10 nejlepších rockových desek Petra Hrdličky
10.12.2009 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika
Skupina Škwor v těchto dnech bilancuje svojí víc než desetiletou kariéru vydáním dvoudeskovým výběrem s názvem Sečteno podtrženo, a jelikož se v této rubrice již nějakou dobu neobjevily pořádně tvrdé desky, tak jsem neváhal a zavolal jsem zpěvákovi Petrovi Hrdličkovi. Ujistili jsme se navzájem, že desky bude lovit v oblastí metalu a hard rocku, ale nakonec Petr i malinko odbočil, tak aby obsáhnul všechny svoje hudební lásky. Výsledkem je tento skutečně pestrý výběr.
Pamatuješ si na první desku, kterou sis koupil?
První deskou, kterou jsem si koupil, byla, tuším, Turbo 88. Richard Kybic byl pro mě v té době opravdu velkej kytarista. Tu desku jsem ohrával furt dokola a byl to pro mě tenkrát opravdovej rock‘n‘roll. Teda, abych byl přesnej, mám ji rád doteď. Před ní byl samozřejmě Olympic a podobný skvělý party, ale ty jsem všechny dostal jako dárek. Vzpomínám si, jak mi jednou máma koupila někde kazetu a prodavač jí řekl, že prej to se bude určitě mladýmu líbit. A měl recht. Byli to Die Toten Hosen a album Auf dem Kreuzzug in Gluck, a já tu kazetu nevyndal asi půl roku z jezevce. To bylo skvělý album a bylo, myslím, celý v němčině. Na začátku měli intro a to bylo tak melodický a chytlavý, že jsem si ho přehrával jak magor furt dokola. No a díky těmhle a podobnejm partám, jsem snil o tom, že budu jednou taky hrát.
A jak ses dostal k rock‘n‘rollu?
K rock‘n‘rollu jsem se dostal asi poměrně klasickou cestou, tj. přes kamarády. Mám sice staršího bráchu, ale on tenkrát v muzice moc nejel. Vlastně jsem ty hudební začátky sdílel spolu s Tomášem Kmecem ze Škworu a spolu jsme si prošli ty první kapely a všechno to dobrý i zlý, co k tomu patří. .
Jaké byly tvoje muzikantské vzory?
Hrozně jsem tenkrát žral Bruce Dickinsona s Iron Maiden, potom Guns N‘ Roses, Metalliku, Panteru, Ozzyho, Motorhead, já měl hodně širokej záběr vzorů.
Jaký je dnes tvůj hudební rozptyl coby posluchače?
Dodnes mi zůstal sólovej Dickinson, samozřejmě Ozzy, Rammstein, HIM, ale mám moc rád třeba taky Robbieho Williamse, Erose Ramazzottiho, Alizée, a tak dále. Z českejch a slovenskejch je to Team, Lucie, Wanastovky, Support Lesbiens, Kabát, Elán, ale klidně si v autě střihnu i Nedvědy, když na to přijde.
Kterou desku bys ze své sbírky nikdy nedal z ruky?
Nevím, bude jich víc, ale asi bych se nikdy nevzdal třeba Ozzmosis od Ozzyho. Ta deska, je teda přísnej diktát, jak zvukově, tak těma peckama, co na tom albu jsou. Ale jak jsem řekl, určitě by jich bylo víc.
Na který koncert coby divák v životě nezapomeneš?
Určitě nikdy nezapomenu na koncert Sepultury v ňákym devadesátým šestým ve Sportovce. To mi celej koncert běhal mráz po zádech. No a s Rammstein, to bylo podobný. A samozřejmě Ozzy tenkrát na Strahově, kde jsme měli tu čest před nima hrát.To byl opravdu zážitek a obrovská zkušenost. Taky mě hodně dostali Roxette. Zpívala s nima tenkrát celá Sportovka a měli parádní zvuk. No a jednou, to už je dost let, jsme byli s Tomášem v Akropoli na Sacred Reich. Bylo tam tenkrát pár lidí a vypadalo to, že snad ani nevylezou. Oni nejenom že vylezli, ale když spustili, byl to takovej průvan, že na to nikdy nezapomenu. Hráli, jako před plným stadionem a doslova to tam rozšlapali na kaši. Prostě to nepodcenili. Každej takovej koncert byl pro nás velká zkušenost. Další koncert, na kterej se nedá zapomenout, je v podstatě každej koncert Kabátů na jejich šňůře. Kluci jsou už dneska takovej fenomén, že nemaj problém naplnit jakkoli velkej prostor, a proto si můžou dovolit velkej zvuk a světla. I leckterá zahraniční hvězda, by jim mohla tu návštěvnost závidět. Jejich pódia, mají parametry těch světovejch a je to velká show. Je zajímavý, jak jsou kluci v pohodě, na to co maj za sebou, což se nedá říct o většině těch tuzemskejch rádoby hvězd a celebrit.
Pamatuješ si na první desku, kterou sis koupil?
První deskou, kterou jsem si koupil, byla, tuším, Turbo 88. Richard Kybic byl pro mě v té době opravdu velkej kytarista. Tu desku jsem ohrával furt dokola a byl to pro mě tenkrát opravdovej rock‘n‘roll. Teda, abych byl přesnej, mám ji rád doteď. Před ní byl samozřejmě Olympic a podobný skvělý party, ale ty jsem všechny dostal jako dárek. Vzpomínám si, jak mi jednou máma koupila někde kazetu a prodavač jí řekl, že prej to se bude určitě mladýmu líbit. A měl recht. Byli to Die Toten Hosen a album Auf dem Kreuzzug in Gluck, a já tu kazetu nevyndal asi půl roku z jezevce. To bylo skvělý album a bylo, myslím, celý v němčině. Na začátku měli intro a to bylo tak melodický a chytlavý, že jsem si ho přehrával jak magor furt dokola. No a díky těmhle a podobnejm partám, jsem snil o tom, že budu jednou taky hrát.
A jak ses dostal k rock‘n‘rollu?
K rock‘n‘rollu jsem se dostal asi poměrně klasickou cestou, tj. přes kamarády. Mám sice staršího bráchu, ale on tenkrát v muzice moc nejel. Vlastně jsem ty hudební začátky sdílel spolu s Tomášem Kmecem ze Škworu a spolu jsme si prošli ty první kapely a všechno to dobrý i zlý, co k tomu patří. .
Jaké byly tvoje muzikantské vzory?
Hrozně jsem tenkrát žral Bruce Dickinsona s Iron Maiden, potom Guns N‘ Roses, Metalliku, Panteru, Ozzyho, Motorhead, já měl hodně širokej záběr vzorů.
Jaký je dnes tvůj hudební rozptyl coby posluchače?
Dodnes mi zůstal sólovej Dickinson, samozřejmě Ozzy, Rammstein, HIM, ale mám moc rád třeba taky Robbieho Williamse, Erose Ramazzottiho, Alizée, a tak dále. Z českejch a slovenskejch je to Team, Lucie, Wanastovky, Support Lesbiens, Kabát, Elán, ale klidně si v autě střihnu i Nedvědy, když na to přijde.
Kterou desku bys ze své sbírky nikdy nedal z ruky?
Nevím, bude jich víc, ale asi bych se nikdy nevzdal třeba Ozzmosis od Ozzyho. Ta deska, je teda přísnej diktát, jak zvukově, tak těma peckama, co na tom albu jsou. Ale jak jsem řekl, určitě by jich bylo víc.
Na který koncert coby divák v životě nezapomeneš?
Určitě nikdy nezapomenu na koncert Sepultury v ňákym devadesátým šestým ve Sportovce. To mi celej koncert běhal mráz po zádech. No a s Rammstein, to bylo podobný. A samozřejmě Ozzy tenkrát na Strahově, kde jsme měli tu čest před nima hrát.To byl opravdu zážitek a obrovská zkušenost. Taky mě hodně dostali Roxette. Zpívala s nima tenkrát celá Sportovka a měli parádní zvuk. No a jednou, to už je dost let, jsme byli s Tomášem v Akropoli na Sacred Reich. Bylo tam tenkrát pár lidí a vypadalo to, že snad ani nevylezou. Oni nejenom že vylezli, ale když spustili, byl to takovej průvan, že na to nikdy nezapomenu. Hráli, jako před plným stadionem a doslova to tam rozšlapali na kaši. Prostě to nepodcenili. Každej takovej koncert byl pro nás velká zkušenost. Další koncert, na kterej se nedá zapomenout, je v podstatě každej koncert Kabátů na jejich šňůře. Kluci jsou už dneska takovej fenomén, že nemaj problém naplnit jakkoli velkej prostor, a proto si můžou dovolit velkej zvuk a světla. I leckterá zahraniční hvězda, by jim mohla tu návštěvnost závidět. Jejich pódia, mají parametry těch světovejch a je to velká show. Je zajímavý, jak jsou kluci v pohodě, na to co maj za sebou, což se nedá říct o většině těch tuzemskejch rádoby hvězd a celebrit.
10 nejlepších rockových desek Petra Hrdličky:
OZZY OSBOURNE – Ozzmosis (1995)
To je devadesátej pátej rok a já nevim, jestli tuhle placku něco někdy zvukově pokoří. Jestli jo, tak já to teda neslyšel. Ta kapela hraje naživo jako z desky. Já mám prostě rád melodickou muziku, ale s co nejtvrdšim základem a tahle deska mně to všechno splňuje. Je zajímavý, že Osbourne je vlastně v podstatě popík, ale nemá s nim problém skoro žádnej posluchač.
RAMMSTEIN – Reise Reise (2004)
Tahle partička z východního Německa ukázala světu, zač je toho loket. Já vybral tuhle, ale skvělý jsou všechny desky. Melodický, silný refrény, výborný aranže a samozřejmě industriál, výborný samply a smyčky. To je u mě ta pravá poctivá dělničina a oni jsou v tom fakt dobrý. To je tvrdej pop v tom pravým slova smyslu. A každej jejich singl je podtrženej neskutečně dobrym klipem.
BRUCE DICKINSON – Skunkworks (1996)
Tenhle pán je sice malej vzrůstem, ale to, co má v hrdle, je zlato. Když se vydal na sólovou dráhu, byl jsem napnutej, co vyplodí. Nezklamal mě. Oproti Maiden má konkrétně tahle deska velice moderní sound. Skvěle to basuje a hraje to dobře i v jezevci za pětikilo, to je nádhera. Tahle patří k mým top. Jo, holt ti mladí kluci, tam udělali spoustu dobrý práce.
ELÁN – Best of (2006)
Tak tuhle partičku veteránů má doma snad skoro každej. Mně to evokuje mé mládí. Ale oni to statečně valej dál a rozhodně je to pořád skvělý. Elán mají tu výhodu, že ta slovenština je měkká a hodně zpěvná. No a ty texty, Filan to má prostě od Boha. Takže starej dobrej Elán, stále platí, co píseň, to hit.
GREEN DAY – American Idiot (2004)
S tutou deskou mě Green Day dostali do kolen. Skvělej návrat. Album má zatraceně dobrej zvuk a ta energie, co z toho stříká, to je prostě dobrý. Navíc, to povedený dývko. To můžu. A pokračujou dál. Ta nová deska je taky super. Je vidět, že si na tomhle albu dali opravdu záležet a taky je to vrátilo mezi největší hvězdy.
ROBBIE WILLIAMS – Greatest Hits (2004)
Tak tenhle drak mě hodně baví. Takhle nějak má vypadat nadupanej, přímočarej pop. Navíc naživo je to neskutečnej nářez. Robbie prostě ví, jak to má vypadat. Narvanej stadion k prasknutí, nic víc, nic míň. Mě by zajímalo, co na to kluci z Take That, kde byl tenkrát více méně do počtu. Výborná deska, klobouk dolů.
ALIZÉE – Mes Courants Electriques (2003)
Tahle zpěvačka je nejenom hezká, ale taky hodně dobrá. Když vezmeš, v kolika letech začínala a co má za sebou, tak smekám. Tahle hudba a navíc ve francouzštině, to je bomba. To album je plný energie. Stejně jako u Rammstein se mi líbí němčina, tak u Alizée francouzština. Je to prostě tak nějak přirozený.
KOLLERBAND – Kollerband (2005)
Já myslim, že David Koller je záruka kvality a dobrejch pecek. Já ho sleduju zhruba od začátku Lucie a nikdy mě nezklamal. Navíc si myslim, že je to jeden z nejlepších bubeníků u nás. Akorát se už trochu ztrácim v těch jeho projektech. Tahle deska je super a ta Lehká, ta je dokonalá. Tihle zpívající bubeníci, jak to dělají, to je proti přírodě.
HIM – Deep Shadows and Brilliant Highlights (2002)
Tihle kluci ze severu už mají u mě delší dobu taky svoje místo. To je dobrá hudba a skvělý album. Je to temný, ale zároveň hodně melodický. Ty severský partičky mají vůbec něco do sebe. HIM jsou pro mě z těchhle končin asi nejlepší parta.
CLAWFINGER – Zeros & Heroes (2003)
Tak tohle je další přísnej severskej industriál. Fascinujou mě ty chemický kytary. To jsou prostě Clawfi nger. Nikam moc neuhýbají, jedou si to svoje a je to pořád vynikající parta, i když, na můj vkus jsou, myslím, trochu nedoceněný. Tahle deska je toho důkazem.
OZZY OSBOURNE – Ozzmosis (1995)
To je devadesátej pátej rok a já nevim, jestli tuhle placku něco někdy zvukově pokoří. Jestli jo, tak já to teda neslyšel. Ta kapela hraje naživo jako z desky. Já mám prostě rád melodickou muziku, ale s co nejtvrdšim základem a tahle deska mně to všechno splňuje. Je zajímavý, že Osbourne je vlastně v podstatě popík, ale nemá s nim problém skoro žádnej posluchač.
RAMMSTEIN – Reise Reise (2004)
Tahle partička z východního Německa ukázala světu, zač je toho loket. Já vybral tuhle, ale skvělý jsou všechny desky. Melodický, silný refrény, výborný aranže a samozřejmě industriál, výborný samply a smyčky. To je u mě ta pravá poctivá dělničina a oni jsou v tom fakt dobrý. To je tvrdej pop v tom pravým slova smyslu. A každej jejich singl je podtrženej neskutečně dobrym klipem.
BRUCE DICKINSON – Skunkworks (1996)
Tenhle pán je sice malej vzrůstem, ale to, co má v hrdle, je zlato. Když se vydal na sólovou dráhu, byl jsem napnutej, co vyplodí. Nezklamal mě. Oproti Maiden má konkrétně tahle deska velice moderní sound. Skvěle to basuje a hraje to dobře i v jezevci za pětikilo, to je nádhera. Tahle patří k mým top. Jo, holt ti mladí kluci, tam udělali spoustu dobrý práce.
ELÁN – Best of (2006)
Tak tuhle partičku veteránů má doma snad skoro každej. Mně to evokuje mé mládí. Ale oni to statečně valej dál a rozhodně je to pořád skvělý. Elán mají tu výhodu, že ta slovenština je měkká a hodně zpěvná. No a ty texty, Filan to má prostě od Boha. Takže starej dobrej Elán, stále platí, co píseň, to hit.
GREEN DAY – American Idiot (2004)
S tutou deskou mě Green Day dostali do kolen. Skvělej návrat. Album má zatraceně dobrej zvuk a ta energie, co z toho stříká, to je prostě dobrý. Navíc, to povedený dývko. To můžu. A pokračujou dál. Ta nová deska je taky super. Je vidět, že si na tomhle albu dali opravdu záležet a taky je to vrátilo mezi největší hvězdy.
ROBBIE WILLIAMS – Greatest Hits (2004)
Tak tenhle drak mě hodně baví. Takhle nějak má vypadat nadupanej, přímočarej pop. Navíc naživo je to neskutečnej nářez. Robbie prostě ví, jak to má vypadat. Narvanej stadion k prasknutí, nic víc, nic míň. Mě by zajímalo, co na to kluci z Take That, kde byl tenkrát více méně do počtu. Výborná deska, klobouk dolů.
ALIZÉE – Mes Courants Electriques (2003)
Tahle zpěvačka je nejenom hezká, ale taky hodně dobrá. Když vezmeš, v kolika letech začínala a co má za sebou, tak smekám. Tahle hudba a navíc ve francouzštině, to je bomba. To album je plný energie. Stejně jako u Rammstein se mi líbí němčina, tak u Alizée francouzština. Je to prostě tak nějak přirozený.
KOLLERBAND – Kollerband (2005)
Já myslim, že David Koller je záruka kvality a dobrejch pecek. Já ho sleduju zhruba od začátku Lucie a nikdy mě nezklamal. Navíc si myslim, že je to jeden z nejlepších bubeníků u nás. Akorát se už trochu ztrácim v těch jeho projektech. Tahle deska je super a ta Lehká, ta je dokonalá. Tihle zpívající bubeníci, jak to dělají, to je proti přírodě.
HIM – Deep Shadows and Brilliant Highlights (2002)
Tihle kluci ze severu už mají u mě delší dobu taky svoje místo. To je dobrá hudba a skvělý album. Je to temný, ale zároveň hodně melodický. Ty severský partičky mají vůbec něco do sebe. HIM jsou pro mě z těchhle končin asi nejlepší parta.
CLAWFINGER – Zeros & Heroes (2003)
Tak tohle je další přísnej severskej industriál. Fascinujou mě ty chemický kytary. To jsou prostě Clawfi nger. Nikam moc neuhýbají, jedou si to svoje a je to pořád vynikající parta, i když, na můj vkus jsou, myslím, trochu nedoceněný. Tahle deska je toho důkazem.
časopis mGuide 2009/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejlepsich-rockovych-desek-Petra-Hrdlicky~10~prosinec~2009/
Komentáře
&;
