19.12.2003 | Autor: Vendula Zmeková | sekce: publicistika
Leckoho. Je totiž kultivovaný a čtivý. O současných R & B hvězdách většinou platí, že jsou to producentskými prášky vyhnané rychlokvašky, přiživující svoji kariéru skandálky a velkohubými žvásty. Kde se vzala, tu se vzala i půvabná míšenka Alicia Keys (22) a o bravurním manažerském zásahu není pochyb. Leč v osobě Alicie nespadla na scénu pouhá loutka, ale ohromný talent pěvecký, hráčský, skladatelský i producentský.



Velký třesk pro Alicii nastal 26. června 2001, kdy její debut Songs In A Minor naprosto nečekaně vystřelil na první příčku americké albové hitparády. Za devětadvacet týdnů se alba po celém světě prodalo neuvěřitelných sedm milionů. Že by všemocné a kvalitně promazané soukolí hudebního byznysu jenom vyslalo do světa další hvězdičku pro teenagery? Ovšem, to také. Ale - tedy ne že bychom chtěli srovnávat - hvězdami pro teenagery byli blahé paměti i jistí Beatles. S nominacemi na kdejakou cenu, kterou americký hudební průmysl uděluje, zahájila Alicia Keys cestu za nesmrtelností. Z oněch nominací proměnilo tohle talentované škvrně například hned pět (!) Grammy. Ne že by to jednoznačně vypovídalo o kvalitě, ale o něčem to setsakramentsky svědčí. Stejně jako nadnesený novinářský přívlastek "Roberta Flack naší generace". A přitom žádné skandály a pikantní detaily ze soukromí. Vždyť Alicia zatím pro samou práci neměla na páchání alotrií čas.

Kůzlečí léta


Alicia Keys, dcera bílé mámy Terri Augello a černého taťky Craiga Cooka, se narodila a vyrůstala v New Yorku. "Pohodový místo... ale taková čtyřicátá druhá ulice, to nebylo žádný nebíčko. Prostitutky, pasáci, drogoví dealeři..." vzpomíná Alicie na první střet s životní relalitou velkoměsta. Ale obklopovala ji také spousta vlivů uměleckých. Nezpochybnitelný hudební talent se u malé Alicie projevil v pěti letech. Přísná máti věděla, co je pro dcerku dobré, a v sedmi letech posadila Alicii za piáno. "Můžeš vzdát v životě cokoliv, jenom ne hodiny klavíru," nakázala svéhlavé dceři. Dobře udělala. Nejprve s nechutí, posléze s čím dál větším zanícením začala Alicie přehrávat Beethovena, Mozarta či Chopina a brzy objevila i jazzový materiál Oscara Petersona a Fatse Wallera. (Mimochodem, klasiku a jazz dodnes denně cvičí.) Aby toho neměla málo, už v době předpubertální stihla Alicia pod vedením svého učitele zpěvu Conrada Robinsona vyzpěvovat v dívčím kvartetu, které si říkalo Embish'n. V šestnácti letech úspěšně ukončila studium klavíru a zpěvu na prestižní Professional Performing Arts High School na Manhattanu. Zvládla náročné studium i přesto, že po večerech a nocích objížděla newyorské i okolní kluby a jen sama za klavírem si poctivě vysluhovala skutečné muzikantské ostruhy.

Od tohoto momentu byla prý pro Alicii jiná kariéra než hudební nemyslitelná. Z lásky ke klavíru se mladá dáma vyznala i v úvodní skladbě debutového alba Songs In A Minor, nazvané prostě Piano & I. A propos, první vlastní písničky začala Alicia psát už ve čtrnácti letech. A nebyly to žádné nepoužitelné, začátečnické pokusy. Jedna písnička z té doby, Butterflyz, dokonce beze studu figuruje na debutu.


Najdi si pevný bod a udeř

Po absolvování střední školy nastoupila Alicie na universitu, ale v té době ji zmíněný učitel zpěvu Conrad Robinson představil bráškovi Jeffovi. Talentovaná zpěvačka, klavíristka a písničkářka ho zaujala natolik, že začal pro Alicii pracovat jako manažer. Prvním krokem bylo domlouvit vydavatelskou smlouvu. Jeff Robinson nejdříve pochodil u Columbie, ale Alicii se tam nelíbilo a ze smlouvy vycouvala. Měla prý pocit, že ji firma tlačí do polohy, ve které se necítí přirozeně, že ztrácí uměleckou svobodu. "Chtěla jsem víc experimentovat, chtěla jsem najít svůj vlastní hlas," vysvětluje Alicia. Leckdo z Aliciina okolí kroutil nad tím rozhodnutím hlavou, ale nenechat se navléci do předem připraveného scénáře R & B hvězdičky a pokusit se najít osobitost se Alicii nakonec vyplatilo. Podepsala smlouvu s nově vzniklým labelem Cliva Davise J Records, kde pro ni měli pochopení a dali jí čas. Největší dar, který ve své kariéře mohla dostat.


Smuténky v a moll

Z prvního alba R & B / soulové naděje doslova čiší to, jak NENÍ uspěchané, jak zde nic není ponecháno náhodě. Alicia podepsala smlouvu už v roce 1998 a od té doby na prvotině tvrdě dřela. Však vás při poslechu vyzrálého repertoáru desky Songs In A Minor ani nenapadne, že Alicia vlastně začíná. Proč nedělat věci rovnou perfektně a proč se netrefit rovnou do černého - i kdyby měla vyčerpávající příprava trvat roky, jako tomu bylo u Alicie? Ovlivněna osobnosmi jako Prince, zahájila zdánlivě nekonečný proces nahrávání, dopisování a přepisování skladeb, spoluprodukování a aranžování, dokud nebyla s výsledkem naprosto spokojena. V některých skladbách si dokonce zvládla nahrát veškeré nástroje sama. Její talent vycítili i ostřílení kolegové. Hned na prvotině získala pro spolupráci taková věhlasná jména, jako je Jermaine Dupri nebo Isaac Hayes, se kterým nahrála píseň Rock Wit U pro soundtrack Shaft. Když pak načasovaná bomba prvního CD vybuchla a cestu do hitparád si proklestil singl Fallin', mohla Alicia už jen spokojeně poslouchat lichotky kritiky, koncertovat před nadšenými davy, pobírat honoráře a právem se považovat za hotovou hvězdu.


Zápisky z deníčku

Mohla, ale neučinila tak. Usnout na vavřínech, to se moc nepodobá ctižádostivé bytůstce, která od útlého věku poctivě pracuje na své muzikantské kariéře. Místo lízání smetany se pustila ještě intenzívněji do práce. Amerika padla Alicii k nohám, a co dál? Upevnit pozici a rozšířit obzory. Druhé album The Diary Of Alicia Keys je líbivější, melodičtější a písničkově přehlednější než prvotina. Neboli - je takové "bělejší". Zkrátka, je takové "evropštější". A možná svět opravdu na čeká na novou Robertu Flack, kdo ví? Alicia každopádně v posledních rozhovorech i na svých webových stránkách vehementně tvrdí, že nechce být žádnou hvězdou jednoho alba, ale že hodlá setrvat na výsluní minimálně dalších třicet let. Inu, skromné děvče.


Protože nejvíc toho o sobě ví sama Alicia, dejme jí slovo.
(vybráno z propagačního rozhovoru poskytnutého vydavatelem)


Jak ses cítila, když tvoje prvotina dosáhla až na samý vrchol hitparády?
Nejdřív jsem si myslela, že mi lžou. Sledovala jsem žebříček den předtím na internetu. Ten den jsem se dostala k internetu až ve tři nebo čtyři hodiny ráno, že odpovím na nějaké dopisy. Zavalila mě kupa gratulací k dosažení 'čísla jedna'! A hned ráno začaly drnčet telefony. Byla jsem v šoku. Nepočítala jsem s první příčkou. Říkala jsem si: 65 pozice, 10 pozice - to je skvělé, to je úspěch jako hrom! Víc nemůžu čekat! Doteďka tomu nemůžu uvěřit. Jsem šokovaná, překvapená, zmatená, ale je to nádherný pocit.


S kým bys nejraději spolupracovala?
Mými partnery snů jsou Lauryn Hill nebo Prince. Jo, pracovat s těma dvěma, to by bylo něco.


Zvládáš ten raketový nástup v pohodě? Nebo máš teď s jistým časovým odstupem pocit, že tě něco zklamalo?
Ne, ne, jsem v pohodě, jenom trochu přepracovaná. Občas mě frustruje, když se mi něco v práci nedaří přesně tak, jak bych si to představovala, ale mám ve zvyku se s tím poprat. A to vyčerpání - nedivte se, obzvlášť pro ženskou je tenhle byznys pěknej záhul.


Píšeš své písně tak, aby se daly hrát v rádiu?
Prvotní záměr to rozhodně není. Za písněmi je spousta emocí a zkušeností, které chci vypsat a vyzpívat. Ale samozřejmě - všichni chceme, aby se písně líbily lidem, aby se daly vysílat v rádiu, takže při konečných úpravách vybereme skladby, které se k tomu účelu nejvíce hodí. Ale napřed je moje srdce, teprve pak pokračujeme v práci na tom ostatním.


Potřebuješ pro psaní písní nějakou zvláštní náladu?
Může to být jakákoliv nálada, ale musím ji cítit silně. Když ji cítím opravdu silně, tak je jedno, jestli je to radost, rozkoš nebo smutek. O dostatečně silných dojmech pak mohu - a musím - psát.


Studentský život jsi kvůli hudbě opustila brzy. Nebude ti chybět?
Myslím, že ne. Teď mám všechno, co jsem kdy chtěla. Nemám pocit, že by mi něco chybělo, něco uteklo. Jistě, mohla jsem si užít ještě pár let poflakování a mejdanů, ale já chtěla být v nahrávacím studiu a dělat hudbu.


Co na to rodiče?
Podporují mě. Matka je herečka a má pro umění pochopení. 'Proč bys nemohla dělat tenhle džob, když jsi štastná?' - tohle je její názor poté, co se přesvědčila, že chci dělat jenom tohle a že jsem v tom dobrá.


Začala jsi studovat na universitě, ale pochopitelně to teď nestíháš. Chceš se tam někdy vrátit?
Určitě chci. Doufám. Studium mi pomáhá v růstu. Tak aspoň něco ve volných chvilkách studuji po internetu.


Jaké byly tvoje oblíbené přednášky?
Asijská náboženství, tyhle přednášky mě hodně oslovily.


A co tě ovlivnilo nejvíc? V životě i v muzice?
Rozhodně New York. Je to tvrdý město, ale zároveň nádherný. Agrese v jednu chvíli, dobrosrdečnost v druhé. Potkávání těch nejrůznějších lidí, co tady žijí, poznávání jejich názorů, pohledů na svět. New York mi dává energii. Nic mi není bližšího než tohle město.



Aliciina sbírka

Celá smečka rozličných cen zdobí Aliciinu domácnost. Figurují mezi nimi dvě ceny Billboardu, dvě American Music Award, tři ceny Soul Train atd. Nejvzácnějšími exempláři je však pětice Grammy za debutové album. Stojí za to si je vyjmenovat: Nejlepší nová umělkyně, Píseň roku (Fallin'), Nejlepší pěvecký výkon v oblasti R & B, Nejlepší R & B píseň, Nejlepší R & B album. Jakpak si asi povede "dvojka" The Diary Of Alicia Keys, když už vyprchal moment překvapení a nastala naopak doba velkých očekávání? Uvidíme. Vždyť v dnešním šoubyznysu se všechny tváře tak strašně rychle okoukávají...


Diskografie:

Songs In A Minor (2001)
The Diary Of Alicia Keys (2003)

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01