10 nejoblíbenějších desek Eddyho Allena
16.9.2010 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika
Když putující Londýňan Eddy Allen zakotvil se svou kytarou v Praze, netrvalo dlouho a založil kapleu CCTV Allstars. Tento soubor, který míchá do strhující směsi živočišné ska s rockem, funkem, reggae a punkem, připomíná mezinárodní smečku, neboť v kapele ještě hrají Američan Tom Levecchia (trumpeta a zpěv), Mexičan Omar Dohas (bicí), Švéd Fredrik Janáček (baskytara, dříve -123 min.) a jediný Čech Štěpán Janoušek (pozoun a zpěv). Eddyho jsem pozval do této rubriky z jednoho prostého důvodu. Je to první cizinec, který nám nabídne trošku jiný výběr 10 desek a pohled na věc zvenčí.
Pamatuješ si na první desku, kterou sis koupil?
Myslím si, že to byl vinyl Kaya Boba Marleyho na burze.
A jak ses dostal k hraní a psaní muziky?
Narodil jsem se v Bournemouth, ale když mi byly dva roky, tak se moje rodina přistěhovala do Londýna, konkrétně do Brightonu. Časem jsme se přestěhovali na jih Anglie, do Chichesteru. Vždycky jsem se cítil být hudbě blízko. Má rodina vždy poslouchala hodně muziky, mámě a bráchovi se líbí reggae a ska a táta mě seznámil s Dylanem a Stouny. Začal jsem s hodinami klavíru, když mi bylo deset, ale v té době mě lákalo víc kopat do míče s kamarády v parku, takže jsem nikdy necvičil. Vzpomínám, jak mne chudinka matka musela odtamtud tahat na hodiny klavíru... Ve třinácti letech jsem se začal učit na kytaru a od čtrnácti pak denodenně hrát a skládat.
Jaké byly tvoje muzikantské vzory?
Třeba Bob Marley, Jimi Hendrix, Ray Charles, Johnny Cash, Bradley Nowell. Jsem ovlivněn skoro veškerou hudbou, co poslouchám, ale řekl bych, že kapely jako The Clash, Sublime, Manu Chao a jiné, které rády míchají různé styly, patří mezi moje nejoblíbenější. Už když jsem bydlel v Chichesteru, začali jsme s kamarády jezdit pravidelně na koncerty do Brightonu. Tehdy se tam hodně hrálo ska a punk, popijeli jsme a tančili. Slackers a Bad Manner byly skvělé skupiny, které tam v té době pravidelně hrávaly.
Jaký je dnes tvůj hudební rozptyl coby posluchače?
Velice široký. Poslouchávám všechno od vážné hudby k punku, od samby k hip hopu, od death metalu ke country.
Kterou desku bys ze své sbírky nikdy nedal z ruky?
Kdybych měl nějakou sbírku, odpověděl bych, ale tu sbírku nemám. Když mi bylo osmnáct, opustil jsem Anglii a už šest let žiju různě po Evropě. Poněvadž jsem stále na cestách, mám všechno digitálně.
Na který koncert coby divák nikdy v životě nezapomeneš?
Skvělí byli Left Over Crack, když jsem je viděl v London Underworld v Camden Town v roce 2003. Skvělý klubík s úžasným vystoupením těchto newyorských „squaterských“ pankáčů. V sedmnácti jsem začal jezdit na festivaly a obzvlášť se mi líbil festival v Readingu, do paměti se mi zarylo vystoupení skupiny NOFX.Vždycky jsem chtěl vidět koncert Radiohead, Gogol Bordello nebo Manu Chaa, ale ještě se mi to nepodařilo.
Jsou ještě tebou oblíbené desky, které bys rád dal do svého výběru 10 desek a nevešly se tam?
Ano, Choking Victim – Born To Die, Jimi Hendrix – Radio One, Johnny Cash –Folsom Prison Blues, Dexter Gordon – Live At The Amsterdam Paradiso, Soundgarden – Superunknown, Dr. Dre – Chronic.
Pamatuješ si na první desku, kterou sis koupil?
Myslím si, že to byl vinyl Kaya Boba Marleyho na burze.
A jak ses dostal k hraní a psaní muziky?
Narodil jsem se v Bournemouth, ale když mi byly dva roky, tak se moje rodina přistěhovala do Londýna, konkrétně do Brightonu. Časem jsme se přestěhovali na jih Anglie, do Chichesteru. Vždycky jsem se cítil být hudbě blízko. Má rodina vždy poslouchala hodně muziky, mámě a bráchovi se líbí reggae a ska a táta mě seznámil s Dylanem a Stouny. Začal jsem s hodinami klavíru, když mi bylo deset, ale v té době mě lákalo víc kopat do míče s kamarády v parku, takže jsem nikdy necvičil. Vzpomínám, jak mne chudinka matka musela odtamtud tahat na hodiny klavíru... Ve třinácti letech jsem se začal učit na kytaru a od čtrnácti pak denodenně hrát a skládat.
Jaké byly tvoje muzikantské vzory?
Třeba Bob Marley, Jimi Hendrix, Ray Charles, Johnny Cash, Bradley Nowell. Jsem ovlivněn skoro veškerou hudbou, co poslouchám, ale řekl bych, že kapely jako The Clash, Sublime, Manu Chao a jiné, které rády míchají různé styly, patří mezi moje nejoblíbenější. Už když jsem bydlel v Chichesteru, začali jsme s kamarády jezdit pravidelně na koncerty do Brightonu. Tehdy se tam hodně hrálo ska a punk, popijeli jsme a tančili. Slackers a Bad Manner byly skvělé skupiny, které tam v té době pravidelně hrávaly.
Jaký je dnes tvůj hudební rozptyl coby posluchače?
Velice široký. Poslouchávám všechno od vážné hudby k punku, od samby k hip hopu, od death metalu ke country.
Kterou desku bys ze své sbírky nikdy nedal z ruky?
Kdybych měl nějakou sbírku, odpověděl bych, ale tu sbírku nemám. Když mi bylo osmnáct, opustil jsem Anglii a už šest let žiju různě po Evropě. Poněvadž jsem stále na cestách, mám všechno digitálně.
Na který koncert coby divák nikdy v životě nezapomeneš?
Skvělí byli Left Over Crack, když jsem je viděl v London Underworld v Camden Town v roce 2003. Skvělý klubík s úžasným vystoupením těchto newyorských „squaterských“ pankáčů. V sedmnácti jsem začal jezdit na festivaly a obzvlášť se mi líbil festival v Readingu, do paměti se mi zarylo vystoupení skupiny NOFX.Vždycky jsem chtěl vidět koncert Radiohead, Gogol Bordello nebo Manu Chaa, ale ještě se mi to nepodařilo.
Jsou ještě tebou oblíbené desky, které bys rád dal do svého výběru 10 desek a nevešly se tam?
Ano, Choking Victim – Born To Die, Jimi Hendrix – Radio One, Johnny Cash –Folsom Prison Blues, Dexter Gordon – Live At The Amsterdam Paradiso, Soundgarden – Superunknown, Dr. Dre – Chronic.
10 nejoblíbenějších desek Eddyho Allena
PAUL SIMON – Graceland (1986)
Moje jednička, protože když mi bylo osm, našel jsem tohle album v šuplíku, kde se hromadily staré kazety mých rodičů. Byla to vůbec první kazeta, kterou jsem strkal do přehrávače. Pak zmizela a nenašla se dřív, než když mi ji pustil táta po letech v autě. Tato deska se mi ve mém životě hodně vyhýbala, ale zároveň se zdá, že mě pronásledovala. Je to skvělý mix africké hudby s americkým folkem a jsou tam užasné chytlavé songy.
PINK FLOYD – Dark Side Of The Moon (1973)
Toto MUSÍ být moje dvojka. Jak to mám říct... Když jsem poslouchal tuhle desku opakovaně v brzkých ranních hodinách, rozšířily se mi obzory. Její produkce je úžasná, dali si s tím hodně práce. Písně jsou nadčasové a všechno je bravurně zahrané. Miluju, jak do sebe ty písničky zapadají a jak celé album vypráví příběh. Velmi dobře vymyšlené umělecké dílo.
SUBLIME – Sublime (1996)
Do této desky jsem se zamiloval hned, jak jsem ji poprvé slyšel. Je znát, jaký vliv tahle hudba měla přímo na moji kapelu CCTV Allstars. Skvělý mix ska, reggae, punku a hip hopu je přímo nakažlivý. Úžasné hlasy a hutná rytmika ji staví do mé Top 10. Texty Brada Nowella jsou strašně dobré – srandovní a skutečné. Mám strašně rád všechna alba od Sublime, vybral jsem ale tohle, protože bylo první, které jsem vlastnil. Poslouchám ho každý den.
MANU CHAO – Radio Bemba Sound System (2002)
Yeah! Now we’re pumping! Znal jsem Manu Chaa už v Anglii, ale jeho skutečným fanouškem jsem se stal, až když jsem se přestěhoval do Španělska. Všechny jeho studiové desky jsou skvělé a jeho poslední kapela Mano Negra byla také úžasná. Nejvíc ale Manu Chao září při svých živých vystoupeních, která jedou naplno. Jeho muzikanti jsou úžasní a on opravdu vymýšlí svůj set skvěle, třeba když udělá ještě víc taneční, opravdu cool verze svých studiových nahrávek.
FLOGGING MOLLY – Swagger (2000)
Tato skvělá folkrocková kapela ze Států je užasná naživo. Její irský frontman píše většinu písniček a Flogging Molly jsou jednou z mála skupin, které míchají folk a rock tak, jak to mám rád. Jsou hodně ovlivnění The Pogues... Toto je moje nejoblíběnější nahrávka od nich, připomíná mi dny pařeb v Anglii. Jedno z jejich nejsyrovějších alb – takhle znějí naživo.
BOB DYLAN – Bob Dylan’s Greatest Hits (1971)
Bob Dylan je pro mne jeden z nejlepších písničkářů všech dob. Jeho texty jsou opravdu těžce promyšlené, ale mám neurčité podezření, že ty skladby psal dvakrát rychleji. Slova z něj prostě vytékají, úplně se to dá vycítit. Tohle je sice kompilace největších hitů, ale všechny moje nejoblíbenější songy tam jsou, proto jsem si výběr nějaké Dylanovy desky takto zjednodušil.
SANTANA – Abraxas (1970)
Tento kytarista mě přiměl, abych se zamiloval do latino rocku, a ukázal mi cestu k jiným skvělým kapelám. Měl jsem to na vinylu a často jsem to hrával. Santana a Jimi Hendrix mi opravdu hodně pomohli ve snaze stát se lepším kytaristou.
JAMES TAYLOR – Sweet Baby James (1970)
Hodně vyklidněné album, které pro mne má velký soukromý význam. Moje máma a brácha ho mají hodně rádi a znají z něj každé slovo, stejně jako já. Nevidím je tak často, takže když se setkáme, po pár skleničkách si obvykle pustíme tuhle desku a zpíváme s ní společně. Je mi fuk, co na to kdo řekne, já ji prostě miluju. Taylorovy countryfolkové songy, jeho uklidňující hlas a příjemné básně mě pokaždé dostávají do jemného srdečního rozpoložení, aaahh...
BOB MARLEY – Natty Dread (1974)
Nemůžu najít sebemenší chybu v jakémkoliv díle tohoto mistra. Všechna jeho alba miluju. Musel jsem vybrat jedno, tak jsem zvolil tohle. Obsahuje některé z mých nejoblíbenějších reggae písní, například Lively Up Yourself a Talking Blues. Bob Marley, ať odpočívá v pokoji, byl ten, který mě opravdu dostal k muzicírování. Byl moderním prorokem a rozšířil poselství, jemuž by teď více než jindy mělo být nasloucháno.
LOS FABULOSOS CADILLACS – Vasos Vacios (1993)
Tahle parta je jedna z nejslavnějších reggae, ska a latino kapel v Jižní Americe. Dechové linky jsou opravdu čisté a pěkně vymyšlené. Hlas zpěváka je hodně osobitý a rytmika přímo neuvěřitelně šlape. Los Fabulosos Cadillacs jsem poprvé slyšel, když jsem žil ve Španělsku společně s nějakými Argentinci. Naučil jsem se pár jejich písniček a protože jsem se tenkrát zároveň učil španělsky, tohle mi hodně pomohlo. Seznamte se s touhle skupinou, nebudete litovat!
PAUL SIMON – Graceland (1986)
Moje jednička, protože když mi bylo osm, našel jsem tohle album v šuplíku, kde se hromadily staré kazety mých rodičů. Byla to vůbec první kazeta, kterou jsem strkal do přehrávače. Pak zmizela a nenašla se dřív, než když mi ji pustil táta po letech v autě. Tato deska se mi ve mém životě hodně vyhýbala, ale zároveň se zdá, že mě pronásledovala. Je to skvělý mix africké hudby s americkým folkem a jsou tam užasné chytlavé songy.
PINK FLOYD – Dark Side Of The Moon (1973)
Toto MUSÍ být moje dvojka. Jak to mám říct... Když jsem poslouchal tuhle desku opakovaně v brzkých ranních hodinách, rozšířily se mi obzory. Její produkce je úžasná, dali si s tím hodně práce. Písně jsou nadčasové a všechno je bravurně zahrané. Miluju, jak do sebe ty písničky zapadají a jak celé album vypráví příběh. Velmi dobře vymyšlené umělecké dílo.
SUBLIME – Sublime (1996)
Do této desky jsem se zamiloval hned, jak jsem ji poprvé slyšel. Je znát, jaký vliv tahle hudba měla přímo na moji kapelu CCTV Allstars. Skvělý mix ska, reggae, punku a hip hopu je přímo nakažlivý. Úžasné hlasy a hutná rytmika ji staví do mé Top 10. Texty Brada Nowella jsou strašně dobré – srandovní a skutečné. Mám strašně rád všechna alba od Sublime, vybral jsem ale tohle, protože bylo první, které jsem vlastnil. Poslouchám ho každý den.
MANU CHAO – Radio Bemba Sound System (2002)
Yeah! Now we’re pumping! Znal jsem Manu Chaa už v Anglii, ale jeho skutečným fanouškem jsem se stal, až když jsem se přestěhoval do Španělska. Všechny jeho studiové desky jsou skvělé a jeho poslední kapela Mano Negra byla také úžasná. Nejvíc ale Manu Chao září při svých živých vystoupeních, která jedou naplno. Jeho muzikanti jsou úžasní a on opravdu vymýšlí svůj set skvěle, třeba když udělá ještě víc taneční, opravdu cool verze svých studiových nahrávek.
FLOGGING MOLLY – Swagger (2000)
Tato skvělá folkrocková kapela ze Států je užasná naživo. Její irský frontman píše většinu písniček a Flogging Molly jsou jednou z mála skupin, které míchají folk a rock tak, jak to mám rád. Jsou hodně ovlivnění The Pogues... Toto je moje nejoblíběnější nahrávka od nich, připomíná mi dny pařeb v Anglii. Jedno z jejich nejsyrovějších alb – takhle znějí naživo.
BOB DYLAN – Bob Dylan’s Greatest Hits (1971)
Bob Dylan je pro mne jeden z nejlepších písničkářů všech dob. Jeho texty jsou opravdu těžce promyšlené, ale mám neurčité podezření, že ty skladby psal dvakrát rychleji. Slova z něj prostě vytékají, úplně se to dá vycítit. Tohle je sice kompilace největších hitů, ale všechny moje nejoblíbenější songy tam jsou, proto jsem si výběr nějaké Dylanovy desky takto zjednodušil.
SANTANA – Abraxas (1970)
Tento kytarista mě přiměl, abych se zamiloval do latino rocku, a ukázal mi cestu k jiným skvělým kapelám. Měl jsem to na vinylu a často jsem to hrával. Santana a Jimi Hendrix mi opravdu hodně pomohli ve snaze stát se lepším kytaristou.
JAMES TAYLOR – Sweet Baby James (1970)
Hodně vyklidněné album, které pro mne má velký soukromý význam. Moje máma a brácha ho mají hodně rádi a znají z něj každé slovo, stejně jako já. Nevidím je tak často, takže když se setkáme, po pár skleničkách si obvykle pustíme tuhle desku a zpíváme s ní společně. Je mi fuk, co na to kdo řekne, já ji prostě miluju. Taylorovy countryfolkové songy, jeho uklidňující hlas a příjemné básně mě pokaždé dostávají do jemného srdečního rozpoložení, aaahh...
BOB MARLEY – Natty Dread (1974)
Nemůžu najít sebemenší chybu v jakémkoliv díle tohoto mistra. Všechna jeho alba miluju. Musel jsem vybrat jedno, tak jsem zvolil tohle. Obsahuje některé z mých nejoblíbenějších reggae písní, například Lively Up Yourself a Talking Blues. Bob Marley, ať odpočívá v pokoji, byl ten, který mě opravdu dostal k muzicírování. Byl moderním prorokem a rozšířil poselství, jemuž by teď více než jindy mělo být nasloucháno.
LOS FABULOSOS CADILLACS – Vasos Vacios (1993)
Tahle parta je jedna z nejslavnějších reggae, ska a latino kapel v Jižní Americe. Dechové linky jsou opravdu čisté a pěkně vymyšlené. Hlas zpěváka je hodně osobitý a rytmika přímo neuvěřitelně šlape. Los Fabulosos Cadillacs jsem poprvé slyšel, když jsem žil ve Španělsku společně s nějakými Argentinci. Naučil jsem se pár jejich písniček a protože jsem se tenkrát zároveň učil španělsky, tohle mi hodně pomohlo. Seznamte se s touhle skupinou, nebudete litovat!
časopis mGuide 2010/08
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejoblibenjesich-desek-Eddyho-Allena~16~zari~2010/
