Aleš Brichta: Arakain? Ani náhodou!
29.5.2007 | Autor: Petr Korál | sekce: publicistika
fotogalerie
Je to už pět let, co zpěvák Aleš Brichta opustil nejslavnější tuzemskou metalovou skupinu Arakain, s níž byl neodmyslitelně spojen rovných dvacet roků. Kdo ho tenkrát podezříval, že odchází z “komerčních” důvodů a nadále se chce věnovat už jen posluchačsky nepoměrně vstřícnější hudbě, kterou vydával na svých sólových nahrávkách, tomu prakticky vzápětí vyrazil dech prostřednictvím proklatě nabroušené kapely Grizzly. Ta sice neměla dlouhého trvání, ale ani první dvě nahrávky jeho staro-nového souboru Aleš Brichta Band (vznikl jako přímé pokračování eponymní skupiny, která Aleše už od poloviny 90. let doprovázela na deskách i koncertech), loňské 2CD Divadlo snů a letošní novinka Nech si to projít hlavou, nelze v žádném případě označit jako nějaké vyměkliny. Ovšem přestože se Brichta nedávno v roli hosta opět objevil na pódiu s Arakainem v rámci jeho výročního koncertu, o nějakém návratu nechce ani slyšet. A věřte, že v tomto případě nejde o nějaké stupidní hýčkání si vlastního ega či uraženou muzikantskou ješitnost.
Nové album vyšlo ani ne rok po dvojalbu Divadlo snů. Vyprodukovat v podstatě za pár měsíců celkem 41 nových skladeb, tomu tedy říkám extrémní autorský přetlak...
Nejde až tolik o autorský přetlak, ale spíš o reakci na přechod k nové vydavatelské firmě Sony BMG. Na druhou stranu je pravda, že autorů máme v ABBandu dost a nových nápadů se nám tedy schází požehnaně. Musíš si ale zároveň uvědomit, že přípravy Divadla snů trvaly rok a od natočení jeho základů už jsou to tedy dva roky, což je na přípravu materiálu pro album Nech si to projít hlavou spousta času.
Zatímco Divadlo snů představovalo do značné míry návrat k syrovému metalu, Nech si to projít hlavou působí jako celek uhlazenějším, o něco popovějším dojmem. Co bylo důvodem tohoto částečného “vyklidnění”?
A jsme u jadérka věci. Spousta skladeb na novém albu je dokonce tvrdších než na Divadle snů, ale jde o změnu zvuku, kdy jsme dali více prostoru klávesám a samplům. Na rozdíl od dřívější víceméně ignorace nových zvukových možností jsme tentokrát šli s dobou, takže album zní více “moderněji” na úkor té dřívější jednoduchosti a syrovosti v aranžích. Je to prostě zvukovej vývoj kapely.
Jakým způsobem v tvé kapele probíhají diskuse, nakolik ta a ta písnička nebo deska jako taková má být tvrdá či naopak?
Nijak – tohle neřešíme. Prostě se ty skladby zaranžují a natočí a každej přispěje svým dílem k jejich dotvoření. Pak už je to otázka míchání, kdy podle svého subjektivního dojmu hodnotíme, co se zvukově k té které skladbě nejvíc hodí.
Co tě vlastně vedlo k tomu, že jsi před časem rezignoval na klasickou sólovou dráhu a znovu postavil regulérně fungující koncertní skupinu, tedy Aleš Brichta Band?
Já jsem na nic nerezignoval, jelikož jsem nikdy na sólové dráze nebyl a ani jsem o to nestál. Sólovky vznikaly jako reakce na nemožnost uhnout ze stylu v rámci Arakainu, kdy jsme se s kytaristou Mirkem Machem a dalšími muzikanty hudebně vyblbli trochu jiným způsobem. ABBand je vlastně navázáním na kapelu Grizzly, kdy jsme se rozhodli, že se nebudeme omezovat žádnými stylovými mantinely a budeme prostě hrát to, co nás napadne a co nás bude bavit.
Ano, po odchodu od Arakainu ses už jednou pokoušel nastartovat novou skupinu - Grizzly. Proč tenhle pokus nevyšel?
Protože kluci z Arakainu se snažili prezentovat můj odchod jako touhu po sólové draze a všichni psali “Aleš Brichta a skupina Grizzly”. Výsledkem toho bylo, že chodily děvenky, které čekaly Barák na vodstřel a Dívku s perlami ve vlasech – a pak tam stály s otevřenou pusou a chytaly se za uši... (smích) Sami kluci z kapely přišli s tím, že to nemá smysl, a iniciovali tak vznik ABBandu, kde na koncertech prostě mícháme skladby z veškerých mých dřívějších aktivit se současnými novinkami. Pro lidi je to takhle asi čitelnější.
A propos Arakain: v zasvěcených kruzích je známo, že s některými jeho členy ses nerozešel příliš v dobrém. Jistý zpěvák kdysi zpíval, že “čas otupí i ostrý břit” – platí to i v tomhle případě?
Já problém nemám, jen se občas dozvídám, že někteří z nich mají pořád nějaké potřeby něco řešit. Proč, to netuším, ale je mi to upřímně řečeno úplně jedno.
Téhle otázce se prostě nelze vyhnout: jsi ochoten teď, už s dostatečným časovým odstupem, uvažovat o tom, že by ses do Arakainu někdy vrátil? Myslím se vším všudy, ne pouze jako občasný host.
Ani náhodou. Já jsem naprosto spokojen v současné kapele, protože skvěle fungujeme nejen muzikantsky, ale i lidsky, a to je základ. Když si člověk uvědomí, že spolu prožíváme vlastně asi třetinu svého času, tak je to hrozně důležité. Život není jenom o penězích – a byť se mi to někteří v Arakainu snažili házet na hlavu kvůli sólovým deskám a jako údajný důvod toho, proč jsem odešel, nebyl jsem to vůbec já, kdo neustále řešil nějaké finance. Ale jmenovat radši nikoho nebudu. Kdo mě zná, ví, že jsou mi peníze dost ukradený a mám je ve svém žebříčku hodnot až v hodně dolních patrech.
Pikantní pro fanoušky musí být fakt, že v ABBandu s tebou hraje Jiří Urban ml., syn dlouholetého kytaristy a spoluzakladatele Arakainu.
Pikantní možná, ale Jirka je dobrej kytarista i skladatel a mimochodem i můj synovec. Takže mě hudebně dobře zná. Navíc není vázán jenom v ABBandu, ale má taky svoji kapelu Dymytry a hraje i s Noidem, takže se vyblbne na více frontách. Když psal věci na naše nové album, tatík mu prý radil třeba formou “Dej tam na ten refrén tu frázi čtyřikrát, on to má Aleš takhle rád...” Z toho usuzuju, že tam nějakej problém v tomhle duchu snad neexistuje.
Zajímavosti:
Aleš Brichta byl vždycky činorodý člověk ochotný přijímat stále nové výzvy a i v časech největší slávy Arakainu se mu nechtělo zarputile sedět jen na pomyslné jedné židli. Proto začal natáčet i svoje vlastní desky, proto začal jako textař spolupracovat například s Olympikem a s dalšími interprety, kterým někdy vypomohl též coby producent (Doga, Pavla Kapitánová). Vcelku známý je i “fotbalový” projekt Hattrick, který dal dohromady s ústřední dvojicí skupiny Alkehol, Petrem “Kunou” Bunešem a Otou Herešem. Ovšem kromě pamětníků a opravdových znalců dnes už jen málokdo ví, že Brichta je také třeba autorem textu snad nejslavnější písně skupiny Törr Kladivo na čarodějnice a že si dokonce s touhle blackmetalovou legendou na jejím dávném demu Masturbace mozku s chutí vystřihl předělávku nesmrtelného songu Black Sabbath od stejnojmenné formace (vloni tohle demo konečně vyšlo oficiálně v rámci třícédéčkového vzpomínkového kompletu Törru nazvaného Inkubatörr). Ovšem patrně nejobskurnější nahrávkou, na které se Aleš Brichta podílel, je neprodejné CD Cestování Prahou, jež vyšlo u příležitosti 125. výročí městské hromadné dopravy v Praze. Hlavní postavou tohoto alba byl František Sahula (!), zazpívali si na něm rovněž Lou Fanánek Hagen a Bohouš Josef a Brichta na něm pěje mj. neuvěřitelnou Sahulovu píseň Blues nočního mazače výhybek. Nezapomenutelné před lety bylo i Brichtovo vystoupení v jakési estrádě TV Nova v doprovodu skupiny Šlapeto...
Fotogalerie:
fotogalerie
Je to už pět let, co zpěvák Aleš Brichta opustil nejslavnější tuzemskou metalovou skupinu Arakain, s níž byl neodmyslitelně spojen rovných dvacet roků. Kdo ho tenkrát podezříval, že odchází z “komerčních” důvodů a nadále se chce věnovat už jen posluchačsky nepoměrně vstřícnější hudbě, kterou vydával na svých sólových nahrávkách, tomu prakticky vzápětí vyrazil dech prostřednictvím proklatě nabroušené kapely Grizzly. Ta sice neměla dlouhého trvání, ale ani první dvě nahrávky jeho staro-nového souboru Aleš Brichta Band (vznikl jako přímé pokračování eponymní skupiny, která Aleše už od poloviny 90. let doprovázela na deskách i koncertech), loňské 2CD Divadlo snů a letošní novinka Nech si to projít hlavou, nelze v žádném případě označit jako nějaké vyměkliny. Ovšem přestože se Brichta nedávno v roli hosta opět objevil na pódiu s Arakainem v rámci jeho výročního koncertu, o nějakém návratu nechce ani slyšet. A věřte, že v tomto případě nejde o nějaké stupidní hýčkání si vlastního ega či uraženou muzikantskou ješitnost.Nové album vyšlo ani ne rok po dvojalbu Divadlo snů. Vyprodukovat v podstatě za pár měsíců celkem 41 nových skladeb, tomu tedy říkám extrémní autorský přetlak...
Nejde až tolik o autorský přetlak, ale spíš o reakci na přechod k nové vydavatelské firmě Sony BMG. Na druhou stranu je pravda, že autorů máme v ABBandu dost a nových nápadů se nám tedy schází požehnaně. Musíš si ale zároveň uvědomit, že přípravy Divadla snů trvaly rok a od natočení jeho základů už jsou to tedy dva roky, což je na přípravu materiálu pro album Nech si to projít hlavou spousta času.
Zatímco Divadlo snů představovalo do značné míry návrat k syrovému metalu, Nech si to projít hlavou působí jako celek uhlazenějším, o něco popovějším dojmem. Co bylo důvodem tohoto částečného “vyklidnění”?
A jsme u jadérka věci. Spousta skladeb na novém albu je dokonce tvrdších než na Divadle snů, ale jde o změnu zvuku, kdy jsme dali více prostoru klávesám a samplům. Na rozdíl od dřívější víceméně ignorace nových zvukových možností jsme tentokrát šli s dobou, takže album zní více “moderněji” na úkor té dřívější jednoduchosti a syrovosti v aranžích. Je to prostě zvukovej vývoj kapely.
Jakým způsobem v tvé kapele probíhají diskuse, nakolik ta a ta písnička nebo deska jako taková má být tvrdá či naopak?
Nijak – tohle neřešíme. Prostě se ty skladby zaranžují a natočí a každej přispěje svým dílem k jejich dotvoření. Pak už je to otázka míchání, kdy podle svého subjektivního dojmu hodnotíme, co se zvukově k té které skladbě nejvíc hodí.
Co tě vlastně vedlo k tomu, že jsi před časem rezignoval na klasickou sólovou dráhu a znovu postavil regulérně fungující koncertní skupinu, tedy Aleš Brichta Band?
Já jsem na nic nerezignoval, jelikož jsem nikdy na sólové dráze nebyl a ani jsem o to nestál. Sólovky vznikaly jako reakce na nemožnost uhnout ze stylu v rámci Arakainu, kdy jsme se s kytaristou Mirkem Machem a dalšími muzikanty hudebně vyblbli trochu jiným způsobem. ABBand je vlastně navázáním na kapelu Grizzly, kdy jsme se rozhodli, že se nebudeme omezovat žádnými stylovými mantinely a budeme prostě hrát to, co nás napadne a co nás bude bavit.
Ano, po odchodu od Arakainu ses už jednou pokoušel nastartovat novou skupinu - Grizzly. Proč tenhle pokus nevyšel?
Protože kluci z Arakainu se snažili prezentovat můj odchod jako touhu po sólové draze a všichni psali “Aleš Brichta a skupina Grizzly”. Výsledkem toho bylo, že chodily děvenky, které čekaly Barák na vodstřel a Dívku s perlami ve vlasech – a pak tam stály s otevřenou pusou a chytaly se za uši... (smích) Sami kluci z kapely přišli s tím, že to nemá smysl, a iniciovali tak vznik ABBandu, kde na koncertech prostě mícháme skladby z veškerých mých dřívějších aktivit se současnými novinkami. Pro lidi je to takhle asi čitelnější.
A propos Arakain: v zasvěcených kruzích je známo, že s některými jeho členy ses nerozešel příliš v dobrém. Jistý zpěvák kdysi zpíval, že “čas otupí i ostrý břit” – platí to i v tomhle případě?
Já problém nemám, jen se občas dozvídám, že někteří z nich mají pořád nějaké potřeby něco řešit. Proč, to netuším, ale je mi to upřímně řečeno úplně jedno.
Téhle otázce se prostě nelze vyhnout: jsi ochoten teď, už s dostatečným časovým odstupem, uvažovat o tom, že by ses do Arakainu někdy vrátil? Myslím se vším všudy, ne pouze jako občasný host.
Ani náhodou. Já jsem naprosto spokojen v současné kapele, protože skvěle fungujeme nejen muzikantsky, ale i lidsky, a to je základ. Když si člověk uvědomí, že spolu prožíváme vlastně asi třetinu svého času, tak je to hrozně důležité. Život není jenom o penězích – a byť se mi to někteří v Arakainu snažili házet na hlavu kvůli sólovým deskám a jako údajný důvod toho, proč jsem odešel, nebyl jsem to vůbec já, kdo neustále řešil nějaké finance. Ale jmenovat radši nikoho nebudu. Kdo mě zná, ví, že jsou mi peníze dost ukradený a mám je ve svém žebříčku hodnot až v hodně dolních patrech.
Pikantní pro fanoušky musí být fakt, že v ABBandu s tebou hraje Jiří Urban ml., syn dlouholetého kytaristy a spoluzakladatele Arakainu.
Pikantní možná, ale Jirka je dobrej kytarista i skladatel a mimochodem i můj synovec. Takže mě hudebně dobře zná. Navíc není vázán jenom v ABBandu, ale má taky svoji kapelu Dymytry a hraje i s Noidem, takže se vyblbne na více frontách. Když psal věci na naše nové album, tatík mu prý radil třeba formou “Dej tam na ten refrén tu frázi čtyřikrát, on to má Aleš takhle rád...” Z toho usuzuju, že tam nějakej problém v tomhle duchu snad neexistuje.
Zajímavosti:
Aleš Brichta byl vždycky činorodý člověk ochotný přijímat stále nové výzvy a i v časech největší slávy Arakainu se mu nechtělo zarputile sedět jen na pomyslné jedné židli. Proto začal natáčet i svoje vlastní desky, proto začal jako textař spolupracovat například s Olympikem a s dalšími interprety, kterým někdy vypomohl též coby producent (Doga, Pavla Kapitánová). Vcelku známý je i “fotbalový” projekt Hattrick, který dal dohromady s ústřední dvojicí skupiny Alkehol, Petrem “Kunou” Bunešem a Otou Herešem. Ovšem kromě pamětníků a opravdových znalců dnes už jen málokdo ví, že Brichta je také třeba autorem textu snad nejslavnější písně skupiny Törr Kladivo na čarodějnice a že si dokonce s touhle blackmetalovou legendou na jejím dávném demu Masturbace mozku s chutí vystřihl předělávku nesmrtelného songu Black Sabbath od stejnojmenné formace (vloni tohle demo konečně vyšlo oficiálně v rámci třícédéčkového vzpomínkového kompletu Törru nazvaného Inkubatörr). Ovšem patrně nejobskurnější nahrávkou, na které se Aleš Brichta podílel, je neprodejné CD Cestování Prahou, jež vyšlo u příležitosti 125. výročí městské hromadné dopravy v Praze. Hlavní postavou tohoto alba byl František Sahula (!), zazpívali si na něm rovněž Lou Fanánek Hagen a Bohouš Josef a Brichta na něm pěje mj. neuvěřitelnou Sahulovu píseň Blues nočního mazače výhybek. Nezapomenutelné před lety bylo i Brichtovo vystoupení v jakési estrádě TV Nova v doprovodu skupiny Šlapeto...
Fotogalerie:
časopis mGuide 2007/05
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Ales-Brichta-Arakain-Ani-nahodou~29~kveten~2007/
