Anna K - Čas bilancování
21.11.2007 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika
fotogalerie
Anna K., která se ve skutečnosti jmenuje Luciana Krecarová a pochází ze Špindlerova Mlýna, už od dob svého debutového alba Já nezapomínám (1993) patří k největším jistotám v domácí populární hudbě. Mám to vyzkoušené - ať jste na jakémkoliv letním festivalu s rodinou, s o generaci staršími či mladšími kamarády, s návštěvou ze zahraničí či domácí, pokud je v programu festivalu Anna K., můžete je na její vystoupení vzít a být se jistý, že nikdo nebude zklamaný. V muzice Anny K. si to své najdou jak milovníci rocku, tak i popu a nezřídka i obdivovatelé modernějších zvuků. O množství melodických hitů jako Nebe, Nelítám nízko, Noc na zemi, Já nezapomínám, které má Anna K. na kontě a které rovněž vždy spolehlivě zabírají, taky nemůže být pochyb. Proto mě nepřekvapila zpráva, že v těchto dnech Anně K. vychází dvacetiskladbové album a DVD s názvem Best Of 93-07, které je ohlednutím za její úspěšnou kariérou.
Na jaké jméno víc slyšíte, když vás oslovují Lucko, nebo Anno?
Slyším na obě dvě naprosto stejně, jen rodina a nejbližší kamarádi mě oslovují Lucko a jinak jak se komu chce. Já mám ráda obě jména. Třeba v kapele mi kluci říkají asi nejvíc Ančo. Musím se přiznat, že nemám ráda oslovení Lucie. Občas mě tak někdo cizí osloví, protože si někde třeba přečte, že jsem Lucka, jenže už netuší, že s Lucií to nemá vůbec nic společného. Mám totiž jméno po mé babičce Lucianě.
Neuvažovala jste o tom, že si jméno Anna dáte napsat i do dokladů, třeba jako Sting?
Neuvažovala. Nejde ani tak o Annu nebo Lucku, obě jména jsou obsažena v mém křestním jménu Luciana, ale o příjmení. „K.“ by asi v občance vypadalo trochu podezřele (smích).
Vydáváte kolekci svých nejúspěšnějších hitů, kterých máte již požehnaně, až teď po šesti deskách, proč jste čekala tak dlouho?
Myslím, že právě teď nastal ten pravý čas pro vydání výběru mých největších hitů. Připadalo by mi při nejmenším legrační vydávat album „best of“ třeba po třech letech kariéry. Taky se chystám udělat si trochu pauzičku, tak mi přišlo fajn zrekapitulovat všechny ty roky nazpátek.
Bude na desce nějaká nová skladba nebo raritní záležitost, kterou vaši fanoušci ještě nemají?
Bude tam toho strašně moc. Dvacet písniček, z nichž jedna je úplně nová a vznikla speciálně pro tuto desku a jmenuje se Láska 2.0. Jsou to všechno většinou rádiové singly, což bylo na přání vydavatele, ale propašovala jsem tam i jednu kuriozitku, a to můj anglicky zpívaný duet s Bradleym Strattonem. Pak tam ještě bude na DVD můj live koncert z turné Večernice, všechny videoklipy a veliká fotogalerie. Jako další bonus bude na DVD videoklip k písničce Nebe, za kterou jsme dokonce v roce 2000 dostali Anděla. Ale paradoxně na ní nikdy nebyl žádný klip natočen, až donedávna. Vznikl úplnou náhodou a dostala jsem ho vlastně jako dárek od kamarádů, režiséra Jakuba Koháka a střihače Filipa Maláska a myslím si, že je fakt moc krásnej, takže stojí za to, aby ho všichni viděli.
Tomáš Vartecký je vaším životním partnerem a skládá veškerý repertoár, proč není i členem vaší koncertní kapely?
To nás vlastně ani nikdy nenapadlo. Občas s námi hostuje, ale on má svou kapelu Kurtizány z 25. Avenue a já zase svoji a takhle nám to vyhovuje. Když jsme se s Tomášem seznámili, tak už jsem dávno svou skupinu měla a on zrovna hostoval na turné Wanastowek, kde jsme my byli jako předkapela. Tomáš má mou kapelu moc rád, ale on sám hraje o dost tvrdší hudbu.
A zamlouvají se vám tvrdé party jako Kurtizány z 25. avenue?
Jasně. Kurtizány jsou moc fajn, ale já poslouchala tvrdší muziku ještě dřív, než jsem Tomáše poznala. To spíš teď poslední dobou tíhnu nějak víc ke klidnější hudbě.
Řešíte spolu muziku i doma?
Vlastně celkem často. Je to náš společnej koníček.
A proč členové vaší koncertní kapely, kterou tvoří Guma Kulhánek a další "střelci", s vámi nenatáčejí ve studiu?
Ale oni se mnou občas natáčejí, až teď na poslední dvě desky jsem si pozvala skupinu TIVOTANNIKÄÄ, protože jsem zatoužila po novém přístupu a způsobu nahrávání. Myslím si, že to pro všechny byl velký přínos a někam nás to zase posunulo. A určitě tím moje kapela nijak netrpěla, naopak vznikly skvělý, nový věci, které teď moc rádi hrajeme na koncertech.
Jste na scéně již patnáct let. Jaké je zásadní pravidlo, kterého se stále držíte?
Dělám jen hudbu, která se mi líbí, pracuji s lidmi, kterých si vážím a hlavně mě to šíleně baví. A to je ze všeho nejdůležitější.
Čeho byste chtěla ještě dosáhnout v muzice?
Mně připadá, že už je vlastně všechno jak má být, ale člověk musí mít v životě pořád nějaké cíle, klidně malé nebo třeba úplně největší, ale hlavně nějaké, protože jinak by nebylo pro co existovat.
Domníváte se, že temperament, kterým oplýváte v normálním životě, se odráží i ve vaší muzice?
Rozhodně. Jsem schopná být neuvěřitelně akční, vyvinout spousty energie a někdy být i hodně divoká (smích).
Naopak jsou momenty, kdy mám ráda a potřebuju klid a samotu. Jsem přecitlivělá, cítím se zranitelná, jsem melancholická až lehce depresivní. Jsou mi vlastní oba stavy a stejně to mám i s muzikou. Zazpívám si ráda pořádnej nářez a miluju pomalé, něžné až šansonové polohy.
Je pravdou, že nekamarádíte s počítačem a internetem?
Náhodou, začíná mě to bavit, ale zároveň se děsím, co tahle zvláštní závislost může zabírat času. Všichni sice tvrdí, že to má čas ušetřit, ale já si jdu třeba k počítači jen na deset minut něco prohlídnout a vstávám od něj pravidelně tak po dvou hodinách. A to jak říkám, teprve teď do toho pronikám. (smích)
Fotogalerie:
fotogalerie
Anna K., která se ve skutečnosti jmenuje Luciana Krecarová a pochází ze Špindlerova Mlýna, už od dob svého debutového alba Já nezapomínám (1993) patří k největším jistotám v domácí populární hudbě. Mám to vyzkoušené - ať jste na jakémkoliv letním festivalu s rodinou, s o generaci staršími či mladšími kamarády, s návštěvou ze zahraničí či domácí, pokud je v programu festivalu Anna K., můžete je na její vystoupení vzít a být se jistý, že nikdo nebude zklamaný. V muzice Anny K. si to své najdou jak milovníci rocku, tak i popu a nezřídka i obdivovatelé modernějších zvuků. O množství melodických hitů jako Nebe, Nelítám nízko, Noc na zemi, Já nezapomínám, které má Anna K. na kontě a které rovněž vždy spolehlivě zabírají, taky nemůže být pochyb. Proto mě nepřekvapila zpráva, že v těchto dnech Anně K. vychází dvacetiskladbové album a DVD s názvem Best Of 93-07, které je ohlednutím za její úspěšnou kariérou. Na jaké jméno víc slyšíte, když vás oslovují Lucko, nebo Anno?
Slyším na obě dvě naprosto stejně, jen rodina a nejbližší kamarádi mě oslovují Lucko a jinak jak se komu chce. Já mám ráda obě jména. Třeba v kapele mi kluci říkají asi nejvíc Ančo. Musím se přiznat, že nemám ráda oslovení Lucie. Občas mě tak někdo cizí osloví, protože si někde třeba přečte, že jsem Lucka, jenže už netuší, že s Lucií to nemá vůbec nic společného. Mám totiž jméno po mé babičce Lucianě.
Neuvažovala jste o tom, že si jméno Anna dáte napsat i do dokladů, třeba jako Sting?
Neuvažovala. Nejde ani tak o Annu nebo Lucku, obě jména jsou obsažena v mém křestním jménu Luciana, ale o příjmení. „K.“ by asi v občance vypadalo trochu podezřele (smích).
Vydáváte kolekci svých nejúspěšnějších hitů, kterých máte již požehnaně, až teď po šesti deskách, proč jste čekala tak dlouho?
Myslím, že právě teď nastal ten pravý čas pro vydání výběru mých největších hitů. Připadalo by mi při nejmenším legrační vydávat album „best of“ třeba po třech letech kariéry. Taky se chystám udělat si trochu pauzičku, tak mi přišlo fajn zrekapitulovat všechny ty roky nazpátek.
Bude na desce nějaká nová skladba nebo raritní záležitost, kterou vaši fanoušci ještě nemají?
Bude tam toho strašně moc. Dvacet písniček, z nichž jedna je úplně nová a vznikla speciálně pro tuto desku a jmenuje se Láska 2.0. Jsou to všechno většinou rádiové singly, což bylo na přání vydavatele, ale propašovala jsem tam i jednu kuriozitku, a to můj anglicky zpívaný duet s Bradleym Strattonem. Pak tam ještě bude na DVD můj live koncert z turné Večernice, všechny videoklipy a veliká fotogalerie. Jako další bonus bude na DVD videoklip k písničce Nebe, za kterou jsme dokonce v roce 2000 dostali Anděla. Ale paradoxně na ní nikdy nebyl žádný klip natočen, až donedávna. Vznikl úplnou náhodou a dostala jsem ho vlastně jako dárek od kamarádů, režiséra Jakuba Koháka a střihače Filipa Maláska a myslím si, že je fakt moc krásnej, takže stojí za to, aby ho všichni viděli.
Tomáš Vartecký je vaším životním partnerem a skládá veškerý repertoár, proč není i členem vaší koncertní kapely?
To nás vlastně ani nikdy nenapadlo. Občas s námi hostuje, ale on má svou kapelu Kurtizány z 25. Avenue a já zase svoji a takhle nám to vyhovuje. Když jsme se s Tomášem seznámili, tak už jsem dávno svou skupinu měla a on zrovna hostoval na turné Wanastowek, kde jsme my byli jako předkapela. Tomáš má mou kapelu moc rád, ale on sám hraje o dost tvrdší hudbu.
A zamlouvají se vám tvrdé party jako Kurtizány z 25. avenue?
Jasně. Kurtizány jsou moc fajn, ale já poslouchala tvrdší muziku ještě dřív, než jsem Tomáše poznala. To spíš teď poslední dobou tíhnu nějak víc ke klidnější hudbě.
Řešíte spolu muziku i doma?
Vlastně celkem často. Je to náš společnej koníček.
A proč členové vaší koncertní kapely, kterou tvoří Guma Kulhánek a další "střelci", s vámi nenatáčejí ve studiu?
Ale oni se mnou občas natáčejí, až teď na poslední dvě desky jsem si pozvala skupinu TIVOTANNIKÄÄ, protože jsem zatoužila po novém přístupu a způsobu nahrávání. Myslím si, že to pro všechny byl velký přínos a někam nás to zase posunulo. A určitě tím moje kapela nijak netrpěla, naopak vznikly skvělý, nový věci, které teď moc rádi hrajeme na koncertech.
Jste na scéně již patnáct let. Jaké je zásadní pravidlo, kterého se stále držíte?
Dělám jen hudbu, která se mi líbí, pracuji s lidmi, kterých si vážím a hlavně mě to šíleně baví. A to je ze všeho nejdůležitější.
Čeho byste chtěla ještě dosáhnout v muzice?
Mně připadá, že už je vlastně všechno jak má být, ale člověk musí mít v životě pořád nějaké cíle, klidně malé nebo třeba úplně největší, ale hlavně nějaké, protože jinak by nebylo pro co existovat.
Domníváte se, že temperament, kterým oplýváte v normálním životě, se odráží i ve vaší muzice?
Rozhodně. Jsem schopná být neuvěřitelně akční, vyvinout spousty energie a někdy být i hodně divoká (smích).
Naopak jsou momenty, kdy mám ráda a potřebuju klid a samotu. Jsem přecitlivělá, cítím se zranitelná, jsem melancholická až lehce depresivní. Jsou mi vlastní oba stavy a stejně to mám i s muzikou. Zazpívám si ráda pořádnej nářez a miluju pomalé, něžné až šansonové polohy.
Je pravdou, že nekamarádíte s počítačem a internetem?
Náhodou, začíná mě to bavit, ale zároveň se děsím, co tahle zvláštní závislost může zabírat času. Všichni sice tvrdí, že to má čas ušetřit, ale já si jdu třeba k počítači jen na deset minut něco prohlídnout a vstávám od něj pravidelně tak po dvou hodinách. A to jak říkám, teprve teď do toho pronikám. (smích)
Fotogalerie:
časopis mGuide 2007/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Anna-K-Cas-bilancovani~21~listopad~2007/
Komentáře
&;
