Anna K - Jemnost i pořádný peklo
8.12.2006 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
fotogalerie
Zpěvačka Anna K je na scéně české populární hudby už léta výjimečným zjevením. Tvrdohlavě si jde za realizací svých leckdy dost náročných uměleckých představ, ať už se to týká jak samotné tvorby, tak třeba jedinečných obalů svých nahrávek nebo podobně nestandardních videoklipů. Kašle na to, jestli se “to” někomu bude líbit nebo kolik “to” bude stát peněz – výsledek ovšem už tradičně stojí za to. Ostatně důkazem je i nové album Večernice.
Osobně album Večernice považuji za naprosto přirozené volné pokračování předchozí desky Noc na Zemi. Cítíš to podobně?
Naprosto. Práce na minulé desce mě moc bavila a ještě víc mě bavil výsledek, proto jsem se rozhodla natočit stejným způsobem se stejnou partičkou i album Večernice. A myslím si, že to byla dobrá volba.
Znamená to, že jsi v sobě “na stará kolena” nalezla zalíbení pro tvrdý, syrový rock?
Tohle zalíbení jsem měla větší naopak na “ mladá kolena”, akorát že tenkrát jsem nezpívala takovou hudbu a už vůbec netočila takovéhle desky jako teď. Poslední dobou mám ale dojem, že tíhnu víc ke klidnější hudbě, dokonce jsem paradoxně někdy až alergická na zvuk elektrických kytar, ale to je samozřejmě tím, že jsem půl roku každý den neposlouchala nic jiného, když jsme natáčeli desku. Takže to souvisí s únavou a po malé pauze se mi po zkreslené kytaře zase začne stýskat.
Na rozdíl od Noci na Zemi však tentokrát nescházejí ani jemnější, pro tvoji starší tvorbu příznačnější věci, jako jsou Na první nádech nebo Snad. Začala ti tahle písničkovější poloha přece jen trošku chybět?
Měla jsem vždycky ráda takovýhle druh písniček. Nemohla bych zpívat jenom tvrdý věci, nemám to v povaze. Baví mě ten kontrast, když nejjemnější, nejkřehčí polohu občas vystřídá pořádný peklo! (smích)
To, že album bude autorsky kompletně záležitostí muzikanta, producenta a tvého životního partnera Tomáše Varteckého, byl od začátku záměr, anebo nikdo z tvých dalších spolupracovníků prostě nepřinesl nějakou “kloudnou” věc?
Vzhledem k tomu, že je Tomáš devět let mým partnerem nejen v hudbě, ale i v životě, má asi opravdu výjimečnej cit pro věci, které pro mě píše. Taky jsem na něj čekala deset let a další čas trvalo, než jsme se spolu naučili pracovat. Když jsme se poznali, dělal trochu jinou hudbu, taky byla jiná doba a nikdy nepsal pro holku. Občas dělám i věci od jiných lidí, ale na poslední desku jsme měli hodně materiálu, kterej se mi výrazně líbil, takže nebylo nutný hledat jinde.
Tomášovy texty jsou nezřídka dost abstraktní a je těžké je významově uchopit. Musí někdy jejich obsah vysvětlovat i tobě samotné? Píše takříkajíc na tvoji objednávku, nebo ti předkládá už hotové věci?
Tomáš píše texty průběžně, když točíme, a já mu u toho neustále asistuju, což je někdy dobře a určitě ku prospěchu věci, někdy je to ale asi trochu vyčerpávající. Pro mě je hlavní, aby text dopadl tak, jako bych si ho napsala já, kdybych to uměla tak dobře jako Tomáš. Vždycky je pro mě nejdůležitější obsah – to je to první, co spolu řešíme. Musím naprosto přesně vědět, o čem budu zpívat. Tomáš píše texty, které vypadají zdánlivě abstraktně, ale při tom je v nich schovanej vždycky naprosto konkrétní příběh, kterej znám třeba jenom já, a to mě právě baví.
Proč jsi už podruhé nenatáčela s kapelou, která tě stabilně doprovází na koncertech?
Hrajeme spolu deset let, v kapele působí výjimečné osobnosti, například baskytarista Vladimír Guma Kulhánek, i ostatní kluci jsou skvělí muzikanti. Neskromně si myslím, že naše koncerty jsou jako víno. Dřív jsme jezdili na soustředění, pár společných věcí vzniklo, ale nebylo to takové, jak bych si představovala. Koncertujeme spolu, žijeme jako rodina, jsme na sebe zvyklí a máme se rádi, ale bylo nutné se někam hudebně posunout, a k tomu jsem potřebovala novej impuls – což byli právě noví lidi. Všichni to pochopili. Neznamená to, že bych svoji koncertní kapelu opustila, protože bez ní nemůžu žít. A pokud někdo přinese jakýkoliv nápad, který se mi zalíbí, dostane určitě prostor. Třeba na minulou desku mi můj kytarista Jirka Janouch donesl písničku, kterou napsal a nahrál celou sám. Dala jsem ji na závěr alba a skvěle se tam hodí.
Deska má opět nesmírně originální obal. Je to už cosi jako tradice, že chceš přijít i po této stránce s něčím neobvyklým, co se vymyká běžným konvencím?
Vždycky chci, aby deska byla výjimečná. Včetně obalu. Vymyslela jsem si, aby titulní fotografie byla taková, jako si pamatuju pohlednice z dětství, které mě naprosto fascinovaly. Až když jsem se začala pídit po zpracování, kamarádka mi zjistila, že se to nazývá lentikulární 3D obraz. Bylo to náročnější, než jsme si mysleli, ale dopadlo to úžasně. V době, kdy se desky vypalujou a hudba se stahuje z internetu, si člověk, kterej jde a koupí si desku v obchodě, podle mě určitě zaslouží dostat ještě něco navíc, než jen obyčejnej plastovej obal.
Když už jsme u “obrazové stránky věci”: co takhle třeba DVD, nechystáš se na jeho realizaci?
Na DVD už se moc těším a dlouho se na něj chystám. Vypadá to ,že se bude točit během turné k Večernici a předběžně jsem se domluvila s režisérem Jakubem Kohákem, takže to bude určitě zajímavá záležitost. Jako ostatně všechno, co Jakub vytvoří.
A jak zmíněné turné k Večernici bude vypadat?
Proběhne během února a března příštího roku. Do té doby ještě Večernici pokřtíme v pražském Lucerna Music Baru, a to 14. prosince. Moc se na to těším, protože jsme teď dlouho nehráli, takže to bude velikej mejdan. Potom si chci odpočinout, nabrat sílu na turné a připravit nejen zajímavej poslech, ale i podívanou!
Zajímavosti:
Dneska už málokdo pamatuje, že vůbec první singl Anny K Já nezapomínám / Kam jen jdou lásky mé z roku 1991 obsahoval v obou případech písně z pera Ladislava Křížka, tehdy hvězdy první velikosti s melodymetalovou kapelou Kreyson. Ta druhá z nich ostatně byla pojata jako duet Křížka a Anny K. Zpěvaččino debutové album Já nezapomínám (1993) pak pro změnu produkoval Křížkův někdejší spoluhráč ještě z časů legendárního Vitacitu, kytarista Miloš Dodo Doležal.
Poslední dvě desky Anna K (vlastním jménem Luciana Krecarová) natočila v doprovodu studiové skupiny Tivotannikää, pod jejíž hlavičkou a legračními “exotickými” pseudonymy se ukrývají Tomáš Vartecký (Kurtizány z 25. Avenue, Wanastowi vjecy), Marek “Marta” Minárik (skupina Davida Kollera) a Honza Křížek (Blue Effect).
Fotogalerie:
fotogalerie
Zpěvačka Anna K je na scéně české populární hudby už léta výjimečným zjevením. Tvrdohlavě si jde za realizací svých leckdy dost náročných uměleckých představ, ať už se to týká jak samotné tvorby, tak třeba jedinečných obalů svých nahrávek nebo podobně nestandardních videoklipů. Kašle na to, jestli se “to” někomu bude líbit nebo kolik “to” bude stát peněz – výsledek ovšem už tradičně stojí za to. Ostatně důkazem je i nové album Večernice.Osobně album Večernice považuji za naprosto přirozené volné pokračování předchozí desky Noc na Zemi. Cítíš to podobně?
Naprosto. Práce na minulé desce mě moc bavila a ještě víc mě bavil výsledek, proto jsem se rozhodla natočit stejným způsobem se stejnou partičkou i album Večernice. A myslím si, že to byla dobrá volba.
Znamená to, že jsi v sobě “na stará kolena” nalezla zalíbení pro tvrdý, syrový rock?
Tohle zalíbení jsem měla větší naopak na “ mladá kolena”, akorát že tenkrát jsem nezpívala takovou hudbu a už vůbec netočila takovéhle desky jako teď. Poslední dobou mám ale dojem, že tíhnu víc ke klidnější hudbě, dokonce jsem paradoxně někdy až alergická na zvuk elektrických kytar, ale to je samozřejmě tím, že jsem půl roku každý den neposlouchala nic jiného, když jsme natáčeli desku. Takže to souvisí s únavou a po malé pauze se mi po zkreslené kytaře zase začne stýskat.
Na rozdíl od Noci na Zemi však tentokrát nescházejí ani jemnější, pro tvoji starší tvorbu příznačnější věci, jako jsou Na první nádech nebo Snad. Začala ti tahle písničkovější poloha přece jen trošku chybět?
Měla jsem vždycky ráda takovýhle druh písniček. Nemohla bych zpívat jenom tvrdý věci, nemám to v povaze. Baví mě ten kontrast, když nejjemnější, nejkřehčí polohu občas vystřídá pořádný peklo! (smích)
To, že album bude autorsky kompletně záležitostí muzikanta, producenta a tvého životního partnera Tomáše Varteckého, byl od začátku záměr, anebo nikdo z tvých dalších spolupracovníků prostě nepřinesl nějakou “kloudnou” věc?
Vzhledem k tomu, že je Tomáš devět let mým partnerem nejen v hudbě, ale i v životě, má asi opravdu výjimečnej cit pro věci, které pro mě píše. Taky jsem na něj čekala deset let a další čas trvalo, než jsme se spolu naučili pracovat. Když jsme se poznali, dělal trochu jinou hudbu, taky byla jiná doba a nikdy nepsal pro holku. Občas dělám i věci od jiných lidí, ale na poslední desku jsme měli hodně materiálu, kterej se mi výrazně líbil, takže nebylo nutný hledat jinde.
Tomášovy texty jsou nezřídka dost abstraktní a je těžké je významově uchopit. Musí někdy jejich obsah vysvětlovat i tobě samotné? Píše takříkajíc na tvoji objednávku, nebo ti předkládá už hotové věci?
Tomáš píše texty průběžně, když točíme, a já mu u toho neustále asistuju, což je někdy dobře a určitě ku prospěchu věci, někdy je to ale asi trochu vyčerpávající. Pro mě je hlavní, aby text dopadl tak, jako bych si ho napsala já, kdybych to uměla tak dobře jako Tomáš. Vždycky je pro mě nejdůležitější obsah – to je to první, co spolu řešíme. Musím naprosto přesně vědět, o čem budu zpívat. Tomáš píše texty, které vypadají zdánlivě abstraktně, ale při tom je v nich schovanej vždycky naprosto konkrétní příběh, kterej znám třeba jenom já, a to mě právě baví.
Proč jsi už podruhé nenatáčela s kapelou, která tě stabilně doprovází na koncertech?
Hrajeme spolu deset let, v kapele působí výjimečné osobnosti, například baskytarista Vladimír Guma Kulhánek, i ostatní kluci jsou skvělí muzikanti. Neskromně si myslím, že naše koncerty jsou jako víno. Dřív jsme jezdili na soustředění, pár společných věcí vzniklo, ale nebylo to takové, jak bych si představovala. Koncertujeme spolu, žijeme jako rodina, jsme na sebe zvyklí a máme se rádi, ale bylo nutné se někam hudebně posunout, a k tomu jsem potřebovala novej impuls – což byli právě noví lidi. Všichni to pochopili. Neznamená to, že bych svoji koncertní kapelu opustila, protože bez ní nemůžu žít. A pokud někdo přinese jakýkoliv nápad, který se mi zalíbí, dostane určitě prostor. Třeba na minulou desku mi můj kytarista Jirka Janouch donesl písničku, kterou napsal a nahrál celou sám. Dala jsem ji na závěr alba a skvěle se tam hodí.
Deska má opět nesmírně originální obal. Je to už cosi jako tradice, že chceš přijít i po této stránce s něčím neobvyklým, co se vymyká běžným konvencím?
Vždycky chci, aby deska byla výjimečná. Včetně obalu. Vymyslela jsem si, aby titulní fotografie byla taková, jako si pamatuju pohlednice z dětství, které mě naprosto fascinovaly. Až když jsem se začala pídit po zpracování, kamarádka mi zjistila, že se to nazývá lentikulární 3D obraz. Bylo to náročnější, než jsme si mysleli, ale dopadlo to úžasně. V době, kdy se desky vypalujou a hudba se stahuje z internetu, si člověk, kterej jde a koupí si desku v obchodě, podle mě určitě zaslouží dostat ještě něco navíc, než jen obyčejnej plastovej obal.
Když už jsme u “obrazové stránky věci”: co takhle třeba DVD, nechystáš se na jeho realizaci?
Na DVD už se moc těším a dlouho se na něj chystám. Vypadá to ,že se bude točit během turné k Večernici a předběžně jsem se domluvila s režisérem Jakubem Kohákem, takže to bude určitě zajímavá záležitost. Jako ostatně všechno, co Jakub vytvoří.
A jak zmíněné turné k Večernici bude vypadat?
Proběhne během února a března příštího roku. Do té doby ještě Večernici pokřtíme v pražském Lucerna Music Baru, a to 14. prosince. Moc se na to těším, protože jsme teď dlouho nehráli, takže to bude velikej mejdan. Potom si chci odpočinout, nabrat sílu na turné a připravit nejen zajímavej poslech, ale i podívanou!
Zajímavosti:
Dneska už málokdo pamatuje, že vůbec první singl Anny K Já nezapomínám / Kam jen jdou lásky mé z roku 1991 obsahoval v obou případech písně z pera Ladislava Křížka, tehdy hvězdy první velikosti s melodymetalovou kapelou Kreyson. Ta druhá z nich ostatně byla pojata jako duet Křížka a Anny K. Zpěvaččino debutové album Já nezapomínám (1993) pak pro změnu produkoval Křížkův někdejší spoluhráč ještě z časů legendárního Vitacitu, kytarista Miloš Dodo Doležal.
Poslední dvě desky Anna K (vlastním jménem Luciana Krecarová) natočila v doprovodu studiové skupiny Tivotannikää, pod jejíž hlavičkou a legračními “exotickými” pseudonymy se ukrývají Tomáš Vartecký (Kurtizány z 25. Avenue, Wanastowi vjecy), Marek “Marta” Minárik (skupina Davida Kollera) a Honza Křížek (Blue Effect).
Fotogalerie:
časopis mGuide 2006/10
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Anna-K-Jemnost-i-poradny-peklo~08~prosinec~2006/
Komentáře
&;
