Divokej Bill: Nejlepší je všehochuť
21.12.2009 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
fotogalerie
Na svou novou řadovou desku nechalo populární těleso Divokej Bill své příznivce čekat více než tři roky (v mezičase jim nabídlo pouze živé CD a DVD se všeříkajícím názvem Rock For People). To, že „Billové“ nikam nepospíchali, se však na nahrávce promítlo veskrze pozitivně. Album Mlsná je totiž nabito svěžími nekomplikovanými písničkami, které si téměř v ničem nezadají s mladistvou energií a melodickou nenuceností, jakou se tato parta proslavila už v úsvitu své kariéry.
Mlsná mi přijde jako určitý návrat k výrazu, jaký jste měli na prvních dvou deskách Propustka do pekel a Svatá pravda. Cítíte to podobně?
Vašek Bláha (zpěv, kytara): Nejsi sám, kdo to říká, a jsme moc rádi, že to lidi takhle vnímají. Osobně považuju za dobré desky Divokýho Billa tu první, třetí a novou, tedy pátou. Ty „sudé“ se nám tolik nepovedly, ale to je jen můj názor.
Dá se to chápat i tak, že vám ty jednodušší písně typické pro ranou tvorbu Billa už trošku chyběly?
Vašek: Nevím, těžko říct. Prostě to takhle vyšlo...Už od třetí desky nám lidi vyčítali, že jsme zkomerčněli. Podle mě to není pravda, ale už dlouho jsme si říkali, že chceme znovu udělat album, na němž budou rychlý bigbítový pecky, a vrátit se tak k našim kořenům.
Hned úvodní písnička Půl pátý ráno je nebývale tvrdá, takový rachot by od vás málokdo čekal...
Vašek: Tahle věc je postavená na riffu, kterej jsme hráli už dva nebo tři roky. A když ho máš zažitej, můžeš si dovolit ho zrychlit... A jestli ti to přijde tvrdý, říkám: Paráda! Chtělo by to víc takto tvrdých věcí. Ale zároveň nejsem až takovej tvrďák a nestydím se za to, že některý naše pecky jsou „měkký“, až romantický. Nejlepší je všehochuť.
Zmíněná skladba je o Úvalech. Měl jsi potřebu napsat něco o svém domovském městě?
Vašek: Úvaly mám rád... Texty vznikají podle melodií. V hlavě mi jede melodie tak dlouho, až mě napadne nějakej verš a na něm pak ten text ušiju. Mimochodem, Půl pátý ráno vzniklo přesně tak, jak se tam zpívá. Stál jsem úplně nalitej u závor, na telefonu měl zapnutej diktafon a blábolil do něj nějaký nesmysly... a ze týden pak z toho udělal text.
Nakolik je věc nazvaná Pecka reálným obrázkem ze života vaší kapely?
Vašek: To je celé nadsázka, o půlnoci jsme ve zkušebně nikdy nebyli. (smích) Ale je to inspirováno bývalým školníkem ze školy, kde zkoušíme, kterej si u ředitele vydupal, že smíme hrát jen do devíti. Tak jsme udělali takovej sranda protestsong.
Je Fčela jakýmsi volným pokračováním dřívějšího hitu Čmelák?
Štěpán Karbulka (zpěv): Fčela vznikla spontánně z jedné staré písničky, kterou jsme kdysi hráli. Takže ono je to spíš naopak – Čmelák je pokračováním Fčely. (smích)
Vašek: Fčela je jen taková srandička, krátká vsuvka na desku. S Jurdou (baskytarista – pozn. aut.) jsme ji mydlili, když nám bylo patnáct.
Už dlouhou dobu hrajete v nezměněné sestavě. Vzhledem k početnosti souboru je tato personální stabilita obdivuhodná. Čím je to zapříčiněno?
Vašek: Když má někdo nějakej problém, ostatní na něj počkají... Změny v sestavě kapelám moc neprospívají. Jsme rádi, že ta naše je stabilní. Jeden rozchod jsme si v minulosti prožili – s bubeníkem Kiskou. A třeba já osobně nesl tehdejší situaci dost těžce a nerad na to období vzpomínám, i když jsem zároveň byl jedním z těch, kdo Kiskův odchod inicovali.
Je v Divokým Billovi důležitější kamarádství než to, jestli někdo umí hrát líp nebo hůř?
Vašek: To rozhodně, na tisíc procent! I když to samotné hraní samozřejmě není nepodstatné a třeba já osobně byl hodně zklamanej se svého instrumentálního výkonu na nové desce. Ale na druhou stranu je to náš ksicht a zdobit to nějakým hostujícím kytaristou by asi nebyl dobrej nápad.
Před časem jste jezdili po Evropě po boku Levellers. Chystáte nějaké další výpravy do zahraničí?
Roman Procházka (akustická kytara): Na příští rok máme nabídku jet hrát do Číny. Je to v řešení, ale dokud tam nebudeme, tak tomu neuvěříme...
Vašek: Co si budeme namlouvat, na nějakej velkej boom v cizině to nevypadá. Užili jsme si skvělej měsíc koncertování s Levellers a bez přehánění jsme venku měli úspěch, až jsme byli překvapení tím, jak velkej. Ale nemáme páky na to, abychom tam mohli jezdit pořád a dál na tom pracovat.
Roman: Momentálně připravujeme především koncertní propagaci nové desky tady doma. Od dubna vyrážíme na turné, nejdříve nás čekají kulturáky, potom amfiteátry a letní parkety. Vše samostatný koncerty, festivaly absolvujeme jen dva – náš vlastní Ouvalskej bigbít a samozřejmě Rock For People.
Fotogalerie:
fotogalerie
Na svou novou řadovou desku nechalo populární těleso Divokej Bill své příznivce čekat více než tři roky (v mezičase jim nabídlo pouze živé CD a DVD se všeříkajícím názvem Rock For People). To, že „Billové“ nikam nepospíchali, se však na nahrávce promítlo veskrze pozitivně. Album Mlsná je totiž nabito svěžími nekomplikovanými písničkami, které si téměř v ničem nezadají s mladistvou energií a melodickou nenuceností, jakou se tato parta proslavila už v úsvitu své kariéry.Mlsná mi přijde jako určitý návrat k výrazu, jaký jste měli na prvních dvou deskách Propustka do pekel a Svatá pravda. Cítíte to podobně?
Vašek Bláha (zpěv, kytara): Nejsi sám, kdo to říká, a jsme moc rádi, že to lidi takhle vnímají. Osobně považuju za dobré desky Divokýho Billa tu první, třetí a novou, tedy pátou. Ty „sudé“ se nám tolik nepovedly, ale to je jen můj názor.
Dá se to chápat i tak, že vám ty jednodušší písně typické pro ranou tvorbu Billa už trošku chyběly?
Vašek: Nevím, těžko říct. Prostě to takhle vyšlo...Už od třetí desky nám lidi vyčítali, že jsme zkomerčněli. Podle mě to není pravda, ale už dlouho jsme si říkali, že chceme znovu udělat album, na němž budou rychlý bigbítový pecky, a vrátit se tak k našim kořenům.
Hned úvodní písnička Půl pátý ráno je nebývale tvrdá, takový rachot by od vás málokdo čekal...
Vašek: Tahle věc je postavená na riffu, kterej jsme hráli už dva nebo tři roky. A když ho máš zažitej, můžeš si dovolit ho zrychlit... A jestli ti to přijde tvrdý, říkám: Paráda! Chtělo by to víc takto tvrdých věcí. Ale zároveň nejsem až takovej tvrďák a nestydím se za to, že některý naše pecky jsou „měkký“, až romantický. Nejlepší je všehochuť.
Zmíněná skladba je o Úvalech. Měl jsi potřebu napsat něco o svém domovském městě?
Vašek: Úvaly mám rád... Texty vznikají podle melodií. V hlavě mi jede melodie tak dlouho, až mě napadne nějakej verš a na něm pak ten text ušiju. Mimochodem, Půl pátý ráno vzniklo přesně tak, jak se tam zpívá. Stál jsem úplně nalitej u závor, na telefonu měl zapnutej diktafon a blábolil do něj nějaký nesmysly... a ze týden pak z toho udělal text.
Nakolik je věc nazvaná Pecka reálným obrázkem ze života vaší kapely?
Vašek: To je celé nadsázka, o půlnoci jsme ve zkušebně nikdy nebyli. (smích) Ale je to inspirováno bývalým školníkem ze školy, kde zkoušíme, kterej si u ředitele vydupal, že smíme hrát jen do devíti. Tak jsme udělali takovej sranda protestsong.
Je Fčela jakýmsi volným pokračováním dřívějšího hitu Čmelák?
Štěpán Karbulka (zpěv): Fčela vznikla spontánně z jedné staré písničky, kterou jsme kdysi hráli. Takže ono je to spíš naopak – Čmelák je pokračováním Fčely. (smích)
Vašek: Fčela je jen taková srandička, krátká vsuvka na desku. S Jurdou (baskytarista – pozn. aut.) jsme ji mydlili, když nám bylo patnáct.
Už dlouhou dobu hrajete v nezměněné sestavě. Vzhledem k početnosti souboru je tato personální stabilita obdivuhodná. Čím je to zapříčiněno?
Vašek: Když má někdo nějakej problém, ostatní na něj počkají... Změny v sestavě kapelám moc neprospívají. Jsme rádi, že ta naše je stabilní. Jeden rozchod jsme si v minulosti prožili – s bubeníkem Kiskou. A třeba já osobně nesl tehdejší situaci dost těžce a nerad na to období vzpomínám, i když jsem zároveň byl jedním z těch, kdo Kiskův odchod inicovali.
Je v Divokým Billovi důležitější kamarádství než to, jestli někdo umí hrát líp nebo hůř?
Vašek: To rozhodně, na tisíc procent! I když to samotné hraní samozřejmě není nepodstatné a třeba já osobně byl hodně zklamanej se svého instrumentálního výkonu na nové desce. Ale na druhou stranu je to náš ksicht a zdobit to nějakým hostujícím kytaristou by asi nebyl dobrej nápad.
Před časem jste jezdili po Evropě po boku Levellers. Chystáte nějaké další výpravy do zahraničí?
Roman Procházka (akustická kytara): Na příští rok máme nabídku jet hrát do Číny. Je to v řešení, ale dokud tam nebudeme, tak tomu neuvěříme...
Vašek: Co si budeme namlouvat, na nějakej velkej boom v cizině to nevypadá. Užili jsme si skvělej měsíc koncertování s Levellers a bez přehánění jsme venku měli úspěch, až jsme byli překvapení tím, jak velkej. Ale nemáme páky na to, abychom tam mohli jezdit pořád a dál na tom pracovat.
Roman: Momentálně připravujeme především koncertní propagaci nové desky tady doma. Od dubna vyrážíme na turné, nejdříve nás čekají kulturáky, potom amfiteátry a letní parkety. Vše samostatný koncerty, festivaly absolvujeme jen dva – náš vlastní Ouvalskej bigbít a samozřejmě Rock For People.
Zajímavosti:
Divokej Bill za celou dobu svojí existence prodělal změnu pouze na postu bubeníka, když Jana Veselého řečeného Kiska (později se objevil v sestavách kapel Den, Lety mimo nebo Hegeš a dodnes působí ve skupině Medvěd 009, kde – pokud mu to čas dovoluje – hraje i Vašek Bláha) vystřídal před vydáním třetího alba Mezi nima Marek Žežulka. Jeho minulost je spjatá především s Arakainem, ale bubnoval např. i ve formacích Skoba, Boss, Řetěz, OK 4+, Kritická situace, Pan Pot, W8, ve skupině Oskara Petra, hostoval v Törru a už léta je spoluhráčem Dana Landy.
Za první nahrávku Divokýho Billa se obvykle považuje albový debut Propustka do pekel z roku 2000, nicméně už v předcházejícím roce soubor zrealizoval dnes již obtížně sehnatelné demo s názvem Sedm statečných (vyšlo na kazetě i na CD-R).
Divokej Bill za celou dobu svojí existence prodělal změnu pouze na postu bubeníka, když Jana Veselého řečeného Kiska (později se objevil v sestavách kapel Den, Lety mimo nebo Hegeš a dodnes působí ve skupině Medvěd 009, kde – pokud mu to čas dovoluje – hraje i Vašek Bláha) vystřídal před vydáním třetího alba Mezi nima Marek Žežulka. Jeho minulost je spjatá především s Arakainem, ale bubnoval např. i ve formacích Skoba, Boss, Řetěz, OK 4+, Kritická situace, Pan Pot, W8, ve skupině Oskara Petra, hostoval v Törru a už léta je spoluhráčem Dana Landy.
Za první nahrávku Divokýho Billa se obvykle považuje albový debut Propustka do pekel z roku 2000, nicméně už v předcházejícím roce soubor zrealizoval dnes již obtížně sehnatelné demo s názvem Sedm statečných (vyšlo na kazetě i na CD-R).
Fotogalerie:
časopis mGuide 2010/01
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Divokej-Bill-Nejlepsi-je-vsehochut~21~prosinec~2009/
Komentáře
&;
