9.10.2006 | Autor: Pavel Víšek | sekce: publicistika Po Neilu Diamondovi či Paulu Simonovi patří Sir Elton John k dalším umělcům kolem šedesátky, kteří se rozhodně nechystají do rockové, potažmo popové penze. Třetí tisíciletí odstartoval vydařenými alby Songs From The West Coast (2001) a Peachtree Road (2004), které přinesly návrat ke klasickému zvuku nahrávek z počátku sedmdesátých let. Se zářijovým počinem The Captain And The Kid se Elton John pokusil po třiceti letech rozšířit svou diskografii o další vyslovený milník.

Svatební premiéru Elton John absolvoval v únoru 1984, kdy si vzal německou studiovou techničku Renatu Blauer, ale manželství extravagantního písničkáře, který se dlouho netajil svou čtyřprocentní orientací, trvalo pouhé dva roky. Loni před Vánocemi přinesly světové agentury zprávu, že si 21. prosince, tedy bezprostředně poté, co v Británii vstoupila v platnost nová právní úprava umožňující svazky mezi osobami téhož pohlaví (od 5. prosince si mohou homosexuální páry registrovat svůj záměr uzavřít sňatek a po patnáctidenní lhůtě si pak mohou už doopravdy říci své ”ano”), vzal svého o patnáct let mladšího přítele Davida Furnishe. Místem činu byla vyhlášená Windsor's Town Hall, kde se o několik měsíců dříve brali princ Charles a Camilla Parker, a se svou gratulací si mezi jinými pospíšil i premiér Tony Blair. Novinka The Captain And The Kid proto vznikala v nebývalé pohodě a Sir Elton svého dlouholetého spolupracovníka Bernieho Taupina oslovil myšlenkou, aby se pokusil volně navázat na album Captain Fantastic And The Brow Dirt Cowboy (1975), z něhož vzešel rovněž velký hit Philadelphia Freedom (strana B singlu přinesla zajímavou skladbu I Saw Her Standing There, kterou si v duetu střihnul s Johnem Lennonem). I když Elton otevřeně přiznává, že tento nápad mu původně vnuknul jeho manažer Merk Mercuriadis, když mu připomněl, že silné autobiografické texty na zmíněné desce končí šedesátými lety. Příběhy písní tedy začínají v roce 1970, kdy John s Taupinem poprvé vyrazili z rodné Anglie na druhou stranu Atlantiku, konkrétně do Los Angeles. ”Album je oslavou našich životů, naší hudby a hudby, kterou máme rádi. The Captain And The Kid je pokračováním našeho příběhu. Nemůžet se otáčet zpátky, když se díváte dopředu,” poznamenal Elton John ke konceptu alba. Do počátku sedmdesátých let výborně zapadá hned úvodní Postcards From Richard Nixon a první okouzlení z New York City reflektuje Would't Have You Any Other Way. Mezi hudbu, kterou mají oba pánové rádi, zapadá díky zvuku i country The Captain And The Kid, což ovšem u Eltona Johna není žádné novum, kromě zmiňovaného předchůdce tento tradiční zámořský žánr nelze přeslechnout ani na jeho první koncepční desce Tumbleweed Connection (1971). Ale novinku Eltona Johna určitě nelze chápat jako hold Americe a americké hudbě, jaký předvedli například U2 na albu The Joshua Tree. Bernie Taupin své příběhy někde navázat musel a například píseň And The Hose Fell Down přenese posluchače do jeho domu na jihu Francie.

Divadlo nad Abbey Road?!
Na celém albu se Elton John posunul blíže k černošskému frázování, je oproti nahrávkám z posledních dvou dekád znovu důrazný, ale i syrovější, což dozajista ocení všichni, kterým šel svého času příliš jemnými baladami na nervy... Album rovněž nevznikalo v běžném studiu, nýbrž na centrálním jevišti divadla v americké Atlantě – scéně zvané Earthlink a genius loci zapracoval. Ten tam je dokonalý, leč mnohdy odosobněný zvuk velkého profesionálního studia. ”Chtěl jsem nahrávat tam, kde nebudeme čekat na červené světlo ze zvukové režie,” vysvětluje svou představu Elton. ”Postupovali jsme velmi rychle a organicky, sevřenost alba mě inspirovala, stejně jako Bernie Taupin, protože si myslím, že tentokrát napsal texty nádherné a skutečně osobní, vlastně místo biografie nebo autobiografie, protože o takovou knihu jsem nikdy nestál.”.
Producentsky nad deskou dohlížel osvědčený Gus Dudgeon (jeho jméno provází prakticky všechna Eltonova alba během jeho kariéry). Sekundoval mu málo známý, ale výtečný zvukař mladšího ročníku Greg Penny, který získal ostruhy při míchačkách Johnových klasických nahrávek do prostorového zvuku jako třeba vynikající 2LP Goodbye Yellow Brick Road z roku 1973, které takto vyšlo jak na SACD, tak i na DVD-Audio. Výsledek je mimořádný, dost možná i proto, že při zrodu alba stálo mnoho dobrých sudiček a možná i idylka v osobním životě. Nezapomínejme, že ”velký malý” zpěvák a klavírista je nadšený fotbalový fanoušek a doživotní čestný prezident klubu Watford a ten se letos na jaře podruhé ve své více než stoleté historii probojoval do ostrovní Premier League.
Elton John iniciativou doslova hýří, letos hostoval při nahrávání hitu I Don't Feel Like Dancin’ americké poprockové formace Scissor Sisters, která ho považuje za jednoho ze svých vzorů a na konci prázdnin se svěřil britskému listu The Independent, že příští deska bude hiphopová, za účasti rapových hvězd, jako jsou Dr. Dre nebo Kanye West. Ale nepředbíhejme událostem a užívejme si novinku The Captain And The Kid, která navazuje na to nejsilnější z poloviny sedmdesátých let v jeho tvorbě .

Zajímavosti:
Poprvé zavítal Elton John do Prahy v roce 1983, kdy hrál v poháru UEFA ”jeho” Watford (v letech 1973-90 byl klubovým viceprezidentem) na Letné se Spartou. Koncertně debutoval v tehdejší ČSSR v dubnu 1984 v Praze ve Sjezdovém sálu Paláce kultury a v Havířově ve sportovní hale. Dlouhá koncertní šňůra po starém kontinentě tedy vedla i za železnou oponu (mj. i do Polska a Maďarska), ale nešlo tehdy o žádný altruismus - alba z osmdesátých let na o dekádu starší platinová citelně ztrácela hlavně v severoamerických žebříčcích a nejinak tomu bylo i na koncertním pódiu. Do České republiky zavítal ještě vloni v červnu, kdy exceloval v pražské Sazka Areně.

Psáno pro: časopis mGuide 2006/08