Ahmed má hlad, Není potřeba brát si servítky
7.12.2004 | Autor: Milan Tesař | sekce: publicistika
Pražská skupina Ahmed má hlad právě vydala nové album Magadan. Mé pozvání k mikrofonu přijali dva z osmi členů skupiny: Michal Hroza (klarinet, saxofon) a Laura Kopecká (zpěv). Ostatní se v té době připravovali na křest desky v brněnském klubu Alterna, kde soubor vystoupil v rámci přehlídky Etno Brno.
Co znamená název Magadan?
Michal: Magadan je přístav na úplném východě Ruské federace. Před rokem v létě se tam vydal náš baskytarista Štěpán Černoušek. Cestoval sám a k našemu překvapení se i vrátil.
Většina textů na albu je lidových (v ukrajinštině, bulharštině, ruštině apod.), avšak dostalo se i na vaši autorskou tvorbu...
Laura: Ano, některé texty jsou naše, například právě k titulní písni Magadan ho napsali Jan Žemlička s Andrejem Novikem a Štěpánem Černouškem. Jinak ale oproti předchozímu albu k žádnému velkému odklonu k umělým textům nedošlo.
Michaů: Autorské texty jsou na albu jen dva, všechny ostatní jsou lidové, někdy částečně upravené.
Oproti minulému albu Salám a Lajka je však rozdíl v melodiích. Zatímco na starší nahrávce byly většinou lidové, tentokrát se k autorství hudby hlásí členové kapely.
Michal: U hudby je poměr v porovnání s texty opačný. Velkou většinu melodií složil Mikuláš Kroupa, případně Jan Žemlička a jen menší část je nějak inspirovaná lidovými písněmi z mnoha různých zemí. Ale ani tady nejde o velkou změnu oproti minulému cédéčku. Tam sice v rámci jisté mystifikační strategie bylo u všech skladeb napsáno, že jsou to lidové písně a odkud pocházejí, ale ve skutečnosti šlo pouze o inspiraci a už vůbec se nedá mluvit o tom, že bychom se nějak snažili hledat nějakou "původní" podobu.
Jak k tomu vůbec došlo, že jste se začali inspirovat východoslovanským a balkánským folklórem?
Michal: To vzniklo zcela přirozeně, protože značná část členů kapely byla - respektive někteří ještě jsou - součástí východoevropských studií na filozofické fakultě. Nebyl to tedy žádný kalkul, ale přirozená potřeba zahrát si hudbu z těch končin.
Jezdíte koncertovat do zemí, z jejichž kultury čerpáte?
Michal: Tak na Ukrajině nebo v Bělorusku jsme zatím bohužel nekoncertovali.
Laura: Ale plány samozřejmě jsou.
Michal: Měli jsme už nabídku na hraní v Rusku, ale z důvodů, které jsme my nemohli ovlivnit, se nakonec neuskutečnila. Alespoň částečně jsme si však touhu po téhle východní exotice splnili loni v létě, kdy jsme v rámci turné projeli Pobaltí. Vystoupili jsme ve Vilnu, Rize a Tallinnu a také na festivalu ve Viljandi v Estonsku. Podobně letos se nám podařilo odehrát dva koncerty v Bukurešti, a to v klubu, který se nachází na střeše Národního divadla.
Laura: Několikrát jsme také vystoupili v Polsku a velmi často hrajeme na Slovensku.
Jednu píseň v polštině máte i na novém albu. Jak třeba právě Poláci reagují na to, že zpíváte jejich jazykem?
Laura: Obvykle jsou příjemně překvapeni. Ale na minulé desce jsme měli píseň z polsko-ukrajinského pomezí a u ní jsme zaznamenali zvláštní reakce. Poláci se divili, co že je to za zvláštní polštinu, že bychom si možná měli překontrolovat, co zpíváme.
Kde hledáte lidové texty?
Laura: Některé jsme si přivezli z našich cest, ale naším hlavním zdrojem jsou staré sbírky, zejména Ludvíka Kuby, známého českého sběratele a malíře.
A podle čeho jste konkrétně vybírali skladby na album?
Laura: Snažili jsme se o určitou pestrost.
Michal: V zásadě jde o repertoár, který běžně hrajeme na koncertech.
Na závěr se ještě vrátím k titulní písni Magadan. Jedná se sice o autorský text členů kapely, avšak ten je naroubovaný na moravskou lidovou melodii...
Michal: Ano, to je obraz toho, jak Ahmed zachází s folklórem. Klidně kombinujeme moravskou lidovou píseň s ruským umělým textem. Obecně mám pocit, že při zacházení s folklórem není potřeba brát si servítky. Je to sice možná zvláštní kombinace, ale my jsme prostě chtěli udělat hezkou písničku a mysleli jsme to vážně. Folklór je živá záležitost a to právě díky různým obměnám.
Co znamená název Magadan?
Michal: Magadan je přístav na úplném východě Ruské federace. Před rokem v létě se tam vydal náš baskytarista Štěpán Černoušek. Cestoval sám a k našemu překvapení se i vrátil.
Většina textů na albu je lidových (v ukrajinštině, bulharštině, ruštině apod.), avšak dostalo se i na vaši autorskou tvorbu...
Laura: Ano, některé texty jsou naše, například právě k titulní písni Magadan ho napsali Jan Žemlička s Andrejem Novikem a Štěpánem Černouškem. Jinak ale oproti předchozímu albu k žádnému velkému odklonu k umělým textům nedošlo.
Michaů: Autorské texty jsou na albu jen dva, všechny ostatní jsou lidové, někdy částečně upravené.
Oproti minulému albu Salám a Lajka je však rozdíl v melodiích. Zatímco na starší nahrávce byly většinou lidové, tentokrát se k autorství hudby hlásí členové kapely.
Michal: U hudby je poměr v porovnání s texty opačný. Velkou většinu melodií složil Mikuláš Kroupa, případně Jan Žemlička a jen menší část je nějak inspirovaná lidovými písněmi z mnoha různých zemí. Ale ani tady nejde o velkou změnu oproti minulému cédéčku. Tam sice v rámci jisté mystifikační strategie bylo u všech skladeb napsáno, že jsou to lidové písně a odkud pocházejí, ale ve skutečnosti šlo pouze o inspiraci a už vůbec se nedá mluvit o tom, že bychom se nějak snažili hledat nějakou "původní" podobu.
Jak k tomu vůbec došlo, že jste se začali inspirovat východoslovanským a balkánským folklórem?
Michal: To vzniklo zcela přirozeně, protože značná část členů kapely byla - respektive někteří ještě jsou - součástí východoevropských studií na filozofické fakultě. Nebyl to tedy žádný kalkul, ale přirozená potřeba zahrát si hudbu z těch končin.
Jezdíte koncertovat do zemí, z jejichž kultury čerpáte?
Michal: Tak na Ukrajině nebo v Bělorusku jsme zatím bohužel nekoncertovali.
Laura: Ale plány samozřejmě jsou.
Michal: Měli jsme už nabídku na hraní v Rusku, ale z důvodů, které jsme my nemohli ovlivnit, se nakonec neuskutečnila. Alespoň částečně jsme si však touhu po téhle východní exotice splnili loni v létě, kdy jsme v rámci turné projeli Pobaltí. Vystoupili jsme ve Vilnu, Rize a Tallinnu a také na festivalu ve Viljandi v Estonsku. Podobně letos se nám podařilo odehrát dva koncerty v Bukurešti, a to v klubu, který se nachází na střeše Národního divadla.
Laura: Několikrát jsme také vystoupili v Polsku a velmi často hrajeme na Slovensku.
Jednu píseň v polštině máte i na novém albu. Jak třeba právě Poláci reagují na to, že zpíváte jejich jazykem?
Laura: Obvykle jsou příjemně překvapeni. Ale na minulé desce jsme měli píseň z polsko-ukrajinského pomezí a u ní jsme zaznamenali zvláštní reakce. Poláci se divili, co že je to za zvláštní polštinu, že bychom si možná měli překontrolovat, co zpíváme.
Kde hledáte lidové texty?
Laura: Některé jsme si přivezli z našich cest, ale naším hlavním zdrojem jsou staré sbírky, zejména Ludvíka Kuby, známého českého sběratele a malíře.
A podle čeho jste konkrétně vybírali skladby na album?
Laura: Snažili jsme se o určitou pestrost.
Michal: V zásadě jde o repertoár, který běžně hrajeme na koncertech.
Na závěr se ještě vrátím k titulní písni Magadan. Jedná se sice o autorský text členů kapely, avšak ten je naroubovaný na moravskou lidovou melodii...
Michal: Ano, to je obraz toho, jak Ahmed zachází s folklórem. Klidně kombinujeme moravskou lidovou píseň s ruským umělým textem. Obecně mám pocit, že při zacházení s folklórem není potřeba brát si servítky. Je to sice možná zvláštní kombinace, ale my jsme prostě chtěli udělat hezkou písničku a mysleli jsme to vážně. Folklór je živá záležitost a to právě díky různým obměnám.
časopis Rock&Pop /
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Ahmed-ma-hlad-Neni-potreba-brat-si-servitky~07~prosinec~2004/