Desmond - Rozdílné polohy, podhoubí zůstává
29.2.2004 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika
Na začátku listopadu pozvala pražská skupina Post-It nitranské Desmod ke dvěma koncertům v Čechách, v Praze a Liberci. Na rozehřátí, protože následovalo společné ježdění Slovenskem, které se protáhlo do konce měsíce. "Je to taková naše sázka na budoucnost," tvrdí Desmod. "Post-It se v Čechách určitě prosadí, a pak nám koncerty vrátí. Myslíme, že jsme si stylově blízcí."
Na Slovensku jste velmi populární, v Čechách vás ale příliš neznají. Přibližte svou pozici na domácí scéně.
Kuly: Ještě před několika týdny bych řekl, že jsme tak druhá liga. Na začátku listopadu jsme ale dostali za poslední album Derylov svet zlatou desku a můžu tedy směle říct, že se pomaličku škrábeme do ligy nejvyšší. Jsme rocková skupina, máme klasický rockový sound.
Na první desce jste rocková kapela skutečně byli, ale s druhou Mám chuť... jste velmi zmelodičtěli. Proč ta změna?
Kuly: Děláme písničky podle toho, co nás právě bere. Přijdeme do zkušebny, máme chuť nahrát pomalou nebo rychlou skladbu, a tak to uděláme. To druhé album mohlo být ovlivněno i tím, že jsme v té době drželi palce například Inému kafi a dalším melodickým skupinám. V tom to bylo, lidé nám říkali, že je to neopunková deska. Byla naše nejveselejší.
Nebyl to vykalkulovaný záměr? Potřebovali jste přece udržet pozici a zůstat s písněmi v rádiových rotacích.
Kuly: Kdyby to byl záměr, tak jsme v tom pokračovali. My jsme ale třetí desku posunuli někam úplně jinam. Nemáme vyhraněný styl, každou skladbu na našich třech albech lze zaškatulkovat jinam. Poznáš, co jsme právě poslouchali.
Mišo: Mám rád, když mě album překvapí svou pestrostí. Například Richard Müller: jeho polohy jsou velice rozdílné, přitom podhoubí zůstává.
Lze to chápat tak, že vás při vzniku třetí desky nejvíc brali Linkin Park? Na podobně znějící skladby jste při její propagaci vsadili.
Kuly: Slýcháme, že některé písně připomínají také Limp Bizkit. Asi je to proto, že jsme do nich zakomponovali scratching. Kdybys ty písničky slyšel v surové podobě, je to klasický bigbít. Jde jen o zvukové obohacení. Mě samozřejmě těší, že nás s takovými skupinami srovnávají.
Rišo: Nerapujeme tolik jako oni, to přirovnání mě docela překvapuje. Na nové desce se možná zvuku Linkin Park podobá skladba Homo Sapiens. Ale dál?
Kuly: Rapovat ve slovenštině je strašně těžké. V češtině to jde, ale naše řeč při rapu působí, jako bychom měli v hubě bláto. Byli bychom hlupáci, kdybychom se chtěli opičit po Linkin Park. Zůstal by nám statut špatné kopie.
Na koncertech ovšem máte úplně jiný zvuk než na deskách. Teď už vzniká abnormální zmatek: každé album je jiné, písničky jsou rozdílné, koncert je zcela odlišný. Tohle vás neznervózňuje?
Kuly: Nebereme to jako problém. Máme koncertní zvuk jiný než na cédéčku, ale sám o sobě je stále stejný. V Třinci, v Nitře i v Bratislavě. Ve studiu využíváme možnosti si se zvukem budoucí desky pohrát. Na koncertech to musí především odsejpat.
Na textech je pozitivní, že mají názor. Je to pro vás důležité, nebo jde jenom o chvilkové názorové vzplanutí?
Kuly: Na Slovensku se vytváří obrovská propast mezi bohatými a chudými. Rodiče vedou děti k tomu, aby se přátelili s těmi, kteří jsou zajištění a mají peníze. Tvrdí jim, že je to dobrá společnost, ale já mám pocit, že jsou to spíš dobré svině, větší než ti, které bída přinutí k nějakému podvodu. O tom je třeba písnička Hemeroidy.
Ve skladbě Dobrý nápad zpíváš o Bohu. O jakém?
Kuly: Je to trochu ironie. Je o tom, že Boha napadlo stvořit svět, ale nedomyslel následky. Na Slovensku se církev pěkně vybarvuje. Nedávno tam byla aféra, když zabrala dětský domov, udělala z něho ubytovnu pro jeptišky a přitom hlásá, že pomáhá bližnímu. Církev je továrna na peníze. Podle mě jsou v ní nejbohatší lidé na světě. No a v Americe je zase spousta farářů a kněží pedofilních.
A vaše úchylky?
Kuly: Na koncertech dost pijeme. Když jsme doma, máme protialkoholickou kůru. Snažíme se proto co nejvíc hrát. Minule jsem to počítal. V kapele jsou čtyři, kteří pijí víno, před koncertem minimálně litr. Máme sto šedesát koncertů ročně, to znamená, že vypijeme skoro tisíc litrů vína. Pouze před vystoupením, nepočítám to, co se děje po něm.
Na Slovensku jste velmi populární, v Čechách vás ale příliš neznají. Přibližte svou pozici na domácí scéně.
Kuly: Ještě před několika týdny bych řekl, že jsme tak druhá liga. Na začátku listopadu jsme ale dostali za poslední album Derylov svet zlatou desku a můžu tedy směle říct, že se pomaličku škrábeme do ligy nejvyšší. Jsme rocková skupina, máme klasický rockový sound.
Na první desce jste rocková kapela skutečně byli, ale s druhou Mám chuť... jste velmi zmelodičtěli. Proč ta změna?
Kuly: Děláme písničky podle toho, co nás právě bere. Přijdeme do zkušebny, máme chuť nahrát pomalou nebo rychlou skladbu, a tak to uděláme. To druhé album mohlo být ovlivněno i tím, že jsme v té době drželi palce například Inému kafi a dalším melodickým skupinám. V tom to bylo, lidé nám říkali, že je to neopunková deska. Byla naše nejveselejší.
Nebyl to vykalkulovaný záměr? Potřebovali jste přece udržet pozici a zůstat s písněmi v rádiových rotacích.
Kuly: Kdyby to byl záměr, tak jsme v tom pokračovali. My jsme ale třetí desku posunuli někam úplně jinam. Nemáme vyhraněný styl, každou skladbu na našich třech albech lze zaškatulkovat jinam. Poznáš, co jsme právě poslouchali.
Mišo: Mám rád, když mě album překvapí svou pestrostí. Například Richard Müller: jeho polohy jsou velice rozdílné, přitom podhoubí zůstává.
Lze to chápat tak, že vás při vzniku třetí desky nejvíc brali Linkin Park? Na podobně znějící skladby jste při její propagaci vsadili.
Kuly: Slýcháme, že některé písně připomínají také Limp Bizkit. Asi je to proto, že jsme do nich zakomponovali scratching. Kdybys ty písničky slyšel v surové podobě, je to klasický bigbít. Jde jen o zvukové obohacení. Mě samozřejmě těší, že nás s takovými skupinami srovnávají.
Rišo: Nerapujeme tolik jako oni, to přirovnání mě docela překvapuje. Na nové desce se možná zvuku Linkin Park podobá skladba Homo Sapiens. Ale dál?
Kuly: Rapovat ve slovenštině je strašně těžké. V češtině to jde, ale naše řeč při rapu působí, jako bychom měli v hubě bláto. Byli bychom hlupáci, kdybychom se chtěli opičit po Linkin Park. Zůstal by nám statut špatné kopie.
Na koncertech ovšem máte úplně jiný zvuk než na deskách. Teď už vzniká abnormální zmatek: každé album je jiné, písničky jsou rozdílné, koncert je zcela odlišný. Tohle vás neznervózňuje?
Kuly: Nebereme to jako problém. Máme koncertní zvuk jiný než na cédéčku, ale sám o sobě je stále stejný. V Třinci, v Nitře i v Bratislavě. Ve studiu využíváme možnosti si se zvukem budoucí desky pohrát. Na koncertech to musí především odsejpat.
Na textech je pozitivní, že mají názor. Je to pro vás důležité, nebo jde jenom o chvilkové názorové vzplanutí?
Kuly: Na Slovensku se vytváří obrovská propast mezi bohatými a chudými. Rodiče vedou děti k tomu, aby se přátelili s těmi, kteří jsou zajištění a mají peníze. Tvrdí jim, že je to dobrá společnost, ale já mám pocit, že jsou to spíš dobré svině, větší než ti, které bída přinutí k nějakému podvodu. O tom je třeba písnička Hemeroidy.
Ve skladbě Dobrý nápad zpíváš o Bohu. O jakém?
Kuly: Je to trochu ironie. Je o tom, že Boha napadlo stvořit svět, ale nedomyslel následky. Na Slovensku se církev pěkně vybarvuje. Nedávno tam byla aféra, když zabrala dětský domov, udělala z něho ubytovnu pro jeptišky a přitom hlásá, že pomáhá bližnímu. Církev je továrna na peníze. Podle mě jsou v ní nejbohatší lidé na světě. No a v Americe je zase spousta farářů a kněží pedofilních.
A vaše úchylky?
Kuly: Na koncertech dost pijeme. Když jsme doma, máme protialkoholickou kůru. Snažíme se proto co nejvíc hrát. Minule jsem to počítal. V kapele jsou čtyři, kteří pijí víno, před koncertem minimálně litr. Máme sto šedesát koncertů ročně, to znamená, že vypijeme skoro tisíc litrů vína. Pouze před vystoupením, nepočítám to, co se děje po něm.
časopis Rock&Pop 2003/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Desmond-Rozdilne-polohy-podhoubi-zustava~29~unor~2004/
Komentáře
&;
