6.9.2006 | Autor: Michal Husák | sekce: publicistika Audioslave jsou v tom nejširším slova smyslu americká superskupina pro všední den. Vydávají právě třetí album Revelations a znějí na něm zase o kus uvolněněji, samozřejměji a uvěřitelněji. Jako by se zlehka uzavíral kruh hledání a lidských proměn, kterými si členové této zprvu dost nepravděpodobné sestavy museli projít, aby si konečně mohli i skrze opravdu odvedenou práci sáhnout na status, který jim papírově (a v srdcích fanoušků) patřil od začátku.

Když jsem se pokoušel rešeršovat podklady pro tento článek, dlouho to vypadalo jen na pár útržkovitých zpráviček. “Čekejte něco mezi Led Zeppelin a Earth, Wind & Fire,” vzkazoval Tom Morello během nahrávání. Posléze avizoval “velkou hardrockovou desku s funky spodky” a dodal cosi o lehkém koketování druhdy zásadně apolitických Audioslave s politikou (song Wide Awake o důsledcích katastrofy, jež loni postihla po průletu hurikánu Katrina zejména město New Orleans).
Zato o aktivitách a pohnutích Chrise Cornella chrlily zpravodajské servery jednu zprávu za druhou. Dementovaný odchod od Audioslave, sólová deska, filmová hudba... Skoro to vypadalo na článek “o Audioslave, ale prakticky bez Audioslave”, za to plný jejich zpěváka, snad s nějakou tou poznámkou na okraj o protibushovských výstupech kytaristy Morella (srpnová petice aktivistické skupiny Svět nepočká, otištěná v New York Times a spolupodepsaná řadou muzikantů, herců, spisovatelů i politiků v čele se Serjem Tankianem ze S.O.A.D., Johnem Densemorem z The Doors, Susan Sarandon, Seanem Pennem, Gorem Vidalem či Kurtem Vonnegutem).
Nakonec ale není žádný zvláštní důvod k pozastavení. Audioslave zkrátka natočili za necelých pět let už třetí desku, která opět bude zajímat opravdu hodně fanoušků, vzhledem ke své vyzrálosti možná víc než kdy dříve. A vzhledem k tomu, že nejde o žádné avantgardní umění, ale sytý, chytrý mainstreamový rock, není třeba to zbytečně okecávat.

Oťukávání pod drobnohledem

Je to vcelku dynamický příběh. Někdy před šesti lety dohodil producent Rick Rubin osiřelým instrumentalistům z Rage Against The Machine (vedle Morella basák Timmy C. a bubeník Brad Wilk) jeden z nejzajímavějších hlasů toho času bez angažmá. S Chrisem Cornellem (exSoundgarden) ti tři naťukli projekt pojmenovaný původně Civilian a během prvních seancí prý natočili jednadvacet skladeb za devatenáct dní!
Za rockovými hvězdami ale dnes už zpravidla stojí obchodnické kolosy a tahanice nenažraných bílých límečků málem celý experiment zhatily. Teprve, když se pročistil vzduch i zázemí těch čtyř, dali se znovu dohromady pod hlavičkou Audioslave. Poněkud nesourodého eponymního debutu se prodalo na tři miliony, dvojky Out Of Exile už po opadnutí prvotního efektu překvapení a zvědavosti “jen” kolem milionu, ale nebylo to až tak špatné znamení. Přinejmenším po hudební stránce je nová deska dalším posunem ke stabilitě.

Zjevení

Od první chvíle, kdy se do Revelations zaposloucháte, je zřejmé, že takhle to je zkrátka správně. Muzikanti se definitivně naladili na společnou notu, tři instrumentální úderníci vyjdou s Cornellovým projevem a zpěvák si zase nalezl trochu odlišnou parketu, která koresponduje s jeho osobnostním vývojem i potřebami skupiny. “Změnilo se mé frázování, celý můj přístup k hlasu. S touhle kapelou mám teď šanci přiblížit se v nebývalé míře k soulovému cítění a vůbec k r&b a přitom znít stále opravdově, přirozeně. Je to nesmírně vzrušující.”
“Rockovou muziku miluju, ale má-li být řeč o mých nejoblíbenějších zpěvácích, nejsou to většinou rockeři,” dodává někdejší grungový hrdina, který ovšem po hudební stránce nikdy nebyl výrazově či pocitově nějak ortodoxně vyhraněný. “Úžasní jsou Steve Wonder, Mavis Staples, Otis Redding nebo Aretha Franklin. Dokážou tak procítěně podat emoce v těch nejjemnějších nuancích.” Nezapomíná ovšem zmínit také Boba Marleyho (pro jeho širokou výrazovou škálu) nebo Toma Waitse, kterého si váží jako mistra využití hlasu coby dalšího nástroje.
Zmizela i jeho někdejší zasmušilá, depresivně zakyslá nálada. Podle všeho mu opravdu vyšlo druhé manželství a jeho spokojené taťkovství se odráží i v tvorbě. “Jak stárnu, usazuju se a mnohem víc se orientuju na rodinné hodnoty. Co nejvíc to jde, jsem doma se ženou a dětmi, jejichž blízkost se také odráží v čím dál více v mých písních. Ústřední téma může být jiné, ale rodina je zkrátka neustále přítomna v kontextu.”

Dokud jsme v laufu

Neznamená to ovšem, že by se tím nějak omezovala jeho touha po hudební seberealizaci, což platí i pro spoluhráče. Ne nadarmo byly už dříve v souvislosti s Audioslave skloňovány odkazy na sedmdesátá léta. Tato dekáda totiž čtveřici inspiruje nejen v prvotně slyšitelných aspektech.
“Při skládání většinou cítím, že mi to fakt začíná jít od ruky, když už se blíží natáčení. Práce ve studiu mě začíná opravdu bavit, když už je deska skoro natočená, a když končí turné, koncerty jsou nejnadupanější. Proč po vydání desky na dva roky někam zmizet a odpočívat? Chci jet neustále naplno, využít potenciál toho správného tempa a užívat si to. Jestliže takhle mohly fungovat všechny ty legendy šedesátých a sedmdesátých let, proč by to nešlo i dneska?” říká Cornell a vysvětluje tak, proč Revelations vychází pouhý rok od dvojky Out Of Exile.
A zároveň nepřímo i přímo vyvrací opakující se zprávy o jeho odchodu na sólovou dráhu (viz box). “Na začátku jsme ještě ani pořádně nevěděli, jestli budeme kapela, a naši původní manažeři se hádali o prachy. Všude se ale neustále objevovalo, že brzo vydáme desku. Pak zase začaly řeči o našem rozpadu, které se objevují v podstatě neustále. Proč bychom to ale dělali? Vydali jsme tři desky za necelých pět let a budovat dál naše partnerství nás baví o to víc, že zpočátku vznikalo na dost nestabilní půdě. Nezbývá než ty fámy ignorovat.”
Na čerstvou várku koncertů si ovšem fanoušci budou muset počkat zřejmě až do jara. “Předchozí desky vyšly ve chvíli, když jsme už byli na turné. Tentokrát jsme se rozhodli nechat albu chvíli času, aby se dostalo mezi lidi,” vysvětluje Tom Morello. Z českého pohledu nezbývá než doufat, že se pak Audioslave konečně podívají i k nám, když už po sérii dosud odvolaných pokusů prošvihli i ono pověstné “do třetice”.


Zajímavosti:

Druhá sólová deska (navazující na nedoceněnou Euphoria Morning z roku 1999), kterou Chris Cornell plánuje natáčet již od září, má být celkově třináctým albem v jeho kariéře. Produkce se ujme skutečná těžká váha, Brit Steve Lillywhite, který už spolupracoval mj. s U2, The Rolling Stones, Morrisseyem či Dave Matthews Bandem. Nahrávka prý ukáže komornější, akustičtější Cornellovu tvář a vyjít by měla počátkem příštího roku.
Ještě předtím ale do éteru pronikne jedna z Cornellových sólových prací pro svět filmu. Původně se šuškalo o tom, že píseň k nové bondovce by měli natočit Goldfrapp. Nakonec ale snímek Casino Royale podle všeho podpoří Cornellova skladba You Know My Name, údajně jedna z nejtvrdších bondovských písní vůbec.
“Pro film jsem toho už napsal dost, mám také hodně nápadů, které prostě přicházejí a nehodí se pro Audioslave. Tam se navíc muzika rodí většinou týmově a já jsem člověk, který rád tvoří i sám. Rozhodl jsem se tomu věnovat poctivě a připravit celou desku,” shrnuje závěrem Chris.

Psáno pro: časopis mGuide 2006/07