6.3.2006 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: publicistika Jméno skupiny Eddie Stoilow se sice teprve pomalu zabíhá, ale příznivcům solidního nevtíravého popu míšeného s nejrozličnějšími žánrovými vlivy dává do budoucna slušný příslib.

Proto jsme si o víkendu dali dostavení se zpěvákem Honzou Žampou, který svou skupinu propaguje natolik, že samolepku s logem kapely nosí na hřbetě i jeho vodní želva, a klávesistou Davidem Šmídtem, u nichž jsme vyzjistili něco o novém CD, plánech skupiny do budoucna, ale i o chystaném sobotním koncertu v Paláci Akropolis.

Eddie Stoilow vzešli ze základů položených skupinou Ian sen; vysvětli nezasvěceným, jak jste se přetransformovali...
David: Klasickej vývoj pubertálních a postpubertálních kapel: seznámili jsme se na gymplu a začali jsme vytvářet různé hudební aktivity. Vznikl projekt Ian sen, to trvalo přes tři roky a potom jsme se dostali do bodu, kdy jedna část chtěla pokračovat dál a druhá taky, ale trošku odlišným stylem. Tak jsme to rozpustili a začali jsme pracovat na Eddie Stoilow. Konečně jsme poprvý potkali normálního zpěváka, kterej je pracovitej, tvůrčí, kreativní, a k tomu jsme našli stejně dobrýho basáka. Od tý doby nás je šest, začali jsme dělat na novejch věcech a na image kapely. Změnili jsme to od podlahy a to jsou Eddie Stoilow.

Bylo těžký vysvětlit lidem, že jste to pořád vy?
David: My jsme to ani nechtěli, my jsme se s tím srovnali a potom přišel moment, kdy noví členové řekli „pojďme změnit název“. Od tý doby je to úplně jinde a ani se k tomu odkazu nějak nehlásíme. My jsme to ani nechtěli vysvětlovat, prostě to přišlo přirozeně a zamázli jsme to v momentu, kdy jsme to zamáznout měli.

Honzo, ty jsi předtím někde zpíval?
Honza: Jo, zpíval jsem. Já jsem bejvalej kytarista a ke kytaře jsem zpíval. V kapele jsem nehrál, hrál jsem pro sebe a pro naše partičky. Místo toho, abych si tamhle za rohem užíval heráček, koupil jsem si kytárku (smích) a zpíval jsem u táboráku.

Co berete ve vaší novodobý historii jako největší zlom? To byl Strahov, ne? (Podzimní festival Strahov Open Air, pozn. aut.)
Honza: To určitě! Určitě se mnou budou všichni souhlasit, že to byl Strahov, kde bylo publikum, který tvořilo sedm a půl tisíce lidí, výborná atmosféra...
David: To byl i životní přelom... Hrát před takovou masou lidí, to už se nám možná nikdy nepovede.
Honza: To byla taková naše první velká zkouška...

A na živo teď hrajete ještě něco z toho, co hrál Ian Sen, nebo ne?
Honza: Ne, my jsme totálně novej projekt. Já bych to s tou hudbou moc nespojoval.

Nedávno jste vydali CD s osmi písničkama, z nichž čtyři vyšly už loni. Na kdy ale plánujete „velký“ album?
Honza: Zbytek skladeb, který už momentálně hrajeme na živo, teď kompletujem, ale ještě je to v dost premiérovým stavu. Plánujeme to jakoby co nejdřív, ale nechtěli bysme to uspěchat.

Až budete natáčet desku, chtěli byste u písniček, který jste už vydali, udělat nějaký změny, třeba aranže? Jestli je teda znova vydáte....
Honza: Mohlo by se stát, že by nám nějakej producent mohl třeba vnést do hlavy nějakou myšlenku, takže je možný. Nebudu říkat, že je to Kamil Střihavka, ten nám to sice oficiálně na Českým rozhlasu nabídl... Prostě může se to stát, ale drastický změny tam neproběhnou.

Právě s B.S.P. jste teď nedávno hráli, jakej k nim máte vztah?
Honza: Tak ve stanu jsme spolu nespali...
David: V zásadě pracovní...

Jsou ještě jiný kapely, se kterými byste si chtěli zahrát?
Honza: Třeba Simply Red, to bych si klidně dal...
David: ... nebo Maroon 5...
Honza: Nebo Maroon 5, s těma si jenom píšem...
David: A ještě se Scissor Sisters, to je taková svatá kapela…
Honza: A Děda Mládek Illegal band, ale to se nám asi nepodaří, je to dost těžký.

Hudba vaší kapely je žánrově celkem rozličná, přitom je vás šest, nedochází k tomu, že každej má na tu hudbu jinej názor?
Honza: Kupodivu ne. Tohle je jedna ze zázračnejch věcí, že přijdem na zkoušku, já nebo David přineseme načatou věc, kterou jsme já nebo on doma dali dohromady a kluci, nevím čím to je, začnou okamžitě kořenit a všechno funguje. Pokavad nepřinesem nějakej ultranesmysl...

Je lepší, když je kapela složená z individuí, každej má na všechno svůj názor, nebo když je tam několik lidí, přičemž se někdo jenom veze, ale co má, to hraje dobře?
David: Jsme dospělí lidi a každej na to máme svůj názor, což je v pořádku. Každej jsme vyrostl na jiný muzice, ale ctíme nějakou kapelovou ideu. Každej nástroj je tam zastoupenej jednou, takže každej se snaží vytvořit něco, aby ta písnička zůstala v nějaký rovině a spíš ji posunout dál, než si tam sólovat a tak dále. My nejsme moc kapela, kde by byly kytarový sólíčka...
Honza: Spíš nám záleží na celkový náladě a feelingu.

A kdo vůbec píše texty?
Honza: No já. Texty si píšu sám „do huby“ (smích)

Já vím, žes teď řešil, jestli máš zpívat česky...
Honza: Jsem z toho trošku zmatenej, protože nevím, jestli český publikum je na angličtinu připravený, i když probíhaj kapely jako Support Lesbiens, Clou atd. Ale myslím, že ten směr je dobrej, jsou tady i cizinci (smích), každej už umí anglicky a kdyby jsme chtěli hrát venku, tak ta čeština by nebyla asi moc dobrá.

Co klip? Ten jste měli točit někdy teď...
Honza: Je to furt ve stádiu sezení u velkýho dřevěnýho stolu se svíčkou a myšlenek. Poněvadž neplánujeme složitej klip nebo nějaký filmový dílo, to natáčení podle mě potrvá maximálně dva dny. Spíš bude čtrnáct dnů trvat, než se sjednotíme na společný myšlence, a pak to natočení už půjde bleskurychle. Doufáme, že zhruba v příštím tejdnu už bysme mohli zapojit kabely a trošku to sejmout.

Blížej se taky festivaly... Co vás baví víc, hrát v klubech, nebo na festivalech?
David: Záleží na publiku. V klubu je komornější atmosféra, na festivalu je hezký teplo, teda většinou, hezký paní, hezký prostředí, ale není to zas až tak komorní.

V sobotu vás čeká Akropole, kde budete hrát v rámci doprovodnýho programu Andělů, chystáte něco, co nám vyrazí dech?
David: Nic jinýho nám nezbude, protože musíme připravit takovej program, kterej bude trvat hodinu a půl. A tak dlouho jsme ještě nikdy nehráli. Naposled jsme hráli hodinu a 21 minut, takže ještě musíme doplnit těch devět minut, ale to půjde hravě, máme pár plánů.
Honza: Beatbox! Myslím, že bych tam mohl udělat nějakou beatboxovou vsuvku třeba s klavírkem, nebo si pozvat nějakou zpěvačku...

Zpěvačku? Máš nějakej tip?
Honza: Možná jednu členku z Yellow sisters. Už jsem s ní mluvil a kdyby to mohlo zafungovat, budu se snažit to zrealizovat.