10 nejoblíbenějších funkových desek Terezy Černochové
17.3.2010 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika
O tom, že Tereza Černochová má soul, funk a hudbu vůbec v krvi a v genech, žádná. Po rozpadu tria Black Milk, vydala velmi zajímavou sólovou desku Small Monstrosities (2007), kterou jí produkoval Roman Holý a jasně deklarovala hudební orientaci, která jí sedí nejvíc. S Romanem Holým s Matějem Ruppertem vystupuje pravidelně i v projektu G Point Hunters, ale teď aktuálně je na velkém turné se svou doprovodnou kapelou, která se jmenuje Skupina.
Co byla první deska, která vás dostala a okouzlila?
A můžu říct dvě? Naprosto zásadní byla pro mě jedna deska Alphaville. Vím, že je to neuvěřitelné, ale jako dítě jsem tu desku zbožňovala. Pamatuju si, že na té desce byla skladba Afternoon In Utopia. Jezdili jsme do Jablonce nad Nisou, odkud pocházela moje maminka a tam můj strejda měl takovej starej gramec a spoustu desek. Ta druhá deska byla Jana Robbová, málokdo si asi dneska na ni vzpomene. Tančila jsem kolem jídelního stolu a dodnes, když slyším v rádiu Alphaville, tak se mi vybaví vzpomínky na dětství. Pak jsem slyšela kvantum muziky od táty, který mi pouštěl třeba Michaela Jacksona. Konkrétně desku Thriller.
A vzpomenete si na první desku, kterou jste si koupila za vlastní peníze?
Bylo to asi v roce 1991 v Americe na Floridě. Měla jsem nějaké kapesné a strašně moc centů, šla jsem s tátou do velkého megastoru s deskama a protože Jackson v té době po Dangerous neměl nic aktuálního, tak jsem si koupila jeho sestru Janet Jackson, konkrétně album Rhythm Nations 1814.
A kteří zpěváci či zpěvačky byli v té době vašimi vzory, co jste ještě ráda poslouchala?
Stevie Wonder, toho jsem milovala. Milovala jsem i desky od táty, doma jsme si často spolu zpívali a hráli na kytaru. Pouštěli jsme si spolu soul a černou hudbu vůbec, táta miloval zpěváky jako James Brown, Marvin Gaye, Otis Redding, Aretha Franklin, nebo Tina Turner či Ray Charles. Vedle Michaela Jacksona to byly moje hudební základy.
A jaký je váš hudební rozptyl coby posluchače dneska?
Baví mě strašně kvanta hudby. Začala jsem pronikat do muziky Pink Floyd, AC/DC, Black Sabbath, Deep Purple. Teď mě to naprosto fascinuje. Dřív to pro mě byly haldy bugrů a teď se k té muzice postupně dostávám. Jak jsem začala hrát živě s kapelou, tak jsem začala uznávat trošku jiné hodnoty v muzice a baví mě to, jak je to syrový, živočišný a jak je to živý. Baví mě třeba i poslední deska Ozzyho Osbourna a naopak jsem zjistila, že mě příšerně nebaví r´n´b. Irituje mě, že když si v sedmnácti zvolíte nějakou cestu a nastoupíte do „arenbíčkového“ dívčího tria, zůstane vám pak nálepka r´n´b zpěvačky a přitom to tak vůbec není. Známý mi teď začal povídat, jaké jsou nové desky od Alicia Kays nebo od Rihanny a musela jsem ho zastavit a říct mu, že mě to vůbec nezajímá. Já černoška nejsem, maximálně tak jménem a v životě černošsky zpívat nebudu. Ty zpěvačky jsou majitelky hrozně zajímavých hlasů, ale mě zajímá, co je pod tím. Zda je ta muzika živá, zda je tam třeba dobrý riff, či basová figura, která mě nakopává. Díky skupině G Point Hunters, kde hrajeme s Romanem Holým a Matějem Ruppertem, jsem začala pronikat i do dobré taneční hudby. Libí se mi třeba dobrý house s groovy a nádechem psychedelie. Mám několik oblíbených Djů jako Krafty Kutz, nebo Jouda (?). Je pro mě zásadní i housová kapela Crazy Penis, na těch teď hodně ujíždím. Když člověk nechce žádné hlasy a jede dlouhou cestu a potřebuje pumpovat, tak to je ideální muzika.
A máte koncert, na který v životě nezapomenete?
Můžou byt čtyři? Určitě koncert George Michaela v Mnichově, kde jsme byli s Romanem, Matějem a Zdeňkem Suchým. Byli jsme na ploše, hodně blízko pódia a bylo to úžasný. Pak jsme byli spolu na Princovi v Londýně. Já jsem ho viděla poprvé a bylo to pro mě zjevení. Pódium bylo ve tvaru toho symbolu a odehrál strašně dobrý koncert. Pak jsme šli na afterparty, kam Prince přišel asi ve dvě ráno a hrál pak další dvě hodiny. Normálně mu jeblo v kouli a hrál pro asi tři sta lidí takovým způsobem, jako by to byl vyprodaný stadión. Nádherný byl i Stevie Wonder opět v Mnichově a Tina Turner vloni v Praze. Myslela jsem si, že mi vyskočí srdce z toho, jaký tam byl nádherný zvuk a jak ta show na mě zapůsobila.
Co byla první deska, která vás dostala a okouzlila?
A můžu říct dvě? Naprosto zásadní byla pro mě jedna deska Alphaville. Vím, že je to neuvěřitelné, ale jako dítě jsem tu desku zbožňovala. Pamatuju si, že na té desce byla skladba Afternoon In Utopia. Jezdili jsme do Jablonce nad Nisou, odkud pocházela moje maminka a tam můj strejda měl takovej starej gramec a spoustu desek. Ta druhá deska byla Jana Robbová, málokdo si asi dneska na ni vzpomene. Tančila jsem kolem jídelního stolu a dodnes, když slyším v rádiu Alphaville, tak se mi vybaví vzpomínky na dětství. Pak jsem slyšela kvantum muziky od táty, který mi pouštěl třeba Michaela Jacksona. Konkrétně desku Thriller.
A vzpomenete si na první desku, kterou jste si koupila za vlastní peníze?
Bylo to asi v roce 1991 v Americe na Floridě. Měla jsem nějaké kapesné a strašně moc centů, šla jsem s tátou do velkého megastoru s deskama a protože Jackson v té době po Dangerous neměl nic aktuálního, tak jsem si koupila jeho sestru Janet Jackson, konkrétně album Rhythm Nations 1814.
A kteří zpěváci či zpěvačky byli v té době vašimi vzory, co jste ještě ráda poslouchala?
Stevie Wonder, toho jsem milovala. Milovala jsem i desky od táty, doma jsme si často spolu zpívali a hráli na kytaru. Pouštěli jsme si spolu soul a černou hudbu vůbec, táta miloval zpěváky jako James Brown, Marvin Gaye, Otis Redding, Aretha Franklin, nebo Tina Turner či Ray Charles. Vedle Michaela Jacksona to byly moje hudební základy.
A jaký je váš hudební rozptyl coby posluchače dneska?
Baví mě strašně kvanta hudby. Začala jsem pronikat do muziky Pink Floyd, AC/DC, Black Sabbath, Deep Purple. Teď mě to naprosto fascinuje. Dřív to pro mě byly haldy bugrů a teď se k té muzice postupně dostávám. Jak jsem začala hrát živě s kapelou, tak jsem začala uznávat trošku jiné hodnoty v muzice a baví mě to, jak je to syrový, živočišný a jak je to živý. Baví mě třeba i poslední deska Ozzyho Osbourna a naopak jsem zjistila, že mě příšerně nebaví r´n´b. Irituje mě, že když si v sedmnácti zvolíte nějakou cestu a nastoupíte do „arenbíčkového“ dívčího tria, zůstane vám pak nálepka r´n´b zpěvačky a přitom to tak vůbec není. Známý mi teď začal povídat, jaké jsou nové desky od Alicia Kays nebo od Rihanny a musela jsem ho zastavit a říct mu, že mě to vůbec nezajímá. Já černoška nejsem, maximálně tak jménem a v životě černošsky zpívat nebudu. Ty zpěvačky jsou majitelky hrozně zajímavých hlasů, ale mě zajímá, co je pod tím. Zda je ta muzika živá, zda je tam třeba dobrý riff, či basová figura, která mě nakopává. Díky skupině G Point Hunters, kde hrajeme s Romanem Holým a Matějem Ruppertem, jsem začala pronikat i do dobré taneční hudby. Libí se mi třeba dobrý house s groovy a nádechem psychedelie. Mám několik oblíbených Djů jako Krafty Kutz, nebo Jouda (?). Je pro mě zásadní i housová kapela Crazy Penis, na těch teď hodně ujíždím. Když člověk nechce žádné hlasy a jede dlouhou cestu a potřebuje pumpovat, tak to je ideální muzika.
A máte koncert, na který v životě nezapomenete?
Můžou byt čtyři? Určitě koncert George Michaela v Mnichově, kde jsme byli s Romanem, Matějem a Zdeňkem Suchým. Byli jsme na ploše, hodně blízko pódia a bylo to úžasný. Pak jsme byli spolu na Princovi v Londýně. Já jsem ho viděla poprvé a bylo to pro mě zjevení. Pódium bylo ve tvaru toho symbolu a odehrál strašně dobrý koncert. Pak jsme šli na afterparty, kam Prince přišel asi ve dvě ráno a hrál pak další dvě hodiny. Normálně mu jeblo v kouli a hrál pro asi tři sta lidí takovým způsobem, jako by to byl vyprodaný stadión. Nádherný byl i Stevie Wonder opět v Mnichově a Tina Turner vloni v Praze. Myslela jsem si, že mi vyskočí srdce z toho, jaký tam byl nádherný zvuk a jak ta show na mě zapůsobila.
10 nejoblíbenějších funkových desek Terezy Černochové
MICHAEL JACKSON – Thriller (1982)
Pamatuji si, jak tu desku všichni muzikanti milovali a strašně jí žili. Obzvlášť ti, co měli rádi velké plochy dechů. Samozřejmě Quincy Jones byl producentský bůh. Pamatuji, si jak jsem poprvé viděla klip k skladbě Bad a myslela jsem si, že tam tančí nějaká paní. Až do roku 1995 jsem byla naprostej blázen do Jacksona.
SEXY DANCERS – Butcher's On The Road (1998)
V té době jsem byla úplně zblblá do černošských vokalistů a když jsem slyšela Daru Rolins, která se tehdy čerstvě vrátila z Ameriky a zpívala jedna ku jedné jako ti sameťáci, tak jsem užasla a úplně mě to srolovalo. Celá kapela hrála jako by nebyla od nás a nedivím se, že z nich později vznikly Monkey Business.
J.A.R. – Nervák (2002)
Je to soubor vyjímečných muzikantů a hraje jim to bezvadně. Obdivuju Romana Holého, ale skláním se i před jeho spoluhráči v této kapele, ať jsou to Dan Bárta, Filip Jelínek, Ota Klempíř, Bady Zbořil, Mirek Chyška, Robert Balzar… a takhle bych je mohla vyjmenovat všechny. JAR mají naprosto geniální rytmiku.
MONKEY BUSINESS – Kiss Me on My Ego (2005)
To bylo moje první setkání s klukama z Monkey Business. Byla jsem u natáčení ve studiu Michala Kocába v Tróji a byla jsem z toho u vytržení. Klukům stačili dvě místnosti, počítače, jeden dobrej mikrofon, linky rovnou do mix pultů a tam se točily basy, fajfry, zpěvy. Nezapomenutelný zážitek.
PRINCE AND THE NEW POWER GENERATION – The Love Symbol Album (1992)
Pro mě je tam úžasný zvuk a takhle si představuju funk. Absolutně nekompromisní, tvrdej, tam je taková diktatura i v pomalejch věcech, že se mi z toho tají dech. Pro mě osobně je to jeho nejlepší album, i když by se možná v jeho diskografii našly zásadnější desky.
WENDY & LISA – Fruit At The Bottom (1989)
Wendy a Lisa hrály v kapele Prince a on si je vychoval. Obe dvě zpívají a Wendy hraje na kytaru a Lisa na klávesy. Přála bych si, abych se jednou dostala a vyspěla k takové muzice. Tam je takový nadhled a klid a přitom je to strašně inspirativní muzika. Oni nejsou extra velké zpěvačky, ale to vůbec nevadí. Mají asi pět desek a já jsem nazpívala jednu věc od nich na své desce.
ASHLEY SLATER- Big Lounge (2002)
Mám ho ráda i s Freak Power, ale tahle deska mě oslovuje vším, co v ní je. Je to jeho dost zásadní osobní zpověď, i když vám možná sám řekne, že to jsou kraviny. Byl tady v létě, bydlel u Romana Holého, hrál několik koncertů s Monkey a strávili jsme několik nezapomenutelných večírků.
MICHAEL FRANKS – Camera Never Lies (1987)
Hrají tam všichni moji oblíbenci jako Michael Brecker, Hiram Bullock, Markus Miller. Franks má takový klid v hlase, nemusí vůbec nic dokazovat. V jeho skladbách jsou jakoby ukryty obrazy a sdělení, která mi promlouvají rovnou k duši. Franks to nedělá stylem-Reku, trhej, vše je průsvitný jako studánka a přitom je v té muzice obrovský rajc.
MOLOKO – Do You Like My Tyght Sweater (1995)
Róisin Murphy je prostě šílená, jakoby na všechno se.. a strašně mě tím baví. Potkala se s chlapikem, se kterým žila a začali spolu hrát v kapele. Evidentně to byla velká láska a dali dohromady skvělé věci. Pro mě je tato deska to nejzásadnější, co udělali.
KAREL ČERNOCH – Letiště (1975)
Nechtěla bych zapomenout na tátu. Letiště je album s velkou kapelou, s dechama a z větší části je to tátova autorská tvorba a tvorba klávesisty Karla Štolby, se kterým táta hodně spolupracoval. Takhle já ho prostě vidím, byl to všestranný zpěvák a člověk. Je tam cítit jeho srdce, když byl zamilovaný do mé mámy a já to vnímám.
MICHAEL JACKSON – Thriller (1982)
Pamatuji si, jak tu desku všichni muzikanti milovali a strašně jí žili. Obzvlášť ti, co měli rádi velké plochy dechů. Samozřejmě Quincy Jones byl producentský bůh. Pamatuji, si jak jsem poprvé viděla klip k skladbě Bad a myslela jsem si, že tam tančí nějaká paní. Až do roku 1995 jsem byla naprostej blázen do Jacksona.
SEXY DANCERS – Butcher's On The Road (1998)
V té době jsem byla úplně zblblá do černošských vokalistů a když jsem slyšela Daru Rolins, která se tehdy čerstvě vrátila z Ameriky a zpívala jedna ku jedné jako ti sameťáci, tak jsem užasla a úplně mě to srolovalo. Celá kapela hrála jako by nebyla od nás a nedivím se, že z nich později vznikly Monkey Business.
J.A.R. – Nervák (2002)
Je to soubor vyjímečných muzikantů a hraje jim to bezvadně. Obdivuju Romana Holého, ale skláním se i před jeho spoluhráči v této kapele, ať jsou to Dan Bárta, Filip Jelínek, Ota Klempíř, Bady Zbořil, Mirek Chyška, Robert Balzar… a takhle bych je mohla vyjmenovat všechny. JAR mají naprosto geniální rytmiku.
MONKEY BUSINESS – Kiss Me on My Ego (2005)
To bylo moje první setkání s klukama z Monkey Business. Byla jsem u natáčení ve studiu Michala Kocába v Tróji a byla jsem z toho u vytržení. Klukům stačili dvě místnosti, počítače, jeden dobrej mikrofon, linky rovnou do mix pultů a tam se točily basy, fajfry, zpěvy. Nezapomenutelný zážitek.
PRINCE AND THE NEW POWER GENERATION – The Love Symbol Album (1992)
Pro mě je tam úžasný zvuk a takhle si představuju funk. Absolutně nekompromisní, tvrdej, tam je taková diktatura i v pomalejch věcech, že se mi z toho tají dech. Pro mě osobně je to jeho nejlepší album, i když by se možná v jeho diskografii našly zásadnější desky.
WENDY & LISA – Fruit At The Bottom (1989)
Wendy a Lisa hrály v kapele Prince a on si je vychoval. Obe dvě zpívají a Wendy hraje na kytaru a Lisa na klávesy. Přála bych si, abych se jednou dostala a vyspěla k takové muzice. Tam je takový nadhled a klid a přitom je to strašně inspirativní muzika. Oni nejsou extra velké zpěvačky, ale to vůbec nevadí. Mají asi pět desek a já jsem nazpívala jednu věc od nich na své desce.
ASHLEY SLATER- Big Lounge (2002)
Mám ho ráda i s Freak Power, ale tahle deska mě oslovuje vším, co v ní je. Je to jeho dost zásadní osobní zpověď, i když vám možná sám řekne, že to jsou kraviny. Byl tady v létě, bydlel u Romana Holého, hrál několik koncertů s Monkey a strávili jsme několik nezapomenutelných večírků.
MICHAEL FRANKS – Camera Never Lies (1987)
Hrají tam všichni moji oblíbenci jako Michael Brecker, Hiram Bullock, Markus Miller. Franks má takový klid v hlase, nemusí vůbec nic dokazovat. V jeho skladbách jsou jakoby ukryty obrazy a sdělení, která mi promlouvají rovnou k duši. Franks to nedělá stylem-Reku, trhej, vše je průsvitný jako studánka a přitom je v té muzice obrovský rajc.
MOLOKO – Do You Like My Tyght Sweater (1995)
Róisin Murphy je prostě šílená, jakoby na všechno se.. a strašně mě tím baví. Potkala se s chlapikem, se kterým žila a začali spolu hrát v kapele. Evidentně to byla velká láska a dali dohromady skvělé věci. Pro mě je tato deska to nejzásadnější, co udělali.
KAREL ČERNOCH – Letiště (1975)
Nechtěla bych zapomenout na tátu. Letiště je album s velkou kapelou, s dechama a z větší části je to tátova autorská tvorba a tvorba klávesisty Karla Štolby, se kterým táta hodně spolupracoval. Takhle já ho prostě vidím, byl to všestranný zpěvák a člověk. Je tam cítit jeho srdce, když byl zamilovaný do mé mámy a já to vnímám.
časopis mGuide 2010/02
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejoblibenejsich-funkovych-desek-Terezy-Cernochove~17~brezen~2010/
Komentáře
&;
