Digitalism - Život je zábava
11.12.2007 | Autor: Petr Bořuta | sekce: publicistika
fotogalerie
Jedinečnou příležitost slyšet Digitalism in Cai..., promiňte, Prague, máte 20. prosince v Paláci Akropolis, kde se kapela představí v rámci projektu EuroConnections. Support obstará projekt Midi Lidi se svým svébytným stylovým mixem elektronické muziky doprovázeným odsekávanými zpěvy českých textů (>>).
Když se na počátku tisíciletí Jens Mölle a İsmail Tüfekçi zformovali do uskupení Digitalism, nikdo, včetně jich samotných, asi nečekal, že už za několik let se jim bude říkat noví Daft Punk a že budou jedněmi z hlavních nositelů nové vlny.
„Noví Daft Punk“ - to označení je příznačné. Oběma hamburgským mladíkům učaroval francouzský house druhé poloviny devadesátých let, a kdo jiný než Daft Punk je jeho zástupcem nejznámějším? Zvuk modulovaných elektronických kytar, s nímž posléze Daft Punk přišli na albech Discovery a Human After All, spojení nezávislého rocku „v mezích zákona“ a elektroniky, Jens i İsmail milovali, a tak se stalo, že podobný vzorec použili i oni. Kýženým produktem se stalo letos vydané album Idealism. Jak moc trnitá cesta k němu vedla?
Digihoši z bunkru
Když se ti dva chlapíci někdy okolo roku 2000 v hamburgském DJském obchodě seznámili, bylo to osudové shledání. Okamžitě si padli do oka. V té době oba začínali s DJingem, ale záhy zjistili, že do svých setů nemají co zahrnout. Mölle k tomu říká: „Řekli jsme si, že jestli chceme do našich setů něco opravdu dobrého, budeme si to muset natočit sami.“
Zavřeli se tak do bunkru z druhé světové války (o něm ještě bude řeč), spíchli remix Seven Nation Army od The White Stripes, a zabodovali. Navíc jejich reputace jako DJů stoupala. Nic tak nebránilo druhé nahrávce, a hned s vlastním rukopisem. Řeč je o songu Idealistic, úderná skladba s různě podbarveným beatem a elektronicky modulovanými bubny a kytarou, přesně v duchu většiny budoucích skladeb Digitalism. Nabídka labelu okamžitě přišla a chlapci neváhali s podpisem. A nebyl to label ledajaký – s nabídkou přišel Gildas Loaëc se značkou, která se původně specializovala pouze na oděvní průmysl, se značkou Kitsuné. Nyní na tomto labelu vycházejí ty nejčerstvější jména nu-rave a elektronické scény, jmenujme Hadouken!, Klaxons, Hot Chip nebo Simian Mobile Disco.
Dlouho na sebe nenechal čekat singl s pořadovým číslem dva a pozoruhodným názvem Zdarlight. Mnoho lidí si myslí, že je to jakási pocta francouzské housové kapele Cassius a jejímu členovi Philippu Zdar. Což o to, obě kapely jsou stylově podobné, avšak Zdarlight je jen pokusem odlišit se od tradičního zápisu Starlight. Tato píseň byla poctěna zahrnutím do DJ setů Tigy, Soulwax nebo Tiefschwarz, přestože vznikla za jeden večer. Dalším do řady singlů byl Jupiter Room, který navzdory názvu rozhodně nereprezentuje děsivost tohoto plynného obra. Ve skutečnosti byla tato písnička pojmenována podle zaplivaného montrealského baru.
Idealism
Tři singly už jsou solidní základ pro řadovku, rozhodně to ale neznamená, že by deska byla vystavěna kolem tří pilířů a ostatní písně by měly jen slabý nosný charakter. Právě naopak, Idealism je ucelenou electro-punkovou knihou s patnácti kapitolami, kterou první odběratelé otevřeli v červnu 2007. Listovat v ní není nijak náročné a i ti, jež se právě naučili pohlížet do nejnovějších módních vln nebudou tápat, právě naopak. Přesto, že členové Digitalism proklamují jakési poselství jejich vlastního vesmíru, na nahrávce netřeba hledat hlubší moudra. Hudba hamburgského dua vypadá na první pohled jednoduše, punkově, dá se říci. A také taková je. „Vlastně milujeme punkový postoj,” tvrdí Mölle, „být hloupý, primitivní nebo neuctivý.” Nejzábavnější na Digitalism je unikátní schopnost nadchnout techno clubbery stejně jako náctileté posedlé indie rockem.
Dvojice přiznává celou plejádu jmen, která na jejich muziku má vliv. Kupříkladu hip-hopoví producenti Dr. Dre a RZA, stejně jako britské emo nebo německý trance 90. let. Největší inspirací jsou ale, podle vlastních slov členů, soundtracky k starým filmům a obrázky, jež se na jejich základě reprodukují v mysli. Vliv na výsledek mělo i prostředí bunkru, ve kterém Digitalism skládají. Na začátku jejich dráhy neměli peníze na nájem jiných prostor než těch, které se ukrývaly za tlustými betonovými zdmi pozůstatku druhé světové války. Těžké dveře; nedostatek vzduchu; denní světlo zhasnuto; topení nezavedeno; zatuchlost kobky + žádné rozptýlení; čas, který nehraje roli; izolace od okolního světa = abstraktní svět určen pro tvorbu. Tato pestrá směsice vlivů se pak projevuje i ve skladbě alba.
Samotným křížením nezávislého rocku a electra, což je dnes velmi populární, se dostávají nebezpečně blízko k výsostným vodám takových jmen jako Klaxons, což lze nejvýrazněji slyšet v písních Pogo a I Want I Want. Již v roce 2006 se objevila další trefa do černého, remix Fire In Cairo od The Cure. „Digiinterpretace“ se s požehnáním samotného Roberta Smithe objevuje na albu pod názvem Digitalism In Cairo. Hutná basová linka, předurčená k dobývání tanečních parketů, se objevuje v písních Magnets, a již zmíněných Zdarlight nebo Jupiter Room. Hip-hop zaznamenáte v Home Zone, a potvrzení o tom, že každá kapela musí mít na albu alespoň jednu smutnější píseň (i na flegamatiky Jense a İsiho to občas dolehne, jako na každého), přichází s indie-tronickou Apollo-Gize. Deska je tak míchanicí různých stylů, má však unikátní digitální rukopis.
Povětšinou samplerem vytvořené smyčky kytar a bubnů báječně doplňuje špinavost a ruchy, jako třeba větrák, který do jejich bunkru přivádí vzduch. Když si album pustíte, máte dojem, že reproduktory jsou najednou uloženy pod zemí, stejně jako onen bunkr. Nejde tak ani o záměr, jako spíš o lenost a netrpělivost, což potvrzují sami tvůrci. Jens se nesoustředí ani na čistotu vokálů (I Want I Want) a raději než pulírování a nahrávání na několik pokusů se vrhají do skládání dalších věcí. Dokazují tak, že (se) chtějí jen bavit, bavit, bavit a zase bavit. A nic neřešit. Žít ze sekundy na sekundu. Připoutávat stejně jako ony Magnets z úvodní písně a činit z posluchačů otroky svého beatu.
Budoucnost? A k čemu?
Je tu jen jedna otázka. Jak dlouho vydrží jejich hvězda zářit? Zřejmě nepříliš dlouho, protože Hamburčané, stejně jako jejich pařížský label (Idealism vyšlo i u Astralwerks, což je sublabel Virgin Records), mají nálepku módní záležitosti. Na druhou stranu Jens i İsmail mají dostatek přirozeného umu, jeho důkazem budiž fakt, že ke svém prvnímu DJ vystoupení a poté i ke skládání se postavili bez jakýchkoli muzikantských zkušeností. Nastíněnou otázkou ale není třeba se zabývat, poněvadž září teď a vaší jedinou povinností je se jejího svitu dostatečně nabažit.
Fotogalerie:
fotogalerie
Jedinečnou příležitost slyšet Digitalism in Cai..., promiňte, Prague, máte 20. prosince v Paláci Akropolis, kde se kapela představí v rámci projektu EuroConnections. Support obstará projekt Midi Lidi se svým svébytným stylovým mixem elektronické muziky doprovázeným odsekávanými zpěvy českých textů (>>).Když se na počátku tisíciletí Jens Mölle a İsmail Tüfekçi zformovali do uskupení Digitalism, nikdo, včetně jich samotných, asi nečekal, že už za několik let se jim bude říkat noví Daft Punk a že budou jedněmi z hlavních nositelů nové vlny.
„Noví Daft Punk“ - to označení je příznačné. Oběma hamburgským mladíkům učaroval francouzský house druhé poloviny devadesátých let, a kdo jiný než Daft Punk je jeho zástupcem nejznámějším? Zvuk modulovaných elektronických kytar, s nímž posléze Daft Punk přišli na albech Discovery a Human After All, spojení nezávislého rocku „v mezích zákona“ a elektroniky, Jens i İsmail milovali, a tak se stalo, že podobný vzorec použili i oni. Kýženým produktem se stalo letos vydané album Idealism. Jak moc trnitá cesta k němu vedla?
Digihoši z bunkru
Když se ti dva chlapíci někdy okolo roku 2000 v hamburgském DJském obchodě seznámili, bylo to osudové shledání. Okamžitě si padli do oka. V té době oba začínali s DJingem, ale záhy zjistili, že do svých setů nemají co zahrnout. Mölle k tomu říká: „Řekli jsme si, že jestli chceme do našich setů něco opravdu dobrého, budeme si to muset natočit sami.“
Zavřeli se tak do bunkru z druhé světové války (o něm ještě bude řeč), spíchli remix Seven Nation Army od The White Stripes, a zabodovali. Navíc jejich reputace jako DJů stoupala. Nic tak nebránilo druhé nahrávce, a hned s vlastním rukopisem. Řeč je o songu Idealistic, úderná skladba s různě podbarveným beatem a elektronicky modulovanými bubny a kytarou, přesně v duchu většiny budoucích skladeb Digitalism. Nabídka labelu okamžitě přišla a chlapci neváhali s podpisem. A nebyl to label ledajaký – s nabídkou přišel Gildas Loaëc se značkou, která se původně specializovala pouze na oděvní průmysl, se značkou Kitsuné. Nyní na tomto labelu vycházejí ty nejčerstvější jména nu-rave a elektronické scény, jmenujme Hadouken!, Klaxons, Hot Chip nebo Simian Mobile Disco.
Dlouho na sebe nenechal čekat singl s pořadovým číslem dva a pozoruhodným názvem Zdarlight. Mnoho lidí si myslí, že je to jakási pocta francouzské housové kapele Cassius a jejímu členovi Philippu Zdar. Což o to, obě kapely jsou stylově podobné, avšak Zdarlight je jen pokusem odlišit se od tradičního zápisu Starlight. Tato píseň byla poctěna zahrnutím do DJ setů Tigy, Soulwax nebo Tiefschwarz, přestože vznikla za jeden večer. Dalším do řady singlů byl Jupiter Room, který navzdory názvu rozhodně nereprezentuje děsivost tohoto plynného obra. Ve skutečnosti byla tato písnička pojmenována podle zaplivaného montrealského baru.
Idealism
Tři singly už jsou solidní základ pro řadovku, rozhodně to ale neznamená, že by deska byla vystavěna kolem tří pilířů a ostatní písně by měly jen slabý nosný charakter. Právě naopak, Idealism je ucelenou electro-punkovou knihou s patnácti kapitolami, kterou první odběratelé otevřeli v červnu 2007. Listovat v ní není nijak náročné a i ti, jež se právě naučili pohlížet do nejnovějších módních vln nebudou tápat, právě naopak. Přesto, že členové Digitalism proklamují jakési poselství jejich vlastního vesmíru, na nahrávce netřeba hledat hlubší moudra. Hudba hamburgského dua vypadá na první pohled jednoduše, punkově, dá se říci. A také taková je. „Vlastně milujeme punkový postoj,” tvrdí Mölle, „být hloupý, primitivní nebo neuctivý.” Nejzábavnější na Digitalism je unikátní schopnost nadchnout techno clubbery stejně jako náctileté posedlé indie rockem.
Dvojice přiznává celou plejádu jmen, která na jejich muziku má vliv. Kupříkladu hip-hopoví producenti Dr. Dre a RZA, stejně jako britské emo nebo německý trance 90. let. Největší inspirací jsou ale, podle vlastních slov členů, soundtracky k starým filmům a obrázky, jež se na jejich základě reprodukují v mysli. Vliv na výsledek mělo i prostředí bunkru, ve kterém Digitalism skládají. Na začátku jejich dráhy neměli peníze na nájem jiných prostor než těch, které se ukrývaly za tlustými betonovými zdmi pozůstatku druhé světové války. Těžké dveře; nedostatek vzduchu; denní světlo zhasnuto; topení nezavedeno; zatuchlost kobky + žádné rozptýlení; čas, který nehraje roli; izolace od okolního světa = abstraktní svět určen pro tvorbu. Tato pestrá směsice vlivů se pak projevuje i ve skladbě alba.
Samotným křížením nezávislého rocku a electra, což je dnes velmi populární, se dostávají nebezpečně blízko k výsostným vodám takových jmen jako Klaxons, což lze nejvýrazněji slyšet v písních Pogo a I Want I Want. Již v roce 2006 se objevila další trefa do černého, remix Fire In Cairo od The Cure. „Digiinterpretace“ se s požehnáním samotného Roberta Smithe objevuje na albu pod názvem Digitalism In Cairo. Hutná basová linka, předurčená k dobývání tanečních parketů, se objevuje v písních Magnets, a již zmíněných Zdarlight nebo Jupiter Room. Hip-hop zaznamenáte v Home Zone, a potvrzení o tom, že každá kapela musí mít na albu alespoň jednu smutnější píseň (i na flegamatiky Jense a İsiho to občas dolehne, jako na každého), přichází s indie-tronickou Apollo-Gize. Deska je tak míchanicí různých stylů, má však unikátní digitální rukopis.
Povětšinou samplerem vytvořené smyčky kytar a bubnů báječně doplňuje špinavost a ruchy, jako třeba větrák, který do jejich bunkru přivádí vzduch. Když si album pustíte, máte dojem, že reproduktory jsou najednou uloženy pod zemí, stejně jako onen bunkr. Nejde tak ani o záměr, jako spíš o lenost a netrpělivost, což potvrzují sami tvůrci. Jens se nesoustředí ani na čistotu vokálů (I Want I Want) a raději než pulírování a nahrávání na několik pokusů se vrhají do skládání dalších věcí. Dokazují tak, že (se) chtějí jen bavit, bavit, bavit a zase bavit. A nic neřešit. Žít ze sekundy na sekundu. Připoutávat stejně jako ony Magnets z úvodní písně a činit z posluchačů otroky svého beatu.
Budoucnost? A k čemu?
Je tu jen jedna otázka. Jak dlouho vydrží jejich hvězda zářit? Zřejmě nepříliš dlouho, protože Hamburčané, stejně jako jejich pařížský label (Idealism vyšlo i u Astralwerks, což je sublabel Virgin Records), mají nálepku módní záležitosti. Na druhou stranu Jens i İsmail mají dostatek přirozeného umu, jeho důkazem budiž fakt, že ke svém prvnímu DJ vystoupení a poté i ke skládání se postavili bez jakýchkoli muzikantských zkušeností. Nastíněnou otázkou ale není třeba se zabývat, poněvadž září teď a vaší jedinou povinností je se jejího svitu dostatečně nabažit.
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Digitalism-Zivot-je-zabava~11~prosinec~2007/
Komentáře
&;
