Chickenfoot - Pořádný kuřecí dupot
18.6.2009 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika
Pokud vám připadá tohle slovní spojení poněkud nesmyslné, je nejvyšší čas poslechnout si eponymní album zbrusu nové americké superskupiny. Debut čtveřice Chickenfoot, kde o hvězdná jména jako jsou Sammy Hagar, Joe Satriani, Michael Anthony a Chad Smith není nouze, přichází na trh v prvních červnových dnech roku 2009. Je to jednoduše těžkotonážní, hodně poučený hard rock první dekády nového tisíciletí, prostě hardrock jak má být...
Začalo to vlastně čirou náhodou. Jak už to chodí, správní lidé byli ve správnou chvíli na správném místě. Tím správným místem se stal noční klub Cabo Wabo Cantina v San Lucas v Mexiku, který vlastní dvaašedesátiletý frontman Sammy Hagar. Mimochodem, právě úspěšně rozjíždí síť těchto nočních podniků po Spojených státech, stejně jako i jeho prémiová řada tequilly. Tentokrát šlo ale o muziku. Sammy Hagar, který asi nejvíc zářil především jako zpěvák Van Halen v letech 1986 – 1996, a zaskočil tam ještě na společné turné v roce 2004, měl hudebně tak nějak volněji. Dlouholeté osobní spory s ústřední osobností Van Halen, kytaristou Eddiem, ho přinutily k druhému odchodu, k němuž dodává: „Mám Eddieho opravdu rád, ale nemáme se rádi navzájem. Doslechl jsem se, že se teď dal tak nějak dohromady a věřím, že bude po téhle cestě pokračovat a že dřív neumře. Přál bych si totiž, než zemřeme oba dva, aby se z nás stali ještě přátelé.“
Při jamování ve zmíněném nočním klubu se Sammy párkrát sešel i se svým starým parťákem z řad Van Halen, letos pětapadesátiletým basistou Michaelem Anthonym. Tenhle chlapík, vlastním jménem Michael Anthony Sobolewski, pocházející z Chicaga, Van Halen spoluzakládal a působil v jejich řadách rovněž do roku 2004, kdy ho Eddie Van Halen nahradil svým synem Wolfgangem. Michael proslul nejen jako razantní hráč, ale i jako pódiový showman s řadou převleků a specifických nástrojů. Mezi sto padesáti basovými kytarami, které čítá jeho sbírka, je kupříkladu i jedna ve tvaru lahve Jack Daniels. Oba staří kumpáni se při jamování pustili i do psaní vlastních písniček. Sammy říká: „Složili jsme myslím osm nebo devět vlastních věcí. Pustili jsme naší muziku pár lidem a oni nám na to řekli – to jsou Led Zeppelin. Je to stejně dobré jako oni. Je to velice sebevědomé a drzé prohlášení, ale říkám si, proč bychom se nemohli stát rivaly Led Zeppelin?“ To už se ale naplno začala klubat budoucí sestava superkapely Chickenfoot. Pokud se týče názvu, je zhola zbytečné hledat za ním nějaké zvláštní důvody, jinotaje, záměry, či dokonce poselství. Tohle jméno bez dlouhého uvažování vymyslel Sammy Hagar v podstatě jenom proto, aby bylo jak označit rozdělané nahrávky a už zůstalo. Šesti strun se v hvězdné čtveřici chopil kytarový profesor Joe Satriani. Jeho záměry jsou tu ale zcela odlišné než v případě jeho instrumentálních alb. Satriani prohlašuje: „Už léta jsem měl chuť dělat něco s opravdivým zpěvákem a skutečnou kapelou. Dělat něco jiného, než čím jsem se zabýval předtím. To, do čeho jsme se pustili se Sammym mě fakt naplňuje velice dobrým pocitem. Na jednu stranu je to všechno ukrutná sranda, ale na stranu druhou je i nabitá spoustou velkých hudebních nápadů.“ A třiapadesátiletý kytarový kouzelník ještě doplňuje. „Položili jsme každý na stůl spoustu nápadů, přinesli do společné muziky řadu vlivů a vstřebali hodně nejrůznějších hudebních kořenů. Tak naše muzika vzniká.“ Dle data narození nejmladší, ale dle zvučnosti jména stoprocentně srovnatelným členem Chickenfoot je osmačtyřicetiletý bubeník Chad Smith. Jeho kariéra je od skončených studentských let především spjata s bicí soupravou v Red Hot Chili Peppers. Kapela si po masivním turné, k dvojalbu Stadium Arcadium dopřává rozsáhlou pauzu, díky níž si Chad mohl dovolit spolupráci na novém projektu. Navíc spolupráci přece jenom poněkud hudebně odlišnou o níž Satriani porušuje: „Poskytujeme Chadovi bianko šek pořádně se vyblbnout.“
Debutové eponymní album Chickenfoot, které má v našich zeměpisných šířkách oficiální datum vydání 5. června, je skutečně deska velmi energická, jiskřivá a nadupaná. Lze předpokládat, že přesně tak budou působit i koncertní vystoupení kapely. Ta, bohužel, alespoň podle dosavadních dat Českou republiku míjejí. V průběhu června a července se Chickenfoot zastaví v Rakousku, Německu, Británii, Itálii, Beneluxu, zavítají i do pařížské Olympie. Tuzemský rockový fanoušek se ovšem, bude-li chtít zaslechnout jak zní mohutný kuřecí dupot vydat rovněž na cesty. Všechno nasvědčuje tomu, že to bude stát zato.
Začalo to vlastně čirou náhodou. Jak už to chodí, správní lidé byli ve správnou chvíli na správném místě. Tím správným místem se stal noční klub Cabo Wabo Cantina v San Lucas v Mexiku, který vlastní dvaašedesátiletý frontman Sammy Hagar. Mimochodem, právě úspěšně rozjíždí síť těchto nočních podniků po Spojených státech, stejně jako i jeho prémiová řada tequilly. Tentokrát šlo ale o muziku. Sammy Hagar, který asi nejvíc zářil především jako zpěvák Van Halen v letech 1986 – 1996, a zaskočil tam ještě na společné turné v roce 2004, měl hudebně tak nějak volněji. Dlouholeté osobní spory s ústřední osobností Van Halen, kytaristou Eddiem, ho přinutily k druhému odchodu, k němuž dodává: „Mám Eddieho opravdu rád, ale nemáme se rádi navzájem. Doslechl jsem se, že se teď dal tak nějak dohromady a věřím, že bude po téhle cestě pokračovat a že dřív neumře. Přál bych si totiž, než zemřeme oba dva, aby se z nás stali ještě přátelé.“
Při jamování ve zmíněném nočním klubu se Sammy párkrát sešel i se svým starým parťákem z řad Van Halen, letos pětapadesátiletým basistou Michaelem Anthonym. Tenhle chlapík, vlastním jménem Michael Anthony Sobolewski, pocházející z Chicaga, Van Halen spoluzakládal a působil v jejich řadách rovněž do roku 2004, kdy ho Eddie Van Halen nahradil svým synem Wolfgangem. Michael proslul nejen jako razantní hráč, ale i jako pódiový showman s řadou převleků a specifických nástrojů. Mezi sto padesáti basovými kytarami, které čítá jeho sbírka, je kupříkladu i jedna ve tvaru lahve Jack Daniels. Oba staří kumpáni se při jamování pustili i do psaní vlastních písniček. Sammy říká: „Složili jsme myslím osm nebo devět vlastních věcí. Pustili jsme naší muziku pár lidem a oni nám na to řekli – to jsou Led Zeppelin. Je to stejně dobré jako oni. Je to velice sebevědomé a drzé prohlášení, ale říkám si, proč bychom se nemohli stát rivaly Led Zeppelin?“ To už se ale naplno začala klubat budoucí sestava superkapely Chickenfoot. Pokud se týče názvu, je zhola zbytečné hledat za ním nějaké zvláštní důvody, jinotaje, záměry, či dokonce poselství. Tohle jméno bez dlouhého uvažování vymyslel Sammy Hagar v podstatě jenom proto, aby bylo jak označit rozdělané nahrávky a už zůstalo. Šesti strun se v hvězdné čtveřici chopil kytarový profesor Joe Satriani. Jeho záměry jsou tu ale zcela odlišné než v případě jeho instrumentálních alb. Satriani prohlašuje: „Už léta jsem měl chuť dělat něco s opravdivým zpěvákem a skutečnou kapelou. Dělat něco jiného, než čím jsem se zabýval předtím. To, do čeho jsme se pustili se Sammym mě fakt naplňuje velice dobrým pocitem. Na jednu stranu je to všechno ukrutná sranda, ale na stranu druhou je i nabitá spoustou velkých hudebních nápadů.“ A třiapadesátiletý kytarový kouzelník ještě doplňuje. „Položili jsme každý na stůl spoustu nápadů, přinesli do společné muziky řadu vlivů a vstřebali hodně nejrůznějších hudebních kořenů. Tak naše muzika vzniká.“ Dle data narození nejmladší, ale dle zvučnosti jména stoprocentně srovnatelným členem Chickenfoot je osmačtyřicetiletý bubeník Chad Smith. Jeho kariéra je od skončených studentských let především spjata s bicí soupravou v Red Hot Chili Peppers. Kapela si po masivním turné, k dvojalbu Stadium Arcadium dopřává rozsáhlou pauzu, díky níž si Chad mohl dovolit spolupráci na novém projektu. Navíc spolupráci přece jenom poněkud hudebně odlišnou o níž Satriani porušuje: „Poskytujeme Chadovi bianko šek pořádně se vyblbnout.“
Debutové eponymní album Chickenfoot, které má v našich zeměpisných šířkách oficiální datum vydání 5. června, je skutečně deska velmi energická, jiskřivá a nadupaná. Lze předpokládat, že přesně tak budou působit i koncertní vystoupení kapely. Ta, bohužel, alespoň podle dosavadních dat Českou republiku míjejí. V průběhu června a července se Chickenfoot zastaví v Rakousku, Německu, Británii, Itálii, Beneluxu, zavítají i do pařížské Olympie. Tuzemský rockový fanoušek se ovšem, bude-li chtít zaslechnout jak zní mohutný kuřecí dupot vydat rovněž na cesty. Všechno nasvědčuje tomu, že to bude stát zato.
Zajímavost:
„Největší pomluva, která o mě koluje je, že neustále pařím a chlastám. Není to pravda, že bych celé dni a celé noci jenom kouřil a pil. Jenom mám rád zábavu, rád se bavím a chci se bavit.“
Prohlásil o sobě před nedávnem Sammy Hagar, expresivní americký rockový zpěvák, legenda spjatá s kapelami Montrose, Van Halen i vlastní úspěšnou sólovou drahou. O tom, že se v barech jenom nefláká s cigaretou u panáka svědčí fakt, že před pár měsíci se stal spoluzakladatelem nové zaoceánské superskupiny Chickenfoot. I když, ruku na srdce, odehrálo se to, po pravdě řečeno, zase nejdřív v baru. Možná, že i tentokrát se Sammy a jeho parťáci Michael, Joe, a Chad chtěli prostě bavit. Vypadá to, že jim to zase vyšlo.
„Největší pomluva, která o mě koluje je, že neustále pařím a chlastám. Není to pravda, že bych celé dni a celé noci jenom kouřil a pil. Jenom mám rád zábavu, rád se bavím a chci se bavit.“
Prohlásil o sobě před nedávnem Sammy Hagar, expresivní americký rockový zpěvák, legenda spjatá s kapelami Montrose, Van Halen i vlastní úspěšnou sólovou drahou. O tom, že se v barech jenom nefláká s cigaretou u panáka svědčí fakt, že před pár měsíci se stal spoluzakladatelem nové zaoceánské superskupiny Chickenfoot. I když, ruku na srdce, odehrálo se to, po pravdě řečeno, zase nejdřív v baru. Možná, že i tentokrát se Sammy a jeho parťáci Michael, Joe, a Chad chtěli prostě bavit. Vypadá to, že jim to zase vyšlo.
časopis mGuide 2009/06
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Chickenfoot-Poradny-kureci-dupot~18~cerven~2009/
