Burian - Schizofrenický hudební neposeda
20.4.2009 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
fotogalerie
Pražský muzikant a zpěvák Gregory Finn neboli Jiří Burian má jednoduchou diagnózu: trpí permanentním uměleckým neklidem. Zdaleka už mu nestačí jen jeho mateřská formace Southpaw, a proto spolupracuje také se svým otcem, známým písničkářem Janem Burianem, a průběžně provozuje ještě několik dalších projektů. Jedním z nich je jeho velezajímavý letošní sólový počin So Low zrealizovaný pod hlavičkou Burian.
Celá léta se prezentuješ svým uměleckým pseudonymem Gregory Finn, ale první sólovou desku vydáváš pod svým pravým jménem, resp. příjmením. Co tě k tomu vedlo?
Pro každý projekt, který dělám, si vymýšlím jiné jméno. V Southpaw jsem Gregory Finn, v Ghostmother si říkám Jesus Chrysler a pak je tu taky Kapitán Demo. Pro svoji sólovou dráhu jsem si vybral Buriana, protože je pro mě asi nejvíce osobní. Někdy se mi třeba stává, že se mám někam podepsat a nevím, jaké jméno zvolit. Nedávno mě napadl jeden slogan: Jsem sice schizofrenik, ale pořád jsem to já…
Jaké byly základní důvody realizace projektu Burian – So Low? Měl jsi už předem pocit, že písně obsažené na tomto albu by se v žádném případě nehodily pro Southpaw?
Když jsme v roce 2006 se Southpaw vydali Heartdisk, bylo to pro mě zlomové období. Uvědomil jsem si, že po 12 letech ve stejné kapele přišel čas posunout se dál. Začal jsem si budovat domácí studio a skládat hudbu ve více stylech, které mám rád. Založil jsem Ghostmother, Kapitána Dema a začal jsem dělat remixy jak sám, tak s DJ Tvyksem pod hlavičkou Reply. Pak ale přišlo období, kdy jsem si řekl, že bych mohl vydat desku sám za sebe a nahrát si všechny nástroje sám – a chtěl jsem, aby ta deska byla jiná než Southpaw.
Ptal jsem se i proto, že poslední deska Southpaw Addiction byla svým pojetím také hodně odvážná, i ona pracovala do značné míry s elektronikou atd.
Každá deska Southpaw je jiná, ale s elektronikou pracujeme v podstatě od začátku. Děláme jen to, co nás zrovna baví a jsem rád, že i po letech to stále funguje. Na jaře nás čeká společné turné se Sunflower Caravan a potom letní festivaly.
V propagačních materiálech vydavatelské firmy se o So Low hovoří jako o experimentální nahrávce. Po zvukové stránce nepochybně, ale podle mne drtivou většinu obsahu alba tvoří ve své podstatě vlastně normální, výrazně melodické písničky – souhlasíš?
Samozřejmě. Tím „experimentální“ je myšleno propojení více stylů a samplování, se kterým teď pracuju víc než dřív. Pořád se najdou lidé, kteří mi řeknou, že to je na ně moc, ale mně se líbí sledovat různé názory a reakce na desku od lidí, kterých si vážím, ať už jsou pozitivní, nebo negativní.
Kdo je Marielle Tepper, která hostuje v několika písních?
Marielle je moje přítelkyně. Děláme spolu Ghostmother a je také členkou dívčího dua Marielle & Morwen. Holky udělaly obal desky, taky klip k Feed The Fire a spolupracují na fotografiích a projekcích. Nedávno jsem zjistil, že Marielle i skvěle zpívá, takže proč bych měl pořád hledat zpěvačky s dobrou anglickou výslovností, když mám doma Američanku se sameťákem jako Nina Simone?
Počítáš i s koncertní podobou alba So Low?
So Low je v podstatě začátek mojí sólové kariéry a postavil jsem kapelu z lidí, kteří jsou vynikající muzikanti a nebojí se experimentovat. Všechno funguje perfektně, mám z toho velkou radost. Současná sestava je Mikoláš Růžička – klavír, kytara, basa, zpěv, Jan Janečka – bicí, Terza Kovalová – cello a Tadeáš Haager – gramofony a mašiny.
V jakém stadiu se nachází už zmiňovaný Ghostmother neboli tvůj společný projekt se zpěvačkou Klárou Nemravovou?
Ghostmother se pořád vyvíjí a zraje. Máme za sebou pár představení a klip a repertoár na desku roste. V současnosti pracujeme na promotion v zahraničí, singl From Ashes To Ashes nám míchal producent Marc Viner z Los Angeles a v létě začneme točit album.
Nemalým zjevením loňského roku bylo, když se tvůj otec po letech znovu rozhodl vystupovat s doprovodem živé skupiny, jejíž součástí jsi i ty. Bude těleso Jan Burian & Křehcí muži nadále fungovat?
Právě jsme se vrátili z turné. To je vždycky taková paráda, kluby jsou plné a všechno funguje skvěle. Chodí na nás lidé různých generací a je to strašně osvěžující a zábavné. Pomalu začínáme pracovat na další desce, která by měla vyjít na jaře příštího roku.
Fotogalerie:
fotogalerie
Pražský muzikant a zpěvák Gregory Finn neboli Jiří Burian má jednoduchou diagnózu: trpí permanentním uměleckým neklidem. Zdaleka už mu nestačí jen jeho mateřská formace Southpaw, a proto spolupracuje také se svým otcem, známým písničkářem Janem Burianem, a průběžně provozuje ještě několik dalších projektů. Jedním z nich je jeho velezajímavý letošní sólový počin So Low zrealizovaný pod hlavičkou Burian.Celá léta se prezentuješ svým uměleckým pseudonymem Gregory Finn, ale první sólovou desku vydáváš pod svým pravým jménem, resp. příjmením. Co tě k tomu vedlo?
Pro každý projekt, který dělám, si vymýšlím jiné jméno. V Southpaw jsem Gregory Finn, v Ghostmother si říkám Jesus Chrysler a pak je tu taky Kapitán Demo. Pro svoji sólovou dráhu jsem si vybral Buriana, protože je pro mě asi nejvíce osobní. Někdy se mi třeba stává, že se mám někam podepsat a nevím, jaké jméno zvolit. Nedávno mě napadl jeden slogan: Jsem sice schizofrenik, ale pořád jsem to já…
Jaké byly základní důvody realizace projektu Burian – So Low? Měl jsi už předem pocit, že písně obsažené na tomto albu by se v žádném případě nehodily pro Southpaw?
Když jsme v roce 2006 se Southpaw vydali Heartdisk, bylo to pro mě zlomové období. Uvědomil jsem si, že po 12 letech ve stejné kapele přišel čas posunout se dál. Začal jsem si budovat domácí studio a skládat hudbu ve více stylech, které mám rád. Založil jsem Ghostmother, Kapitána Dema a začal jsem dělat remixy jak sám, tak s DJ Tvyksem pod hlavičkou Reply. Pak ale přišlo období, kdy jsem si řekl, že bych mohl vydat desku sám za sebe a nahrát si všechny nástroje sám – a chtěl jsem, aby ta deska byla jiná než Southpaw.
Ptal jsem se i proto, že poslední deska Southpaw Addiction byla svým pojetím také hodně odvážná, i ona pracovala do značné míry s elektronikou atd.
Každá deska Southpaw je jiná, ale s elektronikou pracujeme v podstatě od začátku. Děláme jen to, co nás zrovna baví a jsem rád, že i po letech to stále funguje. Na jaře nás čeká společné turné se Sunflower Caravan a potom letní festivaly.
V propagačních materiálech vydavatelské firmy se o So Low hovoří jako o experimentální nahrávce. Po zvukové stránce nepochybně, ale podle mne drtivou většinu obsahu alba tvoří ve své podstatě vlastně normální, výrazně melodické písničky – souhlasíš?
Samozřejmě. Tím „experimentální“ je myšleno propojení více stylů a samplování, se kterým teď pracuju víc než dřív. Pořád se najdou lidé, kteří mi řeknou, že to je na ně moc, ale mně se líbí sledovat různé názory a reakce na desku od lidí, kterých si vážím, ať už jsou pozitivní, nebo negativní.
Kdo je Marielle Tepper, která hostuje v několika písních?
Marielle je moje přítelkyně. Děláme spolu Ghostmother a je také členkou dívčího dua Marielle & Morwen. Holky udělaly obal desky, taky klip k Feed The Fire a spolupracují na fotografiích a projekcích. Nedávno jsem zjistil, že Marielle i skvěle zpívá, takže proč bych měl pořád hledat zpěvačky s dobrou anglickou výslovností, když mám doma Američanku se sameťákem jako Nina Simone?
Počítáš i s koncertní podobou alba So Low?
So Low je v podstatě začátek mojí sólové kariéry a postavil jsem kapelu z lidí, kteří jsou vynikající muzikanti a nebojí se experimentovat. Všechno funguje perfektně, mám z toho velkou radost. Současná sestava je Mikoláš Růžička – klavír, kytara, basa, zpěv, Jan Janečka – bicí, Terza Kovalová – cello a Tadeáš Haager – gramofony a mašiny.
V jakém stadiu se nachází už zmiňovaný Ghostmother neboli tvůj společný projekt se zpěvačkou Klárou Nemravovou?
Ghostmother se pořád vyvíjí a zraje. Máme za sebou pár představení a klip a repertoár na desku roste. V současnosti pracujeme na promotion v zahraničí, singl From Ashes To Ashes nám míchal producent Marc Viner z Los Angeles a v létě začneme točit album.
Nemalým zjevením loňského roku bylo, když se tvůj otec po letech znovu rozhodl vystupovat s doprovodem živé skupiny, jejíž součástí jsi i ty. Bude těleso Jan Burian & Křehcí muži nadále fungovat?
Právě jsme se vrátili z turné. To je vždycky taková paráda, kluby jsou plné a všechno funguje skvěle. Chodí na nás lidé různých generací a je to strašně osvěžující a zábavné. Pomalu začínáme pracovat na další desce, která by měla vyjít na jaře příštího roku.
Zajímavosti:
Jiří Burian je nejznámější coby kytarista a frontman „modernpopových” Southpaw, nicméně ve skutečnosti jde o multiinstrumentalistu, který se na pódiu poprvé objevil už jako desetiletý (!), ještě za minulého režimu, coby bubeník krátce fungujícího rodinného seskupení Bu Bu Bu. To kromě něj tvořili otec Jan Burian a bratr Jan Burian mladší.
Do současného doby už toho Jiří na české hudební scéně stihl poměrně dost. Působil v kapelách a projektech Zfetovaný Kryštůfek, Jamabu (později Yamabu), Jatka č. 5, Pod Černý vrch, X-Life nebo Envoi, mihl se dokonce i v mnohohlavém hyperobskurním souboru Chaprál Crazy-Plesk!
Jiří Burian je nejznámější coby kytarista a frontman „modernpopových” Southpaw, nicméně ve skutečnosti jde o multiinstrumentalistu, který se na pódiu poprvé objevil už jako desetiletý (!), ještě za minulého režimu, coby bubeník krátce fungujícího rodinného seskupení Bu Bu Bu. To kromě něj tvořili otec Jan Burian a bratr Jan Burian mladší.
Do současného doby už toho Jiří na české hudební scéně stihl poměrně dost. Působil v kapelách a projektech Zfetovaný Kryštůfek, Jamabu (později Yamabu), Jatka č. 5, Pod Černý vrch, X-Life nebo Envoi, mihl se dokonce i v mnohohlavém hyperobskurním souboru Chaprál Crazy-Plesk!
Fotogalerie:
časopis mGuide 2009/05
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Burian-Schizofrenicky-hudebni-neposeda~20~duben~2009/
