29.11.2004 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika O lounsko-pražské skupině Cocotte Minute se už ví. A ví se o ní nějaký čas. Vloni se dostala například až do finále soutěže Jim Beam Music, kde přišla o prvenství jenom proto, že podle porotců byla ten večer o málo horší než jičínská skupina Bludy.



Bludy ovšem dosud ze svého triumfu nic nevytěžily. Cocotte Minute ano. Nyní, na prahu října, na trh přichází debutové album Czeko a skupina sama se ne a ne vymanit z hromady práce, která kolem emise je. Navíc tvrdí, že bude hůř. Je to možné: křty například chystá rovnou tři. Ten první 8. října do rodných Loun, o den později se představí v televizní Noci s Andělem a je prý sama velmi zvědavá, v jakém fyzickém a i psychickém stavu, a do třetice 20. prosince v Paláci Akropolis v metropoli, protože díky prázdninovým festivalům na své pražské fanoušky trošičku kašlala. Dárek k Vánocům.

Styly odevšad

V létě jezdila po republikových přehlídkách a ukázalo se, že během necelého roku od zisku titulu vicemistr v Jim Beam Music udělala obrovský kus práce. Zlepšila se instrumentálně, pódiově i vokálně, což je zajímavé, neboť se letos zbavila druhého vokalisty (upřímně řečeno dosti zbytečného) a nechala vše na Zellerovi.
"Pilovali jsme samozřejmě hudební stránku, často zkoušíme. To ostatní, co se podle tebe zlepšuje, je přirozený vývoj. Nezaměřujeme se na soutěže, termíny nebo data," tvrdí kytarista Czendál. Kromě něho v kapele ještě jsou zpěvák Zeller, kytarista Přéma, baskytarista Klonn a bubeník Pavloas.
Czendál je služebně nejmladší a je dokladem toho, co se o Cocotte Minute delší čas ví, sice že jednotliví muzikanti přišli z různých hudebních strnišť.
"Nejdříve jsem hrál v metalových kapelách. Pak jsem studoval konzervatoř, takže jsem začal hrát všechny možné styly, které jsou dnes ke slyšení. Nejvíce mě baví ale to, co dělám s Kokotama."
Metalové kytary se mu k tomu ostatně hodí. Průprava ve všech hudebních stylech rovněž, neboť to, co je v hudbě skupiny ke slyšení, je spleteno z moderních vůní svěžího crossoveru. Nad tím rapuje a leckdy i snaživě zpívá Zeller. Je v tom naléhavost i hračičkovství.
"Styly, které nás ovlivnily, jsou na desce cítit. Formovaly způsob naší hry, a tak když například vymýšlím riff, najednou se tam objeví třeba nějaký metal a mě vůbec nenapadne, že to tak je," vysvětluje Czendál. Tendenci zbavovat se takových "hříchů" skupina nemá.

Demolice na Slovensku

Letošní léto byl z pohledu rappera a zpěváka Zellera "jeden velký bordel". Dodělávali desku, jezdili po festivalech, tvořili nový videoklip k písni Král diskoték (mimochodem už třetí ve sbírce), řešili obaly desky, plakáty, vyjednávali s firmou EMI propagační kampaň a ještě do toho chodili do práce. Makají všichni, firma Cocotte Minute je zatím neuživí.
"Díky tomu, že jsme už z kapely všechny hádavé a nepříjemné lidi vypudili, nemáme problémy a ten hukot jsme ustáli a jistě ustojíme i všechny další, které se na nás řítí," tvrdí Zeller.
Kdysi zkusili koncert v pražském Paláci Akropoli vizuálně ozvláštnit a zavěsili se na divadelní konstrukce, čímž si sice snížili pohyblivost, nicméně bylo na co hledět.
"To byla jednorázová akce. Chtěli jsme využít toho, že Akropole je divadlo a dává další technické možnosti. Měli jsme čas si to nachystat. Jinak se ale soustředíme hlavně na výkony hudební. Vymýšlet něco podobného je strašně složité. Dnes jsme rádi, že se na koncerty dostaneme včas a všichni. Což neznamená, že do budoucna ještě někdy něco takového nevymyslíme," vysvětluje Zeller.
Lidé na ně reagují různě. Prý se setkali s totálním úděsem i s totálním přijetím.
"Totální úděs byl víckrát. Když lidi nevědí, na co jdou, strašně dlouho trvá, než nás schroustnou. Naše hudba není úplně jednoduchá. Naopak na festivalech typu Rock for People jsou diváci nachystaný na všechno. V Řevnicích fungovali i ve dvanáct v poledne," říká Zeller.
Obrovský "hukot" zažili na Slovensku, konkrétně ve Slámnici u Trenčína.
"Vzali to tam naprosto perfektně," vzpomíná Czendál. "Lidi u nás by se mohli učit jak přijímat muziku. Kytarista Přéma vylezl na grand support a hrál odtud, na druhém zpíval Zeller, akorát že oba hráli a zpívali jinou písničku než my dole."
"Klonna lidi strhli do publika, aby s nima šel pařit. Šel i s basou a utrhl si drát. Trochu demoliční koncert, ale skvělý," dodává Zeller.

Czeko je totem

Debutové album se jmenuje Czeko. Co to je?
"Má to víc významů. Zaprvé je ta deska česká, za druhé se v Německu v devadesátých letech ten termín používal jako výraz pro český speed," vysvětluje Zeller. "Czeko je něco jako totem. Víš o tom, že to je, ale nepoužíváš to, pokud není správná příležitost. My ho používáme pouze, když hrajeme."
Texty jsou Zellerova práce. Z jedné poloviny je to zábava, ze druhé vážná témata.
"Jedna část jsou velké námrdy, druhá velká sranda," konstatuje. "Záleží na tom, jak se vyspím. Největší námrdy jsou Czeko, Král diskoték, i když je docela ironickej, Vo co tady de, Svatej pokoj a Víc než sám seš, přestože je to ploužák se španělou. Myslím si, že když to lidi slyší, zažijí nejdřív šok. Ti, co to pochopí, to pak řeknou dalším a už to jede. Mám radost, když zjistím, že to, co jsem řekl, by posluchač řekl jinými slovy taky, ačkoliv se vůbec neznáme."
Pikantnost? Písnička Tak se na to vyser je věnována jednomu bývalému členovi skupiny..
Zeller se jako zpěvák zlepšuje, ovšem pořád není vokální hvězda.
"Netoužím být umělec, ovšem je dobré vědět, která nota tam má být. Já to sice vím, ale můj hlas mě často zradí a neumožní mi tu notu zazpívat," usmívá se. "Stejně mě to asi nemine. Až u nás budou všichni zpěváci lepší, začnu na hodiny zpěvu chodit. Jenže zatím mě všichni kantoři vyhodili. Všichni mi řekli, že jsem těžký materiál. Mám prý tak špatný soubor návyků, že odstranit je, bude trvat třeba rok. Pak se budu moc posunout. Jedna učitelka mi říkala, že jsem se asi posral, že neví, co mě má učit."
"Já se trošičku bojím, aby ho některý z těch učitelů moc nepředělal," zmíní se ještě Czendál.
Od desky chtějí, aby dostala jejich hudbu mezi co nejvíce lidí. Když se prodá velké množství, také dobře. Je uzavřením jedné etapy. Něco vyrobili, dali to ven, vyčistili si tím hlavy a jdou dál.
"Další období bude plynule navazovat na první etapu," ujišťuje se Czendál.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10