2.12.2004 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika Nové album Noc na zemi zpěvačky Anny K. - a jedním dechem dodejme, že i jejího životního partnera Tomáše Varteckého, jenž je pod ním podepsán mezi tvůrci, ne mezi interprety - je pozoruhodné z mnoha důvodů.
Na prvním místě je samozřejmě hudba: Anna K. ještě nikdy nenatočila tak pestrou kolekci, v níž by bylo cítit, jak obrovskou pěveckou sílu má. Pozornosti ale jistě neujde ani "sametový" booklet, možná nejexkluzivnější, který se na zdejším trhu letos objevil. Působí dojmem starých moudrých knižních spisů. Třetí složkou do mariášového tria trumfů jsou texty. Kruh se uzavírá: na světě je komplexně odvedené dílo, jehož blízkost bude hlásat jen ten pozorný.
Nepřehazovat přízvuky
"Tuhle desku jsme začali dělat v době, kdy Tomáš strašně moc pracoval. Navíc jsme se mezitím stěhovali a já tehdy měla sílu vlastně jen na živé hraní," říká Anna K.
Společná domácnost s kytaristou Varteckým, dnes jedním z nejvytíženějších muzikantů a tvůrců na české rockové scéně, přitom přináší obrovskou výhodu. Ti dva mohou tvořit každý den.
"Zrovna nedávno jsme se o tom bavili a Tomáš mi říkal, že má pocit, že ho k těm písničkám vedu. Vidím na něm ale, že je to velmi vyčerpávající. Daleko víc, než když píše věci pro Kurtizány z 25. avenue nebo pro sebe. To mu nikdo nepředělává a nikdo mu do toho nemluví. Zná dokonce slova a slovní vazby, o nichž ví, že je nebudu zpívat. Tvrdí ale, že se mu do textů derou," odhaluje zákulisí zpěvačka.
Právě na texty je puntičkářka. Nepřipadá v úvahu, aby slova v nich měla obrácený přízvuk. Prý je to ale dnes běžné. Existují relativně slavné skupiny, které mají tuhle vadu i na svých singlech. Nechce být konkrétní, ale poznáte je prý podle toho, že zpívají "jakoby ukrajinsky". Vadí jí to.
"Takový text bych nezazpívala, ani kdyby mě měli zabít. Zpívala jsem slova Jiřího Suchého a Pavla Kopty, což byli básníci, kteří jazyk ctili. Když mi psal texty Oskar Petr, věděla jsem, že by si přehodit přízvuk nikdy nedovolil. Dnes mám ale dojem, že to dělají skoro všichni. Poslouchám písničky, něco mi na nich vadí, a třeba teprve později zjistím, že je to tím přízvukem. V tu chvíli je mi z toho špatně, dělá se mi nevolno. Vážně," přiznává.
Obdivuje Varteckého, jak se dokáže soustředit. Odpojí se prý od okolního světa a pracuje, skládá a píše texty. Klidně se schová na zahradě, jde do lesa či na tři dny zmizí někam do hor. Ona neumí být sama. V tom je svízel.
"Já bych ty texty asi zvládala, ale byly by to hlouposti. Už nechci zpívat klišé."


Finská skupina
Podle pověsti nahrála desku finská skupina. Kdo je ale pozornější a čte booklety alb pečlivě, odvodí si od jejího uvedeného názvu habaďůru, kterou Anna K. a spol. nachystali.
Skupina se - podle bookletu - jmenuje Tivotannikää. Zní to finsky, jistě. Ale když budete číst pomalu a tvrdě, máte to: "ty vod anny ká."
"Vymyslel to baskytarista Marta Minárik. Někde na ně pokřikovali, že jsou "ty vod Anny K.". Líbilo se nám to a začali jsme si vymýšlet finská jména. Tomáš nosí tričko s nápisem Atari, tak ho napadlo, že bude Wartää Atari, Marta zase, že bude Martää Ielennen, protože se mu mezi muzikanty říká Jelen. Honza Křížek už svou přezdívku měl. Najednou byli jak malí kluci. Namalovali si dokonce logo skupiny se sobem. Docela to vyšlo. David Koller říkal, že slyšel v rádiu moderátora, který posluchačům tvrdil, že desku nahrála nějaká finská skupina a že by měla brzy dorazit do Prahy, kam se strašně těší."
Na začátku alba je malý proslov v pravé finštině. Namluvil jej severský kamarád Honzy Křížka, toho, jenž kolekci překvapivě nabubnoval (ač je znám spíš jako zpěvák, případně klávesista).
"Myslím si, že je to nejlepší deska, kterou jsem kdy udělala. Konečně jsem si pořádně zazpívala, za což jsem ráda. Lidi mi na koncertech často říkali, proč podobně nezpívám i na deskách. Nezpívala jsem, to je fakt. Nebyl prostor."

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12