Clannad: Pohádky z vřesu a kapradí
15.4.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka | sekce: publicistika
Objevili světu málem zapomenutou, galsky zpívanou lidovou hudbu severozápadu Irska. Postupně tuhle hudbu dostali na čelní místa hitparád, aniž by se podbízeli. Ovlivnili či alespoň inspirovali plejádu umělců (namátkou Loreenu McKennit, Capercaillie, Sinéad O'Connor nebo také U2) a jen se nad tím skromně pousmáli. Vítejte v legendě jménem Clannad.
Třicet let po vydání debutu se Clannad připomněli výběrem In A Lifetime. "I když několik podobných výběrů už vyšlo, vznikly bez konzultace s kapelou - a často dokonce bez jejího vědomí! Na vytvoření této kompilace se však skupina podílela," tvrdí management irských bardů a dodává, že Clannad momentálně pracují na přípravě živého alba, které bude obsahovat nahrávky z turné z roku 1996. A započalo i vydávání remasterů starších alb vydaných na značce RCA/BMG. Oficiální zdroje dokonce mluví o novém studiovém albu, které by se mělo začít nahrávat již letos. Sláva, kolem Clannad se zase něco děje. Jakže (a kdeže) ta irská pohádka vlastně začala?
V tatínkově hospůdce
Kopce se tam zelenají svěží travou, roste na nich i vřes a tymián. Do vln Atlantiku vybíhají skalnaté mysy, nad mořem se tyčí divoké útesy. Vesničané si zde stále povídají galsky, v kraji silných keltských tradic zatím nezapomněli dávné legendy, pohádky a písně. Severozápadní Irsko, hrabství Donegal, farnost Gweedore, konec 60. let minulého století. Pantáta Leo O Braonáin je zdejší svéráz. Hrává na saxofon jazz a provozuje bar, kterému nikdo neřekne jinak než Leo's Tavern, Leova hospůdka. V hospůdce se pochopitelně muzicíruje. Hraje se tu country, jazz i lidovová hudba zdejšího kraje. Leova manželka vedle výuky klasické hudby sbírá lidové písně a tance. Braonáinovi mají kupu odrůstajících dětí (devět!), které se podílejí na hudebním dění v tatínkově hospůdce. Excelují především tři z nich: Máire Ni Braonáin (*1952) zpívá křišťálově čistým sopránkem a doprovází se na harfu, Ciarán O Braonáin (*1954) tvrdí muziku kontrabasem, Pól O Braonáin (*1956) to zase umí s whistle, keltskou flétničkou. O barák vedle bydlí věkově blízcí strýčkové (ročník 1949) Noel O Dúgain a Padraig O Dúgain, jejich láskou jsou strunné nástroje jako kytary, mandolíny a mandoly. (Na pozdějších albech ovšem najdete Angličanům srozumitelnější přepisy jmen Brennan a Duggan.) Netrvá dlouho a příbuzenské muzikantské seskupení se začne hrdě označovat "kapela", vybere si příhodné jméno Clannad (Klan) a začne opatrně vystrkovat růžky ze dveří "domovské" taverny. Ze začátku, tj. cca od roku 1968, objíždějí Clannad místní štace bez Máire, která studuje hru na harfu seriózněji v nedalekém Sligu. Od roku 1970 se však Máire přidává k bráškům a strýčkům natrvalo.
Beatles v galštině
"Ze začátku jsme zkoušeli kde co. Hráli jsme samozřejmě tradiční hudbu, kterou jsme milovali, ale zkoušeli jsme i jazzové standardy a také jsme si překládali do galštiny písně Beatles, Beach Boys nebo Joni Mitchell," vzpomínají Clannad na svoje muzikantské začátky v době puberty. Zde také zřejmě nalézáme důvod, proč se kapela posléze odlišila od interpretů-tradicionalistů a vytvořila z původně lidového materiálu cosi kvalitativně nového, dráždivého a vlastně "aktuálního", jakkoliv zní tohle slovo vzhledem k nadčasovosti jejich hudby hloupě. Lidové skladby získaly v podání ctitelů tradičního jazzu a Beatles přímočařejší, kytarově "beatový" doprovod. Vokální linky zpřehledněly, refrénové melodie podpořil mohutný, leč křišťálově vícehlas, pozdější "ochranná značka" skupiny. Clannad se vlastně dostali v době albového debutu na pěšinku, kterou o chvilku dříve začali prošlapávat britští Pentangle, když úmyslně křížili folk a staroanglické nápěvy s blues a jazzem. Ale nepředbíhejme.
Zatím se píše rok 1970 a Clannad ještě ani náhodou neuvažují o tom, že by se mohli muzikou seriózně živit, natož proslavit. Ke zlomu došlo teprve v momentě, když vyhráli soutěž mladých talentů na festivalu v Letterkenny. Tehdy se prvně začalo mluvit o albovém debutu, vydavatelská společnost Polydor však nakonec zpanikařila a z nahrávání sešlo. Nahrávky pro prvotinu byly pořízeny až v roce 1972 a vycházejí o rok později u irské pobočky Philips. (Mimochodem, mastery - magnetofonové pásy s původním studiovým záznamem - se kdesi ztratily a tak první CD reedice eponymního debutu vyšla až v roce 1997, kdy se podařilo díky novým remasteringovým technologiím nahrávku slušně "přepsat" z klasické černé gramofonové desky do digitálního záznamu.)
Skromná sedmdesátá
Debut si vysloužil uznání irské kritiky, Clannad získali okruh věrných fanoušků, ale o nějakém komerčním průlomu nemohlo být zatím ani řeči. Statut Clannad coby nadšených amatérů nezměnilo ani druhé album, oproti s jazzem a folkrockem experimentující jedničce bližší tracicionalistickému, folkloristickému pojetí irské lidové hudby. Rodinný klan se odhodlal k povolání muzikantů na plný úvazek až před vydáním třetího LP Dúlamán (Chaluha), na základě přesvědčování novináře a manažera Fatchna O'Kellyho. Díky třetímu albu, jehož produkce se ujal zkušený Nicky Ryan (dříve mj. Planxty), dobyli Clannad Irsko. Sousední Británie zatím zachovávala zdrženlivý chlad, ale poctivým a neúnavným koncertováním získal klan relativně početné publikum v Německu. V roce 1979 se naskytla i příležitost k turné po Americe, i když se jednalo většinou o vystoupení pro irské emigranty. Období hektického koncertování zachycuje LP Clannad In Concert, obsahující sestřih záznamů ze švýcarského turné z roku 1978. Deska je důležitá nejen proto, že se jedná o dosud jediný oficiální živý záznam, ale i proto, že Clannad na ni vybrali převážně písně, které nenajdete na žádném jiném albu.
Mladší sestřička
Do 80. let, kdy se pro Clannad měl změnit celý svět, vstoupila kapela albem Crann Ull (Jabloň). LP vzniklo ve vyhlášeném K"lnském studiu Connyho Plancka a je posledním ryze akustickým, folkloristickým albem Clannad. Brzy následující deska Fuaim (Zvuk - vskutku výstižný název), natočená v právě zrekonstruovaných dublinských studiích Windmill Lane, pak je jakýmsi bodem přechodu, náznakem, kam se bude hudba klanu vyvíjet v budoucnu. Roste poměr původních skladeb oproti upraveným lidovkám a hlavně: můžeme zde (zatím sporadicky) slyšet bicí soupravu, sólo na elektrickou kytaru či syntezátory.
Právě na syntezátory hraje mladičká Eithne Ni Braonáin (*1962). Prvně se mihla už na Crann Ull, to jí bylo osmnáct, právě vypadla ze střední školy a přemýšlela co se životem. Kapela starších sourozenců a strýčků jí měla být odrazovým můstkem pro hvězdnou kariéru. Zahrála si s nimi na dvou albech, přetáhla jim (v dobrém samozřejmě, mezi sourozenci panují vztahy málem idylické) producenta Nickyho Ryana a po čase to dopracovala až na samé špičky hitparád. Že vám jméno Eithne Ni Braonáin nic neříká? Není divu. Talentovaná mladší ségra totiž dala na rady kolegů a managementu a přijala snadněji zapamatovatelné jméno Enya.
Bono ve škarpě
Tahle historka už je provařená až běda, ale kvůli úplnosti ji nelze vynechat. Ostatně sami Clannad se jí dodnes chlubí: "Ha ha... díky Harry's Game jsme se dostali na páté místo britské hitparády, získali zlatou desku, vyhráli kdejakou cenu a podařilo se nám s ní shodit Bona ze silnice."
V roce 1982 se v televizním dramatu o nepokojích mezi protestanty a katolíky v Severním Irsku poprvé rozezvučel galsky zpívaný chorál Theme From Harry's Game. Snoubí se v něm smutek s tajemnem, doteky dávných mýtů s krutou realitou. Sugestivní nahrávka vystřelila do singlových žebříčků, následovala smlouva s nadnárodní společností RCA (u nás v distribuci BMG) a z Clannad, dosud "menšinové" záležitosti pro milovníky irské hudby, se přes noc staly celebrity. K popularitě určitě přispěla i zmíněná historka krajana Bona z oslavovaných U2: "Když jsem slyšel Theme From Harry's Game poprvé, jel jsem právě autem. Strhl jsem řízení doprava a málem jsem se vyboural. Myslel jsem, že nastal konec světa a já se dostal do nebe."
Úspěch singlu bezezbytku využilo průlomové album Magical Ring s fotografií záhadného kruhu menhirů na obalu a na Clannad se ze všech stran začaly hrnout nabídky na další scénickou muziku pro film, televizní seriály, dokumenty...
Báje a ozvěny
První nabídku, kterou se Clannad rozhodli přijmout, bylo zkomponování a natočení hudby k televiznímu seriálu Robin Of Sherwood (běžel i v naší televizi). Ačkoliv o pohyblivých obrázcích bychom mohli pochybovat, samotná hudba vydaná na CD Legend pozvedla úroveň seriálových epizod o patro výš. Třeba taková píseň Ancient Forest: stačí zavřít oči a hned vnímáte magii prastarého, hlubokého hvozdu... "Byl to pro nás ohromný milník. A velká zkušenost. Seznámili jsme se s režisérem, herci, autorem scénáře. Procházeli s nimi lokality v okolí Bristolu... To bylo něco úplně jiného než být jen zavření ve studiu! Úplně jsme se nechali vtáhnout do děje. Nejprve jsme doprovodili hudbou třináct dílů, a pak jich najednou bylo dvacet šest!" vzpomíná nadšeně Máire. A Clannad si připsali na konto další zlatou desku.
Clannad ovšem ani náhodou neusnuli na vavřínech a pustili se ihned do nahrávání dalšího řadového alba Macalla (Ozvěna). Můžeme ho směle považovat za mistrovský kousek. Prolínání galských nápěvů a moderního folkrockového zvuku dosáhlo optima. Nad cinkavými kytarami a sférickými plochami kláves poletuje hlásek Máire, bouří chorály celého klanu, cvrliká saxofon hostujícího Mela Collinse (King Crimson, Pink Floyd...) a, samozřejmě, došlo na plánovaný duet s Bonem In The Lifetime.
Plavba Siria
Na Ostrovech i ve staré dobré Evropě už Clannad dosáhli všeho, co jen mohli vzhledem ke svému žánru očekávat. Amerika se logicky stala další výzvou. A tak se po úspěšném britském turné v roce 1986 a následném nahrávání základů v Londýně a Walesu vydali Clannad dohrávat a míchat novou desku přímo do jámy lvové, do Los Angeles. Asistovali jim věhlasný producent Greg Landanyi (mj. spolupráce s Lindou Rondstadt či Donem Henleyem) a bubenická hvězda Russ Kunkell (hrával s Joni Mitchell i Bobem Dylanem). Mezi dalšími hosty figurovali klávesisté Pete Vetesse (nedávno odešel od Jethro Tull) či Bruce Hornsby a kytarista Robbie Blunt z kapely Roberta Planta. Vznikla jedna z nejdiskutovanějších desek Clannad, Sirius. Načančaný poprockový zvuk k masovému průlomu do USA stejně nepomohl, navíc příliš neseděl ke křehkým nápěvům Clannad. Skalní fanoušci dodnes označují Sirius za nejslabší nahrávku kapely a na přetřes přišel i fakt, že zde kapela zanevřela na galštinu a všechny písně nazpívala anglicky. Kompletně v angličtině bylo sice i CD Legend, ale v případě soundtracku k seriálu o bájném anglickém hrdinovi to jaksi nevadilo.
Poslechneme-li si však Sirius dnes, zjistíme, že ta deska vlastně není zase tak špatná, byť zvuk není pro Clannad typický. Samotné písně však mají charakteristickou melodiku i sugestivnost. Stačí si poslechonout třeba mrazivě uhrančivou White Fool či titulní kompozici, kterou ekologicky uvědomělý Pól Brennan napsal pod dojmem z návštěvy na palubě lodi Greenpeace Sirius.
Sklízení ovoce
Další kariéra Clannad už proběhla bez větších skoků. Jedinou zásadní změnou byl poklidný odchod životem "na cestě" unaveného Póla Brennana v roce 1989. Stihl se však ještě podílet na dvou soundtracích Atlantic Realm (hudba k dokumentárnímu seriálu BBC, pro Clannad netypické album bez písní, jedná se většinou o náladové instrumentálky s dominujícími syntezátorovými plochami) a The Angel And The Soldier Boy (scénická hudba k půvabné animované pohádce s nádhernou "titulkovou" písní A Dream In The Night) a na dvou nových písních pro výběr Past Present (sběratelé, kterým výběr "utekl", najdou tyhle písničky jako bonus loňské reedice alba Sirius).
S regulérní řadovou deskou si dali Clannad na čas. Po problémovém "Siriu" bylo album Anam (Duše) logickým návratem k ověřenému jemnému zvuku alb Magical Ring a Macalla a ke kombinování chytrých folk-popových hitů v angličtině a tajemných nápěvů v galštině. Svého kopyta se Clannad více méně drželi i na následujících počinech Bamba (starý mýtický název Irska, název měl symbolizovat návrat Clannad ke keltským kořenům; album obsahuje hit I Will Find You, zkomponovaný pro film Poslední mohykán) a Lore. A díky zatím poslednímu studiovému albu Landmarks, na kterém hraje s Clannad i skotský kytarový virtuóz Ian Melrose (spolu s bráchy Duggany jsme ho mohli loni vidět na našich pódiích v řadách Norland Wind), se kapela bez přetvařování a křečí dočkala i své první Grammy a tím i většího komerčního úspěchu v USA.
Po propagačních aktivitách k Landmarks však následovalo dlouhé období hibernace a otazníků o faktické existenci skupiny. Letošního jara však prý začne rodinný strom zase pučet a zakládat na nové plody.
Rozpadli se Clannad?
Tato otázka padá na hlavy členů Clannad v poslední době velmi často. "Ne, v žádném případě," dušují se na svých internetových stránkách www.clannad.ie, byť okolnosti tomu dlouhou dobu nasvědčovaly. Vždyť od vydání posledního řadového alba Landmarks uplynulo téměř sedm let a kapela nevykazovala žádnou společnou aktivitu. Moya Brennan propaguje své páté sólové album Two Horizons a bráškové Dugganové obráželi v mezičase evropská pódia s kapelou Norland Wind. "To jsme si jenom dali dlouhou pauzu, kterou jsme nutně potřebovali. Vždyť jsme spolu bez přestávky spolupracovali od roku 1970!"
Máire nebo Moya?
Zpěvačka Máire Brennan začala v poslední době používat jiný přepis svého křestního jména - Moya. Proč se k tomuto kroku odhodlala? Vše vysvětluje na svých internetových stránkách www.moyabrennan.com: "Je to jednoduché. Po všech těch letech špatného vyslovování a chybného psaní svého jména jsem se rozhodla zabránit zmatkům a omylům tím, že jsem si vybrala jeden výstižnější, jednodušší přepis."
Diskografie:
Clannad (1973)
Clannad 2 (1975)
Dúlamán (1976)
Clannad In Concert (1979)
Crann Ull (1980)
Fuaim (1981)
Magical Ring (1983)
Legend (soundtrack, 1984)
Macalla (1985)
Sirius (1987)
Atlantic Realm (soundtrack, 1988)
Past Present (výběr, 1989)
The Angel And The Soldier Boy (soundtrack, 1989)
Anam (1990)
Banba (1993)
Lore (1996)
Landmarks (1997)
In A Lifetime - The Best Of (2003)
Třicet let po vydání debutu se Clannad připomněli výběrem In A Lifetime. "I když několik podobných výběrů už vyšlo, vznikly bez konzultace s kapelou - a často dokonce bez jejího vědomí! Na vytvoření této kompilace se však skupina podílela," tvrdí management irských bardů a dodává, že Clannad momentálně pracují na přípravě živého alba, které bude obsahovat nahrávky z turné z roku 1996. A započalo i vydávání remasterů starších alb vydaných na značce RCA/BMG. Oficiální zdroje dokonce mluví o novém studiovém albu, které by se mělo začít nahrávat již letos. Sláva, kolem Clannad se zase něco děje. Jakže (a kdeže) ta irská pohádka vlastně začala?
V tatínkově hospůdce
Kopce se tam zelenají svěží travou, roste na nich i vřes a tymián. Do vln Atlantiku vybíhají skalnaté mysy, nad mořem se tyčí divoké útesy. Vesničané si zde stále povídají galsky, v kraji silných keltských tradic zatím nezapomněli dávné legendy, pohádky a písně. Severozápadní Irsko, hrabství Donegal, farnost Gweedore, konec 60. let minulého století. Pantáta Leo O Braonáin je zdejší svéráz. Hrává na saxofon jazz a provozuje bar, kterému nikdo neřekne jinak než Leo's Tavern, Leova hospůdka. V hospůdce se pochopitelně muzicíruje. Hraje se tu country, jazz i lidovová hudba zdejšího kraje. Leova manželka vedle výuky klasické hudby sbírá lidové písně a tance. Braonáinovi mají kupu odrůstajících dětí (devět!), které se podílejí na hudebním dění v tatínkově hospůdce. Excelují především tři z nich: Máire Ni Braonáin (*1952) zpívá křišťálově čistým sopránkem a doprovází se na harfu, Ciarán O Braonáin (*1954) tvrdí muziku kontrabasem, Pól O Braonáin (*1956) to zase umí s whistle, keltskou flétničkou. O barák vedle bydlí věkově blízcí strýčkové (ročník 1949) Noel O Dúgain a Padraig O Dúgain, jejich láskou jsou strunné nástroje jako kytary, mandolíny a mandoly. (Na pozdějších albech ovšem najdete Angličanům srozumitelnější přepisy jmen Brennan a Duggan.) Netrvá dlouho a příbuzenské muzikantské seskupení se začne hrdě označovat "kapela", vybere si příhodné jméno Clannad (Klan) a začne opatrně vystrkovat růžky ze dveří "domovské" taverny. Ze začátku, tj. cca od roku 1968, objíždějí Clannad místní štace bez Máire, která studuje hru na harfu seriózněji v nedalekém Sligu. Od roku 1970 se však Máire přidává k bráškům a strýčkům natrvalo.
Beatles v galštině
"Ze začátku jsme zkoušeli kde co. Hráli jsme samozřejmě tradiční hudbu, kterou jsme milovali, ale zkoušeli jsme i jazzové standardy a také jsme si překládali do galštiny písně Beatles, Beach Boys nebo Joni Mitchell," vzpomínají Clannad na svoje muzikantské začátky v době puberty. Zde také zřejmě nalézáme důvod, proč se kapela posléze odlišila od interpretů-tradicionalistů a vytvořila z původně lidového materiálu cosi kvalitativně nového, dráždivého a vlastně "aktuálního", jakkoliv zní tohle slovo vzhledem k nadčasovosti jejich hudby hloupě. Lidové skladby získaly v podání ctitelů tradičního jazzu a Beatles přímočařejší, kytarově "beatový" doprovod. Vokální linky zpřehledněly, refrénové melodie podpořil mohutný, leč křišťálově vícehlas, pozdější "ochranná značka" skupiny. Clannad se vlastně dostali v době albového debutu na pěšinku, kterou o chvilku dříve začali prošlapávat britští Pentangle, když úmyslně křížili folk a staroanglické nápěvy s blues a jazzem. Ale nepředbíhejme.
Zatím se píše rok 1970 a Clannad ještě ani náhodou neuvažují o tom, že by se mohli muzikou seriózně živit, natož proslavit. Ke zlomu došlo teprve v momentě, když vyhráli soutěž mladých talentů na festivalu v Letterkenny. Tehdy se prvně začalo mluvit o albovém debutu, vydavatelská společnost Polydor však nakonec zpanikařila a z nahrávání sešlo. Nahrávky pro prvotinu byly pořízeny až v roce 1972 a vycházejí o rok později u irské pobočky Philips. (Mimochodem, mastery - magnetofonové pásy s původním studiovým záznamem - se kdesi ztratily a tak první CD reedice eponymního debutu vyšla až v roce 1997, kdy se podařilo díky novým remasteringovým technologiím nahrávku slušně "přepsat" z klasické černé gramofonové desky do digitálního záznamu.)
Skromná sedmdesátá
Debut si vysloužil uznání irské kritiky, Clannad získali okruh věrných fanoušků, ale o nějakém komerčním průlomu nemohlo být zatím ani řeči. Statut Clannad coby nadšených amatérů nezměnilo ani druhé album, oproti s jazzem a folkrockem experimentující jedničce bližší tracicionalistickému, folkloristickému pojetí irské lidové hudby. Rodinný klan se odhodlal k povolání muzikantů na plný úvazek až před vydáním třetího LP Dúlamán (Chaluha), na základě přesvědčování novináře a manažera Fatchna O'Kellyho. Díky třetímu albu, jehož produkce se ujal zkušený Nicky Ryan (dříve mj. Planxty), dobyli Clannad Irsko. Sousední Británie zatím zachovávala zdrženlivý chlad, ale poctivým a neúnavným koncertováním získal klan relativně početné publikum v Německu. V roce 1979 se naskytla i příležitost k turné po Americe, i když se jednalo většinou o vystoupení pro irské emigranty. Období hektického koncertování zachycuje LP Clannad In Concert, obsahující sestřih záznamů ze švýcarského turné z roku 1978. Deska je důležitá nejen proto, že se jedná o dosud jediný oficiální živý záznam, ale i proto, že Clannad na ni vybrali převážně písně, které nenajdete na žádném jiném albu.
Mladší sestřička
Do 80. let, kdy se pro Clannad měl změnit celý svět, vstoupila kapela albem Crann Ull (Jabloň). LP vzniklo ve vyhlášeném K"lnském studiu Connyho Plancka a je posledním ryze akustickým, folkloristickým albem Clannad. Brzy následující deska Fuaim (Zvuk - vskutku výstižný název), natočená v právě zrekonstruovaných dublinských studiích Windmill Lane, pak je jakýmsi bodem přechodu, náznakem, kam se bude hudba klanu vyvíjet v budoucnu. Roste poměr původních skladeb oproti upraveným lidovkám a hlavně: můžeme zde (zatím sporadicky) slyšet bicí soupravu, sólo na elektrickou kytaru či syntezátory.
Právě na syntezátory hraje mladičká Eithne Ni Braonáin (*1962). Prvně se mihla už na Crann Ull, to jí bylo osmnáct, právě vypadla ze střední školy a přemýšlela co se životem. Kapela starších sourozenců a strýčků jí měla být odrazovým můstkem pro hvězdnou kariéru. Zahrála si s nimi na dvou albech, přetáhla jim (v dobrém samozřejmě, mezi sourozenci panují vztahy málem idylické) producenta Nickyho Ryana a po čase to dopracovala až na samé špičky hitparád. Že vám jméno Eithne Ni Braonáin nic neříká? Není divu. Talentovaná mladší ségra totiž dala na rady kolegů a managementu a přijala snadněji zapamatovatelné jméno Enya.
Bono ve škarpě
Tahle historka už je provařená až běda, ale kvůli úplnosti ji nelze vynechat. Ostatně sami Clannad se jí dodnes chlubí: "Ha ha... díky Harry's Game jsme se dostali na páté místo britské hitparády, získali zlatou desku, vyhráli kdejakou cenu a podařilo se nám s ní shodit Bona ze silnice."
V roce 1982 se v televizním dramatu o nepokojích mezi protestanty a katolíky v Severním Irsku poprvé rozezvučel galsky zpívaný chorál Theme From Harry's Game. Snoubí se v něm smutek s tajemnem, doteky dávných mýtů s krutou realitou. Sugestivní nahrávka vystřelila do singlových žebříčků, následovala smlouva s nadnárodní společností RCA (u nás v distribuci BMG) a z Clannad, dosud "menšinové" záležitosti pro milovníky irské hudby, se přes noc staly celebrity. K popularitě určitě přispěla i zmíněná historka krajana Bona z oslavovaných U2: "Když jsem slyšel Theme From Harry's Game poprvé, jel jsem právě autem. Strhl jsem řízení doprava a málem jsem se vyboural. Myslel jsem, že nastal konec světa a já se dostal do nebe."
Úspěch singlu bezezbytku využilo průlomové album Magical Ring s fotografií záhadného kruhu menhirů na obalu a na Clannad se ze všech stran začaly hrnout nabídky na další scénickou muziku pro film, televizní seriály, dokumenty...
Báje a ozvěny
První nabídku, kterou se Clannad rozhodli přijmout, bylo zkomponování a natočení hudby k televiznímu seriálu Robin Of Sherwood (běžel i v naší televizi). Ačkoliv o pohyblivých obrázcích bychom mohli pochybovat, samotná hudba vydaná na CD Legend pozvedla úroveň seriálových epizod o patro výš. Třeba taková píseň Ancient Forest: stačí zavřít oči a hned vnímáte magii prastarého, hlubokého hvozdu... "Byl to pro nás ohromný milník. A velká zkušenost. Seznámili jsme se s režisérem, herci, autorem scénáře. Procházeli s nimi lokality v okolí Bristolu... To bylo něco úplně jiného než být jen zavření ve studiu! Úplně jsme se nechali vtáhnout do děje. Nejprve jsme doprovodili hudbou třináct dílů, a pak jich najednou bylo dvacet šest!" vzpomíná nadšeně Máire. A Clannad si připsali na konto další zlatou desku.
Clannad ovšem ani náhodou neusnuli na vavřínech a pustili se ihned do nahrávání dalšího řadového alba Macalla (Ozvěna). Můžeme ho směle považovat za mistrovský kousek. Prolínání galských nápěvů a moderního folkrockového zvuku dosáhlo optima. Nad cinkavými kytarami a sférickými plochami kláves poletuje hlásek Máire, bouří chorály celého klanu, cvrliká saxofon hostujícího Mela Collinse (King Crimson, Pink Floyd...) a, samozřejmě, došlo na plánovaný duet s Bonem In The Lifetime.
Plavba Siria
Na Ostrovech i ve staré dobré Evropě už Clannad dosáhli všeho, co jen mohli vzhledem ke svému žánru očekávat. Amerika se logicky stala další výzvou. A tak se po úspěšném britském turné v roce 1986 a následném nahrávání základů v Londýně a Walesu vydali Clannad dohrávat a míchat novou desku přímo do jámy lvové, do Los Angeles. Asistovali jim věhlasný producent Greg Landanyi (mj. spolupráce s Lindou Rondstadt či Donem Henleyem) a bubenická hvězda Russ Kunkell (hrával s Joni Mitchell i Bobem Dylanem). Mezi dalšími hosty figurovali klávesisté Pete Vetesse (nedávno odešel od Jethro Tull) či Bruce Hornsby a kytarista Robbie Blunt z kapely Roberta Planta. Vznikla jedna z nejdiskutovanějších desek Clannad, Sirius. Načančaný poprockový zvuk k masovému průlomu do USA stejně nepomohl, navíc příliš neseděl ke křehkým nápěvům Clannad. Skalní fanoušci dodnes označují Sirius za nejslabší nahrávku kapely a na přetřes přišel i fakt, že zde kapela zanevřela na galštinu a všechny písně nazpívala anglicky. Kompletně v angličtině bylo sice i CD Legend, ale v případě soundtracku k seriálu o bájném anglickém hrdinovi to jaksi nevadilo.
Poslechneme-li si však Sirius dnes, zjistíme, že ta deska vlastně není zase tak špatná, byť zvuk není pro Clannad typický. Samotné písně však mají charakteristickou melodiku i sugestivnost. Stačí si poslechonout třeba mrazivě uhrančivou White Fool či titulní kompozici, kterou ekologicky uvědomělý Pól Brennan napsal pod dojmem z návštěvy na palubě lodi Greenpeace Sirius.
Sklízení ovoce
Další kariéra Clannad už proběhla bez větších skoků. Jedinou zásadní změnou byl poklidný odchod životem "na cestě" unaveného Póla Brennana v roce 1989. Stihl se však ještě podílet na dvou soundtracích Atlantic Realm (hudba k dokumentárnímu seriálu BBC, pro Clannad netypické album bez písní, jedná se většinou o náladové instrumentálky s dominujícími syntezátorovými plochami) a The Angel And The Soldier Boy (scénická hudba k půvabné animované pohádce s nádhernou "titulkovou" písní A Dream In The Night) a na dvou nových písních pro výběr Past Present (sběratelé, kterým výběr "utekl", najdou tyhle písničky jako bonus loňské reedice alba Sirius).
S regulérní řadovou deskou si dali Clannad na čas. Po problémovém "Siriu" bylo album Anam (Duše) logickým návratem k ověřenému jemnému zvuku alb Magical Ring a Macalla a ke kombinování chytrých folk-popových hitů v angličtině a tajemných nápěvů v galštině. Svého kopyta se Clannad více méně drželi i na následujících počinech Bamba (starý mýtický název Irska, název měl symbolizovat návrat Clannad ke keltským kořenům; album obsahuje hit I Will Find You, zkomponovaný pro film Poslední mohykán) a Lore. A díky zatím poslednímu studiovému albu Landmarks, na kterém hraje s Clannad i skotský kytarový virtuóz Ian Melrose (spolu s bráchy Duggany jsme ho mohli loni vidět na našich pódiích v řadách Norland Wind), se kapela bez přetvařování a křečí dočkala i své první Grammy a tím i většího komerčního úspěchu v USA.
Po propagačních aktivitách k Landmarks však následovalo dlouhé období hibernace a otazníků o faktické existenci skupiny. Letošního jara však prý začne rodinný strom zase pučet a zakládat na nové plody.
Rozpadli se Clannad?
Tato otázka padá na hlavy členů Clannad v poslední době velmi často. "Ne, v žádném případě," dušují se na svých internetových stránkách www.clannad.ie, byť okolnosti tomu dlouhou dobu nasvědčovaly. Vždyť od vydání posledního řadového alba Landmarks uplynulo téměř sedm let a kapela nevykazovala žádnou společnou aktivitu. Moya Brennan propaguje své páté sólové album Two Horizons a bráškové Dugganové obráželi v mezičase evropská pódia s kapelou Norland Wind. "To jsme si jenom dali dlouhou pauzu, kterou jsme nutně potřebovali. Vždyť jsme spolu bez přestávky spolupracovali od roku 1970!"
Máire nebo Moya?
Zpěvačka Máire Brennan začala v poslední době používat jiný přepis svého křestního jména - Moya. Proč se k tomuto kroku odhodlala? Vše vysvětluje na svých internetových stránkách www.moyabrennan.com: "Je to jednoduché. Po všech těch letech špatného vyslovování a chybného psaní svého jména jsem se rozhodla zabránit zmatkům a omylům tím, že jsem si vybrala jeden výstižnější, jednodušší přepis."
Diskografie:
Clannad (1973)
Clannad 2 (1975)
Dúlamán (1976)
Clannad In Concert (1979)
Crann Ull (1980)
Fuaim (1981)
Magical Ring (1983)
Legend (soundtrack, 1984)
Macalla (1985)
Sirius (1987)
Atlantic Realm (soundtrack, 1988)
Past Present (výběr, 1989)
The Angel And The Soldier Boy (soundtrack, 1989)
Anam (1990)
Banba (1993)
Lore (1996)
Landmarks (1997)
In A Lifetime - The Best Of (2003)
časopis Rock&Pop 2004/03
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Clannad-Pohadky-z-vresu-a-kapradi~15~duben~2004/
Komentáře
&;
