Clou - Nejsme kámoši
1.3.2005 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika
Vyrostli na hardcoru, byť jak sami říkají, pro ortodoxní HC kids už jejich muzika není zajímavá. Ale kdo má rád šťavnatý a melodický pop/punk, měl by zbystřit sluch. Čtveřice Clou dokazuje, že i v tuzemské kotlině je možné hrát zvládnutý "high-school american pop-rock."
Na otázky odpovídali zpěvák Lukáš a bubeník Radek.
Co předcházelo tomu, že tady společně sedíme a bavíme se o vašem debutovém albu?
Lukáš: Dali jsme se dohromady na přelomu let 2001/2002. Sešli jsme se díky nezávislý hardcoreový scéně, potkávali se třeba v klubu 007. Čili v týhle sestavě fungujeme zhruba od roku 2002, snad s výjimkou basáka Baxiho, kterého jsme si našli trochu později na inzerát. Rozhodně nejsme kámoši od střední školy.
Radek: Rozhodně nejsme kámoši...
Takže jestli tomu dobře rozumím, Clou není vaše první muzikantská zkušenost.
Lukáš: Kytarista Petr hrál v chomutovské hardcoreové legendě Amiti, já jsem zpíval v kapele Stepson a chvilku jsem hrál na trumpetu ve Fastfood. Bubeník Radek hrál v kapele Flowshop, což byl HC s prvky moderního metalu. Baxi hrál v Kalifornii v punkovejch kapelách.
Radek: Vystřídali jsme hodně skupin, vznikli jsme v podstatě na troskách Un-sized Up Kids, ale až v Clou jsme si s Lukášem řekli, že chceme dělat muziku pořádně.
Předtím to nebylo úplně ono?
Lukáš: Nemyslím si, že by tomu něco vyloženě chybělo. My děláme muziku především pro radost, což ale neznamená, že to nejde dělat pořádně. To znamená chodit včas a pravidelně na zkoušky, jezdit včas na koncerty a podobně.
Radek: Je s tím spojená spousta věcí, musíš spojit nadšení s profesionálním přístupem, naučit se pořádně ovládat svůj nástroj a podobně.
Lukáš: Taky je nutný přemejšlet nad každým nápadem, nad aranžema. Dřív jsme byli spokojený s málem, ale teď ze sebe chceme dostat maximum. Nad každou skladbou dumáme, jestli to tam je.
Jaké kapely vás ovlivňují?
Lukáš: Absolutně se shodneme na Jimmy Eat World, Foo Fighters, Weezer...
Radek: Je toho moc, desítky, stovky kapel. Ale nejvíc asi Jimmy Eat World, to je přesně hudba, která je nám blízká, kterou chceme dělat - kytara, basa, zpěv, bicí. Písničky, v kterejch je nálada.
Mluvili jste taky o sepětí s hardcoreovou scénou. Dá se Clou i nadále považovat za její součást?
Lukáš: Pokud jde o naši hudbu, určitě je v ní hardcore, punk, ale i pop. Co se hardcoreový komunity týče, v určitým věku pro nás byla zásadní. Postupem času jsme se od ní ale vzdalovali, což bylo ovšem oboustranný. V tuhle chvíli nejsem ovlivněnej žádnou komunitou, ale to, co se děje na hardcore scéně, mi nepřipadá nijak zajímavý. Necítím potřebu se tím zabývat. Podle mě česká HC scéna v tomhle stylu neakceptuje melodie a přiřazuje je jinýmu žánru. Díky tomu se už zřejmě nikdy nerozroste.
Radek: Třeba se to ještě někdy zvrátí. Teď je holt blbá doba a českej HC na tuhle úzkoprsost doplácí.
Pojďme k albu. Zarazilo mě, v dobrém, podotýkám, že nahrávka zní až nečekaně "nečesky". Jak jste toho docílili?
Lukáš: Celá studiová nahrávka pochází z Český republiky. Nástroje byly nahrávaný ve studiu Bellatrix pod vedením Ládi Tupého. Zpěvy, míchání a postprodukce je práce studia Soundbox, který nemělo nikdy možnost nahrávat desku kapely. Nicméně to jsou studovaný zvukaři a muzikanti. Hodně mám pomohlo, že producent Lumír Herma poslouchá úplně stejnou muziku jako my. Jestli to nezní česky, je to díky tomu, že neposloucháme český kapely.
Radek: Když si poslechneš jakoukoliv českou desku, je z ní slyšet jeden a ten samej problém: dělal na ní čtyřiceti až padesátiletej zvukař, kterej vyrostl na bigbítu. Zažil si jasně daný věci, který jsou zvukově dobrý a fungujou. Když mu někdo řekne: 'Hele, já bych to chtěl spíš takhle a takhle', odpoví: 'To nejde, takhle to nefunguje.' Ty, jako začátečník, samozřejmě víš houby a kejvneš na to. Díky tomu tady vychází kvanta podivnejch a placatejch desek, sice ne zvukově vyloženě špatnejch desek, který ale tímhle přístupem trpí. S náma spolupracoval mladej člověk, kterej se nebojí experimentovat, zkoušet nový postupy. Takže zřejmě i díky tomu to zní tak, jak to zní. Zatím máme definitivně hotovej jenom singl, na zbytku se ještě dělá. Ale myslíme se, že to tam je.
Na otázky odpovídali zpěvák Lukáš a bubeník Radek.
Co předcházelo tomu, že tady společně sedíme a bavíme se o vašem debutovém albu?
Lukáš: Dali jsme se dohromady na přelomu let 2001/2002. Sešli jsme se díky nezávislý hardcoreový scéně, potkávali se třeba v klubu 007. Čili v týhle sestavě fungujeme zhruba od roku 2002, snad s výjimkou basáka Baxiho, kterého jsme si našli trochu později na inzerát. Rozhodně nejsme kámoši od střední školy.
Radek: Rozhodně nejsme kámoši...
Takže jestli tomu dobře rozumím, Clou není vaše první muzikantská zkušenost.
Lukáš: Kytarista Petr hrál v chomutovské hardcoreové legendě Amiti, já jsem zpíval v kapele Stepson a chvilku jsem hrál na trumpetu ve Fastfood. Bubeník Radek hrál v kapele Flowshop, což byl HC s prvky moderního metalu. Baxi hrál v Kalifornii v punkovejch kapelách.
Radek: Vystřídali jsme hodně skupin, vznikli jsme v podstatě na troskách Un-sized Up Kids, ale až v Clou jsme si s Lukášem řekli, že chceme dělat muziku pořádně.
Předtím to nebylo úplně ono?
Lukáš: Nemyslím si, že by tomu něco vyloženě chybělo. My děláme muziku především pro radost, což ale neznamená, že to nejde dělat pořádně. To znamená chodit včas a pravidelně na zkoušky, jezdit včas na koncerty a podobně.
Radek: Je s tím spojená spousta věcí, musíš spojit nadšení s profesionálním přístupem, naučit se pořádně ovládat svůj nástroj a podobně.
Lukáš: Taky je nutný přemejšlet nad každým nápadem, nad aranžema. Dřív jsme byli spokojený s málem, ale teď ze sebe chceme dostat maximum. Nad každou skladbou dumáme, jestli to tam je.
Jaké kapely vás ovlivňují?
Lukáš: Absolutně se shodneme na Jimmy Eat World, Foo Fighters, Weezer...
Radek: Je toho moc, desítky, stovky kapel. Ale nejvíc asi Jimmy Eat World, to je přesně hudba, která je nám blízká, kterou chceme dělat - kytara, basa, zpěv, bicí. Písničky, v kterejch je nálada.
Mluvili jste taky o sepětí s hardcoreovou scénou. Dá se Clou i nadále považovat za její součást?
Lukáš: Pokud jde o naši hudbu, určitě je v ní hardcore, punk, ale i pop. Co se hardcoreový komunity týče, v určitým věku pro nás byla zásadní. Postupem času jsme se od ní ale vzdalovali, což bylo ovšem oboustranný. V tuhle chvíli nejsem ovlivněnej žádnou komunitou, ale to, co se děje na hardcore scéně, mi nepřipadá nijak zajímavý. Necítím potřebu se tím zabývat. Podle mě česká HC scéna v tomhle stylu neakceptuje melodie a přiřazuje je jinýmu žánru. Díky tomu se už zřejmě nikdy nerozroste.
Radek: Třeba se to ještě někdy zvrátí. Teď je holt blbá doba a českej HC na tuhle úzkoprsost doplácí.
Pojďme k albu. Zarazilo mě, v dobrém, podotýkám, že nahrávka zní až nečekaně "nečesky". Jak jste toho docílili?
Lukáš: Celá studiová nahrávka pochází z Český republiky. Nástroje byly nahrávaný ve studiu Bellatrix pod vedením Ládi Tupého. Zpěvy, míchání a postprodukce je práce studia Soundbox, který nemělo nikdy možnost nahrávat desku kapely. Nicméně to jsou studovaný zvukaři a muzikanti. Hodně mám pomohlo, že producent Lumír Herma poslouchá úplně stejnou muziku jako my. Jestli to nezní česky, je to díky tomu, že neposloucháme český kapely.
Radek: Když si poslechneš jakoukoliv českou desku, je z ní slyšet jeden a ten samej problém: dělal na ní čtyřiceti až padesátiletej zvukař, kterej vyrostl na bigbítu. Zažil si jasně daný věci, který jsou zvukově dobrý a fungujou. Když mu někdo řekne: 'Hele, já bych to chtěl spíš takhle a takhle', odpoví: 'To nejde, takhle to nefunguje.' Ty, jako začátečník, samozřejmě víš houby a kejvneš na to. Díky tomu tady vychází kvanta podivnejch a placatejch desek, sice ne zvukově vyloženě špatnejch desek, který ale tímhle přístupem trpí. S náma spolupracoval mladej člověk, kterej se nebojí experimentovat, zkoušet nový postupy. Takže zřejmě i díky tomu to zní tak, jak to zní. Zatím máme definitivně hotovej jenom singl, na zbytku se ještě dělá. Ale myslíme se, že to tam je.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Clou-Nejsme-kamosi~01~brezen~2005/
Komentáře
&;
