Perpetuum mobile. Stroj, který se bude pohybovat věčně, aniž k tomu bude potřebovat jakýkoliv zdroj energie. Bláhovost. Nesmysl. Stejně jako prohlašovat, že ticho je sexy a na důkaz toho mlátit do kovadlin? Třeba. Nebo jinak. Kde se podle vás sežene lepší hudební nástroj? V obchodě, nebo na smetišti? Pokud jste zvolili druhou možnost, čtěte dál.


Legendární industriální kapela Einstürzende Neubauten by asi sotva mohla vzniknout jinde než v Německu. Přesněji řečeno v Berlíně. Chladně průmyslová metropole, zahalená do šedivého oparu skepse a nostalgie snad ani jinou možnost neskýtá. Těžko by bylo v roce 1980 dvojici Blixa Bargeld (vl. jm. Christian Emmerich) a N.U. Unruh (vl. jm. Andrew Chudy) provozovat skočný a rozjuchaný popík. Místo toho, společně s dívčím duem Gudrun Gut a Beate Bartel, založili ti dva podle Bargeldových slov nejchaotičtější a nejdivočejší formaci, jakou kdy svět spatřil. Daleko od pravdy milý Christian nebyl, neboť na prvních výliscích Einstürzende Neubauten skutečně běsnili měrou vrchovatou. Nebyli by ovšem dnes takovým pojmem, kdyby jejich hudba neskýtala kromě hluku a destrukce další rozměr. Uprostřed všeho šílení se totiž skvěl silný motiv, který všechny ty zvukové a hlukové orgie povznesl na skutečné skladby. Ostatně, pozdější, výrazně již klidnější a rafinovanější výlisky, to jenom potvrzují.


Pod stálým dohledem


Novinkové album Perpetuum Mobile prakticky pokračuje v linii, nastolené deskami z posledních let (Tabula Rasa, Ende Neu či předchozí Silence Is Sexy). Blixa a spol. nešokují prvoplánovou agresí, kontury skladeb jsou jen jakoby letmo načrtnuty a pevnější obrysy vystupují na povrch až s dalším poslechem.


Nic nového pod sluncem, chtělo by se říci. Ovšem tak jednoduché to nebude.


Einstürzende Neubauten se totiž při práci na albu odhodlali k poměrně odvážnému kroku. Prostřednictvím domovských internetových stránek poskytli věrným fanouškům takříkajíc pohled do kuchyně. Do studia totiž nainstalovali webové kamery, které umožňovaly pozorovat natáčení desky den po dni, verš po verši, úder po úderu. A nejen to, všichni přihlížející mohli prostřednictvím e-mailů diskutovat o zárodcích nových skladeb a rovněž vyjádřit svou vizi, jak by nakonec měly vypadat. Blixa Bargeld dokonce prohlásil, že kapela na přání fanoušků dokončila i skladby, kterými se původně již nechtěla zabývat. Takovou důvěru Neubauten ve své věrné mají.


"Už od počátku jsme prohlásili, že vítáme názory lidí," uvedl Bargeld. "Zveřejnili jsme hrubé mixy skladeb a lidé měli možnost se k nim vyjadřovat. Totéž jsme učinili i s náhozy textů. V jedné písni jsem byl upozorněn na jisté nesrovnalosti ohledně veršů, takže jsem ji přezpíval," dodává Blixa. Od známého mrzouta a podivína je to vstřícnost vskutku nečekaná. Nedomnívejme se ale, že nové album zní jako učesaný kompromis mezi vizí kapely a přáním okruhu příznivců. Novostavby se opět řítí zcela dle svého řádu a vnitřní logiky. Ústupky masovému vkusu nečekejte.


Vše plyne


Jak už konečně sám název napovídá, ústředním tématem nové desky je pohyb. Pohyb věčný, nikým a ničím nekontrolovaný a jen obtížně ovladatelný. Pohyb přírodních živlů. Tornáda, tsunami, přílivové vlny, katastrofy. Vše se prolíná se vším, čemuž napovídá i hudební stránka věci. Nemusíte být odborníkem na němčinu, není nutné se na texty koncentrovat. Všudypřítomný neklid, pohyb, přesun, křížení, míjení a protínání vám v žádném případě neuniknou. Perpetuum Mobile je svérázná pocta přírodě, jejímu majestátu a nevyhnutelnosti, s níž nás tu a tam častuje svými zbraněmi.


Einstürzende Neubauten tento věčný koloběh sledují a rovněž se na něm aktivně podílejí. V jejich rukou totiž znovuožívají předměty, které jejich původní majitelé již odhodili, neboť se na nich projevila koroze, stárnutí a únava materiálu. Členové kapely tyto pro někoho nepotřebné krámy sbírají a pomáhají jim vdechovat nový život. Dají jejich existenci nový smysl, účel. V jejich rukou se i omlácený kbelík s děravým dnem promění v pozoruhodný perkusní nástroj. Jen je třeba vědět, jak do něj správně uhodit.


Blixa již není zlé sémě


Další novinkou, kterou věrní posluchači Einstürzende Neubauten již dozajista zaregistrovali, je fakt, že Blixa Bargeld album prezentuje již nikoliv jako kytarista doprovodné kapely Nicka Cavea The Bad Seeds. V loňském roce poměrně překvapivě ohlásil odchod, aby se mohl věnovat svým vlastním projektům. Nabízí se samozřejmě údiv nad tím, proč Blixa opustil jistě dobře placené místo, kde se, upřímně řečeno, zase tolik nepředřel. Cave coby téměř výhradní skladatel si svůj repertoár obstarával víceméně sám a pokud jde o šest strun, s nimi si Bargeld podle vlastních slov nikdy příliš netykal. Jednou dokonce prohlásil, že tento nástroj vlastně nesnáší a snaží se zvládnout hru na kytaru tak, aby na ni vůbec nemusel umět hrát.


Proč tedy? Inu, možná právě proto. Třeba Bargeld došel k názoru, že jeho přítomnost v Caveově ansámblu není nezbytně nutná a zvedl kotvy. Buď jak buď, The Bad Seeds přišli o výraznou a charismatickou postavu, která do jisté míry pomáhala vytvářet její image. Sám Cave se ostatně nechal slyšet, že jde o ztrátu v podstatě nenahraditelnou.


Budeme-li si při poslechu Perpetuum Mobile klást otázku, zda se tato skutečnost promítla do celkového vyznění alba, uspokojivé odpovědi se zřejmě nedobereme. Einstürzende Neubauten se vždy poměrně jasně odlišovali od zvuku alb, na nichž se podíleli další členové The Bad Seeds (Crime and the City Solution, sólové kolekce Rowlanda S. Howarda, Anity Lane či Micka Harveyho). Snad i proto byl Blixa Bargled vždy vnímán jako někdo významější a důležitější než jen pouhý doprovodný kytarista. A na Einstürzende Neubauten nikdo nepohlížel jako na vedlejší projekt člena skupiny Nicka Cavea. Nikdy jím totiž nebyli.


 


Perličky a drby, aneb co možná nevíte o EN


Blixa Bargeld, ještě než se stal slavným, pracoval jako hrobník a popelář. Kromě toho vlastnil malý krámek s kazetami a použitým zbožím, který nesl název Eisengrau.


Ještě než založil Einstürzende Neubauten, zpíval Blixa krátce v punkové kapele. Prý si ho vybrala díky jeho divokému zjevu.


Říká se, že známý symbol kapely - ona primitivní kresba postavy, kterou nalezneme na všech obalech - byl nalezen ve Stonehenge. Druhá verze, pravděpodobnější, však tvrdí, že jej vytvořili sami členové.


Einstürzende Neubauten se inspirují zejména hudbou, která se jim absolutně nelíbí. Pečlivě si ji poslechnou, analyzují a pak na ni zareagují po svém.


Blixa Bargeld si zahrál po boku Nicka Cavea, Niny Hagen a Lene Lovich ve filmu Dandy (r. Peter Sampel). Kromě toho namluvil mumii ve stejnojmenném filmovém trháku.


Důležité okamžiky v kariéře EN


1980 - čtveřice Blixa Bargeld, N.U. Unruh, Gudrun Gut a Beate Bartel vytvořila první sestavu Einstürzende Neubauten.


1981 - vyšlo debutové album Kollaps. Do sestavy přibyli F.M. Einheit a Marc Chung, odešly Gudrun a Beate.


1982 - sestavu rozšířil v té době teprve šestnáctiletý Alexander von Borsig (vl. jm. Alexander Hacke).


1983 - kapela zrealizovala druhé album Zeichnungen des Patienten O.T.. Blixa Bargeld se stal členem Caveových The Bad Seeds.


1984 - vyšel výběr Strategien gegen Architekturen 80-83, na jehož realizaci se podílel Jim Thirlvell, jinak hlavní postava kapely Foetus.


1987 - kapela zahrála v prostorách Deutsches Schauspielhaus v Hamburku hudbu k divadelnímu představení Andi. Návštěvníkům divadla byly rozdány ucpávky do uší a bulvární tisk v Německu kapelu "představil" široké veřejnosti.


1988 - Marc Chung založil vydavatelskou společnost Freibank a začal se starat o ekonomickou stránku kapely.


1990 - Skupina podepsala smlouvu s firmou Mute.


1991 - EMI založila sublabel EGO, který byl určen výhradně pro projekty členů Einstürzende Neubauten.


1993 - na albu Tabula Rasa kapela poprvé kromě němčiny použila angličtinu.


1997 - kolekce Ende Neu nabídla snad nejkřehčí a nejlyričtější skladbu kapely, duet Blixy a Meret Becker Stella Maris.


2004 - 9. únor je den vydání nové desky Perpetuum Mobile.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02