Bon Jovi - Jen lehká poklona Nashvillu
14.8.2007 | Autor: Roman Jireš | sekce: publicistika
fotogalerie
Vše tolik nasvědčovalo, že desátá studiová deska Bon Jovi bude laděná do country, až mnoho příznivců poprockového fenomenu Bon Jovi opravdu znejistělo. Zejména když charismatický leader Jon Bon Jovi hovořil v souvislosti s novou nahrávkou o vlivu kolébky amerického country a folku Nashvillu a už z předchozího alba Have A Nice Day vzešel Grammy oceněný singl Who Says You Can´t Go Home, duet se zpěvačkou Jennifer Nettles z country skupiny Sugarland. Ale šlo o zbytečný poplach, nahrávka Lost Highway je určitě mírnou poklonou Nashvillu, ale především kolekcí tradičně chytlavých rockových nahrávek typických pro čtveřici Jon Bon Jovi (zpěv), Richie Sambora (kytara, zpěv), David Bryan (keybords) a Tico Torres (bicí). Stejně jako zůstává pravidlem, že dlouholetý baskytarista Hugh McDonald není na společné fotografii...
Novinka dobyla USA i Japonsko
Bez ohledu na skutečný podíl country se novinka Bon Jovi na konci června stala jejím nejprodávanějším albem během týdne ve Spojených státech, když se za prvních sedm dní od jejího vydání prodalo 291.000 kopií. Dařilo se i jinde. V Japonsku bylo album také na 1. místě, což se Bon Jovi povedlo v zemi vycházejícího slunce již po čtvrté a překonali tím legendární skupinu The Beatles, s kterou do této doby drželi tři první místa v prodejnosti za první týden. Japonci se také na albu dočkali dvou speciálních bonusů Lonely a Put The Boy Back in Cowboy. Bon Jovi se do čela žebříčků rychle dostali také v Kanadě, Německu, Švýcarsku, Holandsku, Rakousku a Thajsku.
Lost Highway je především rocková deska, přestože s nepřeslechnutelným vlivem Nashvillu, kde se natáčela. Na její produkci se podílel John Shanks (osvědčil se už na Have A Nice Day a kapela ho označuje za svého dalšího člena) a Dann Huff, který je rodákem právě z Nashvillu a produkoval například desku Keitha Urbana či Rascala Flattse.
"Splynutí těchto dvou producentských stylů bylo přirozené a hladké. Celý výsledek jejich práce je svobodný jako otevřená cesta," míní Jon.
Nešťastný poutník Sambora
Charakteristickou pro celou desku je její titulní píseň, která sice má určité "nashvillovské" kořeny, ale zůstává tradiční poprockovou písní. O tom, že Lost Highway není žádné tradiční country svědčí písně jako Summertime, klasická rocková vypalovačka. Právě písní tohoto typu je na albu většina, jako například We Got It Going On, která je navzdory účasti country dvojice Big & Rich jednou z nejrockovějších písní na albu s výrazným kytarovým sólem.
Také Any Other Day je tradiční nahrávka od Bon Jovi a její gradace nemá nic společného s kovbojskou atmosférou. Dobrou formu kytaristy Richieho Sambory dokazuje například rockové sólo v Everybody´s Broken nebo v pomalejší Seat Next To You. Nepřeslechnutelná je jeho kytara také v pilotním singlu, vydařené baladě (You Want To) Make A Memory nebo svižném The Last Night.
Přitom Sambora se ještě na začátku června zdál nejslabším článkem Bon Jovi. Nastoupil totiž na protialkoholické léčení v Los Angeles a neúčastnil se promo koncertu v Puerto Ricu, jeho místo na koncertě zaujal Bobby Bandiera. Varováním už byl předchozí Richieho špatný výkon při natáčení Bon Jovi Unplugged, kdy mu byl pro jeho chyby při natáčení kompletně stažený mikrofon u některých písní. Na Samboru dolehl rozvod s Heather Locklear, rozchod s novou přítelkyní Denise Richards a také úmrtí otce v dubnu tohoto roku, který zemřel na rakovinu.
"Práce s Johnem nad touto nahrávkou pro mě byla velmi očišťující, prožíval jsem onemocnění mého otce i bolestný rozvod a začal nové období svého života," řekl Sambora. "Byl jsem také takový poutník na ztracené cestě, která je děsivá, protože je neznámá."
Jon Bon Jovi v Nashvillu
A kde je tedy to slibované country? Určitě jeho mírný vliv slyšíme například ve Whole Lot Of Lovin´,a pak pochopitelně v duetu Jona Bon Joviho se zpěvačkou LeAnn Rimes. Jejich skladba Till We Ain´t Strangers Anymore je plná emocí a patří k největším ozdobám tvorby Bon Jovi v novém miléniu. Jako poctu Nashvillu si lze vykládat i závěrečnou I Love This Town, i když v ní folk a country musíme hledat s urputností zlatokopa na Klondiku.
"Miluju vyrazit dolu do Nashvillu, nasávat atmosféru klubové scény a poslouchat všechny ty skladatele. Vždycky to se mnou zacloumá, a když je to jen trochu možné, jdu a dívám se na umělce, kteří v Douglas Corner Cafe nebo v Bluebird Cafe vyprávějí ty velké příběhy. Dělám to tak minimálně čtyřikrát do roka a je to jako balzám," tvrdí Jon, kterého prý matka v mládí učila poslouchat country.
"Ale vždycky říkala, abych šel za tím, co mě oslovuje. Ovšem ten vliv lidí jako jsou Patsy Cline a Gene Autry tady je. Jejich desky se u nás doma pouštěly celý den a já jsem proti tomu jako kluk bojoval. Ale už v teenagerských letech jsem tomu začal opravdu rozumět a teď už mě od toho nemůžete odtrhnout," nechal se slyšet Jon Bon Jovi, který Nashville považuje za velmi inspirativní místo. Novinku pak označuje za výsledek umělecké svobody, s jakou mohl ve spolupráci s Richiem Samborou napsat nové písně. "Muzikantská svoboda v hledání a možnosti vyjádření pocitů, které byly v našich srdcích," upřesňuje s tím, že Lost Highway zvyšuje intenzitu světla přinášeného lásko.
Celkem chutná desítka
Jubulejní desáté album Bon Jovi potvrzuje pozici, kterou si tahle parta cílevědomě, byť s menšími přestávkami, buduje od poloviny osmdesátých let minulého století. Za tu dobu vystupovali ve více než padesáti zemích po celém světě a prodali 120 milionů alb. To nejnovější rozhodně není takovým výrazným odklonem od poprockové podoby Bon Jovi, jakými byla svého času alba Keep the Faith v roce 1992 či These Days o tři roky později. Kapela však rozhodně po více než 20 letech své existence dokázala, že je schopna natočit relativně překvapivé album a s odvahou se vrhla na Lost Highway, přestože by jí už do konce kariéry stačilo jezdit ve vyjetých kolejích.
Zajímavosti:
U příležitosti vydání nové desky Lost Highway byl v Londýně 24. června uspořádán téměř dvouhodinový promo koncert k této desce, jediné letošní evropské vystoupení Bon Jovi. Takže nepřekvapuje, že vstupenky do arény s kapacitou 20.000 sedících diváků byly vyprodány během pouhé jedné minuty. Od prvních tónů písně Livin´ On A Prayer byla celá hala na nohách a podle účastníků jedinečného koncertu nikdo na sedačce neseděl až do samotného konce koncertu. Po druhé písni You Give a Love Bad Name, která publikum udržela ve varu, následovala titulní píseň novinky Lost Highway využívající na sto procent širokoúhlý projekční panel. Davy nadšených fanoušků byla přijata stejně vřele jako následující novinka Whole Lot Of Leavin´. Jednou z mála pomalejších skladeb ojedinělého londýnského vystoupení byl aktuální singl (You Want To) Make a Memory, pochopitelně zaznělo i mnoho starších hitů včetně I´ll Sleep When I´m Dead nebo It´s My Life. Nechybělo ani určité překvapení, když fanynka která měla možnost na pódiu obejmout Jona, dala přednost klávesákovi Davidu Bryanovi. Jon vtipně reagoval tím, že si sedl na zem a předstíral hněv. Úplně samotný konec koncertu patřil zásadní skladbě Keep The Faith, která je neodmyslitelnou součástí repertoáru poprockových chlapíků z New Jersey, kteří plánují regulérní evropské turné na rok 2008.
Fotogalerie:
fotogalerie
Vše tolik nasvědčovalo, že desátá studiová deska Bon Jovi bude laděná do country, až mnoho příznivců poprockového fenomenu Bon Jovi opravdu znejistělo. Zejména když charismatický leader Jon Bon Jovi hovořil v souvislosti s novou nahrávkou o vlivu kolébky amerického country a folku Nashvillu a už z předchozího alba Have A Nice Day vzešel Grammy oceněný singl Who Says You Can´t Go Home, duet se zpěvačkou Jennifer Nettles z country skupiny Sugarland. Ale šlo o zbytečný poplach, nahrávka Lost Highway je určitě mírnou poklonou Nashvillu, ale především kolekcí tradičně chytlavých rockových nahrávek typických pro čtveřici Jon Bon Jovi (zpěv), Richie Sambora (kytara, zpěv), David Bryan (keybords) a Tico Torres (bicí). Stejně jako zůstává pravidlem, že dlouholetý baskytarista Hugh McDonald není na společné fotografii...Novinka dobyla USA i Japonsko
Bez ohledu na skutečný podíl country se novinka Bon Jovi na konci června stala jejím nejprodávanějším albem během týdne ve Spojených státech, když se za prvních sedm dní od jejího vydání prodalo 291.000 kopií. Dařilo se i jinde. V Japonsku bylo album také na 1. místě, což se Bon Jovi povedlo v zemi vycházejícího slunce již po čtvrté a překonali tím legendární skupinu The Beatles, s kterou do této doby drželi tři první místa v prodejnosti za první týden. Japonci se také na albu dočkali dvou speciálních bonusů Lonely a Put The Boy Back in Cowboy. Bon Jovi se do čela žebříčků rychle dostali také v Kanadě, Německu, Švýcarsku, Holandsku, Rakousku a Thajsku.
Lost Highway je především rocková deska, přestože s nepřeslechnutelným vlivem Nashvillu, kde se natáčela. Na její produkci se podílel John Shanks (osvědčil se už na Have A Nice Day a kapela ho označuje za svého dalšího člena) a Dann Huff, který je rodákem právě z Nashvillu a produkoval například desku Keitha Urbana či Rascala Flattse.
"Splynutí těchto dvou producentských stylů bylo přirozené a hladké. Celý výsledek jejich práce je svobodný jako otevřená cesta," míní Jon.
Nešťastný poutník Sambora
Charakteristickou pro celou desku je její titulní píseň, která sice má určité "nashvillovské" kořeny, ale zůstává tradiční poprockovou písní. O tom, že Lost Highway není žádné tradiční country svědčí písně jako Summertime, klasická rocková vypalovačka. Právě písní tohoto typu je na albu většina, jako například We Got It Going On, která je navzdory účasti country dvojice Big & Rich jednou z nejrockovějších písní na albu s výrazným kytarovým sólem.
Také Any Other Day je tradiční nahrávka od Bon Jovi a její gradace nemá nic společného s kovbojskou atmosférou. Dobrou formu kytaristy Richieho Sambory dokazuje například rockové sólo v Everybody´s Broken nebo v pomalejší Seat Next To You. Nepřeslechnutelná je jeho kytara také v pilotním singlu, vydařené baladě (You Want To) Make A Memory nebo svižném The Last Night.
Přitom Sambora se ještě na začátku června zdál nejslabším článkem Bon Jovi. Nastoupil totiž na protialkoholické léčení v Los Angeles a neúčastnil se promo koncertu v Puerto Ricu, jeho místo na koncertě zaujal Bobby Bandiera. Varováním už byl předchozí Richieho špatný výkon při natáčení Bon Jovi Unplugged, kdy mu byl pro jeho chyby při natáčení kompletně stažený mikrofon u některých písní. Na Samboru dolehl rozvod s Heather Locklear, rozchod s novou přítelkyní Denise Richards a také úmrtí otce v dubnu tohoto roku, který zemřel na rakovinu.
"Práce s Johnem nad touto nahrávkou pro mě byla velmi očišťující, prožíval jsem onemocnění mého otce i bolestný rozvod a začal nové období svého života," řekl Sambora. "Byl jsem také takový poutník na ztracené cestě, která je děsivá, protože je neznámá."
Jon Bon Jovi v Nashvillu
A kde je tedy to slibované country? Určitě jeho mírný vliv slyšíme například ve Whole Lot Of Lovin´,a pak pochopitelně v duetu Jona Bon Joviho se zpěvačkou LeAnn Rimes. Jejich skladba Till We Ain´t Strangers Anymore je plná emocí a patří k největším ozdobám tvorby Bon Jovi v novém miléniu. Jako poctu Nashvillu si lze vykládat i závěrečnou I Love This Town, i když v ní folk a country musíme hledat s urputností zlatokopa na Klondiku.
"Miluju vyrazit dolu do Nashvillu, nasávat atmosféru klubové scény a poslouchat všechny ty skladatele. Vždycky to se mnou zacloumá, a když je to jen trochu možné, jdu a dívám se na umělce, kteří v Douglas Corner Cafe nebo v Bluebird Cafe vyprávějí ty velké příběhy. Dělám to tak minimálně čtyřikrát do roka a je to jako balzám," tvrdí Jon, kterého prý matka v mládí učila poslouchat country.
"Ale vždycky říkala, abych šel za tím, co mě oslovuje. Ovšem ten vliv lidí jako jsou Patsy Cline a Gene Autry tady je. Jejich desky se u nás doma pouštěly celý den a já jsem proti tomu jako kluk bojoval. Ale už v teenagerských letech jsem tomu začal opravdu rozumět a teď už mě od toho nemůžete odtrhnout," nechal se slyšet Jon Bon Jovi, který Nashville považuje za velmi inspirativní místo. Novinku pak označuje za výsledek umělecké svobody, s jakou mohl ve spolupráci s Richiem Samborou napsat nové písně. "Muzikantská svoboda v hledání a možnosti vyjádření pocitů, které byly v našich srdcích," upřesňuje s tím, že Lost Highway zvyšuje intenzitu světla přinášeného lásko.
Celkem chutná desítka
Jubulejní desáté album Bon Jovi potvrzuje pozici, kterou si tahle parta cílevědomě, byť s menšími přestávkami, buduje od poloviny osmdesátých let minulého století. Za tu dobu vystupovali ve více než padesáti zemích po celém světě a prodali 120 milionů alb. To nejnovější rozhodně není takovým výrazným odklonem od poprockové podoby Bon Jovi, jakými byla svého času alba Keep the Faith v roce 1992 či These Days o tři roky později. Kapela však rozhodně po více než 20 letech své existence dokázala, že je schopna natočit relativně překvapivé album a s odvahou se vrhla na Lost Highway, přestože by jí už do konce kariéry stačilo jezdit ve vyjetých kolejích.
Zajímavosti:
U příležitosti vydání nové desky Lost Highway byl v Londýně 24. června uspořádán téměř dvouhodinový promo koncert k této desce, jediné letošní evropské vystoupení Bon Jovi. Takže nepřekvapuje, že vstupenky do arény s kapacitou 20.000 sedících diváků byly vyprodány během pouhé jedné minuty. Od prvních tónů písně Livin´ On A Prayer byla celá hala na nohách a podle účastníků jedinečného koncertu nikdo na sedačce neseděl až do samotného konce koncertu. Po druhé písni You Give a Love Bad Name, která publikum udržela ve varu, následovala titulní píseň novinky Lost Highway využívající na sto procent širokoúhlý projekční panel. Davy nadšených fanoušků byla přijata stejně vřele jako následující novinka Whole Lot Of Leavin´. Jednou z mála pomalejších skladeb ojedinělého londýnského vystoupení byl aktuální singl (You Want To) Make a Memory, pochopitelně zaznělo i mnoho starších hitů včetně I´ll Sleep When I´m Dead nebo It´s My Life. Nechybělo ani určité překvapení, když fanynka která měla možnost na pódiu obejmout Jona, dala přednost klávesákovi Davidu Bryanovi. Jon vtipně reagoval tím, že si sedl na zem a předstíral hněv. Úplně samotný konec koncertu patřil zásadní skladbě Keep The Faith, která je neodmyslitelnou součástí repertoáru poprockových chlapíků z New Jersey, kteří plánují regulérní evropské turné na rok 2008.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2007/08
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Bon-Jovi-Jen-lehka-poklona-Nashvillu~14~srpen~2007/
Komentáře
&;
