reptile mi vždy přišlo jako důkaz toho, že Clapton sedí na dvou židlích. Jedna z nich se jmenuje blues a druhá písničky pro do(vy)spělé posluchače. "Vždy mi šlo o dobrou písničku a nedělá mi problém vypůjčit si nějakou od mých přátel," prohlásil už před časem zadumaný držitel šesti Grammy za projekt MTV Unplugged z roku 1992. Výjimkou není ani Back Home, které s Claptonem spoluprodukoval a částečně složil Simon Climie. Kytarová legenda na něm neváhala sáhnout po skladbách z repertoáru Steva Wondera (Going Left), kapely Spinners (Love Don´t Love Nobody), Vince Gilla (One Day) či Doyla Bramhalla II (Lost And Found).
Největší radost mi ovšem Clapton udělal zařazením skladby Love Comes To Everyone od dávného parťáka George Harrisona. Tohle souznění bez ohledu na problematický vztah obou pánů k Patti Boyové je úžasné v tom, že přes lásku k muzice dokázali překousnout i fakt, že se Clapton na devět let stal manželem bývalé Harrisonovi přítelkyně. Navíc právě pro ni napsal své dva obrovské hity Layla a Wonderful Tonight.

Touha po klidném domácím životě

Album Back Home vznikalo déle než rok. "Chtěl jsem udělat studiové album bez přesných představ, jaké by mělo být," podotýká Clapton k začátku spolupráce s Simonem Climiem. "Nebrali jsme v potaz skutečnost, že to může zabrat hodně času. Když jsme se zasekli nebo to nechtěli hnát moc rychle, nechali jsme toho a dali si nějakou písničku od Roberta Johnsona," vzpomíná Clapton. Nakonec bylo těch přestávek tolik, že dříve, než vyšlo Back Home, objevilo se na trhu Claptonovo album písní Roberta Johnsona.
K natáčení nové desky si mistr Slowhand přizval osvědčené spoluhráče. Vedle bubeníka Steve Gadda, baskytaristy Nathana Easta, kytaristy Andy Fairweathera Lowa či klávesáka Billyho Prestona oslovil i řadu speciálních hostů. Mezi nimi nechybí ani Steve Winwood,s nímž před lety Clapton hrál v kapele Blind Faith. Znamená název alba a jeho zadumaná atmosféra touhu nezkrotného muzikanta po klidném domácím životě po boku manželky a dětí? "Jasně že je to o návratu domů a touze tam zůstat," říká Eric Clapton, ale s úsměvem dodává: "Teda do té doby, než zase příští rok vyrazím na cesty hrát svou muziku."
Rád slyším podobná prohlášení, protože mě děsí zprávy typu, že Clapton hodlá navrhnout vlastní řadu oblečení. Milovník kostkovaných košilí totiž podle zpráv bulvárního tisku podobně jako Pamela Andersonová, Jennifer Lopezová nebo fotbalista Beckham hodlá spolupracovat s oděvní firmou. Avizovaný nápad, že by ná zádech navrhovaných košil Rockmount Ranch Wear měly být ukázky některých Claptonových textů, ve mně vyvolává obavy, zda se slavný kytarista na stará kolena nevrátil ke kamarádce flašce nebo něčemu horšímu... Ale snad jde jenom o nějakou hloupost. Jestliže tvrdím, že novinkou Back Home se Slowhand vrací do období alba Journeyman, musím připomenout, že se jednalo o desku vzniklou poté, co Clapton s alkohelem a drogami definitivně skončil. Navíc se v jeho dlouhé kariéře mnohokrát ukázalo, že přes všechnu složitost jeho rozpolcené osobnosti mu vždycky nakonec šlo především o muziku. Takže čert vem ty jeho zatracené kovbojské košile!

Psáno pro: časopis mGuide 2005/04