15.3.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka | sekce: publicistika Dún an Doras vydali na sklonku loňského roku druhé album Sweet & Sour a zpěvačka Katka Garcia s flétnistou Radvanem Markusem se s ostychem uvolili odpovědět na pár otázek. Ostych však po chviličce ustoupil nadšení pro muziku a byla radost nechat se od těch dvou "vtáhnout do děje".

Po natočení alba odešel z Dún an Doras basista a kapelník René Starhon, ale koncertujete dál.
Radvan: Sháníme teď schopného kontrabasistu, ale kapela nikdy nefungovala tak, že by byl jeden kapelník a ostatním určoval, co přesně mají hrát. Vždy to byla společná práce, takže kapela může bez problémů fungovat dál.

Je tajemství, proč k odchodu basáka došlo?Katka: Ne, René má prostě ještě další projekty, kterým se teď chce věnovat.
Radvan: Má o muzice nějakou svoji představu, která se mu teď bude uskutečňovat líp s jinejma lidma.

Proč se album jmenuje Sweet & Sour?
Katka: Dlouho jsme nemohli název vymyslet... Možná je to proto,že celá situace kolem nahrávání alba byla taková "sweet and sour". Ale já vážně nevím. Prostě nám přišlo, že ten název je dobrej. (smích)

Hráli jste v Polsku, Rakousku, Holandsku. Jak vás tam vlastně berou - kapela, která hraje "irskou" muziku a je z Čech...
Radvan: Já mám pocit, že irská muzika už přesáhla hranice Irska.Je to s ní podobné jako třeba s bluegrassem, který taky vznikl v Americe, ale rozšířil se skoro po celém světě. I v Rakousku, Polsku nebo Německu je spousta místních kapel, které hrají irskou hudbu. Už to dávno není pouze doména Irska.

A není ten žánr naopak až příliš přecpaný?
Katka: Kapel hrajících irskou muziku je teď hodně, ale ono se to časem zase vystříbří.

Vnímáte nějakou konkurenci?
Katka: Nám je to úplně jedno, já osobně se o nějakou konkurenci nestarám. My se naopak se poustou kapel kamarádíme...
Radvan: ...a také děláme společné sessiony. Já osobně jsem rád,že je s kým si zahrát.

Jak jste se k irské muzice vůbec dostali?
Radvan: U mě je to vlastně náhoda. Já jsem prostě irskou muziku někde zaslechl, strašně se mi zalíbila a od té doby se po ní pídím. Začal jsem jezdit do Irska a shánět cédéčka...
Katka: Já jsem začala poslouchat irský písničky zhruba v patnácti letech, kdy jsme se s rodinou stěhovali ze Španělska do Prahy. Sedly mi do nálady. Byly totiž strašně melancholický. Já jsem se teda moc netěšila, že se přestěhuju do Prahy. (smích) Bylo mi smutno a ještě jsem se v tom stejskání babrala a kolem dokola si hrála ty smutný písničky... Ta muzika mě pochopitelně velmi ovlivnila. A pochopitelně jsem začala jezdit do Irska, letos v létě se tam chystám potřetí. Chtěla jsem vědět, jak to tam doopravdy vypadá, když to v písničkách tak opěvujou. Přišlomi nádherný, jak muzika vlastně vychází z přírody. Dolíčky a kopečky - velké intervaly mezi tóny... tajemno... (smích)

A hele, dětství ve Španělsku. Nejsme na stopě nějakých keltských genů z Asturie?
Katka: No, můj dědeček opravdu pocházel z Asturie, ale jestli to mělo nějaký vliv na moje vnímání muziky, to nevím.

Hudba Dún an Doras ovšem není čistě irská. Hrajete hodně vlastních skladeb, ve kterých se objevují harmonické postupy přebrané úplně odjinud. Z Balkánské hudby, možná trošičku i z jazzu...
Radvan: Náš kytarista Petr Košumberský je velmi invenční osoba a vymýšlí zajímavé harmonie. A my si k tomu přidáme zas to svoje. (smích) Pochopitelně se necháváme inspirovat jinými žánry. Mě sena tomhle žánru líbí právě to, že je strašně otevřenej, že je tam stále co vymejšlet.

Konec konců, vy se také neomezujete jen na hraní v Dún an Doras.
Katka: Občas hrajeme balkánskou i španělskou muziku v partičce Draga Banda, kde je rozhodující postavou bosenskej zpěvák Predrag Duronjic, který teď bydlí v Jihlavě. Radvan hraje ještě v kapele Cabelique (zaměřené na muziku bretaňskou - pozn. aut.) a já ještě čas od času zpívám s Lubošem Malinou a jeho partou.

A jak to proboha stíháte?Katka: No, jsou období, kdy to člověkaž tak moc nestíhá. (smích)

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01