4.5.2005 | Autor: Vojta Kostelecký | sekce: publicistika Vydáním alba Co sa stalo nové završil Čechomor jakousi pomyslnou, velmi úspěšnou pětiletku. Během ní natočil desky Čechomor a Proměny, odjel turné s Jarkem Nohavicou i s Jazem Colemanem a symfonickým orchestrem, zahrál si ve filmu Rok ďábla, získal hned několik sošek Andělů, vydal DVD atd. K povídání nejen o nové desce zasedli frontman Čechomoru Karel Holas a mediálně známější textař, skladatel, kytarista a zpěvák František Černý.



Dokázali byste dnes s odstupem sepsat nějaký recept na úspěch, který vás potkal v průběhu posledních let?



Holas: Důvody, proč se to tak rozjelo se hledají těžko. Všechno jsou to jen úvahy a domněnky. Jediný, co mě k tomu napadá, je to, že jsme jednoduše poctivě pracovali. Druhá věc je, že jsme na té naší cestě potkali spoustu zajímavých lidí, kteří nás na ní doprovázeli nebo nám jinak pomohli. V první řadě je to ale výsledek práce celé kapely.



Poslední řadové album s nový materiálem - tedy deska Čechomor - je už poměrně letité. Čekali jste tak dlouho, protože jste chtěli naplno využít úspěchu Proměn, nebo byl důvodem nedostatek nového materiálu?



Holas: Naopak, mnoho skladeb nám stále přebývá. Nijak jsme to neřídili, zkrátka se to takhle vyvinulo. O nové desce jsme uvažovali už dlouho, ale vzhledem k tomu, že po turné k Proměnám zájem publika o nás ještě stoupl, vyšlo nejdřív DVD a živé album. Proto jsme nechtěli hned zahltit fanoušky vydáním řadovky. Navíc jsme pečlivě vybírali producenta, hosty, celé jsme to dávali dlouho dohromady.



Cítili jste po předchozím úspěchu větší tlak a zodpovědnost?



Holas: To ne. Myslím, že tahle kapela nikdy nepociťovala nějaký tlak. Mám dojem, že to není zapotřebí, protože všechno, co děláme, vzniká vždy po pečlivém uvážení. Navíc pro nás je hlavním kritériem, abychom s tím byli spokojeni my sami. Kdybychom nějak spekulovali, tak určitě uděláme něco dalšího s orchestrem. Ale já myslím, že Proměn už bylo dost.



Jak tedy probíhaly přípravy na novou desku?



Holas: Ten proces byl delší, trval zhruba tři roky. Od nějakého širšího výběru, kdy jsme začínali zhruba na třiceti skladbách, jsme se dostali na výsledných čtrnáct.

Jinak písničky hledáme po různých sbírkách společně s Frantou Černým. Na desce jsou skladby z Moravy, Slovenska i Polska. Pak jsme si udělali určitou supervizi, co by se do nich hodilo, a teprve pak jsme šli a zkoušeli s celou skupinou, kdy do toho každý ze členů přispěl svými nápady. Je pro nás ale důležité, aby každá písnička dobře zněla už jen za doprovodu houslí a kytary.



Jsou mezi vybranými i skladby, které můžou znát fanoušci z koncertů?



Holas: Je pravda, že několik z nich jsme hráli loni na turné. U některých skladeb jsme hned napoprvé nenašli tu správnou cestu, takže jsme si je chtěli vyzkoušet před lidmi. Ale jsou i případy, že jsme určitou písničku hráli celé turné, ale až měsíc před nahráváním jsme přišli na tu správnou formu, na to, jak ji správně uchopit a pojmout.



Na desce s vámi jako producent spolupracoval Ben Mandelson, jehož jméno má hlavně ve světě world music velký zvuk.



Holas: K němu jsme se dostali přes Petra Dorůžku, což je zřejmě největší odborník na world music u nás. Při výběru producenta jsme ho požádali o pomoc. On nám dal na výběr tři jména - a právě Mandelson se nám jevil jako nejlepší volba. Poslali jsme mu ukázky naší tvorby a jeho to jednoduše zaujalo. Je to člověk, který má zkušenosti především s africkou, ale i s balkánskou muzikou. Navíc spolupracoval třeba i s Värttinou.



V čem byl jeho hlavní přínos?



Holas: Jak už jsem říkal, my pracujeme tak, že si vybereme skladbu, vymyslíme třeba tři různé verze, z nichž nakonec jednu vybereme, natočíme jako demo a pak ji začneme zkoušet s kapelou. A vzhledem k tomu, že jsme se tím výběrem a zpracováním zabývali celé tři roky, tak pro nás bylo strašně obtížné, udělat ten krok stranou a podívat se na to celé jakoby zvenku. A právě Mandelson nám pomohl ten krok ven udělat. Když se vložil do nahrávání, tak už jsme měli mnoho různých variant vyzkoušených, ale on přeci jen přišel ještě s něčím novým. Následně udělal velký kus práce při editování - měli jsme nahraných spoustu stop, on si sednul a ty aranžmá různě upravoval a posouval tam, kde nakonec dopadly ještě líp.



Na desce s vámi spolupracovali i další zahraniční muzikanti. Jak jste se dostali ke spolupráci s nimi?



Holas: Už když jsme uvažovali o aranžmá k jednotlivým skladbám, tak jsme si do jedné z nich vymysleli japonské bubny taiko. A pak jsme taky chtěli natočit jednu písničku anglicky, se kterou bychom se mohli prezentovat i v zahraničí, ale jelikož v oblasti world music to chodí trochu jinak než v mainstreamu, tak jsme přišli na nápad použít namísto angličtiny irskou galštinu, kterou jsme nakonec ještě zkombinovali s češtinou v původně moravské písni Martínek. Proto jsme si pozvali Joji Hirotu, což je hráč na flétnu šakuhači a samurajské bubny taiko a taky irského zpěváka Iarla O´Lionairda. Oba tihle muzikanti jsou mimochodem blízkými spolupracovníky Petera Gabriela. Přivedl nás k nim filmař Michael Havas, který v Praze pořádal festival Womad, na němž oba vystupovali.


Zaznělo jméno Petera Gabriela. Vy už jste několikrát - napůl v žertu - mluvili o tom, že byste si právě s ním rádi zahráli nebo navázali spolupráci. Nedostává tenhle váš muzikantský sen díky novým kontaktům přeci jen reálnější kontury?



Holas: Peter Gabriel je samozřejmě velmi zaneprázdněný člověk. Osobně jsem měl možnost se sním setkat po jeho pražském koncertě. Asi půl hodiny jsme si povídali, ale bylo to zcela nezávazné, žádnou spolupráci jsme si nedomlouvali. Kromě toho jsem navštívil i jeho Real Word Studios, což byl taky ohromný zážitek.



V čem je Čechomor na nové desce jiný než dosud?



Holas: To asi není otázka na nás. Naše album ať za nás hodnotí posluchači. Stále děláme jenom to, co nás oslovuje, baví a v čem cítíme sílu.

Černý: Naší snahou není něco za každou cenu měnit, ale spíš si různým způsobem pohrávat s písničkami.



Máte ambice expandovat s novým albem na "světový trh"?



Holas: Ten posun směrem ven už jsme udělali spoluprací s Jazem Colemanem. Teď to jenom rozvíjíme. Je pravda, že už výběrem hostů jsme novou desku směřovali víc do světa. První zahraniční akce k nové desce je naplánovaná na 10. a 11. květen, kdy budeme mít takový showcase v Brightonu a Londýně. Pak taky chystáme koncerty v Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Itálii... Samozřejmě nejde jenom o to přijet, zahrát a zmizet, je potřeba, aby to celé mělo nějaký koncept, aby tam, kde vystupujeme, zůstaly v distribuci naše desky atd.



Už nyní však za sebou máte mnoho zkušeností s koncertováním v různých koutech světa. Jaké bývají reakce publika na českou lidovou hudbu?



Holas: Když už lidi přijdou a zaplatí si vstupné, tak se baví. Nikdy se nám nestalo, že by odcházeli, naopak - spíš si chtějí povídat, takže pro nás jsou to vždycky milá setkání.

Černý: U lidových písniček je to trochu jinak, než třeba u bigbítu nebo u hudby určené pro určitou "cílovou skupinu" nebo generaci. U téhle muziky je důležité, s jakou otevřeností se k ní publikum postaví. Samozřejmě jinak publikum reaguje v Rusku, jinak v Americe, Irsku nebo ve Francii. Pro mě osobně byly nejpřekvapivější koncerty v Rusku, protože tam jsme nečekali vůbec nic... Ale zjistili jsme, že jsou tam opravdu srdeční lidé. I když je tam vidět, co všechno ta země prožívala a prožívá. Oni tam prostě nejsou zvyklí okamžitě dávat najevo, co si myslí.

Holas: Mně osobně se nejvíc líbila atmosféra na festivalu v Německu v Rudolstadtu (Tanz & Folk Fest - pozn. aut.). Tam jsme přijeli, zaplnil se stan a během dvou písniček se kompletně celý roztancoval.



A když se pak ze zahraničí vrátíte domů...



Černý: Tak to je vždycky to nejmilejší překvapení, protože vidíme, že hlavně mladí lidi si začínají uvědomovat, že není potřeba někde složitě hledat, že ty naše lidový písničky jsou krásný.

Holas: Vidět pět tisíc lidí, kteří si zpívají lidovku, to je úžasný zážitek.



Jaká hudba kromě lidové vás oslovuje jako posluchače?



Holas: Jak už bylo řečeno, líbí se nám to, co dělá Peter Gabriel. Ale jinak je to od Dvořáka až po Pink Floyd. Pro mě bylo úplně novým hudebním zážitkem album Paula Simona Graceland, na kterém zachytil svoje setkání s africkou hudbou. Baví mě stále různé experimenty, ale poslední dobou je pro mě největším zážitkem slyšet jenom tak zpívat třeba nějakého úplně neznámého moravského zpěváka. Podobně silně na mě zapůsobilo třeba vystoupení Cesarie Evory na loňském festivalu Pohoda. Vůbec jsem v tu dobu nevěděl, kdo to je. Slyšel jsem jenom její hlas, který mě vtahoval stále blíž k pódiu. To byl neskutečný zážitek.

Černý: Já jsem vlastně vyrůstal na podobné hudbě, jako dnes děláme my. Na hudbě založené na kombinaci akustických a elektrických nástrojů - a zpracovávání lidových motivů, což dělali třeba Jethro Tull. Dneska je toho tolik dobrého, že vlastně ani nemám nějakou jednu oblíbenou kapelu. Člověk se pomalu ocitá v pozici, kdy má takříkajíc hudebně naplněno, a už jenom drobně odebírá to, co nepotřebuje, co už má zmapované. Ale stále nás samozřejmě výrazně inspirují především lidi, s nimiž spolupracujeme.



Chystá se k nové desce turné po velkých halách, nebo budete objíždět menší kluby?



Holas: Na přelomu května a června plánujeme pět větších koncertů. Začneme v Třinci, pak se přesuneme na Slovensko do Banské Bystrice a Bratislavy, následovat bude Brno a Praha. Potom nějaké festivaly. A na podzim budeme pokračovat. Samozřejmě nepojedeme jenom velké haly, protože to bychom udělali deset koncertů a neměli, kde hrát.

Černý: My chceme koncertovat co nejvíc, být blízko lidem. Máme výhodu, že si momentálně můžeme vybírat, nejsme v uvozovkách odsouzení - jako některé kapely - hrát jenom v halách. Určitě toho využijeme.



Za celou dobu ještě nezazněla klasická fráze, kterou má připravenou prakticky každá skupina při vydání nové desky, tedy: "Tohle je naše nejlepší album!" Co vy na to?

Holas: Takhle my vůbec nepřemýšlíme, je to zkrátka naše nejnovější deska.

Psáno pro: časopis mGuide 2005/02