Einstürzende Neubauten - Divocí hoši z Berlína
31.3.2008 | Autor: Pavel Uretšlégr | sekce: publicistika
fotogalerie
Einstürzende Neubauten (Řítící, hroutící se novostavby) jsou asi nejslavnějším seskupením vycházejícím z industriální hudby. Jejich tvorba založená na používání průmyslového odpadu k vytváření melodie měla zásadní vliv na celou elektroscénu od spíše metalových Ministry přes klasiky EBM Front 242 až po zvukové šílence Nine inch Nails. Samozřejmě, že Einstürzende Neubauten nejsou známí nejširší veřejnosti, ale v alternativních hudebních kruzích téměř všech žánrů si kapela získala status kultovního sdružení.
Kapela vznikla v roce 1980 v Západním Berlíně. Přirozeným lídrem kapely se stává zpěvák, kytarista a textař Blixa Bargeld. Bargeld je vpravdě postmoderní osobnost, která je doma jak v intelektuálních kruzích, tak v oblasti reklamy či komerčního filmu. Jeho počiny sahají od tvorby Einstürzende Neubauten přes místo kytaristy v doprovodné kapele Nicka Cavea The Bad Seeds, jež opustil v roce 2003, až po účinkování v někdy dost umělecky sporných filmech, jako byl německý Sedm ohňů smrti či americká Mumie, kde namlouval, koho jiného, nežli samotnou Mumii. Významná je také jeho práce v televizní reklamě. Nejznámějším počinem z této oblasti je asi znělka pro firmu Hornbach.
Punková revolta v industriálním kabátu
Asi jako u každé skupiny tak i u Einstürzende Neubauten jsou první roky spíše hledačské, roky vytváření osobního soundu. „Mezi lety 1980 a 1983 jsme určitě byli tou nejdezorganizovanější , nejchaotičtější kapelou, která mezinárodně vystupovala,“ uvedl Bargeld v roce 2000 v rozhovoru pro časopis Rock and Pop. Přesto debutové album Kollaps z roku 1981 mělo úspěch. Tlučení do nehudebních nástrojů, výrazný, tak trochu sofistikovaný zpěv Bargelda, jeho expresivní němčina, angličtina s osobitým německým přízvukem, s tím vším slavili „Neubauteni“ úspěch v 80. letech na poli alternativní hudby. Jeden z nejcharakteristějších prvků industriální hudby, vytváření vlastních hudebních nástrojů, dovedla kapela k dokonalosti. Heslo „Udělej si sám“ splnili Berlíňané do puntíku. Místo klasických činelů plechy z vrakoviště, plastový kanystr na vodu jako buben, gumové pásy místo zvuků klasické basové kytary, plastové tuby jako dechové nástroje. Názvy hudebních nástrojů jako jsou Modrá nádoba, Stůl, Velký plech, Malý plech, Kanystry, Roh hojnosti, hovoří za vše. Originalita Einstürzende Neubauten se brzy roznesla po celém Německu. Kromě vlastní tvorby začíná kapela čím dál tím více pracovat na vedlejších projektech, nejčastěji na scénické hudbě k divadlu. Umělecky jsou 80. léta pro skupinu velmi plodná. Natáčí celkem šest řadových alb, téměř na každé desce přichází s novými hudebními prvky industriální hudby, vždy jsou o krok dále než zbytek industriální scény, doslova předurčují vývoj v tomto žánru.
Uklidnění rebelů
Divokost a agresivita, hudba plná ruchů, všechny hlukové kompozice 80. let jsou v 90. letech nahrazeny spíše komorními, umírněnými skladbami. To ovšem neznamená, že by se kapela zbavila kovů nebo jiných , pro ně do té doby typických, zvuků. Jen jejich role se ve skladbách změnila, místo zdůraznění agresivity a expresivity hudby jsou tyto prvky spíše vhodným pojítkem určité melancholie skladeb. Energie však Einstürzende Neubauten zůstala. Na vývoji kapely v 90. letech můžeme znovu dokladovat její roli určitého „předskokana“ industriální hudby. Po divokých 80. letech bylo třeba zvolnit a najít nový směr, kudy by se mohla skupina ubírat. Skupina vydala během deváté dekády pouze dvě alba – Tabula Rasa (1993) a Ende Neu (1996), přesto si udržela svou respektovanou pozici z osmdesátých let. Další výrazová proměna nastala u Einstürzende Neubauten na přelomu tisíciletí. Album Silence is Sexy otevřelo zcela novou kapitolu a definitivně tak zabouchlo dveře za osmdesátými lety. Do tvorby skupiny vstoupila čistě písňová forma a hlukové kontury průmyslového odpadu tak nadobro ustoupily do pozadí. Ve stejném trendu pokračovala skupina i na dalších deskách – Perpetuum Mobile i posledním, minuloročním počinu Alles Wieder Offen. Počáteční ostych fanoušků zkraje tisíciletí vůči nově nabytému výrazivu skupiny postupně opadal a ohlasy (minimálně) na poslední desku jsou již v rovině alb z osmdesátých let. Einstürzende Neubauten se tak po více jak čtvrtstoletí existence uvelebili v krajině zvukových maleb plných uklidňujících barev, přesto lze stopy zvukového buřičství nalézt i v současné tvorbě. Hudební revoluce ovšem Bargeld a spol. již přenechávají mladším kolegům.
Fotogalerie:
fotogalerie
>> Einstürzende Neubauten speciál >> pozvánka na koncert > profil > > recenze Alles wieder offen
Einstürzende Neubauten (Řítící, hroutící se novostavby) jsou asi nejslavnějším seskupením vycházejícím z industriální hudby. Jejich tvorba založená na používání průmyslového odpadu k vytváření melodie měla zásadní vliv na celou elektroscénu od spíše metalových Ministry přes klasiky EBM Front 242 až po zvukové šílence Nine inch Nails. Samozřejmě, že Einstürzende Neubauten nejsou známí nejširší veřejnosti, ale v alternativních hudebních kruzích téměř všech žánrů si kapela získala status kultovního sdružení.
Kapela vznikla v roce 1980 v Západním Berlíně. Přirozeným lídrem kapely se stává zpěvák, kytarista a textař Blixa Bargeld. Bargeld je vpravdě postmoderní osobnost, která je doma jak v intelektuálních kruzích, tak v oblasti reklamy či komerčního filmu. Jeho počiny sahají od tvorby Einstürzende Neubauten přes místo kytaristy v doprovodné kapele Nicka Cavea The Bad Seeds, jež opustil v roce 2003, až po účinkování v někdy dost umělecky sporných filmech, jako byl německý Sedm ohňů smrti či americká Mumie, kde namlouval, koho jiného, nežli samotnou Mumii. Významná je také jeho práce v televizní reklamě. Nejznámějším počinem z této oblasti je asi znělka pro firmu Hornbach.
Punková revolta v industriálním kabátu
Asi jako u každé skupiny tak i u Einstürzende Neubauten jsou první roky spíše hledačské, roky vytváření osobního soundu. „Mezi lety 1980 a 1983 jsme určitě byli tou nejdezorganizovanější , nejchaotičtější kapelou, která mezinárodně vystupovala,“ uvedl Bargeld v roce 2000 v rozhovoru pro časopis Rock and Pop. Přesto debutové album Kollaps z roku 1981 mělo úspěch. Tlučení do nehudebních nástrojů, výrazný, tak trochu sofistikovaný zpěv Bargelda, jeho expresivní němčina, angličtina s osobitým německým přízvukem, s tím vším slavili „Neubauteni“ úspěch v 80. letech na poli alternativní hudby. Jeden z nejcharakteristějších prvků industriální hudby, vytváření vlastních hudebních nástrojů, dovedla kapela k dokonalosti. Heslo „Udělej si sám“ splnili Berlíňané do puntíku. Místo klasických činelů plechy z vrakoviště, plastový kanystr na vodu jako buben, gumové pásy místo zvuků klasické basové kytary, plastové tuby jako dechové nástroje. Názvy hudebních nástrojů jako jsou Modrá nádoba, Stůl, Velký plech, Malý plech, Kanystry, Roh hojnosti, hovoří za vše. Originalita Einstürzende Neubauten se brzy roznesla po celém Německu. Kromě vlastní tvorby začíná kapela čím dál tím více pracovat na vedlejších projektech, nejčastěji na scénické hudbě k divadlu. Umělecky jsou 80. léta pro skupinu velmi plodná. Natáčí celkem šest řadových alb, téměř na každé desce přichází s novými hudebními prvky industriální hudby, vždy jsou o krok dále než zbytek industriální scény, doslova předurčují vývoj v tomto žánru.
Uklidnění rebelů
Divokost a agresivita, hudba plná ruchů, všechny hlukové kompozice 80. let jsou v 90. letech nahrazeny spíše komorními, umírněnými skladbami. To ovšem neznamená, že by se kapela zbavila kovů nebo jiných , pro ně do té doby typických, zvuků. Jen jejich role se ve skladbách změnila, místo zdůraznění agresivity a expresivity hudby jsou tyto prvky spíše vhodným pojítkem určité melancholie skladeb. Energie však Einstürzende Neubauten zůstala. Na vývoji kapely v 90. letech můžeme znovu dokladovat její roli určitého „předskokana“ industriální hudby. Po divokých 80. letech bylo třeba zvolnit a najít nový směr, kudy by se mohla skupina ubírat. Skupina vydala během deváté dekády pouze dvě alba – Tabula Rasa (1993) a Ende Neu (1996), přesto si udržela svou respektovanou pozici z osmdesátých let. Další výrazová proměna nastala u Einstürzende Neubauten na přelomu tisíciletí. Album Silence is Sexy otevřelo zcela novou kapitolu a definitivně tak zabouchlo dveře za osmdesátými lety. Do tvorby skupiny vstoupila čistě písňová forma a hlukové kontury průmyslového odpadu tak nadobro ustoupily do pozadí. Ve stejném trendu pokračovala skupina i na dalších deskách – Perpetuum Mobile i posledním, minuloročním počinu Alles Wieder Offen. Počáteční ostych fanoušků zkraje tisíciletí vůči nově nabytému výrazivu skupiny postupně opadal a ohlasy (minimálně) na poslední desku jsou již v rovině alb z osmdesátých let. Einstürzende Neubauten se tak po více jak čtvrtstoletí existence uvelebili v krajině zvukových maleb plných uklidňujících barev, přesto lze stopy zvukového buřičství nalézt i v současné tvorbě. Hudební revoluce ovšem Bargeld a spol. již přenechávají mladším kolegům.
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Einsturzende-Neubauten-Divoci-hosi-z-Berlina~31~brezen~2008/
