Coldplay: Vojíni X a Y hlásí příchod
10.8.2005 | Autor: Mikuláš Dohnal | sekce: publicistika
Po měsících odkladů, dohadů a nejistoty se Coldplay konečně rozhoupali a vydali několikrát ohlašované album X&Y. Potvrdí jím postavení jedné z nejmilovanějších ostrovních kapel?
Coldplay ke svému hvězdnému statutu přišli tak trochu jako slepý k houslím: debutové album Parachutes v našich končinách prošumělo bez výraznější pozornosti. V Anglii se ovšem díky němu z nenápadných hošíků stala senzace. Druhé album A Rush Of Blood To The Head mělo potvrdit, zda oprávněně. Povedlo se, kapela přišla s novou várkou kytarově-popových nahořklých smutének, které zněly jako Radiohead bez sonických hrátek. Rázem bylo kapely všude plno, a když ještě frontman Chris Martin, nekuřák a abstinent s panickým strachem z vlastní plešatosti, pojal 5. prosince 2003 za ženu hollywoodskou star Gwyneth Paltrow, bylo o slávu postaráno. Coldplay mají navíc to štěstí, že jejich domovinou je Anglie. Tamní hudební tisk totiž svým objevům projevuje lásku až opičí a neustále zbytek světa fanfarónsky přesvědčuje, že právě tahle a tahle kapela je absolutně nej nej a koupit si její desku je málem občanská povinnost. S úspěchem rázem přichází i odpovědnost. Vůči firmě, vůči fanouškům, vůči sobě samým. Je jasné, že v tak napjaté atmosféře se pracuje jen velmi těžko.
Výměna stráží
Písničky na nové album X&Y vznikaly doslova v potu tváře. Coldplay na nich začali pracovat po skončení turné k předchozí desce, tedy v polovině roku 2003. Kámen úrazu ovšem byl, že netvořili jako celek, nýbrž odděleně. Když si pak nové písničky osvojovali, došli k názoru, že podobným způsobem se pracovat nedá.
„Skladby zněly bídně, úplně bez atmosféry,“ vzpomíná kytarista Jonny Buckland a baskytarista Guy Berryman ho doplňuje: „Museli jsme se vrátit ke kořenům a rozpomenout se na to, jak jsme společně seděli v Johnyho ložnici a mydlili do kytar.“
Kapela začala nové album nahrávat s osvědčeným producentem Kenem Nelsonem, který pomáhal na svět prvním dvěma albům. Během natáčení se ho však kapela rozhodla vyměnit, což komentovala naprosto nejklasičtějším prohlášením.
„Nebyla v tom žádná zášť vůči Kenovi, prostě jsme potřebovali začít znovu a jinak. Chtěli jsme producenta, který by do naší práce vnesl čerstvý vítr.“
Novicem u mixážního pultu se tedy stal Danton Supple, který měl kapele dopomoci k mírnému pokroku v mezích zákona.
„Nechtěli jsme natočit něco zcela odlišného od toho, co jsme dělali na prvních dvou albech. Pořád je pro nás hlavní důraz na písničky a na melodii. Přesto jsme si chtěli vyzkoušet něco nového,“ vysvětluje Guy Berryman.
Že X&Y nakonec vzniklo, můžeme brát jako malý zázrak. Coldplay totiž ve snaze po absolutně perfektním výsledku neváhali své nové skladby neustále předělávat, přetáčet a pilovat. Podobný přístup je celkem normální u art-rockových kapel či u posedlých perfekcionistů Def Leppard, ale u britské kytarové party? Zřejmě to souvisí s oblibou matematiky jakožto exaktní vědy, v níž musí všechno přesně zapadat do sebe.
„Hrozně nás matematika fascinuje. Název X&Y je odvozen právě z ní. Písmena X a Y mohou znamenat cokoliv, můžete si za ně dosadit, co chcete. Třeba vztah muže a ženy. Znamená to všechno a vlastně nic konkrétního,“ vysvětluje nezvyklý název frontman Martin.
Na problémy nekonečného přetáčení a pilování nového materiálu má kapela jednoznačnou odpověď: „Chceme být na svou práci opravdu pyšní. Jasně, milujeme úspěch, ale jen pokud je podložen dobrou prací. Proto nám nahrávání trvalo tak dlouho,“ vysvětluje Chris Martin.
„Jsme na to album zatraceně hrdí, znamená pro nás všechno,“ dodává Jonny Buckland.
Noví U2?
Vydávající společnost EMI si novinku Coldplay hlídala jako oko v hlavě. Aby ne, díky neustálému oddalování její akcie nepěkně klesly, a kdyby navíc album prosáklo na síť, účetní by nejspíš šli do kolen. Takže zatímco většinu desek lze na síti polapit ještě před oficiálním datem vydání, X&Y by nevyšťoural ani Indiana Jones.
Podobně spiklenecká atmosféra vládla i při tuzemské novinářské poslechovce hotové desky. Žurnalisté se dostavili v určený čas na určené místo, podepsali lejstro, v němž popřeli, že by kdy měli s albem co společného a že žádní Coldplay vlastně nejspíš neexistují, zasedli a z reproduktorů začaly vyhrávat první tóny. Žádné vypípané náslechy, žádné promokopie, nejdřív ochutnat a pak pěkně počkat až na oficiální nosič.
Podobný přístup svědčí o lecčems: Coldplay jsou samozřejmě hvězdy první velikosti a jejich nové album očekávají zástupy milovníků pomalých temp a uplakaných melodií. Na druhé straně to ovšem připomíná až křečovitou snahu udělat z této čtyřky něco víc, než sama ve skutečnosti je. Zahraniční (rozuměj britský) hudební tisk v souvislosti s kapelou hovoří o nástupcích až příliš zdinosaurovatělých U2, kteréžto přirovnání zaznělo i na zmíněné poslechovce. Naštěstí mají Coldplay z podobných nemístných přirovnání zatím spíš legraci.
Každý totiž ví, že nejslavnějšími členy U2 jsou Bono a The Edge, tedy muži s přezdívkami. „Jasně, Guy by se mohl jmenovat Messiah, Will zase Lomax a já bych moh bejt třeba Tampon,“ pošklebuje se Chris Martin. Moc dobře ví, že bez kapely by nebyl nic. „Je to pravda, nenavštívil bych všechna ta úžasná místa, neměl bych ženu ani dítě, neznal bych lidi, co znám.“
Kdo je kdo?
Chris Martin: zpěvák, frontman, suchar. Díky sňatku s Gwyneth Paltrow, s níž má dceru Apple, se stal téměř bez vlastního přičinění (no dobře...jsou tu jisté úspěchy s kapelou) jednou z nejsledovanějších celebrit.
Guy Berryman: baskytarista, tichošlápek, který se však dokáže proměnit v cosi, co Britové roztomile označují jako party animal. Fanoušek fotbalového mužstva Raith Rovers.
Jonny Buckland: kytarista, jediný svobodný z kapely. Ovšem dámy, pozor! Má dlouholetou přítelkyni.
Will Champion: bubeník, nejmladší z kapely, ovšem nejprůbojnější. Nomen omen, chtělo by se říci, ale Will má skutečně všechny předpoklady k vedení jakéhokoliv týmu.
Coldplay ke svému hvězdnému statutu přišli tak trochu jako slepý k houslím: debutové album Parachutes v našich končinách prošumělo bez výraznější pozornosti. V Anglii se ovšem díky němu z nenápadných hošíků stala senzace. Druhé album A Rush Of Blood To The Head mělo potvrdit, zda oprávněně. Povedlo se, kapela přišla s novou várkou kytarově-popových nahořklých smutének, které zněly jako Radiohead bez sonických hrátek. Rázem bylo kapely všude plno, a když ještě frontman Chris Martin, nekuřák a abstinent s panickým strachem z vlastní plešatosti, pojal 5. prosince 2003 za ženu hollywoodskou star Gwyneth Paltrow, bylo o slávu postaráno. Coldplay mají navíc to štěstí, že jejich domovinou je Anglie. Tamní hudební tisk totiž svým objevům projevuje lásku až opičí a neustále zbytek světa fanfarónsky přesvědčuje, že právě tahle a tahle kapela je absolutně nej nej a koupit si její desku je málem občanská povinnost. S úspěchem rázem přichází i odpovědnost. Vůči firmě, vůči fanouškům, vůči sobě samým. Je jasné, že v tak napjaté atmosféře se pracuje jen velmi těžko.
Výměna stráží
Písničky na nové album X&Y vznikaly doslova v potu tváře. Coldplay na nich začali pracovat po skončení turné k předchozí desce, tedy v polovině roku 2003. Kámen úrazu ovšem byl, že netvořili jako celek, nýbrž odděleně. Když si pak nové písničky osvojovali, došli k názoru, že podobným způsobem se pracovat nedá.
„Skladby zněly bídně, úplně bez atmosféry,“ vzpomíná kytarista Jonny Buckland a baskytarista Guy Berryman ho doplňuje: „Museli jsme se vrátit ke kořenům a rozpomenout se na to, jak jsme společně seděli v Johnyho ložnici a mydlili do kytar.“
Kapela začala nové album nahrávat s osvědčeným producentem Kenem Nelsonem, který pomáhal na svět prvním dvěma albům. Během natáčení se ho však kapela rozhodla vyměnit, což komentovala naprosto nejklasičtějším prohlášením.
„Nebyla v tom žádná zášť vůči Kenovi, prostě jsme potřebovali začít znovu a jinak. Chtěli jsme producenta, který by do naší práce vnesl čerstvý vítr.“
Novicem u mixážního pultu se tedy stal Danton Supple, který měl kapele dopomoci k mírnému pokroku v mezích zákona.
„Nechtěli jsme natočit něco zcela odlišného od toho, co jsme dělali na prvních dvou albech. Pořád je pro nás hlavní důraz na písničky a na melodii. Přesto jsme si chtěli vyzkoušet něco nového,“ vysvětluje Guy Berryman.
Že X&Y nakonec vzniklo, můžeme brát jako malý zázrak. Coldplay totiž ve snaze po absolutně perfektním výsledku neváhali své nové skladby neustále předělávat, přetáčet a pilovat. Podobný přístup je celkem normální u art-rockových kapel či u posedlých perfekcionistů Def Leppard, ale u britské kytarové party? Zřejmě to souvisí s oblibou matematiky jakožto exaktní vědy, v níž musí všechno přesně zapadat do sebe.
„Hrozně nás matematika fascinuje. Název X&Y je odvozen právě z ní. Písmena X a Y mohou znamenat cokoliv, můžete si za ně dosadit, co chcete. Třeba vztah muže a ženy. Znamená to všechno a vlastně nic konkrétního,“ vysvětluje nezvyklý název frontman Martin.
Na problémy nekonečného přetáčení a pilování nového materiálu má kapela jednoznačnou odpověď: „Chceme být na svou práci opravdu pyšní. Jasně, milujeme úspěch, ale jen pokud je podložen dobrou prací. Proto nám nahrávání trvalo tak dlouho,“ vysvětluje Chris Martin.
„Jsme na to album zatraceně hrdí, znamená pro nás všechno,“ dodává Jonny Buckland.
Noví U2?
Vydávající společnost EMI si novinku Coldplay hlídala jako oko v hlavě. Aby ne, díky neustálému oddalování její akcie nepěkně klesly, a kdyby navíc album prosáklo na síť, účetní by nejspíš šli do kolen. Takže zatímco většinu desek lze na síti polapit ještě před oficiálním datem vydání, X&Y by nevyšťoural ani Indiana Jones.
Podobně spiklenecká atmosféra vládla i při tuzemské novinářské poslechovce hotové desky. Žurnalisté se dostavili v určený čas na určené místo, podepsali lejstro, v němž popřeli, že by kdy měli s albem co společného a že žádní Coldplay vlastně nejspíš neexistují, zasedli a z reproduktorů začaly vyhrávat první tóny. Žádné vypípané náslechy, žádné promokopie, nejdřív ochutnat a pak pěkně počkat až na oficiální nosič.
Podobný přístup svědčí o lecčems: Coldplay jsou samozřejmě hvězdy první velikosti a jejich nové album očekávají zástupy milovníků pomalých temp a uplakaných melodií. Na druhé straně to ovšem připomíná až křečovitou snahu udělat z této čtyřky něco víc, než sama ve skutečnosti je. Zahraniční (rozuměj britský) hudební tisk v souvislosti s kapelou hovoří o nástupcích až příliš zdinosaurovatělých U2, kteréžto přirovnání zaznělo i na zmíněné poslechovce. Naštěstí mají Coldplay z podobných nemístných přirovnání zatím spíš legraci.
Každý totiž ví, že nejslavnějšími členy U2 jsou Bono a The Edge, tedy muži s přezdívkami. „Jasně, Guy by se mohl jmenovat Messiah, Will zase Lomax a já bych moh bejt třeba Tampon,“ pošklebuje se Chris Martin. Moc dobře ví, že bez kapely by nebyl nic. „Je to pravda, nenavštívil bych všechna ta úžasná místa, neměl bych ženu ani dítě, neznal bych lidi, co znám.“
Kdo je kdo?
Chris Martin: zpěvák, frontman, suchar. Díky sňatku s Gwyneth Paltrow, s níž má dceru Apple, se stal téměř bez vlastního přičinění (no dobře...jsou tu jisté úspěchy s kapelou) jednou z nejsledovanějších celebrit.
Guy Berryman: baskytarista, tichošlápek, který se však dokáže proměnit v cosi, co Britové roztomile označují jako party animal. Fanoušek fotbalového mužstva Raith Rovers.
Jonny Buckland: kytarista, jediný svobodný z kapely. Ovšem dámy, pozor! Má dlouholetou přítelkyni.
Will Champion: bubeník, nejmladší z kapely, ovšem nejprůbojnější. Nomen omen, chtělo by se říci, ale Will má skutečně všechny předpoklady k vedení jakéhokoliv týmu.
časopis mGuide 2005/03
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Coldplay-Vojini-X-a-Y-hlasi-prichod~10~srpen~2005/
Komentáře
&;
