9.5.2012 | Autor: Jan Kocur | sekce: publicistika Když se sejde šestičlenná skupina lidí, ve které se to hemží studenty Oxfordu a Cambridge, tak je šance, že obohatí svět o vědecký objev, převratnou teorii nebo se minimálně pohádají, kdo vyhraje ve vzájemných veslařských závodech. A nebo utvoří skupinu Monty Python, dají světu fenomenální humor a ovlivní několik budoucích generací. Připomeňme si při příležitosti nedávných narozenin Michaela Palina stále aktuální hudební odkaz Monty Pythonů a zrekapitulujme nejslavnější písně z jejich pera.

Á, Monty Pythoni, všechny vás naprosto nesnáším

O okolnostech vzniku skupiny Monty Python toho bylo napsáno dost a dost (odkazy na doporučenou literaturu hledejte pod článkem), a tak omezme na konstatování, že 5. října 1969 vstoupila na britskou veřejnoprávní televizi BBC show, kterou Britové Eric Idle, John Cleese, Terry Jones, Michael Palin a Graham Chapman, společně s Američanem Terrym Gilliamem, provedli revoluci v televizní zábavě.

Jejich Monty Pythonův létající cirkus způsobil senzaci, a to nejen obsahem plným skečů s absurdním, inteligentním a geniálním humorem, ale i inovativní a do značné míry experimentální formou využívající takzvaného proudu vědomí. Skupina se chtěla maximálně odlišit od ostatních komických pořadů a jednotlivé skeče tak tvořily pouhé kousky koláže spojené animacemi Terryho Gilliama. Snaha překvapovat, provokovat a šokovat se Monty Pythonově létajícímu cirkusu dařila v průběhu čtyř sérií až do roku 1974 bezezbytku. Eric Idle například vzpomínal na náhodné setkání s odpůrkyní show: „Jednou, když jsme filmovali, k nám přišla britská středostavovská dáma a řekla: Á, Monty Pythoni, všechny vás naprosto nesnáším. A my se cítili hrdí a šťastní.“



Hudba - nebe i peklo humoru

Monty Pythoni měli nadstandardní vztahy s mnoha hudebními legendami a jejich první dva celovečerní filmy by nevznikly bez finanční pomoci velkých fanoušků, mezi něž se řadili Pink Floyd, Led Zeppelin nebo George Harrison. Hudba samotná tvořila významnou část televizních show i filmů a jejích účinků na diváka si skupina byla velmi dobře vědoma. Hudební číslo totiž dokázalo několik skečů dovést až k dokonalosti, ale stejně tak nevhodně zvolená hudba zvládla humor kompletně zabít. Terry Jones popsal zvláštní situaci s legendárním skečem Špinavá vidlička, kdy se jednou diváci scéně smáli a při dalším promítání mírně poupravené scénky nastalo hrobové ticho: „Jediná věc, které jsem si všiml, že režisér dal přes celou scénu do podkresu hudbu, takový ten muzak z nóbl restaurace, a já si pomyslel, že možná tohle vyplňuje všechny mezery a prostě vymazává celý film. Vyndali jsme hudbu, a když jsme to promítli, lidé se tomu skeči zase smáli.“

Hudba prostě dokázala dodat skečům ten správný rytmus a písně z autorského pera Monty Pythonů tuto funkci plnily dokonale. Jsou natolik chytlavé, že si je rozhodně budete chtít pobrukovat. Jsou natolik textově osobité, že jen ti nejodvážnější je budou zpívat na veřejnosti. A mimochodem, existuje velká pravděpodobnost, že jedna z nich zazní na vašem pohřbu.

Elevační bod ropuchy

Těžko říci, jestli bychom dnes hovořili o šestici komiků jako o legendách humoru, kdyby prošly původně zvažované názvy televizní show. Johnu Cleesovi se například toho času zamlouvaly názvy Elevační bod ropuchy, Čas natáhnout sůvy nebo Kůň, lžíce a lavor. Nakonec byl zvolen titul Monty Pythonův létající cirkus, jehož doplňovala osobitá úvodní skladba. Původně vojenský pochod The Liberty Bell si skupina vypůjčila od amerického skladatele Johna Philipa Sousy (jedním z prozaických důvodů byl i fakt, že za ni nebylo třeba cokoliv platit) a znělka se stala trademarkem celé show.



Největšího úspěchu se dočkaly první dvě série létajícího cirkusu s řadou vynikajících skladeb. Z nich ční trojice Spam Song, The Philosopher´s Song (podle níž byli všichni významní filozofové násoskové) a zejména The Lumberjack Song z premiérové sezóny. Michael Palin, Terry Jones a Fred Tomlinson složili píseň za půl hodiny a ta by se mohla stát být neoficiální hymnou všech, kteří nejsou spokojení ve svém zaměstnání… a chtějí být dřevorubci. The Lumberjack Song byla s úspěchem zopakována na pozdějších živých vystoupeních, z nichž pochází i následující obrazový záznam.



A teď něco úplně jiného

Skupina se po skončení televizní show odhodlala k několika celovečerním filmům. Některé z nich byly ovšem jen rekapitulací nejlepších skečů, ať již v původní formě (A teď něco úplně jiného) nebo živého vystoupení z amerického turné (Monty Python v Hollywoodu). Triumvirát nejslavnějších snímků zahrnuje Monty Python a Svatý Grál (1974), Život Briana (1979) a Monty Pythonův smysl života (1983). Právě písně ze dvou posledně jmenovaných filmů učinily hudební odkaz Monty Pythonů dodnes aktuálním a oblíbeným.


Tohle prostě nemůžeme, to by urazilo tolik lidí

Život Briana nevznikal lehce a nebýt finanční výpomoci od George Harrisona z The Beatles, tak by asi nikdy nespatřila světlo světa brilantní satira o Brianovi, nechtěně považovaném za proroka. Film i dnes trefně postihuje neduhy církví, a tak není divu, že ve své době dokázal téměř všechny naštvat a vyvolat proti sobě protesty. Nesmrtelnost si však získal scénou, kde po (ne)úspěšném útoku sebevražedného komanda následovalo ukřižování hlavního hrdiny za doprovodu písně Always Look On The Bright Side Of Life. Idlova skladba se původně nesetkala u členů skupiny s nadšením. Michael Palin se dokonce domníval, že zpívání na kříži by naštvalo už opravdu hodně lidí. Píseň si však postupem času získala velkou oblibu, zpívali si ji například britští vojáci v bitvě o Falklandy nebo Jack Nicholson v oscarovém filmovém hitu Lepší už to nebude. Dodnes navíc patří k velmi oblíbeným skladbám, jež doprovázejí nebožtíky na jejich poslední cestě.



Každá spermie je svatá aneb není hezké mít penis?

Následující Monty Pythonův smysl života se stal posledním společným projektem skupiny v původním šestičlenném složení (Graham Chapman zemřel v roce 1989 na rakovinu). Po dvou filmech s uceleným příběhem se opět jednalo o formu po sobě jdoucích skečů. Smysl života bývá hodnocen jako nejslabší část filmografie skupiny, ale pořád obsahuje geniální scény. A především skvělá hudební čísla, titulní The Meaning of Life, roztomilou Isn't It Awfully Nice to Have a Penis? a zejména Every Sperm Is Sacred, pro níž napsali Terry Jones a Michael Palin satirický text útočící na katolické vnímání sexuality a reprodukce. To vše zpívané dětským sborem, jehož členové ještě řadu let pořádně netušili, jakou že to píseň vlastně zpívali (vzhledem k nevhodnému textu pro mládež byly části písně zpívány na natáčení s cenzurovaným textem a následně předabovány ve studiu).



Konec Monty Pythonů?

Po smrti Grahama Chapmana se jednotliví členové skupiny věnovali svým projektům, v nichž si čas od času navzájem hostovali. O její hudební odkaz se doposud stará především Eric Idle. V roce 2005 uvedl na Broadwayi, společně se svým dlouholetým spolupracovníkem Johnem Du Prezem (mimo jiné skladatel Životu Briana nebo Smyslu života), úspěšný muzikál Spamalot inspirovaný Monty Pythonovým svatým grálem.

Před dvěma lety uvedla stejná autorská dvojice oratorium Monty Python: Copak je to za Mesiáše... s téměř všemi žijícími členy skupiny (až na Johna Cleese). V londýnské Royal Albert Hall zaznělo operní provedení Života Briana se symfonickým orchestrem, a došlo i na The Lumberjack Song. Pánové i ve svém věku dokazují svou extra třídu a zábavnější večer s operou byste hledali jen těžko. Nezbývá než doufat, že dobrou formu potvrdí v chystaném snímku Absolutely Anything. Ten by měl v režii Terryho Jonese vstoupit do kin v příštím roce a měl by opět po čase zastihnout členy skupiny při společném projektu.

A proč vlastně humor Monty Pythonů dodnes funguje? Jak trefně poznamenal americký spisovatel David Morgan, „Python není o vtipech, je opravdu o stavu mysli a způsobu nazírání na svět. A dokud bude svět sám přijímán jako absurdní místo, Python tu bude jako doma.“