–123 min.: Hudba je dar, se kterým se nesmí šmelit
2.12.2009 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika
fotogalerie
Explozivně jazz, rock, funk, ethno, bluesové trio –123 min. se po čtyřleté pauze přihlásilo s novým studiovém albem, které nese název Dream. V mezičase se kapela stačila dokonale sehrát s novým bubeníkem Milošem Dvořáčkem a jak u nich bývá zvykem, koncertovat po republice zběsilým tempem. O všem, co se v kapele odehrálo, jsem si povídal s kytaristou, zpěvákem a autorem hudby –123 min. – Zdeňkem Bínou.
Proč byla tak dlouhá pauza mezi poslední deskou a novinkou Dream?
Každá deska by měla mít svůj čas, aby uzrála. Já často nechápu umělce, kteří s železnou pravidelností točí nový fi lm či desku. Naše písničky vznikají velmi přirozeně a rovnou je hrajeme na koncertech. Až po čase, kdy začnou žít svůj vlastní život, tak přemýšlíme, zda se nám stále líbí či ne, zda mají v sobě pořád určitou sílu a pak se rozhodneme, zda je nahrajeme. Další důvod byl, že v kapele nastala změna na postu bubeníka. Asi před dvěmi lety odešel Martin Vajgl a přišel Miloš, a my jsme chtěli natočit nové album již s novým bubeníkem. Nechtěli jsme vydávat desku s tím, že něco tam již není pravda. Album by mělo odrážet, jak ta kapela hraje momentálně a mělo by mít jednotnou tvář. Dávat na desku skladby s různými bubeníky nám nepřišlo vhodné.
Až na první album, všechny vaše další desky mají jednoslovný název. Po Try, Home a Mom jste teď vydali Dream. Je v tom záměr?
Nebyl, ale po čase se z toho záměr stal, neboť název desky musí být trefný, aby si ho lidi snadno zapamatovali a hlavně, aby název tu desku dobře vystihoval.
Nové, páté album nahrál již čtvrtý bubeník, čím to je, že je tento post v kapele tak často přeobsazován?
U nás to šlo vždycky docela přirozenou cestou, hodně hrajeme, takže život v Minutách je hodně intenzivní. Proto najít někoho, s kým je pohoda a zároveň stejné vnímání všech barev v hudbě, není jednoduché. Navíc když to chceme posouvat dál a dál.
Oproti předchozím deskám, kde panoval pro –123min. typický stylový Babylon, nové album mi přijde víc písničkové a žánrově vyklidněné. Byl to záměr?
Chtěli jsme tu desku udělat víc přímočaře než dřív, spíš aby měla svoje tempo a svoji náladu.
Pracovali jste na Dream vaším typickým stylem, že jste nový materiál moc nezkoušeli a rovnou ho testovali na koncertech, nebo se v tom způsobu práci něco změnilo?
To zůstalo úplně stejné.
Od velkého labelu Universal jste se vrátili k vydavatelství Indies. Znamená to, že jste rezignovali na ambice ohledně přesunu z klubové scény a dosažení většího komerčního úspěchu?
U nás, tady v Čechách, být komerčně úspěšný, znamená hrát podobnou hudbu, co slyšíme v rádiích. A pro mě osobně by to bylo dost smutné. V minulosti jsme dostali párkrát nabídku, která by nám asi pomohla ke slávě, ale podle mě je hudba dar, se kterým se nesmí šmelit.
Nedávno jste měli velký koncert s Pražskou komorní fi lharmonií, čí to byl nápad a proč jste se rozhodli jít do takového projektu?
S Fredrikem jsme už s orchestrem hráli,modernější skladby na jednom koncertě v Lipsku v Německu. A kontrabasista Lukáš Verner měl nápad toho spojení využít a udělat něco většího. Tím pádem se z něho stal ze dne na den producent. Společně jsme pak udělali projekt, se kterým se oslovilo ministerstvo kultury a magistrát města Prahy a se štěstím jsme konkurz vyhráli.
Hraješ velmi často i sólové koncerty, pouze s kytarou. Co tě k tomu motivuje?
Cítím to jako svůj přirozený projev. Samotnému s kytarou ti může hudba znít jen v hlavě a v jakoukoliv chvíli,můžeš změnou rytmu nebo harmonie dát všechny emoce a city lidem. Zpěv mi pak taky slouží spíš jako nástroj, tak je to pro mě takové mystérium.
A nevznikne z toho třeba i sólové album?
Zatím to pro mě má přirozenější místo na živém podiu než na desce. Ale příští rok se určitě do natáčení této akustické muziky pustím.
Jak by podle tebe vypadala ideální budoucnost –123min.?
To je těžká otázka, tedˇjsme udělal pár zásadních změn v organizačních věcech kolem kapely a děláme všechno pro to, aby byl ve všem vývoj. S novou deskou se chystáme vrátit zpátky do zahraničí, kde se nám dařilo a tak doufáme, že za upřímnou a poctivou prací čeká příjemná budoucnost. Vlastně to, co už žijeme teď, je zázrak.
Fotogalerie:
fotogalerie
Explozivně jazz, rock, funk, ethno, bluesové trio –123 min. se po čtyřleté pauze přihlásilo s novým studiovém albem, které nese název Dream. V mezičase se kapela stačila dokonale sehrát s novým bubeníkem Milošem Dvořáčkem a jak u nich bývá zvykem, koncertovat po republice zběsilým tempem. O všem, co se v kapele odehrálo, jsem si povídal s kytaristou, zpěvákem a autorem hudby –123 min. – Zdeňkem Bínou.Proč byla tak dlouhá pauza mezi poslední deskou a novinkou Dream?
Každá deska by měla mít svůj čas, aby uzrála. Já často nechápu umělce, kteří s železnou pravidelností točí nový fi lm či desku. Naše písničky vznikají velmi přirozeně a rovnou je hrajeme na koncertech. Až po čase, kdy začnou žít svůj vlastní život, tak přemýšlíme, zda se nám stále líbí či ne, zda mají v sobě pořád určitou sílu a pak se rozhodneme, zda je nahrajeme. Další důvod byl, že v kapele nastala změna na postu bubeníka. Asi před dvěmi lety odešel Martin Vajgl a přišel Miloš, a my jsme chtěli natočit nové album již s novým bubeníkem. Nechtěli jsme vydávat desku s tím, že něco tam již není pravda. Album by mělo odrážet, jak ta kapela hraje momentálně a mělo by mít jednotnou tvář. Dávat na desku skladby s různými bubeníky nám nepřišlo vhodné.
Až na první album, všechny vaše další desky mají jednoslovný název. Po Try, Home a Mom jste teď vydali Dream. Je v tom záměr?
Nebyl, ale po čase se z toho záměr stal, neboť název desky musí být trefný, aby si ho lidi snadno zapamatovali a hlavně, aby název tu desku dobře vystihoval.
Nové, páté album nahrál již čtvrtý bubeník, čím to je, že je tento post v kapele tak často přeobsazován?
U nás to šlo vždycky docela přirozenou cestou, hodně hrajeme, takže život v Minutách je hodně intenzivní. Proto najít někoho, s kým je pohoda a zároveň stejné vnímání všech barev v hudbě, není jednoduché. Navíc když to chceme posouvat dál a dál.
Oproti předchozím deskám, kde panoval pro –123min. typický stylový Babylon, nové album mi přijde víc písničkové a žánrově vyklidněné. Byl to záměr?
Chtěli jsme tu desku udělat víc přímočaře než dřív, spíš aby měla svoje tempo a svoji náladu.
Pracovali jste na Dream vaším typickým stylem, že jste nový materiál moc nezkoušeli a rovnou ho testovali na koncertech, nebo se v tom způsobu práci něco změnilo?
To zůstalo úplně stejné.
Od velkého labelu Universal jste se vrátili k vydavatelství Indies. Znamená to, že jste rezignovali na ambice ohledně přesunu z klubové scény a dosažení většího komerčního úspěchu?
U nás, tady v Čechách, být komerčně úspěšný, znamená hrát podobnou hudbu, co slyšíme v rádiích. A pro mě osobně by to bylo dost smutné. V minulosti jsme dostali párkrát nabídku, která by nám asi pomohla ke slávě, ale podle mě je hudba dar, se kterým se nesmí šmelit.
Nedávno jste měli velký koncert s Pražskou komorní fi lharmonií, čí to byl nápad a proč jste se rozhodli jít do takového projektu?
S Fredrikem jsme už s orchestrem hráli,modernější skladby na jednom koncertě v Lipsku v Německu. A kontrabasista Lukáš Verner měl nápad toho spojení využít a udělat něco většího. Tím pádem se z něho stal ze dne na den producent. Společně jsme pak udělali projekt, se kterým se oslovilo ministerstvo kultury a magistrát města Prahy a se štěstím jsme konkurz vyhráli.
Hraješ velmi často i sólové koncerty, pouze s kytarou. Co tě k tomu motivuje?
Cítím to jako svůj přirozený projev. Samotnému s kytarou ti může hudba znít jen v hlavě a v jakoukoliv chvíli,můžeš změnou rytmu nebo harmonie dát všechny emoce a city lidem. Zpěv mi pak taky slouží spíš jako nástroj, tak je to pro mě takové mystérium.
A nevznikne z toho třeba i sólové album?
Zatím to pro mě má přirozenější místo na živém podiu než na desce. Ale příští rok se určitě do natáčení této akustické muziky pustím.
Jak by podle tebe vypadala ideální budoucnost –123min.?
To je těžká otázka, tedˇjsme udělal pár zásadních změn v organizačních věcech kolem kapely a děláme všechno pro to, aby byl ve všem vývoj. S novou deskou se chystáme vrátit zpátky do zahraničí, kde se nám dařilo a tak doufáme, že za upřímnou a poctivou prací čeká příjemná budoucnost. Vlastně to, co už žijeme teď, je zázrak.
Zajímavosti:
Pomineme-li občasné záskoky na postu bubeníka a baskytaristy, které byly zapříčiněné různými onemocněními v kapele, oficiálně měli –123min. za 12 let existence pět bubeníků. První byl Dominik Tůma, ale s příchodem basisty Fredrika Janáčka (ex Sluníčko) do kapely přišel také Vašek Zima (dnes Blue Effect), který nahrál i debut kapely Shooba Dooba (1999). Pak ho vystřídal Emil Valach (ex Liquid Harmony, ex Bára Basiková, dnes Emil Valach & Tomáš Roreček), který natočil alba Try (2001) a Home (2002). Ovšem na turné k desce Home se skupinou vyrazil Martin Vajgl (ex-Vltava, dnes Čechomor a Wanastowi vjecy), který nahrál i alba XL Live (2004) a Mom (2005). Novou desku Dream nabubnoval Miloš Dvořáček (NUO, Limbo, Václavek & Dvořáček), kterého vzhledem k jeho vytíženosti na koncertech občas zastupuje jiný excelentní bubeník Dan Šoltis (Vertigo Quintet, Infi nite Quintet, Lenka Dusilová, Open Sextet, Ondřej Konrád and Gumbo).
Pomineme-li občasné záskoky na postu bubeníka a baskytaristy, které byly zapříčiněné různými onemocněními v kapele, oficiálně měli –123min. za 12 let existence pět bubeníků. První byl Dominik Tůma, ale s příchodem basisty Fredrika Janáčka (ex Sluníčko) do kapely přišel také Vašek Zima (dnes Blue Effect), který nahrál i debut kapely Shooba Dooba (1999). Pak ho vystřídal Emil Valach (ex Liquid Harmony, ex Bára Basiková, dnes Emil Valach & Tomáš Roreček), který natočil alba Try (2001) a Home (2002). Ovšem na turné k desce Home se skupinou vyrazil Martin Vajgl (ex-Vltava, dnes Čechomor a Wanastowi vjecy), který nahrál i alba XL Live (2004) a Mom (2005). Novou desku Dream nabubnoval Miloš Dvořáček (NUO, Limbo, Václavek & Dvořáček), kterého vzhledem k jeho vytíženosti na koncertech občas zastupuje jiný excelentní bubeník Dan Šoltis (Vertigo Quintet, Infi nite Quintet, Lenka Dusilová, Open Sextet, Ondřej Konrád and Gumbo).
Fotogalerie:
časopis mGuide 2009/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/123-min-Hudba-je-dar-se-kterym-se-nesmi-smelit~02~prosinec~2009/
