12.11.2010 | Autor: Jan Kocur | sekce: publicistika
 fotogalerie Když John Lennon prohlásil, že jsou Beatles slavnější než Ježíš, způsobilo to ve své době pořádný rozruch. Když frontman Antony and the Johnsons vyslovil pro týdeník Observer názor, že Ježíš byl a nebo znovu bude ženou, tak to v kontextu jeho tvorby překvapilo málokoho. Vítejte ve světě Antonyho Hegartyho, křehkého anděla, který bourá hranice mezi pohlavími i sexuální orientací.

Na pomezí kultur i pohlaví

Těžko říci, jestli se Antony hned po svém narození zakabonil, když doktor šťastné mamince sdělil, že miminko je chlapec. Tak jako tak se v anglickém Chichesteru narodila v roce 1971 jedna z nejvýraznějších osobností současné alternativní scény, pro kterou se vedle ochrany životního prostředí stal gender, tedy sociální pohlaví jedince, jedním z klíčových témat tvorby. Cesty osudu zavedly Antonyho přes Amsterdam a San Francisco až do New Yorku, kam dorazil jako dvacetiletý na samém počátku devadesátých let minulé století.

Kosmopolitní prostředí Manhattanu dalo mladému Antonymu dostatečný prostor k jeho tvorbě a on sám často v rozhovorech přiznává, že ačkoliv se sám necítí být členem jakékoliv kultury, tak by jeho hudba rozhodně nebyla takovou, jaká je, kdyby byl býval zůstal v rodné Anglii. Antony se zapojil do světa nočních kabaretů, mimo jiné s jím založeným souborem Blacklips, sám hrál v newyorských barech a klubech a účinkoval v divadelních hrách. V roce 1995 dal dohromady partu hudebníků, kteří ho měli na podiu doprovázet a sám se začal více věnovat hudební složce svých vystoupení. Živé show nově vzniklé skupiny si brzy vydobyly kultovní pozici na klubové scéně, opravdový průlom však musel počkat až do doby, kdy si ansámblu všiml leader neofolkové formace Current 93 David Tibet. Prostřednictvím jeho labelu Durtro vyšel v roce 1998 eponymní debut Antony and the Johnsons. Cover verze skladby Tibetovy formace se pak objevila i na následujícím EP I Fell in Love With a Dead Boy, které vyšlo v roce 2001. Prostřednictvím producenta Hala Willnera se EP dostalo i k uším Lou Reeda, který neváhal a angažoval Antonyho pro svůj unikátní projekt The Raven. Reed mu hostování oplatil na EP The Lake, ale zejména na druhém studiovém albu Antony and the Johnsons.


Antony and The Johnsons - Hope There's Someone (youtube.com)

Příliš otevřený úspěch

I Am a Bird Now vyšlo v roce 2005 a příčinou jeho úspěchu zdaleka nebyl pouze seznam hvězdných hostů v podobě Lou Reeda, Rufuse Wainwrighta, Devendry Banharta nebo Boy George. Byl to však právě poslední jmenovaný, který se dost možná zasloužil o to, že se mladý Antony Hegarty začal věnovat hudbě. „On byl nejspíš důvodem, proč jsem začal zpívat. Protože poté, co jsem ho viděl, jsem začal mít pocit strašné blízké spřízněnosti s tím, kdo je a co dělá. Byl to prostě neskutečný zážitek.“ Stejný pocit mohli mít posluchači při společném duetu You Are My Sister, jednom z mnoha vrcholů alba, na kterém se nedalo nalézt slabých míst. Zaslouženou odměnou byla Mercury Prize a mnohé nominace na desku roku.

Díky masivnímu úspěchu se dostaly Antonyho otevřené texty k širšímu okruhu posluchačů. Antony tak poprvé narazil na problém pro někoho příliš upřímných vyznání. Sám k tomu dodal pro server rcdrlbl.com: „Vždycky, když se cítím u nějaké písně trochu zahanbený, tak si říkám, že je to asi dobré znamení. Přesně tohle jsem cítil u písně Today I Am A Boy. Lidé mi nejdřív říkali, že tohle nesmím říkat a já si jen myslel, proč ne?“

Čtyřletou pauzu do vydání dalšího studiového alba vyplnil Antony hudebními spoluprácemi s více či méně hvězdnými jmény, jimž vévodí Björk, které hostoval ve skladbách The Dull Flame of Desire a My Juvenile na desce Volta. Posledním předvojem před třetím studiovým albem skupiny se stalo EP Another World, které vyšlo v říjnu 2008. Na jeho obalu se objevil japonský butoh umělec Kazuo Ohno. Umění butoh se na obalu neobjevilo náhodou. Hegarty se této japonské taneční technice věnoval ve svém mládí.

Smutek za matku Zemi

Třetí dlouhotrvající nahrávka skupiny The Crying Light vyšla v lednu 2009. Na jejím obalu se opět objevil na nádherné fotografii Kazuo Ohno. Tématem alba se stal tentokrát vztah k přírodě. Výrazným perem se na albu podepsal Nico Muhly (Björk, Jónsi), jenž dodal skladbám propracovaná orchestrální aranžmá. Následujícímu koncertnímu turné k vydání desky tak velice slušely společné koncerty se světovými orchestry. Přesto se však na albu objevila také důraz nejen na to, co posluchač slyší, ale také to, co z nahrávky slyšet nemůže. Antony to v rozhovoru pro server ClashMusic popisuje takto: „Miluji dialog s tichem, s tichem okolo not a gest. Je to jako malování. Miluji plochu, která není zaplněná.“ Toto naznačení originálního přístupu, které pracuje s posluchačovou imaginací, se dočkalo plného rozvoje na posledním, celkově čtvrtém albu Antony and the Johnsons.


Antony and The Johnsons - Thank You For Your Love (youtube.com)

Swanlights vyšlo v říjnu letošního roku, velice krátký čas po EP Thank You For Your Love. Swanligths nabízí podle prvních ohlasů doposud nejobtížnější posluchačský zážitek z dosavadní tvorby Antony and the Johnsons. Skupina se opět vrátila ke spolupráci s Nico Muhlym a ve skladbě Flétta Antonymu hostování oplatila Björk. Vydání luxusní edice desky doplnila masivní, stočtyřicetistránková kniha plná maleb, ilustrací či básní z pera a štětce Antonyho Hegartyho.

A kdo jsou vlastně Johnsons?

„Johnsons jsou velmi neurčitou věcí. Jsou více jako mlha než jako skupina“, prohlásil Antony Hegarty pro server musicomh.com. Jejich frontman se však na ně může vždy spolehnout, rekrutují se totiž ze zkušených newyorských hudebníků, v současné době ve složení Julia Kent (cello), Rob Moose (kytara, housle), Todd Cohen (perkuse), Jeff Langston (basová kytara), Joan Wasser (housle) a Maxim Moston (housle). Antony Hegarty se tak má při svých hudebních výletech vždy o co opřít.