Blink-182. Jak se vstává z mrtvých
20.3.2004 | sekce: publicistika
Punkrockovou trojici Blink-182 zná každý skatebordista i pankáč. Dokázala dosud pokaždé souznít s jejich vkusem. Zařadila se mezi veselé přímočaré chásky, které nemají v životě žádný problém, protože se mistrně vyhýbají jakýmkoliv závazkům, kromě těch hudebních. V takové pohodě ale jeden nevydrží dlouho, zvláště když stárne a jde mu o zdraví.
Baskytarista a zpěvák Mark Hoppus, kytarista a vokalista Tom DeLonge a bubeník Travis Barker díru do světa neudělali, ale získali si respekt. Když nad nimi Marilyn Manson na jednom společném festiválku před diváky ohrnul nos, se zlou se potázal a schytal i nějaký ten kelímek. Ti tři byli bráni v potaz. Zvláště když se jejich alba hrnula na čela žánrových hitparád.
Krok od rozpadu
Celé čtyři miliny prodaných kusů minulého studiového díla Take Off Your Pants And Jacket z roku 2001 změnily chlapcům životy. Nejsou už dávno chuasové odnikud, dnes se mohou naparovat. Vždycky je ale něco za něco.
Následující rok, čili 2002, byl pro skupinu velmi složitý. Vyčerpávající turné vzalo chlapcům elán, museli velmi odpočívat, neměli čas užívat si vydělaných dolarů a navíc se Tom musel svěřit do péče lékařů, protože jej zatraceně bolela páteř. Něcose ale pokazilo při léčbě a kapela si musela dát pauzu, protože hrát byli schopni jen dva.
"Nikdy se o tom nemluvilo na veřejnosti, ani se to nepřetřásalo v tisku. Po skončení turné k desce Take Off Your Pants and Jacket jsme ale stáli před rozpadem. Byla to otázka jednoho zvýšení hlasu," vzpomíná dnes Hoppus.
Bod zlomu překonali. Když se po čase zase sešli i s vyléčeným Tomem, shodli se, že jim pauza velmi prospěla a předvedli si, co každý jeden z nich vymyslel. Výsledek jim vyrazil dech. A nyní vyráží i jejich posluchačům.
V laboratoři
"Dovolili jsme si přehodnotit naše já. Nikdy předtím jsme neměli možnost ani chu nahrát podobné album, ale najednou to bylo jiné a ta potřeba přišla. Nebudeme zesměšovat naše dvě poslední alba, protože máme důvod je velmi milovat, ale tohle je jiné," říká DeLonge.
Eponymní Blink-182 je všechno, jen ne okatě přímočaré a punkové album. Chlapci se ve svých třiceti letech naučili pracovat s aranžemi, dychtí po dynamických změnách a ani jeden z vokalistů nevříská, ale slušně, velmi slušně zpívá a pracuje s možnostmi, které mu jeho hlas nabízí. A že jich je...
"Studio byla laboratoř. Vešli jsme do ní a neměli jsme nachystané podrobnosti, sedli jsme si a čekali, co nám naše laboratoř nabídne. Když jsme něco nahráli a měli toho dost, sebrali jsme se, odjeli domů a počkali pár týdnů."
Pak se vrátili, všechno si přehráli a pokračovali v práci až do kýženého finále.
"Tuhle desku jsem si udělal sám pro sebe," pokračuje trochu sobecky DeLonge. "Je mi jedno, jestli se prodá milin kopií, nebo jen jedna. Uvědomil jsem si, že mám v sobě spoustu věcí, které bych chtěl jako muzikant ventilovat. Je v tom mnoho citu a tolik různých pohledů na věc, až se mi z toho až točí hlava."
Všechno tedy nasvědčuje tomu, že krok Blink-182 novým směrem není jenom výkřikem do tmy, ale serizním pracovním postupem. Je nyní příliš brzy na to diskutovat, zda bude další deska podobná, nebo se dostane ve své povaze ještě dál. Prozatím můžeme iniciativu Američanů chápat dvěma způsoby: bu opravdu vyrostli a našli si nový směr, anebo je to úlet, který si dovolili rozmařilí milionáři.
Spíš to ale vypadá na první možnost. Chvála bohu.
Falešné úmrtí
Do desky Dude Ranch z roku 1997 s kapelou Blink-182 bubnoval dobrý kámoš Scott Raynor. Teprve na následujícím turné jej vystřídal Travis Barker, který pak nahrál další kolekci Enema Of The State z devětadevadesátého a zůstal.
Na konci loského listopadu se na veřejnosti objevila zpráva, že Raynor zemřel. Podle neověřených informací měl být třikrát postřelen neznámým útočníkem a následkům zranění podlehnout. Jeho tělo mělo být nalezeno na jednom opuštěném skladišti v San Diegu.
Brzy se ale ukázalo, že šlo o omyl. Nebylo to sice nic veselého, ale Raynor neskonal. Fanouškům vše vysvětlil: "Nebyl jsem zastřelen, ale měl jsem kamarádku, která zastřelena byla. Od třinácti žila na ulici... Nechci, aby se děly takové věci. Stal jsem se dobrovolníkem organizace Stand Up For Kids, chodíme po ulicích a zachraňujeme malé bezdomovce. Už jsme pomohli mnoha lidem. Jestli chcete pomoci, jděte na stránky standupforkids.org, nebo se staňte dobrovolníkem ve vaší oblasti."
Baskytarista a zpěvák Mark Hoppus, kytarista a vokalista Tom DeLonge a bubeník Travis Barker díru do světa neudělali, ale získali si respekt. Když nad nimi Marilyn Manson na jednom společném festiválku před diváky ohrnul nos, se zlou se potázal a schytal i nějaký ten kelímek. Ti tři byli bráni v potaz. Zvláště když se jejich alba hrnula na čela žánrových hitparád.
Krok od rozpadu
Celé čtyři miliny prodaných kusů minulého studiového díla Take Off Your Pants And Jacket z roku 2001 změnily chlapcům životy. Nejsou už dávno chuasové odnikud, dnes se mohou naparovat. Vždycky je ale něco za něco.
Následující rok, čili 2002, byl pro skupinu velmi složitý. Vyčerpávající turné vzalo chlapcům elán, museli velmi odpočívat, neměli čas užívat si vydělaných dolarů a navíc se Tom musel svěřit do péče lékařů, protože jej zatraceně bolela páteř. Něcose ale pokazilo při léčbě a kapela si musela dát pauzu, protože hrát byli schopni jen dva.
"Nikdy se o tom nemluvilo na veřejnosti, ani se to nepřetřásalo v tisku. Po skončení turné k desce Take Off Your Pants and Jacket jsme ale stáli před rozpadem. Byla to otázka jednoho zvýšení hlasu," vzpomíná dnes Hoppus.
Bod zlomu překonali. Když se po čase zase sešli i s vyléčeným Tomem, shodli se, že jim pauza velmi prospěla a předvedli si, co každý jeden z nich vymyslel. Výsledek jim vyrazil dech. A nyní vyráží i jejich posluchačům.
V laboratoři
"Dovolili jsme si přehodnotit naše já. Nikdy předtím jsme neměli možnost ani chu nahrát podobné album, ale najednou to bylo jiné a ta potřeba přišla. Nebudeme zesměšovat naše dvě poslední alba, protože máme důvod je velmi milovat, ale tohle je jiné," říká DeLonge.
Eponymní Blink-182 je všechno, jen ne okatě přímočaré a punkové album. Chlapci se ve svých třiceti letech naučili pracovat s aranžemi, dychtí po dynamických změnách a ani jeden z vokalistů nevříská, ale slušně, velmi slušně zpívá a pracuje s možnostmi, které mu jeho hlas nabízí. A že jich je...
"Studio byla laboratoř. Vešli jsme do ní a neměli jsme nachystané podrobnosti, sedli jsme si a čekali, co nám naše laboratoř nabídne. Když jsme něco nahráli a měli toho dost, sebrali jsme se, odjeli domů a počkali pár týdnů."
Pak se vrátili, všechno si přehráli a pokračovali v práci až do kýženého finále.
"Tuhle desku jsem si udělal sám pro sebe," pokračuje trochu sobecky DeLonge. "Je mi jedno, jestli se prodá milin kopií, nebo jen jedna. Uvědomil jsem si, že mám v sobě spoustu věcí, které bych chtěl jako muzikant ventilovat. Je v tom mnoho citu a tolik různých pohledů na věc, až se mi z toho až točí hlava."
Všechno tedy nasvědčuje tomu, že krok Blink-182 novým směrem není jenom výkřikem do tmy, ale serizním pracovním postupem. Je nyní příliš brzy na to diskutovat, zda bude další deska podobná, nebo se dostane ve své povaze ještě dál. Prozatím můžeme iniciativu Američanů chápat dvěma způsoby: bu opravdu vyrostli a našli si nový směr, anebo je to úlet, který si dovolili rozmařilí milionáři.
Spíš to ale vypadá na první možnost. Chvála bohu.
Falešné úmrtí
Do desky Dude Ranch z roku 1997 s kapelou Blink-182 bubnoval dobrý kámoš Scott Raynor. Teprve na následujícím turné jej vystřídal Travis Barker, který pak nahrál další kolekci Enema Of The State z devětadevadesátého a zůstal.
Na konci loského listopadu se na veřejnosti objevila zpráva, že Raynor zemřel. Podle neověřených informací měl být třikrát postřelen neznámým útočníkem a následkům zranění podlehnout. Jeho tělo mělo být nalezeno na jednom opuštěném skladišti v San Diegu.
Brzy se ale ukázalo, že šlo o omyl. Nebylo to sice nic veselého, ale Raynor neskonal. Fanouškům vše vysvětlil: "Nebyl jsem zastřelen, ale měl jsem kamarádku, která zastřelena byla. Od třinácti žila na ulici... Nechci, aby se děly takové věci. Stal jsem se dobrovolníkem organizace Stand Up For Kids, chodíme po ulicích a zachraňujeme malé bezdomovce. Už jsme pomohli mnoha lidem. Jestli chcete pomoci, jděte na stránky standupforkids.org, nebo se staňte dobrovolníkem ve vaší oblasti."
časopis Rock&Pop 2004/01
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Blink-182-Jak-se-vztava-z-mrtvych~20~brezen~2004/
Komentáře
&;
