DJ Vadim a DJ Woody: Moudrý učitel a jeho žáček
30.6.2004 | Autor: Petr Hanzel | sekce: publicistika
Na rozhovor s řadovým příslušníkem hip-hopového klanu bych se tak moc netěšil. Ne tak jako na povídání s člověkem, jenž u kolébky tohoto žánru sice přímo nestál, přesto si ji troufl zvrhnout a děcko v ní ležící vychovat po svém. Nikdy se nespokojil s pouhým vyplňováním instatních beatů troufalými rýmy. Od hip-hopu žádal víc. Vybroušenější formu i hlubší obsah.
Do Prahy s sebou přivedl navíc i mladého učedníka DJ Woodyho, jdoucího v jeho šlépějích. Bavili jsme se o abstrakci, východoevropské scéně, zabijáckém kopírování, ale i o orgasmu na koncertě.
Část první - DJ Vadim: moudrá slova mistrova
Sedí v protějším rohu místnosti a v poklidu popíjí plzeňské. Vrásky na jeho čele, rozvaha a nadhled, se kterým mluví, to vše budí respekt. Kdyby se v angličtině dalo vykat, činil bych tak.
Je těžké stát se ninjou? Ptám se proto, že žádné české kapele se zatím nepodařilo dostat se pod křídla tak významného labelu.
Myslím, že dnes je možné cokoli. To odkud jste už nehraje takovou roli jako před deseti lety. Stali jste se součástí EU a v zahraničí už na vás nepohlíží jako na jakousi temnou a zaostalou středověkou zemi. V Ninja Tune teď podepsali smlouvu s polskou kapelou Skalpel z Wroclawi, což je město menší než Praha. Když se tam dostali oni, proč by se to nemohlo podařit někomu odsud? Máte tu spoustu skvělých muzikantů. Před dvěma lety jsem točil pro BBC třídílný pořad o východoevropské scéně. Zaměřili jsme se na drum'n'bassovou scénu v Praze, hip-hopovou scénu ve Varšavě a elektronickou scénu v Petrohradě. V Praze jsme potkali mnoho drum'n'bassových DJů a producentů. A už tehdy existovala mezi nimi a anglickými labely různá spojení, takže jste na dobré cestě. Na Ninja Tune přece najdete nejen Brity, ale i lidi z Norska, Německa, Polska, Brazílie, Jamajky, Kanady, Japonska či Austrálie. Takže proč by tam nemohli být i Češi.
Všiml jste si na letošním hip-hop campu nějakých slibných českých kapel?
Upřímně, moc jsem tam toho neviděl, protože jsem strávil většinu času u bazénu (smích). Ale vzpomínám si na jednu kapelu, ve které byli dva MC, DJ a saxofonista a pak taky na Penery Strýčka Homeboye a Indyho a Witche. Sleduji taky label BBarak. Dnes už je tu pravdu málo překážek. Současná technologie umožňuje dělat kvalitní muziku s minimálním vybavením. Jediné, s čím musíte přijít, jsou nápady.
Jste ještě v kontaktu s ruskou hudební scénou?
Trochu. Znám se s pár DJi, ale Rusko je obrovská země a komunikace s nimi není snadná. Musíte tam přímo být, abyste měli přehled o tom, co se tam děje. Spolupracuji s lidmi z mnoha zemí, od USA až po Německo, Česko, Španělko, atd. Nemusím tam ale jezdit. Vše vyřídíme poštou, emailem, apod. Komunikace s těmito zeměmi je snadná. Ale z Ruska mi žádné časopisy nepřijdou a nemůžu číst ani internetové stránky, protože v Anglii počítače nepodporují azbuku a zobrazují místo ní legrační znaky. Takže se musím sebrat a jet se podívat, co se tam vlastně děje.
Jak se daří Vašemu ruskému labelu Jazz Fudge?
Daří se mu celkem dobře. Ovšem celý hudební průmysl v současnosti zažívá těžké časy. Máme problémy s pirátstvím a ilegálním stahováním mp3. Většina lidí co bude číst tohle interview si určitě řekne: No jó, ale to přece může uškodit jen Madonně a jí podobným. Ale ve skutečnosti to ovlivňuje všechny, včetně undergroundových labelů. Je to těžké jak pro umělce, tak pro provozovatele labelů, když si 80% lidí jejich nahrávky stáhne zdarma.
A není problém v tom, že cena nosičů je příliš vysoká?
Jasně, příčin pro tuhle situaci existuje hodně. Domnívám se, že v budoucnosti takové věci, jako jsou CD, zmizí z povrchu zemského. Vše se totiž podle mě propojí. Lidi teď mají doma HiFi věž, televizi, videopřehrávač, DVD přehrávač, satelit, počítač, playstation. Místo těhle sedmi věcí tu bude jediná, která dokáže všechno. Bude to malá krabička a bude stát 200. ne, 100 ! Už to vidím před sebou!
A co si myslíte o frázi "Kopírování zabíjí hudbu", kterou s oblibou pužívá i místní hudební průmysl?
Je to otázka rovnováhy. Kdybych Vám teď řekl, že s tím souhlasím, tak bych sám ze sebe udělal lháře a zloděje, protože taky stahuju muziku zadarmo. Problém je v tom, že nadcházejí generace si už ani neuvědomí, že by měli za hudbu platit, poněvadž si vše stáhnou z internetu. Já jsem si vždy kupoval hodně CD, ale občas si samozřejmě taky něco stáhnu, jenže s mírou. Tu míru si každý musí určit sám.
Co si myslíte o zařazení vaší hudby do škatulky abstraktního hip-hopu?
Snažím se být tak abstraktní, jak abstraktní je život. Způsob, jakým v dnešní době lidé mluví o hudbě, má co do činění spíše s komerčním úspěchem toho, o kom mluví. Tak jsou vnímáni např. ti, kteří se objevují na MTV, jako třeba Missy Elliot, Justin Timberlake, nebo Outkast. Přitom některé věci, které zmínění udělali, jsou neuvěřitelně abstraktní a eklektické. Ale kvůli tomu, že Missy Elliot prodala pět miliónů alb, si nikdo o její hudbě nedovolí říct, že je abstraktní. Ale protože DJ Vadim prodal padesát tisíc desek, tak je jeho hudba abstraktní.
Proč už s Russian Percussion nejezdí MC a beatboxer Killa Kella?
On je teď opravdu plně vytížený jeho vlastními projekty. Právě se svou crew natáčí debutové album. Kromě toho spolupracuje s Neptunes (potažmo N*E*R*D, živou kapelou Neptunes - pozn. aut.), kteří ho přijali do své rodiny. Pomáhá i Justinu Timberlakovi a Busta Rhymes. Je zkrátka na roztrhání.
Přemýšlel jste někdy o nahrání alba v ruštině?
Přemýšlel, ale nikdy jsem to neuskutečnil. Bojím se, že by se takové album prodávalo jen v Rusku. Problém je totiž v tom, že většina lidí chce v hip-hopu slyšet americkou angličtinu, případně francouzštinu, nebo španělštinu.
Myslíte tedy, že slovanské jazyky hip-hopu nesluší?
Ne, jen na ně lidi nejsou zvyklí. I o němčině se tvrdí, že zní špatně. Já jsem ale spolupracoval s německými a polskými MC a byl jsem s nimi spokojený. Možná v budoucnu přizvu i někoho od vás, třeba Penery.
A o přizvání instrumentalistů do studia už jste taky uvažoval?
Už na posledním albu spolupracovali nějací muzikanti. Na tom příštím se jich podílí spousta. Objeví se tam housle, viola, cello, klávesy, bicí, saxofon, perkuse, kytary a další. Spolupracoval jsem už i s The Herbaliser, DJ Food, s Kidem Koalou atd. Už od loňského turné se mnou spolupracuje i John Ellis, klávesák z The Cinematic Orchestra. To je ten chlápek uprostřed obalu Everyday.
Druhá polovina vašeho vystoupení byla živější a drsnější než ta první. Čím to?
Je dost těžké udržet lidi v extatickém nadšení tři hodiny, pokud nemáte na pódiu Micheala Jacksona. Pro mě je každý koncert cestou, která musí mít cíl, nebo příběhem, který má mít dobrý konec. A nechci, aby lidi byli na jejím začátku u vytržení a ke konci už zívali. Je to jako při sexu. Od předehry se postupně dostáváte k orgasmu.
Považujete svoji hudbu za umění?
Umění je hudbě naslouchat.
Část druhá - DJ Woody: nadšenost žákova
Na první pohled obyčejný kluk s kšiltovkou sedí v rohu místnosti a červená se. Má proč. Právě se mu před napěchovanou Roxy podařilo v battle DJingu (dva DJové hrající zároveň) zcela zastínit svého mistra, věhlasného ninju DJ Vadima. (report z koncertu najdete v březnovém čísle R&P)
Jak jste se seznámil s Mr. Vadimem?
To je zvláštní příhoda. Potkávali jsme celkem často během našich vystoupení v Británii. Pak jsem mu napsal email o jednom mixu, co jsem tehdy dělal. Vyměnili jsme si pár emailů a pak, je tomu asi rok, mě Vadim pozval na turné po Španělsku. Takže jsem se sebral a vyrazil jsem do Londýna, kde jsme během půl dne nacvičili celou show a vydali se do Španělska. Šlo to jako po másle. Po návratu jsem se zase věnoval mým vlastním věcem a teď mě Vadim opět požádal, abych se připojil k jeho Russian Percussion Bandu a já neváhal, protože obdivuju jeho tvorbu a turné s ním jsou vždy velký zážitek.
Kdy jste se stal DJem?
První gramofony jsem dostal před jedenácti lety. S battle DJingem jsem začal až před pěti lety. Snažím se ale provozovat všechny disciplíny DJingu. Hraju i v tanečních klubech, nebo jen doprovázím rapery scratchingem.
A taky umíte slušně zacházet s jazzovými deskami. Kid Koala by na vás byl pyšný.
Abych byl upřímný, nikdy jsem Kida neviděl v akci, ale slyšel jsem o něm hodně. Máte asi na mysli to, jak jsem si tu pohrál s tím trumpetovým sólem. MC Blu Rum, který s Kidem působí v Bullfrog mi také říkal: "To zní jak Kidova práce!", takže na tom asi fakt něco bude. Není to ale záměr napodobit ho. Jen se snažím vyzkoušet vše možné. To je veliká výhoda gramofonu. Když s ním umíte zacházet, můžete se prakticky stát hráčem na jakýkoli nástroj. Můžete být bubeníkem, trumpetistou, houslistou, nebo třeba kytaristou.
Vystoupení bylo hodně rozmanité a druhá půlka byla výrazně tvrdší, než ta první. Čím to?
Chtěli jsme v klidu představit všechny MC a pomalu to rozhoupat a v závěru to pořádně rozpumpovat. A rozmanitost já mám rád. Poslouchám všechno možný. Do hip hopu jsem se dostal jako dítě díky Run DMC, Bestie Boys, Public Enemy. Poslouchal jsem hodně i hard core, noise apod. Časem jsem se ale dostal i k jazzu, funky, soulu. nejvíc mě inspiruje právě různorodost hudby.
Nepřijde Vám občas hip-hopová kultura směšná se všemi těmi gesty, zlatými řetězy a širokými kalhotami?
V hip-hopu jsem namočený už dobrých dvacet let, takže je to neoddělitelná část mýho života. Myslím si ale, že hip-hoperem můžete být když nosíte oblek s kravatou. Každý musí sám pochopit, že to není o pózách, ale o vášni, kterou v sobě tahle kultura má. Navíc se to dnes všechno mixuje dohromady, takže nemůžete o někom říct, jestli je rocker nebo hip-hoper jen podle toho, jak vypadá.
Kdo je DJ Vadim?
Zakladatel značky Jazz Fudge, producent, promotér, sběratel desek, moderátor v rádiu a v televizi, publicista, ale i občasný graffiti writer. Ne nadarmo získal přívlastek "nejpracovitější člověk v hudebním průmyslu".
Narodil se jako Vadim Peare v zemi hip-hopu nezasvěcené, v bývalém Sovětském svazu. Od tří let žil na periferii Londýna, kde snil o kariéře tenisty. Po zranění lokte pověsil raketu na hřebík a pořídil si gramofony a sampler. V roce 1995 si založil vlastní label Jazz Fudge, na kterém si vydal dvě eponymní desky. Záhy byl naverbován do Ninja Tune, kde mu vyšly již čtyři dlouhohrající alba. Zároveň zde sestavil koncertní crew jménem The Russian Percussion Band, s níž procestoval takřka celý širý svět.
Diskografie:
1995 Abstract Hallucinating Gases [EP] (Jazz Fudge)
1995 Headz Ain't Ready [EP] (Jazz Fudge)
1996 Non-Lateral Hypothesis EP [EP] (Ninja Tune)
1996 U.S.S.R. Repertoire (The Theory of Verticality) (Ninja Tune)
1998 U.S.S.R. Reconstruction (Ninja Tune)
1998 Architects of the Great (K'Boro)
1999 U.S.S.R.: Life >From the Other Side (Ninja Tune)
2002 U.S.S.R.: The Art of Listening (Ninja Tune)
2003 Stereo Pictures, Vol. 3 (MK2 Music)
Odkazy:
Co je Ninja Tune?
Londýnský label, který na začátku devadesátých let založili elektroničtí pionýři Coldcut, tedy Jonathan More a Mat Black. Od té doby sláva vydavatelství roste geometrickou řadou a jeho sídlo se stává Mekkou světové (převážně elektronické) progresivní hudby. Postupem času zde klíčí dva sublabely N Tone a Big Dada. Katalog umělců upsaných do ninjovského klanu čítá cca čtyři desítky jmen. Za všechny uveďme alespoň: DJ Food, Amon Tobin, Funki Porcini, Jaga Jazzist, The Cinematic Orchestra, Kid Koala, Mr. Scruff, The Herbaliser, Roots Manuva, Up, Bustle & Out či Luke Libert (Wagon Christ). V současné by měli být živí ninjové k shlédnutí i v Praze, a to na rezidentních parties Solid Steel Club Night, pořádaných v Radosti FX.
Odkazy:
Do Prahy s sebou přivedl navíc i mladého učedníka DJ Woodyho, jdoucího v jeho šlépějích. Bavili jsme se o abstrakci, východoevropské scéně, zabijáckém kopírování, ale i o orgasmu na koncertě.
Část první - DJ Vadim: moudrá slova mistrova
Sedí v protějším rohu místnosti a v poklidu popíjí plzeňské. Vrásky na jeho čele, rozvaha a nadhled, se kterým mluví, to vše budí respekt. Kdyby se v angličtině dalo vykat, činil bych tak.
Je těžké stát se ninjou? Ptám se proto, že žádné české kapele se zatím nepodařilo dostat se pod křídla tak významného labelu.
Myslím, že dnes je možné cokoli. To odkud jste už nehraje takovou roli jako před deseti lety. Stali jste se součástí EU a v zahraničí už na vás nepohlíží jako na jakousi temnou a zaostalou středověkou zemi. V Ninja Tune teď podepsali smlouvu s polskou kapelou Skalpel z Wroclawi, což je město menší než Praha. Když se tam dostali oni, proč by se to nemohlo podařit někomu odsud? Máte tu spoustu skvělých muzikantů. Před dvěma lety jsem točil pro BBC třídílný pořad o východoevropské scéně. Zaměřili jsme se na drum'n'bassovou scénu v Praze, hip-hopovou scénu ve Varšavě a elektronickou scénu v Petrohradě. V Praze jsme potkali mnoho drum'n'bassových DJů a producentů. A už tehdy existovala mezi nimi a anglickými labely různá spojení, takže jste na dobré cestě. Na Ninja Tune přece najdete nejen Brity, ale i lidi z Norska, Německa, Polska, Brazílie, Jamajky, Kanady, Japonska či Austrálie. Takže proč by tam nemohli být i Češi.
Všiml jste si na letošním hip-hop campu nějakých slibných českých kapel?
Upřímně, moc jsem tam toho neviděl, protože jsem strávil většinu času u bazénu (smích). Ale vzpomínám si na jednu kapelu, ve které byli dva MC, DJ a saxofonista a pak taky na Penery Strýčka Homeboye a Indyho a Witche. Sleduji taky label BBarak. Dnes už je tu pravdu málo překážek. Současná technologie umožňuje dělat kvalitní muziku s minimálním vybavením. Jediné, s čím musíte přijít, jsou nápady.
Jste ještě v kontaktu s ruskou hudební scénou?
Trochu. Znám se s pár DJi, ale Rusko je obrovská země a komunikace s nimi není snadná. Musíte tam přímo být, abyste měli přehled o tom, co se tam děje. Spolupracuji s lidmi z mnoha zemí, od USA až po Německo, Česko, Španělko, atd. Nemusím tam ale jezdit. Vše vyřídíme poštou, emailem, apod. Komunikace s těmito zeměmi je snadná. Ale z Ruska mi žádné časopisy nepřijdou a nemůžu číst ani internetové stránky, protože v Anglii počítače nepodporují azbuku a zobrazují místo ní legrační znaky. Takže se musím sebrat a jet se podívat, co se tam vlastně děje.
Jak se daří Vašemu ruskému labelu Jazz Fudge?
Daří se mu celkem dobře. Ovšem celý hudební průmysl v současnosti zažívá těžké časy. Máme problémy s pirátstvím a ilegálním stahováním mp3. Většina lidí co bude číst tohle interview si určitě řekne: No jó, ale to přece může uškodit jen Madonně a jí podobným. Ale ve skutečnosti to ovlivňuje všechny, včetně undergroundových labelů. Je to těžké jak pro umělce, tak pro provozovatele labelů, když si 80% lidí jejich nahrávky stáhne zdarma.
A není problém v tom, že cena nosičů je příliš vysoká?
Jasně, příčin pro tuhle situaci existuje hodně. Domnívám se, že v budoucnosti takové věci, jako jsou CD, zmizí z povrchu zemského. Vše se totiž podle mě propojí. Lidi teď mají doma HiFi věž, televizi, videopřehrávač, DVD přehrávač, satelit, počítač, playstation. Místo těhle sedmi věcí tu bude jediná, která dokáže všechno. Bude to malá krabička a bude stát 200. ne, 100 ! Už to vidím před sebou!
A co si myslíte o frázi "Kopírování zabíjí hudbu", kterou s oblibou pužívá i místní hudební průmysl?
Je to otázka rovnováhy. Kdybych Vám teď řekl, že s tím souhlasím, tak bych sám ze sebe udělal lháře a zloděje, protože taky stahuju muziku zadarmo. Problém je v tom, že nadcházejí generace si už ani neuvědomí, že by měli za hudbu platit, poněvadž si vše stáhnou z internetu. Já jsem si vždy kupoval hodně CD, ale občas si samozřejmě taky něco stáhnu, jenže s mírou. Tu míru si každý musí určit sám.
Co si myslíte o zařazení vaší hudby do škatulky abstraktního hip-hopu?
Snažím se být tak abstraktní, jak abstraktní je život. Způsob, jakým v dnešní době lidé mluví o hudbě, má co do činění spíše s komerčním úspěchem toho, o kom mluví. Tak jsou vnímáni např. ti, kteří se objevují na MTV, jako třeba Missy Elliot, Justin Timberlake, nebo Outkast. Přitom některé věci, které zmínění udělali, jsou neuvěřitelně abstraktní a eklektické. Ale kvůli tomu, že Missy Elliot prodala pět miliónů alb, si nikdo o její hudbě nedovolí říct, že je abstraktní. Ale protože DJ Vadim prodal padesát tisíc desek, tak je jeho hudba abstraktní.
Proč už s Russian Percussion nejezdí MC a beatboxer Killa Kella?
On je teď opravdu plně vytížený jeho vlastními projekty. Právě se svou crew natáčí debutové album. Kromě toho spolupracuje s Neptunes (potažmo N*E*R*D, živou kapelou Neptunes - pozn. aut.), kteří ho přijali do své rodiny. Pomáhá i Justinu Timberlakovi a Busta Rhymes. Je zkrátka na roztrhání.
Přemýšlel jste někdy o nahrání alba v ruštině?
Přemýšlel, ale nikdy jsem to neuskutečnil. Bojím se, že by se takové album prodávalo jen v Rusku. Problém je totiž v tom, že většina lidí chce v hip-hopu slyšet americkou angličtinu, případně francouzštinu, nebo španělštinu.
Myslíte tedy, že slovanské jazyky hip-hopu nesluší?
Ne, jen na ně lidi nejsou zvyklí. I o němčině se tvrdí, že zní špatně. Já jsem ale spolupracoval s německými a polskými MC a byl jsem s nimi spokojený. Možná v budoucnu přizvu i někoho od vás, třeba Penery.
A o přizvání instrumentalistů do studia už jste taky uvažoval?
Už na posledním albu spolupracovali nějací muzikanti. Na tom příštím se jich podílí spousta. Objeví se tam housle, viola, cello, klávesy, bicí, saxofon, perkuse, kytary a další. Spolupracoval jsem už i s The Herbaliser, DJ Food, s Kidem Koalou atd. Už od loňského turné se mnou spolupracuje i John Ellis, klávesák z The Cinematic Orchestra. To je ten chlápek uprostřed obalu Everyday.
Druhá polovina vašeho vystoupení byla živější a drsnější než ta první. Čím to?
Je dost těžké udržet lidi v extatickém nadšení tři hodiny, pokud nemáte na pódiu Micheala Jacksona. Pro mě je každý koncert cestou, která musí mít cíl, nebo příběhem, který má mít dobrý konec. A nechci, aby lidi byli na jejím začátku u vytržení a ke konci už zívali. Je to jako při sexu. Od předehry se postupně dostáváte k orgasmu.
Považujete svoji hudbu za umění?
Umění je hudbě naslouchat.
Část druhá - DJ Woody: nadšenost žákova
Na první pohled obyčejný kluk s kšiltovkou sedí v rohu místnosti a červená se. Má proč. Právě se mu před napěchovanou Roxy podařilo v battle DJingu (dva DJové hrající zároveň) zcela zastínit svého mistra, věhlasného ninju DJ Vadima. (report z koncertu najdete v březnovém čísle R&P)
Jak jste se seznámil s Mr. Vadimem?
To je zvláštní příhoda. Potkávali jsme celkem často během našich vystoupení v Británii. Pak jsem mu napsal email o jednom mixu, co jsem tehdy dělal. Vyměnili jsme si pár emailů a pak, je tomu asi rok, mě Vadim pozval na turné po Španělsku. Takže jsem se sebral a vyrazil jsem do Londýna, kde jsme během půl dne nacvičili celou show a vydali se do Španělska. Šlo to jako po másle. Po návratu jsem se zase věnoval mým vlastním věcem a teď mě Vadim opět požádal, abych se připojil k jeho Russian Percussion Bandu a já neváhal, protože obdivuju jeho tvorbu a turné s ním jsou vždy velký zážitek.
Kdy jste se stal DJem?
První gramofony jsem dostal před jedenácti lety. S battle DJingem jsem začal až před pěti lety. Snažím se ale provozovat všechny disciplíny DJingu. Hraju i v tanečních klubech, nebo jen doprovázím rapery scratchingem.
A taky umíte slušně zacházet s jazzovými deskami. Kid Koala by na vás byl pyšný.
Abych byl upřímný, nikdy jsem Kida neviděl v akci, ale slyšel jsem o něm hodně. Máte asi na mysli to, jak jsem si tu pohrál s tím trumpetovým sólem. MC Blu Rum, který s Kidem působí v Bullfrog mi také říkal: "To zní jak Kidova práce!", takže na tom asi fakt něco bude. Není to ale záměr napodobit ho. Jen se snažím vyzkoušet vše možné. To je veliká výhoda gramofonu. Když s ním umíte zacházet, můžete se prakticky stát hráčem na jakýkoli nástroj. Můžete být bubeníkem, trumpetistou, houslistou, nebo třeba kytaristou.
Vystoupení bylo hodně rozmanité a druhá půlka byla výrazně tvrdší, než ta první. Čím to?
Chtěli jsme v klidu představit všechny MC a pomalu to rozhoupat a v závěru to pořádně rozpumpovat. A rozmanitost já mám rád. Poslouchám všechno možný. Do hip hopu jsem se dostal jako dítě díky Run DMC, Bestie Boys, Public Enemy. Poslouchal jsem hodně i hard core, noise apod. Časem jsem se ale dostal i k jazzu, funky, soulu. nejvíc mě inspiruje právě různorodost hudby.
Nepřijde Vám občas hip-hopová kultura směšná se všemi těmi gesty, zlatými řetězy a širokými kalhotami?
V hip-hopu jsem namočený už dobrých dvacet let, takže je to neoddělitelná část mýho života. Myslím si ale, že hip-hoperem můžete být když nosíte oblek s kravatou. Každý musí sám pochopit, že to není o pózách, ale o vášni, kterou v sobě tahle kultura má. Navíc se to dnes všechno mixuje dohromady, takže nemůžete o někom říct, jestli je rocker nebo hip-hoper jen podle toho, jak vypadá.
Kdo je DJ Vadim?
Zakladatel značky Jazz Fudge, producent, promotér, sběratel desek, moderátor v rádiu a v televizi, publicista, ale i občasný graffiti writer. Ne nadarmo získal přívlastek "nejpracovitější člověk v hudebním průmyslu".
Narodil se jako Vadim Peare v zemi hip-hopu nezasvěcené, v bývalém Sovětském svazu. Od tří let žil na periferii Londýna, kde snil o kariéře tenisty. Po zranění lokte pověsil raketu na hřebík a pořídil si gramofony a sampler. V roce 1995 si založil vlastní label Jazz Fudge, na kterém si vydal dvě eponymní desky. Záhy byl naverbován do Ninja Tune, kde mu vyšly již čtyři dlouhohrající alba. Zároveň zde sestavil koncertní crew jménem The Russian Percussion Band, s níž procestoval takřka celý širý svět.
Diskografie:
1995 Abstract Hallucinating Gases [EP] (Jazz Fudge)
1995 Headz Ain't Ready [EP] (Jazz Fudge)
1996 Non-Lateral Hypothesis EP [EP] (Ninja Tune)
1996 U.S.S.R. Repertoire (The Theory of Verticality) (Ninja Tune)
1998 U.S.S.R. Reconstruction (Ninja Tune)
1998 Architects of the Great (K'Boro)
1999 U.S.S.R.: Life >From the Other Side (Ninja Tune)
2002 U.S.S.R.: The Art of Listening (Ninja Tune)
2003 Stereo Pictures, Vol. 3 (MK2 Music)
Odkazy:
Co je Ninja Tune?
Londýnský label, který na začátku devadesátých let založili elektroničtí pionýři Coldcut, tedy Jonathan More a Mat Black. Od té doby sláva vydavatelství roste geometrickou řadou a jeho sídlo se stává Mekkou světové (převážně elektronické) progresivní hudby. Postupem času zde klíčí dva sublabely N Tone a Big Dada. Katalog umělců upsaných do ninjovského klanu čítá cca čtyři desítky jmen. Za všechny uveďme alespoň: DJ Food, Amon Tobin, Funki Porcini, Jaga Jazzist, The Cinematic Orchestra, Kid Koala, Mr. Scruff, The Herbaliser, Roots Manuva, Up, Bustle & Out či Luke Libert (Wagon Christ). V současné by měli být živí ninjové k shlédnutí i v Praze, a to na rezidentních parties Solid Steel Club Night, pořádaných v Radosti FX.
Odkazy:
časopis Rock&Pop 2004/05
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/DJ-Vadim-a-DJ-Woody-Moudry-ucitel-a-jeho-zacek~30~cerven~2004/
Komentáře
&;
