Anděl 2002 doletěl ke změnám
1.4.2003 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika
Kytarista -123 min., Zdeněk Bína, kráčel bezprostředně po skončení 12. výročních cen Akademie populární hudby chodbou pražské T-Mobile Areny a spokojeně se usmíval. Na první pohled k tomu neměl důvod, vždyť Minuty svou nominaci v kategorii Album roku - rock v trumf neproměnily. Svou práci ale dávno odvedly.
"Nečekali jsme, že to získáme, takže v žádném případě nejsme zklamáni. Všem známým jsem na potkání říkal, že Anděla neočekávám," prozradil jako zkušený harcovník a nechal vybavit si rok 2000, kdy -123 min. obdrželi ocenění jako Objev roku 1999 a byli v podstatě první klubovou kapelou, která narušila do té doby strnulé oceňování pěvců mediálně profláklých či nedej bože zasloužilých.
Generační obměna
Chvíli před ním tou samou chodbou prošla Lucie, bez Michala Dvořáka, ale s manažerem Jiřím Hubačem. Na rozdíl od Bíny a dalších nemířila mezi prosté fanoušky, kteří by si jistě nechali něco podepsat, ale postupovala k zadnímu vchodu. Budiž prozrazeno, že do konce ceremoniálu chybělo pár minut a chodba byla ještě vcelku klidná. Na pódiu se kroutil Martin Maxa.
Lucie ze tří nominací neproměnila v sošku Anděla ani jednu. Nebyla jistě zatrpklá, na to jsou její členové příliš zkušení hudebníci i lidé. Byla ale symbolem toho, co se při předávání Andělů stalo. Vyměnily se generace.
Tu novou představují zejména Support Lesbiens, kteří ale okupují scénu již více než deset let, a Ecstasy Of St. Theresa, jmenovitě zpěvačka (a herečka) Kateřina Winterová. V kategorii Zpěvačka roku zdolala prý nestárnoucí ikony Helenu Vondráčkovou a Ivu Bittovou. Jako jediná se na pódiu vyjádřila k v ten den časně ráno zahájenému americkému tažení na Irák. "Ať je mír," špitla a po chvíli ticha na uvědomění si jejích slov se hala upřímně roztleskala.
"Teď už je to dobrý," oddechla si na té samé chodbě, kterou předtím prošli Bína i Lucie. "Byla jsem úplně v šoku, protože jsem to nečekala. Přála bych to Ivě Bittové, ale myslela jsem si, že to vyhraje paní Vondráčková. To, že jsem vyhrála já, je dost zvláštní. Už na začátku mi přišlo úplně absurdní, že jsem s těma lidma vůbec nominovaná. Celá ta soutěž je zvláštní. Teď už ale přemýšlím o tom, co se stalo a jestli je to pravda."
Pravda to byla, stejně jako fakt, že baskytarista a zpěvák Tata Bojs, Mardoša, vystartoval z lože pro V.I.P. hosty (tedy ty oceněné) rovnou na toaletu a původně neměl chuť se o Andělích bavit. Nakonec přislíbil chvilenku, která se protáhla na tři minutky. Přes letitost jeho kapely i Tata Bojs prezentují generační obměnu, kterou udílení naznačilo.
"Proměnili jsme obě šance, takže mám radost. Celkově se mi líbí, jak ceny dopadly. Zdá se mi, že je dostávají mladší a novější kapely, což je super. Strašně mě potěšilo, že to vyhrála Káča z Extáze. A večírek? Jsem nekritický fanoušek divadla Sklep a České sody, takže jsem se opravdu bavil už na odpolední zkoušce i během přenosu.
Ostravské dodržování zásad
Nejvíce úsměvů měli na rtech Support Lesbiens. Vzhledem ke své pověsti trochu bručounské kapely to byl skvělý pohled. Tím spíš, když i oni patří ke kapelám, které nastíněnou obměnu přinesly.
"Jsme teď v kapele velmi dobří kamarádi, bavíme se spolu na poměrně vysoké úrovni a naše vztahy jsou upřímné a čisté. Všechno funguje jak má a je v tom radost, což je to nejdůležitější," konstatoval zpěvák Kryštof Michal a s úsměvem reagoval na poznámku o atacích Jana Kalouska směrem ku skladbě In Da Yard. "On má problém, ne já."
Pikantní příchuť by jistě mělo, kdyby kategorii Skladba roku In Da Yard vyhrála. Mezi akademiky se o téhle habaďůře mluvilo hned po vyhlášení nominací, jenže nakonec zvítězilo objektivní zrno v každém z nich a nejvíce hlasů si připsal Obchodník s deštěm party Kryštof. Ta ale tradičně na předávání cen chyběla.
K zastižení byla v ostravském klubu Fabrik, kde spolu s pěti sty diváky sledovala na velkém promítacím plátně novácký přenos. Cenu (pro sebe ten večer jedinou) obdržela hned v úvodu vysílání a klub propukl ve značné veselí v domnění, že další vavříny následují. Nepřišlo ale nic, a tak na sebe Krajčo s ostatními ze skupiny mrkli a pustili se do slíbeného koncertu ještě předtím, než Holubová, Čtvrtníček, Šteindler a 'prezident' Zdeněk Dolejší vyhlásili Skupinu roku.
"Když k tomu mělo dojít, přerušili jsme koncert a čekali na výsledek. Jakmile Support Lesbiens cenu převzali, pokračovali jsme dál. Ve Fabriku to byl skvělý večírek, měl výbornou atmosféru a jsem rád, že jsme to mohli oslavit takhle všichni společně," uvedl Richard Krajčo. "Jestli mi nebylo líto, že v Praze nejsme. Samozřejmě nás to trochu mrzí, ale zásada je zásada. Kdyby se měla porušovat, ztratila by smysl."
A co se ještě dělo na Andělech. O tom více v dubnovém Rock&Popu.
"Nečekali jsme, že to získáme, takže v žádném případě nejsme zklamáni. Všem známým jsem na potkání říkal, že Anděla neočekávám," prozradil jako zkušený harcovník a nechal vybavit si rok 2000, kdy -123 min. obdrželi ocenění jako Objev roku 1999 a byli v podstatě první klubovou kapelou, která narušila do té doby strnulé oceňování pěvců mediálně profláklých či nedej bože zasloužilých.
Generační obměna
Chvíli před ním tou samou chodbou prošla Lucie, bez Michala Dvořáka, ale s manažerem Jiřím Hubačem. Na rozdíl od Bíny a dalších nemířila mezi prosté fanoušky, kteří by si jistě nechali něco podepsat, ale postupovala k zadnímu vchodu. Budiž prozrazeno, že do konce ceremoniálu chybělo pár minut a chodba byla ještě vcelku klidná. Na pódiu se kroutil Martin Maxa.
Lucie ze tří nominací neproměnila v sošku Anděla ani jednu. Nebyla jistě zatrpklá, na to jsou její členové příliš zkušení hudebníci i lidé. Byla ale symbolem toho, co se při předávání Andělů stalo. Vyměnily se generace.
Tu novou představují zejména Support Lesbiens, kteří ale okupují scénu již více než deset let, a Ecstasy Of St. Theresa, jmenovitě zpěvačka (a herečka) Kateřina Winterová. V kategorii Zpěvačka roku zdolala prý nestárnoucí ikony Helenu Vondráčkovou a Ivu Bittovou. Jako jediná se na pódiu vyjádřila k v ten den časně ráno zahájenému americkému tažení na Irák. "Ať je mír," špitla a po chvíli ticha na uvědomění si jejích slov se hala upřímně roztleskala.
"Teď už je to dobrý," oddechla si na té samé chodbě, kterou předtím prošli Bína i Lucie. "Byla jsem úplně v šoku, protože jsem to nečekala. Přála bych to Ivě Bittové, ale myslela jsem si, že to vyhraje paní Vondráčková. To, že jsem vyhrála já, je dost zvláštní. Už na začátku mi přišlo úplně absurdní, že jsem s těma lidma vůbec nominovaná. Celá ta soutěž je zvláštní. Teď už ale přemýšlím o tom, co se stalo a jestli je to pravda."
Pravda to byla, stejně jako fakt, že baskytarista a zpěvák Tata Bojs, Mardoša, vystartoval z lože pro V.I.P. hosty (tedy ty oceněné) rovnou na toaletu a původně neměl chuť se o Andělích bavit. Nakonec přislíbil chvilenku, která se protáhla na tři minutky. Přes letitost jeho kapely i Tata Bojs prezentují generační obměnu, kterou udílení naznačilo.
"Proměnili jsme obě šance, takže mám radost. Celkově se mi líbí, jak ceny dopadly. Zdá se mi, že je dostávají mladší a novější kapely, což je super. Strašně mě potěšilo, že to vyhrála Káča z Extáze. A večírek? Jsem nekritický fanoušek divadla Sklep a České sody, takže jsem se opravdu bavil už na odpolední zkoušce i během přenosu.
Ostravské dodržování zásad
Nejvíce úsměvů měli na rtech Support Lesbiens. Vzhledem ke své pověsti trochu bručounské kapely to byl skvělý pohled. Tím spíš, když i oni patří ke kapelám, které nastíněnou obměnu přinesly.
"Jsme teď v kapele velmi dobří kamarádi, bavíme se spolu na poměrně vysoké úrovni a naše vztahy jsou upřímné a čisté. Všechno funguje jak má a je v tom radost, což je to nejdůležitější," konstatoval zpěvák Kryštof Michal a s úsměvem reagoval na poznámku o atacích Jana Kalouska směrem ku skladbě In Da Yard. "On má problém, ne já."
Pikantní příchuť by jistě mělo, kdyby kategorii Skladba roku In Da Yard vyhrála. Mezi akademiky se o téhle habaďůře mluvilo hned po vyhlášení nominací, jenže nakonec zvítězilo objektivní zrno v každém z nich a nejvíce hlasů si připsal Obchodník s deštěm party Kryštof. Ta ale tradičně na předávání cen chyběla.
K zastižení byla v ostravském klubu Fabrik, kde spolu s pěti sty diváky sledovala na velkém promítacím plátně novácký přenos. Cenu (pro sebe ten večer jedinou) obdržela hned v úvodu vysílání a klub propukl ve značné veselí v domnění, že další vavříny následují. Nepřišlo ale nic, a tak na sebe Krajčo s ostatními ze skupiny mrkli a pustili se do slíbeného koncertu ještě předtím, než Holubová, Čtvrtníček, Šteindler a 'prezident' Zdeněk Dolejší vyhlásili Skupinu roku.
"Když k tomu mělo dojít, přerušili jsme koncert a čekali na výsledek. Jakmile Support Lesbiens cenu převzali, pokračovali jsme dál. Ve Fabriku to byl skvělý večírek, měl výbornou atmosféru a jsem rád, že jsme to mohli oslavit takhle všichni společně," uvedl Richard Krajčo. "Jestli mi nebylo líto, že v Praze nejsme. Samozřejmě nás to trochu mrzí, ale zásada je zásada. Kdyby se měla porušovat, ztratila by smysl."
A co se ještě dělo na Andělech. O tom více v dubnovém Rock&Popu.
časopis Rock&Pop 2003/04
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Andel-2002-doletel-ke-zmenam~01~duben~2003/
Komentáře
&;
související
