1.3.2005 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Vyrostli na hardcoru, byť jak sami říkají, pro ortodoxní HC kids už jejich muzika není zajímavá. Ale kdo má rád šťavnatý a melodický pop/punk, měl by zbystřit sluch. Čtveřice Clou dokazuje, že i v tuzemské kotlině je možné hrát zvládnutý "high-school american pop-rock."
Na otázky odpovídali zpěvák Lukáš a bubeník Radek.

Co předcházelo tomu, že tady společně sedíme a bavíme se o vašem debutovém albu?
Lukáš: Dali jsme se dohromady na přelomu let 2001/2002. Sešli jsme se díky nezávislý hardcoreový scéně, potkávali se třeba v klubu 007. Čili v týhle sestavě fungujeme zhruba od roku 2002, snad s výjimkou basáka Baxiho, kterého jsme si našli trochu později na inzerát. Rozhodně nejsme kámoši od střední školy.
Radek: Rozhodně nejsme kámoši...

Takže jestli tomu dobře rozumím, Clou není vaše první muzikantská zkušenost.
Lukáš: Kytarista Petr hrál v chomutovské hardcoreové legendě Amiti, já jsem zpíval v kapele Stepson a chvilku jsem hrál na trumpetu ve Fastfood. Bubeník Radek hrál v kapele Flowshop, což byl HC s prvky moderního metalu. Baxi hrál v Kalifornii v punkovejch kapelách.
Radek: Vystřídali jsme hodně skupin, vznikli jsme v podstatě na troskách Un-sized Up Kids, ale až v Clou jsme si s Lukášem řekli, že chceme dělat muziku pořádně.

Předtím to nebylo úplně ono?
Lukáš: Nemyslím si, že by tomu něco vyloženě chybělo. My děláme muziku především pro radost, což ale neznamená, že to nejde dělat pořádně. To znamená chodit včas a pravidelně na zkoušky, jezdit včas na koncerty a podobně.
Radek: Je s tím spojená spousta věcí, musíš spojit nadšení s profesionálním přístupem, naučit se pořádně ovládat svůj nástroj a podobně.
Lukáš: Taky je nutný přemejšlet nad každým nápadem, nad aranžema. Dřív jsme byli spokojený s málem, ale teď ze sebe chceme dostat maximum. Nad každou skladbou dumáme, jestli to tam je.

Jaké kapely vás ovlivňují?
Lukáš: Absolutně se shodneme na Jimmy Eat World, Foo Fighters, Weezer...
Radek: Je toho moc, desítky, stovky kapel. Ale nejvíc asi Jimmy Eat World, to je přesně hudba, která je nám blízká, kterou chceme dělat - kytara, basa, zpěv, bicí. Písničky, v kterejch je nálada.

Mluvili jste taky o sepětí s hardcoreovou scénou. Dá se Clou i nadále považovat za její součást?
Lukáš: Pokud jde o naši hudbu, určitě je v ní hardcore, punk, ale i pop. Co se hardcoreový komunity týče, v určitým věku pro nás byla zásadní. Postupem času jsme se od ní ale vzdalovali, což bylo ovšem oboustranný. V tuhle chvíli nejsem ovlivněnej žádnou komunitou, ale to, co se děje na hardcore scéně, mi nepřipadá nijak zajímavý. Necítím potřebu se tím zabývat. Podle mě česká HC scéna v tomhle stylu neakceptuje melodie a přiřazuje je jinýmu žánru. Díky tomu se už zřejmě nikdy nerozroste.
Radek: Třeba se to ještě někdy zvrátí. Teď je holt blbá doba a českej HC na tuhle úzkoprsost doplácí.

Pojďme k albu. Zarazilo mě, v dobrém, podotýkám, že nahrávka zní až nečekaně "nečesky". Jak jste toho docílili?
Lukáš: Celá studiová nahrávka pochází z Český republiky. Nástroje byly nahrávaný ve studiu Bellatrix pod vedením Ládi Tupého. Zpěvy, míchání a postprodukce je práce studia Soundbox, který nemělo nikdy možnost nahrávat desku kapely. Nicméně to jsou studovaný zvukaři a muzikanti. Hodně mám pomohlo, že producent Lumír Herma poslouchá úplně stejnou muziku jako my. Jestli to nezní česky, je to díky tomu, že neposloucháme český kapely.
Radek: Když si poslechneš jakoukoliv českou desku, je z ní slyšet jeden a ten samej problém: dělal na ní čtyřiceti až padesátiletej zvukař, kterej vyrostl na bigbítu. Zažil si jasně daný věci, který jsou zvukově dobrý a fungujou. Když mu někdo řekne: 'Hele, já bych to chtěl spíš takhle a takhle', odpoví: 'To nejde, takhle to nefunguje.' Ty, jako začátečník, samozřejmě víš houby a kejvneš na to. Díky tomu tady vychází kvanta podivnejch a placatejch desek, sice ne zvukově vyloženě špatnejch desek, který ale tímhle přístupem trpí. S náma spolupracoval mladej člověk, kterej se nebojí experimentovat, zkoušet nový postupy. Takže zřejmě i díky tomu to zní tak, jak to zní. Zatím máme definitivně hotovej jenom singl, na zbytku se ještě dělá. Ale myslíme se, že to tam je.