10 nejlepších rockových živáků všech dob podle Vojtěcha Ryndy
13.12.2007 | Autoři: Ivan Ivanov, Vojtěch Rynda | sekce: publicistika
Hudební publicista a filmový kritik Vojtěch Rynda je absolventem Fakulty humanitních studii UK a oboru filmové vědy na Filosofické fakultě stejné univerzity. O filmu a muzice kromě do mGuide píše i do denníků a časopisů Time In, Reflex, Lidových novin, Maxim a několika internetovych periodik. Momentálně pracuje na své dizertační práci na University of California v Santa Barbaře, kde ho zastihla moje nabídka na hostování v této rubrice.
Jak jsi se dostal k rock´n´rollu, co byla první tvoje stěžejní deska?
Jako malého mě uhranul film o vzniku rock'n'rollu. Okamžitě jsem se vrhnul na vinyly rodičů - Beatles, Chucka Berryho, Jerryho Lee Lewise. Twist And Shout jsem dokázal slyšet dvacetkrát za sebou - a nepustilo mě to doteď.
O čem byl tvůj první článek?
Do tehdejšího Big Beng!u mě vzali na základě recenze druhého pražského koncertu Voivod. První "regulérní" článek byla recenze eponymního CD jakési kapely Vasaria - takže žádná sláva.
Co je priorita pro tebe, psáni o muzice nebo o filmu a co tě baví víc?
Psaní o filmu mě živí, psaní o muzice je pro mě koníček. V "průměru" mě tedy to druhé baví víc, protože si můžu sám vybírat témata, ale když se najde film, který mi "utrhne hlavu", psát o něm je stejné blaho jako psát o mých oblíbených deskách.
Jaké jsou první hudební dojmy a zážitky z Kalifornii?
Jako všude v USA je tu úžasný výběr fantasticky levných CD z druhé ruky - musím se při nákupech pořádně krotit. Živé muziky oproti tomu v Santa Barbaře moc nemají, ale přesto jsem si mohl dopřát pár bonbónků a vidět naživo třeba Morrisseyho nebo Franka Blacka.
Co tě v muzice baví nejvíc momentálně?
Srdcerváči: rozháraní kluci s kytarou, kteří sypou z rukou punkové vypalovačky, riffy jak od Rolling Stones i dřevní country. Hlavně Ryan Adams. A pak mě snad nikdy nepřestanou bavit ženské hlasy, teď zrovna Mary Chapin Carpenter.
10 nejlepších rockových živáků všech dob podle Vojtěcha Ryndy:
BOB DYLAN - The Bootleg Series, Vol. 4: The "Royal Albert Hall" Concert (1998)
Dylan nasekal živáků požehnaně, ale nic se nevyrovná jeho koncertu ze 17. 5. 1966. Zachycuje Dylana v okamžiku, kdy se k nelibosti ortodoxních fanoušků přeorientovává od akustických protestsongů na plnokrevný elektrický rock'n'roll - a navždy tak mění dějiny popmusic. Nic ten jedinečný moment nezachycuje líp než výkřik zhrzeného fanouška ("Jidáši!") před Like A Rolling Stone.
JOHNNY CASH - At San Quentin (1969)
Z dvojice Cashových vězeňských živáků z konce 60. let (tím druhým budiž o rok starší At Folsom Prison) je San Quentin nadupanější - do té míry, že ve svých nejdivočejších momentech překonává leckterý metalový koncert. Člověku se tají dech při představě, jak by tahle běsnící show vypadala, kdyby Cash tehdy ještě chlastal jako dřív. A ano, ta slavná fotka se vztyčeným prostředníčkem pochází přesně z tohohle koncertu.
MC5 - Kick Out the Jams (1969)
Poslední dva dny října 1969, Grande Ballroom, Detroit. Místňáci MC5 se rozhodli, že svůj debut nahrají pěkně od plic - naživo. Výsledek je klasika garážového rocku, která zní i dnes nesnesitelně tvrdě a spolehlivě v tomhle ohledu strčí do kapsy všechno, co kdy nahráli možná slavnější kolegové MC5 The Stooges.
THE ROLLING STONES - Get Yer Ya-Ya's Out! (1970)
Tímhle živákem z amerického turné Rolling Stones zabouchli dveře za 60. lety a vrhli se do dekadence, nevyrovnanosti, omylů a skvělé muziky let sedmdesátých. Poprvé tu byl na LP slyšet Jumpin' Jack Flash. Dvojice předělávek od Chucka Berryho drtí podlahu. Lascivní Honky Tonk Women roztančí i mrtvého. A po závěrečné Street Fighting Man prostě nelze říct ani popel. Stejně jako po nejlepších koncertech vašeho života.
RAMONES - It's Alive (1979)
Všechno, co jste kdy slyšeli o Ramones, je pravda - a už nikdy se o tom nepřesvědčíte líp než z tohohle záznamu koncertu ze Silvestra 1977. Tříakordové vypalovačky + dementní texty + žádné pauzy mezi písničkami (jen občas vybyde půl vteřiny na odpočítání "one, two, three, four!") + šílené tempo (28 songů za 54 minut) = rock'n'roll.
CHEAP TRICK - At Budokan (1979)
Tihle pošuci z Illinois spojovali gigantické hardrockové riffy se sirupovitě sladkými melodiemi a smyslem pro absurditu už od svého založení, ale k dokonalosti tuhle svou schopnost dovedli až na živáku z tokijské haly Budokan. Pokud vás neroztleská rozverná Come on, Come on, neomráčí klávesový riff Surrender a nerozezpívá definitivní verze I Want You to Want Me, nemáte uši. (Tisíce ječících Japonek v ceně vstupného!)
UFO - Strangers in the Night (1979)
70. léta byla érou hardrockovým živákům zaslíbenou: skvělé koncerty tehdy vydali The Who, Deep Purple, Motörhead, Kiss, Thin Lizzy, Ted Nugent a další. V téhle konkurenci se zapomíná na jako diamant vybroušenou klasiku britských UFO, tehdy ještě s kytaristou Michaelem Schenkerem v sestavě. Vrcholy? Schenkerovo sólo v jedenáctiminutové Rock Bottom a naprosto ožralé uvedení I'm a Loser.
HÜSKER DÜ - The Living End (1994)
Hüsker Dü, neuvěřitelně pracovití klasici americké alternativní scény 80. let, se během několika let propracovali od extrémního hardcoru debutu Land Speed Record (nahraného mimochodem taky živě) k beatlesovskému popu poslední desky Warehouse: Songs and Stories. Tenhle posmrtný živák funguje jako jejich best of - a nejlepší ukázka vášně a energie, kterou do své muziky dávali.
SLAYER - Decade of Aggression: Live (1991)
Šílenství. které člověka semele jako vodní elektrárna: vcucne ho s prvními tóny děsivé Hell Awaits a o půldruhé hodiny později ho vyplivne rozemletého turbínou toho nejlepšího z prvních pěti desek asi nejlepší thrashmetalové kapely všech dob. Tom Araya varuje lidi v kotli, aby se neušlapali, už po prvním songu, Hanneman a King hoblují kytary nadsvětelnou rychlostí, bubeník Lombardo má sedm rukou a z toho vazbení prostě běhá mráz po zádech.
SPIRITUALIZED - Royal Albert Hall October 10 1997 (1998)
Všechen nejkrásnější kýč rock'n'rollu pěkně po kupě. Bombastické smyčcové aranže, songy o zlomeném srdci, tlusté zvukové stěny jako od Phila Spectora a mezi tím fantasticky vystavěné songy, které kombinují to nejlepší ze shoegazerské scény, klasického popu a psychedelických drog. Jak se Jasonu Pierceovi podařilo dosáhnout tak krystalicky čistého zvuku je záhada, ale výsledek zní jako čiré hořkosladké blaho.
Jak jsi se dostal k rock´n´rollu, co byla první tvoje stěžejní deska?
Jako malého mě uhranul film o vzniku rock'n'rollu. Okamžitě jsem se vrhnul na vinyly rodičů - Beatles, Chucka Berryho, Jerryho Lee Lewise. Twist And Shout jsem dokázal slyšet dvacetkrát za sebou - a nepustilo mě to doteď.
O čem byl tvůj první článek?
Do tehdejšího Big Beng!u mě vzali na základě recenze druhého pražského koncertu Voivod. První "regulérní" článek byla recenze eponymního CD jakési kapely Vasaria - takže žádná sláva.
Co je priorita pro tebe, psáni o muzice nebo o filmu a co tě baví víc?
Psaní o filmu mě živí, psaní o muzice je pro mě koníček. V "průměru" mě tedy to druhé baví víc, protože si můžu sám vybírat témata, ale když se najde film, který mi "utrhne hlavu", psát o něm je stejné blaho jako psát o mých oblíbených deskách.
Jaké jsou první hudební dojmy a zážitky z Kalifornii?
Jako všude v USA je tu úžasný výběr fantasticky levných CD z druhé ruky - musím se při nákupech pořádně krotit. Živé muziky oproti tomu v Santa Barbaře moc nemají, ale přesto jsem si mohl dopřát pár bonbónků a vidět naživo třeba Morrisseyho nebo Franka Blacka.
Co tě v muzice baví nejvíc momentálně?
Srdcerváči: rozháraní kluci s kytarou, kteří sypou z rukou punkové vypalovačky, riffy jak od Rolling Stones i dřevní country. Hlavně Ryan Adams. A pak mě snad nikdy nepřestanou bavit ženské hlasy, teď zrovna Mary Chapin Carpenter.
10 nejlepších rockových živáků všech dob podle Vojtěcha Ryndy:
BOB DYLAN - The Bootleg Series, Vol. 4: The "Royal Albert Hall" Concert (1998)
Dylan nasekal živáků požehnaně, ale nic se nevyrovná jeho koncertu ze 17. 5. 1966. Zachycuje Dylana v okamžiku, kdy se k nelibosti ortodoxních fanoušků přeorientovává od akustických protestsongů na plnokrevný elektrický rock'n'roll - a navždy tak mění dějiny popmusic. Nic ten jedinečný moment nezachycuje líp než výkřik zhrzeného fanouška ("Jidáši!") před Like A Rolling Stone.
JOHNNY CASH - At San Quentin (1969)
Z dvojice Cashových vězeňských živáků z konce 60. let (tím druhým budiž o rok starší At Folsom Prison) je San Quentin nadupanější - do té míry, že ve svých nejdivočejších momentech překonává leckterý metalový koncert. Člověku se tají dech při představě, jak by tahle běsnící show vypadala, kdyby Cash tehdy ještě chlastal jako dřív. A ano, ta slavná fotka se vztyčeným prostředníčkem pochází přesně z tohohle koncertu.
MC5 - Kick Out the Jams (1969)
Poslední dva dny října 1969, Grande Ballroom, Detroit. Místňáci MC5 se rozhodli, že svůj debut nahrají pěkně od plic - naživo. Výsledek je klasika garážového rocku, která zní i dnes nesnesitelně tvrdě a spolehlivě v tomhle ohledu strčí do kapsy všechno, co kdy nahráli možná slavnější kolegové MC5 The Stooges.
THE ROLLING STONES - Get Yer Ya-Ya's Out! (1970)
Tímhle živákem z amerického turné Rolling Stones zabouchli dveře za 60. lety a vrhli se do dekadence, nevyrovnanosti, omylů a skvělé muziky let sedmdesátých. Poprvé tu byl na LP slyšet Jumpin' Jack Flash. Dvojice předělávek od Chucka Berryho drtí podlahu. Lascivní Honky Tonk Women roztančí i mrtvého. A po závěrečné Street Fighting Man prostě nelze říct ani popel. Stejně jako po nejlepších koncertech vašeho života.
RAMONES - It's Alive (1979)
Všechno, co jste kdy slyšeli o Ramones, je pravda - a už nikdy se o tom nepřesvědčíte líp než z tohohle záznamu koncertu ze Silvestra 1977. Tříakordové vypalovačky + dementní texty + žádné pauzy mezi písničkami (jen občas vybyde půl vteřiny na odpočítání "one, two, three, four!") + šílené tempo (28 songů za 54 minut) = rock'n'roll.
CHEAP TRICK - At Budokan (1979)
Tihle pošuci z Illinois spojovali gigantické hardrockové riffy se sirupovitě sladkými melodiemi a smyslem pro absurditu už od svého založení, ale k dokonalosti tuhle svou schopnost dovedli až na živáku z tokijské haly Budokan. Pokud vás neroztleská rozverná Come on, Come on, neomráčí klávesový riff Surrender a nerozezpívá definitivní verze I Want You to Want Me, nemáte uši. (Tisíce ječících Japonek v ceně vstupného!)
UFO - Strangers in the Night (1979)
70. léta byla érou hardrockovým živákům zaslíbenou: skvělé koncerty tehdy vydali The Who, Deep Purple, Motörhead, Kiss, Thin Lizzy, Ted Nugent a další. V téhle konkurenci se zapomíná na jako diamant vybroušenou klasiku britských UFO, tehdy ještě s kytaristou Michaelem Schenkerem v sestavě. Vrcholy? Schenkerovo sólo v jedenáctiminutové Rock Bottom a naprosto ožralé uvedení I'm a Loser.
HÜSKER DÜ - The Living End (1994)
Hüsker Dü, neuvěřitelně pracovití klasici americké alternativní scény 80. let, se během několika let propracovali od extrémního hardcoru debutu Land Speed Record (nahraného mimochodem taky živě) k beatlesovskému popu poslední desky Warehouse: Songs and Stories. Tenhle posmrtný živák funguje jako jejich best of - a nejlepší ukázka vášně a energie, kterou do své muziky dávali.
SLAYER - Decade of Aggression: Live (1991)
Šílenství. které člověka semele jako vodní elektrárna: vcucne ho s prvními tóny děsivé Hell Awaits a o půldruhé hodiny později ho vyplivne rozemletého turbínou toho nejlepšího z prvních pěti desek asi nejlepší thrashmetalové kapely všech dob. Tom Araya varuje lidi v kotli, aby se neušlapali, už po prvním songu, Hanneman a King hoblují kytary nadsvětelnou rychlostí, bubeník Lombardo má sedm rukou a z toho vazbení prostě běhá mráz po zádech.
SPIRITUALIZED - Royal Albert Hall October 10 1997 (1998)
Všechen nejkrásnější kýč rock'n'rollu pěkně po kupě. Bombastické smyčcové aranže, songy o zlomeném srdci, tlusté zvukové stěny jako od Phila Spectora a mezi tím fantasticky vystavěné songy, které kombinují to nejlepší ze shoegazerské scény, klasického popu a psychedelických drog. Jak se Jasonu Pierceovi podařilo dosáhnout tak krystalicky čistého zvuku je záhada, ale výsledek zní jako čiré hořkosladké blaho.
časopis mGuide 2007/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejlepsich-rockovych-zivaku-vsech-dob-podle-Vojtecha-Ryndy~13~prosinec~2007/
Komentáře
&;
