10 nejlepších rockových desek Oldy Krejčovse
10.3.2010 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika
Kytarista skupiny Monkey Business Olda Krejčoves má za sebou účast v mnoha hudebních skupinách a jeho kytara je slyšet na více než pětadvaceti deskách různých interpetů. Svoje dlouholeté zkušenosti zúročil na autorské desce Je to důvod, která vyšla přesně před rokem. Pestrost jeho hudebních lásek se projevila i ve výběru jeho 10 desek.
Pamatuješ si na první desku, kterou sis koupil?
Pokud máš na mysli ještě gramodesky, tak to bylo asi album Mozek od Progresu 2 nebo singl Jiřího Jelínka In memoriam, kde byly zajímavé kytarové kadence. A první CD si pamatují naprosto přesně, bylo to Jeff Beck’s Guitar Shop.
To byly desky, co tě dostaly k rock’n’rollu, nebo bylo ještě něco před tím?
Byl to hlavně kotoučák Tesla B90. Ten měli naši v obýváku a měli plno pásků různé hudby. Z poslechu některých mě zamrazilo – později jsem se dozvěděl, že to byli Sweet, Kiss, ABBA atd. Dostal jsem se taky ke staršímu spolužákovi, Daníčkovi ze školy (byl už na druhém stupni), kterýa měl stereo kotoučák a jel hlavně v kapelách jako Deep Purple a Led Zeppelin. Měl všechno od nich a já jsem to vše hltal jako blázen. Samozřejmě měl i různé odnože těchto kapel a mimo studiové nahrávky taky překlady textů a životopisy. Tímhle mu děkuju. Bylo to odkrytí obzoru... a někdy tam už jsem začal pokukovat po španělce.
A kdy přišel funk, jak ses k němu dostal?
Funk přišel zřejmě s hraním v baru, ale já jsem velkej blázen do desky Straka v hrsti od Pražského výběru a tam je mraky funku. Sjížděl jsem party Pavlíčka jak jen to šlo a objevoval rytmus, který byl úplně jiný, než jaký jsem znal z rocku či metalu. To mi bylo tak čtrnáct let.
Jaké byly tvoje tehdejší muzikantské vzory?
V baru jsem hrál, když mi bylo 14-15 let, tehdy nás dospělá barová kapela o víkendech pouštěla hrát před sebe. Takže jsme museli stahovat spoustu muziky ušima, doma u magneťáků.
A co to bylo za kapely či interprety?
Jimmy Page, Ritchie Blackmore, Michal Pavlíček, Pumpa, Arakain, Katapult, Olympic, Kiss,Van Halen, AC/DC, Iron Maiden... těch bylo!
Jaký je dnes tvůj posluchačský hudební rozptyl?
Snažím se hledat nenalezené. Jde to těžko, takže jsem se přistihl i u dechovky... Poslouchal jsem rytmiku a slova a jde to. Jinak poslouchám vše od punku, rocku a jeho odnoží přes blues, fusion, funk – hlavně ten přisprostlý jako Funkadelic, James Brown, Prince apod. a tvrdší typu T. M. Steavens, Rage Against The Machine nebo Red Hot Chili Peppers; mám rád vážnou hudbu, filmovou hudbu, ten rozptyl se nedá ohraničit. Radio v autě někdy tak dlouho přelaďuju, až ho vypínám – čili toho, co nemusím, je taky spousta.
Jsou ještě tebou oblíbené desky, které bys rád dal do svého výběru 10 desek a nevešly se tam?
Deep Purple – In Rock, Led Zeppelin – I., Freak Power – Drive-Thru Booty, INXS – Kick, Michael Jackson – Thriller, Jamiroquai – The Return Of The Space Cowboy, Alice in Chains – Jar Of Flies, Extreme – Waiting For The Punchline, Black Sabbath – Paranoid, Ozzy Osbourne – No More Tears, Cream – Disraeli Gears... je toho víc.
Kterou desku bys ze své sbírky nikdy nedal z ruky?
Mrzelo by mě, kdybych přišel třeba o Red Hot Chili Pppers – Blood Sugar Sex Magik, Radiohead – OK Computer nebo Jeff Beck – Guitar Shop.
Na který koncert coby divák nikdy v životě nezapomeneš?
T. M. Steavens ve Futuru a teď se mi líbili Rammstein v O2 Areně.
A máš rád něco z české scény?
Řekl bych že docela dění sleduju. Ať je to Bandzone, MySpace nebo cokoliv se objeví na internetu. Domnívám se, že tak dvacet procent z toho jsou docela zajímavé věci. Teď jsem si pouštěl Danu Bártu a jeho poslední desku, líbí se mi to.
Pamatuješ si na první desku, kterou sis koupil?
Pokud máš na mysli ještě gramodesky, tak to bylo asi album Mozek od Progresu 2 nebo singl Jiřího Jelínka In memoriam, kde byly zajímavé kytarové kadence. A první CD si pamatují naprosto přesně, bylo to Jeff Beck’s Guitar Shop.
To byly desky, co tě dostaly k rock’n’rollu, nebo bylo ještě něco před tím?
Byl to hlavně kotoučák Tesla B90. Ten měli naši v obýváku a měli plno pásků různé hudby. Z poslechu některých mě zamrazilo – později jsem se dozvěděl, že to byli Sweet, Kiss, ABBA atd. Dostal jsem se taky ke staršímu spolužákovi, Daníčkovi ze školy (byl už na druhém stupni), kterýa měl stereo kotoučák a jel hlavně v kapelách jako Deep Purple a Led Zeppelin. Měl všechno od nich a já jsem to vše hltal jako blázen. Samozřejmě měl i různé odnože těchto kapel a mimo studiové nahrávky taky překlady textů a životopisy. Tímhle mu děkuju. Bylo to odkrytí obzoru... a někdy tam už jsem začal pokukovat po španělce.
A kdy přišel funk, jak ses k němu dostal?
Funk přišel zřejmě s hraním v baru, ale já jsem velkej blázen do desky Straka v hrsti od Pražského výběru a tam je mraky funku. Sjížděl jsem party Pavlíčka jak jen to šlo a objevoval rytmus, který byl úplně jiný, než jaký jsem znal z rocku či metalu. To mi bylo tak čtrnáct let.
Jaké byly tvoje tehdejší muzikantské vzory?
V baru jsem hrál, když mi bylo 14-15 let, tehdy nás dospělá barová kapela o víkendech pouštěla hrát před sebe. Takže jsme museli stahovat spoustu muziky ušima, doma u magneťáků.
A co to bylo za kapely či interprety?
Jimmy Page, Ritchie Blackmore, Michal Pavlíček, Pumpa, Arakain, Katapult, Olympic, Kiss,Van Halen, AC/DC, Iron Maiden... těch bylo!
Jaký je dnes tvůj posluchačský hudební rozptyl?
Snažím se hledat nenalezené. Jde to těžko, takže jsem se přistihl i u dechovky... Poslouchal jsem rytmiku a slova a jde to. Jinak poslouchám vše od punku, rocku a jeho odnoží přes blues, fusion, funk – hlavně ten přisprostlý jako Funkadelic, James Brown, Prince apod. a tvrdší typu T. M. Steavens, Rage Against The Machine nebo Red Hot Chili Peppers; mám rád vážnou hudbu, filmovou hudbu, ten rozptyl se nedá ohraničit. Radio v autě někdy tak dlouho přelaďuju, až ho vypínám – čili toho, co nemusím, je taky spousta.
Jsou ještě tebou oblíbené desky, které bys rád dal do svého výběru 10 desek a nevešly se tam?
Deep Purple – In Rock, Led Zeppelin – I., Freak Power – Drive-Thru Booty, INXS – Kick, Michael Jackson – Thriller, Jamiroquai – The Return Of The Space Cowboy, Alice in Chains – Jar Of Flies, Extreme – Waiting For The Punchline, Black Sabbath – Paranoid, Ozzy Osbourne – No More Tears, Cream – Disraeli Gears... je toho víc.
Kterou desku bys ze své sbírky nikdy nedal z ruky?
Mrzelo by mě, kdybych přišel třeba o Red Hot Chili Pppers – Blood Sugar Sex Magik, Radiohead – OK Computer nebo Jeff Beck – Guitar Shop.
Na který koncert coby divák nikdy v životě nezapomeneš?
T. M. Steavens ve Futuru a teď se mi líbili Rammstein v O2 Areně.
A máš rád něco z české scény?
Řekl bych že docela dění sleduju. Ať je to Bandzone, MySpace nebo cokoliv se objeví na internetu. Domnívám se, že tak dvacet procent z toho jsou docela zajímavé věci. Teď jsem si pouštěl Danu Bártu a jeho poslední desku, líbí se mi to.
10 nejlepších rockových desek Oldy Krejčovse:
PINK FLOYD - Wish You Were Here (1975)
Vybral jsem tuto desku, i když od Pink Floyd by mohla být jakékoliv. Neskutečný a nenapodobitelný svět, tolik nápadů, že by z toho člověk brečel. David Gilmour je špičkový kytarista se vším všudy, jeho zvuk, feeling... Dodnes je pro mě velkou inspiraci.
THE POLICE – Synchronicity (1983)
Police jsem vybral pro jejich přímé a jasné nálady, zvuky a skladby. Hráli v triu a měli jedinečný zvuk. Pořád je to aktuální hudba. Synchronicity se mi dostalo do ruky jako první, všechny skladby z desky jsou hratelné na kytaru a v podstatě ne moc náročné.
VAN HALEN - Van Halen (1978)
Opět velmi originální a kultovní kapela, hlavně z hlediska rock/metalové kytary. Ten objevný styl, jakým se Eddie postavil ke kytaře, je jedinečný. Každý kytarista chce být něčím výjimečný a zajímavý, přijít na něco vlastního, a jemu se to povedlo náramně. Od Van Halen můžu vše do desky OU812, pak už jen něco.
AC/DC - High Voltage (1976)
Tato deska je základ. Nechci unavovat sedmdesátkama, ale každý v nich dnes hledá inspiraci a každý je obdivuje. Kytara Anguse je jako střela, šlape jako stroj a kapela volí super tempa. Od roku 1973 vlastně hrají pořád stejně. Je to prostě vynález... Málokdo má v dnešní době takový rokenrolový náboj a rytmus jako oni.
DAVID BOWIE – Outside (1995)
Bowie má pořád obrovský nadhled a moderní pojetí hudby. Jeho projev je neopakovatelný a má velmi zajímavé harmonie. Kam na to chodí? Od Bowieho můžu cokoliv. Tahle deska mě bere, neboť mě baví vkusná elektronika. Ve spojení s živými nástroji je to jedinečný svět.
THE BEATLES - Abbey Road (1969)
Já jsem k Beatles našel cestu až někdy kolem dvaadvaceti – do té doby mě otravovaly kecy, jak jsou nadpozemští. Ale sebrali mě právě tímto albem. Půjčil mi ho můj soused z ulice a bylo to hodně zajímavý zážitek. Líbily se mi nálady songů a ty různé pokusy se zvukem ve studiu.
FOO FIGHTERS - One By One (2002)
Dave Grohl je výbornej zpěvák, sleduju ho ještě od Nirvany a na své sólové dráze se projevil výtečně. Foo Fighters je velmi dobrá kapela. Dělají skvělou hudbu a točí i dobré klipy. Dozvěděl jsem se, že v Nirvaně si Cobain vynutil výhradní právo na autorství, takže Grohl ze sebe všechno vybalil až po zániku Nirvany.
LENNY KRAVITZ – Are You Gonna Go My Way (1993)
Kravitz je pro mě srdeční záležitost. Obdivuju ho, jak se umí držet pořád nahoře a jak má vždycky něco v rukávu.Umí používat vše z dob Hendrixe a Beatles a zakládá si na opravdu na vintage soundu. Výborný multiinstrumentalista a zpěvák. Jeho živé koncerty jsou vždy dokonalé.
KORN - See You On The Other Side (2005)
Korn jsou příkladem do dokonalosti dotažené nu-metalové kapely. Mají výborné riffy a melodie a vyznačují se velmi moderní produkcí. A ta jim právě umožňuje velmi šikovně do toho zamontovat i elektroniku. Vše je dobře vymyšlené a k tomu ještě se prezentují klipy, které mají nápad.
RAGE AGAINST THE MACHINE - Rage Against The Machine (1992)
Ta kapela na mě měla přímý zásah, hlavně svými unisono figurami, silnými slogany a nevídanou energií a nábojem. Zřejmě brali inspirace někde u Led Zeppelin a do toho zamontovali i nezaměnitelný rap Zacka De La Rochy. Je to velmi silně politicky zaměřená kapely, ale tohle moc neřeším. Kytarista Tom Morello přišel s pár novinkami ve správný čas na správném místě.
PINK FLOYD - Wish You Were Here (1975)
Vybral jsem tuto desku, i když od Pink Floyd by mohla být jakékoliv. Neskutečný a nenapodobitelný svět, tolik nápadů, že by z toho člověk brečel. David Gilmour je špičkový kytarista se vším všudy, jeho zvuk, feeling... Dodnes je pro mě velkou inspiraci.
THE POLICE – Synchronicity (1983)
Police jsem vybral pro jejich přímé a jasné nálady, zvuky a skladby. Hráli v triu a měli jedinečný zvuk. Pořád je to aktuální hudba. Synchronicity se mi dostalo do ruky jako první, všechny skladby z desky jsou hratelné na kytaru a v podstatě ne moc náročné.
VAN HALEN - Van Halen (1978)
Opět velmi originální a kultovní kapela, hlavně z hlediska rock/metalové kytary. Ten objevný styl, jakým se Eddie postavil ke kytaře, je jedinečný. Každý kytarista chce být něčím výjimečný a zajímavý, přijít na něco vlastního, a jemu se to povedlo náramně. Od Van Halen můžu vše do desky OU812, pak už jen něco.
AC/DC - High Voltage (1976)
Tato deska je základ. Nechci unavovat sedmdesátkama, ale každý v nich dnes hledá inspiraci a každý je obdivuje. Kytara Anguse je jako střela, šlape jako stroj a kapela volí super tempa. Od roku 1973 vlastně hrají pořád stejně. Je to prostě vynález... Málokdo má v dnešní době takový rokenrolový náboj a rytmus jako oni.
DAVID BOWIE – Outside (1995)
Bowie má pořád obrovský nadhled a moderní pojetí hudby. Jeho projev je neopakovatelný a má velmi zajímavé harmonie. Kam na to chodí? Od Bowieho můžu cokoliv. Tahle deska mě bere, neboť mě baví vkusná elektronika. Ve spojení s živými nástroji je to jedinečný svět.
THE BEATLES - Abbey Road (1969)
Já jsem k Beatles našel cestu až někdy kolem dvaadvaceti – do té doby mě otravovaly kecy, jak jsou nadpozemští. Ale sebrali mě právě tímto albem. Půjčil mi ho můj soused z ulice a bylo to hodně zajímavý zážitek. Líbily se mi nálady songů a ty různé pokusy se zvukem ve studiu.
FOO FIGHTERS - One By One (2002)
Dave Grohl je výbornej zpěvák, sleduju ho ještě od Nirvany a na své sólové dráze se projevil výtečně. Foo Fighters je velmi dobrá kapela. Dělají skvělou hudbu a točí i dobré klipy. Dozvěděl jsem se, že v Nirvaně si Cobain vynutil výhradní právo na autorství, takže Grohl ze sebe všechno vybalil až po zániku Nirvany.
LENNY KRAVITZ – Are You Gonna Go My Way (1993)
Kravitz je pro mě srdeční záležitost. Obdivuju ho, jak se umí držet pořád nahoře a jak má vždycky něco v rukávu.Umí používat vše z dob Hendrixe a Beatles a zakládá si na opravdu na vintage soundu. Výborný multiinstrumentalista a zpěvák. Jeho živé koncerty jsou vždy dokonalé.
KORN - See You On The Other Side (2005)
Korn jsou příkladem do dokonalosti dotažené nu-metalové kapely. Mají výborné riffy a melodie a vyznačují se velmi moderní produkcí. A ta jim právě umožňuje velmi šikovně do toho zamontovat i elektroniku. Vše je dobře vymyšlené a k tomu ještě se prezentují klipy, které mají nápad.
RAGE AGAINST THE MACHINE - Rage Against The Machine (1992)
Ta kapela na mě měla přímý zásah, hlavně svými unisono figurami, silnými slogany a nevídanou energií a nábojem. Zřejmě brali inspirace někde u Led Zeppelin a do toho zamontovali i nezaměnitelný rap Zacka De La Rochy. Je to velmi silně politicky zaměřená kapely, ale tohle moc neřeším. Kytarista Tom Morello přišel s pár novinkami ve správný čas na správném místě.
časopis mGuide 2010/01
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejlepsich-rockovych-desek-Oldy-Krejcovse~10~brezen~2010/
