19.4.2006 | Autor: Jiří Rogl | sekce: publicistika Jméno tuzemské metalové stálice ARAKAIN bývalo dlouhá léta spojováno především s hlasem Aleše Brichty. Jeho odchod i následné nahrazení Petrem Kolářem před čtyřmi lety proběhl za nemalého zájmu nejen hudebních médií. Honza Toužimský (28) vplul vloni za mikrofon tak nějak nenápadně a za pochodu a někdo možná ani tuhle zásadní změnu tváře kapely nestačil zaznamenat. Právě s ním jsme si povídali nejen o právě vycházející albové novince Labyrint.

Když kapele vychází nové album, vždy jej sami muzikanti v rozhovorech hodnotí jako to nejlepší, co kdy natočili. Vidíš tak i ty Vaši novinku Labyrint, když předchozí desky znáš vlastně zvenčí, z pohledu posluchače.. Byl jsi někdy v minulosti příznivcem, či snad dokonce fanouškem Arakainu?
Tak tvrdit sebevědomě, že Labyrint je nejlepší deskou Arakainu, by bylo dost diskutabilní… Každý na to má jiný náhled, každý má jiný vkus. Řekl bych, že je to deska svým způsobem trochu jiná už tím, že jsme spolu s bubeníkem Lukášem Doksanským (33) v kapele zaznamenatelnou změnou. Hodnocení bych nechal spíš na jiných.V každém případě je to deska, která nijak nevybočuje z tvrdosti a stylu Arakainu, je snad jen o něco více nabitá energií a melodikou.
Jestli jsem byl někdy příznivcem, nebo fanouškem Arakainu? Fanouškem bych ani tak neřekl, spíš příznivcem, ale věděl jsem, že je to kapela, která vždycky skvěle šlapala a měla vynikající kytary, což mě jako kytaristu vždycky zajímalo. Opravdové fanouškovství u mě asi začalo s deskou Metalmorfoza, která už měla podle mě ten správný, čerstvý, mě blízký směr.

Služebně nejstarší členové Arakainu Jirka Urban (46) a Zdeněk Kub (42) v současnosti poslouchají, pokud vím, hodně moderní, především mimoevropské metalové kapely a na novém albu je to myslím znát v nemalé míře. Jestliže hudební podklad zní velice moderně, svěže a zajímavě - texty, zvlášť v době, kdy současné metalové kapely řeší i závažnější témata, působí možná až příliš prvoplánově, jako by vám na nich nějak zvlášť nezáleželo. Neuvažovali jste o spolupráci s renomovaným textařem?
Nevím, do jaké míry záleží klukům na textech, ale abych se přiznal, u mě jsou texty u kapel většinou až na druhém místě. Nejvíc mě vždycky zajímá hudba a až pak se zaposlouchávám do textů. A kde máš záruku, že i renomovaný (a jak se to vlastně pozná?) textař nevyrobí kýč nebo že se identifikuje s kapelou? Neříkám, že když se někdo nabídne, že ho odmítneme jen proto, že není jeden z nás. A navíc - řešit závažný věci mi přijde pro rock´n´roll divný - je to především zábava! Nejsme filosofická fakulta! (smích)

Stejně jako Tvůj předchůdce Petr Kolář vládneš hlasem nebývalé intenzity. Často se setkávám s názorem, že v Arakainu svůj hlasový fond, stejně jako v minulosti Petr naplno nevyužíváš, že ti to zpěvové linky často ani nedovolují. Do jaké míry ti ostatní v kapele do zpěvu mluví a zasahují?
Myslím, že jako každý autor tak i já když tvořím nějakou skladbu, mám už v hlavě tak nějak načrtnutou představu o zpěvové lince, za kterou si pak budu stát a nebudu na ní nic chtít měnit. Stejným způsobem tvoří kluci v kapele; buď mi v dané skladbě nechají prostor a volnou ruku a nebo už nějakou představu mají a já se jim pak snažím maximálně vyhovět, takže nějaká omezení tam mohou být. A pak se může i stát že ti melodie, frázování či text prostě, jak se říká lidově, nesedne do huby. Ale tak to prostě je. Řekl bych, že to je zkrátka otázka určitých kompromisů.
Navíc s hlasem to není jako s nástrojem, ten doladíš a struny vyměníš, ale hlas to pak musí utáhnout dvě hodiny na koncertě a třeba několik dní za sebou. A ani se to do typu kapely jako je Arakain moc nehodí. Takže to chce všeho s mírou a proto si myslím, že si moje hlasivky, zrovna tak jako dřív Petrovy, užijí v Arakainu ažaž! No a taky nejsme a ani nechceme být “Helouvíni”! (smích)

Arakain bezesporu patří mezi tuzemskou metalovou špičku. Myslíš, že by snesl i konfrontaci se světovou scénou? Stojíte vůbec o takovou konfrontaci, nebo vám vaše pozice domácích hvězd vyhovuje? Úspěšně vystupujete v sousedním Polsku, neláká vás třeba také Německo, Rakousko, Holandsko, či třeba skandinávské země?
Určitě ano. Na turné k desce Labyrint, které začíná 24.3. v Polné u Jihlavy budeme hrát opět v polském Krakově, či německém Böblingenu … přesné termíny a další místa najdou všichni na našich webových stránkách, takže se dá říct, že turné bude vlastně evropské…
Se světovou scénou se potkáváme zatím hlavně na domácích jevištích a festivalech, takže určité srovnání by se nabízet mohlo. Ale to asi není na mě, abych se k tomu vyslovil, to musí někdo zvenčí kapely. “Západní” kapely sem jezdí a vystupují většinou s velkým sebevědomím, kdežto my cítíme k fanouškům něco jako pokoru, musíme o ně stále bojovat. Ale myslím, že by Arakain venku určitě obstál - i to Polsko, kde nás vůbec neznali, to potvrzuje. Najednou je tam o nás po jednom turné velký zájem a pokud tam Sony BMG dostane naše desky, můžeme tam vystupovat častěji. Tak je to i na “západě” – nejdřív tě musí poznat a pak tam teprve můžeš strkat českej rypák (smích). A Arakain se ven nikdy moc necpal…třeba se to teď zlepší - manager pro to už něco dělá…

Příští rok Arakain čeká 25. výročí nepřetržité existence. Budete v tom roce vydávat další řadové album, nebo se spíš chcete věnovat ‘účtování‘ v podobě kompilací, DVD, či výročních koncertů?
Arakain je dost plodná kapela – ve smyslu hudebním, pochopitelně (smích). Co se bude dít za rok nikdo nemůže předvídat. Vymýšlet a skládat stále nové věci nás baví, jen z Labyrintu jich ještě hodně zbylo a další určitě brzy přibudou. Ale vzhledem k tomu jubileu nějaká retrospektiva jistě proběhne. Plánujeme určitě parádní koncerty, které chceme zaznamenat na DVD, případně i vydat živé album. Pokud vím, lidé mají živá, či různá retrospektivní alba rádi, zvláště ti, co si nekupují pravidelně řadovky…

A nakonec trochu záludná otázka. Neplánuješ tak jako tvůj předchůdce Petr Kolář nějaký útěk do světa showbusinessu?
Určitě ne! Jsem absolutně spokojený s tím, co teď můžu dělat. Mám tuhle muziku rád a nedokázal bych se nutit do něčeho, co necítím!

 
ZAJÍMAVOSTI
Arakain příští rok oslaví čtvrtstoletí nepřetržitého působení na tuzemských pódiích. Jestliže místo kytaristy nikdy neopustil jediný zakládající člen Jiří Urban, Zdeněk Kub je již třetím baskytaristou a v čele kapely stojí také třetí zpěvák. Druhý kytarista Mirek Mach je na svém místě s krátkou pauzou již dvacátým rokem, přičemž měl pět předchůdců. Na bubenické stoličce se vystřídalo sedm, ve většině případů špičkových bubeníků, z nichž jmenujme alespoň Štěpána Smetáčka, Marka Žežulku (Divokej Bill), či Romana Lomtadzeho (Čechomor). Současný bubeník Lukáš Doksanský se letos stal firemním hráčem špičkové americké firmy Gretsch.

Psáno pro: časopis mGuide 2006/03