10 kytarových desek současnosti podle Jindřicha Götha
19.10.2006 | Autoři: Jindřich Göth, Ivan Ivanov | sekce: publicistika
Hudebního publicistu Jindřicha Götha, který je v současnosti redaktorem časopisu Instinkt není nutno dlouho představovat. Patří mezi kmenovými redaktory mGuide a přispívá k nám pravidelně. Svoje znalosti kytarové scény a dobré muziky obecně prezentoval dlouhá léta i na stránkách časopisù Bang!, Rock & Pop a Report.
Jsi znám jako milovník kapel typu New Order a The Smiths a vùbec britské scény 80. a 90. let, kudy vedla tvoje hudební cesta k ostrovní scéně?
Jelikož pocházím z malého městečka, ba vísky, vedla moje cesta k ostrovní scéně přes metal. Rochnil jsem se v kraválu všeho druhu, ovšem jak šel čas, začal mi všechen ten death, black, thrash a speed připadat malinko jednotvárný a příliš agresivní. Prohrabal jsem se jednoho dne sbírkou desek, kterou jsme nasyslili společně se starším bratrem, a zrak mi utkvěl na vinylu v nic neříkajícím modrém obalu. Polská licence Brotherhood od New Order. Propadl jsem téhle desce na několik dní a postupně začal pronikat do tajù britské indie scény. New Order a Joy Divison mi přirostli k srdci nejvíc, společně s nimi tebou zmínění The Smiths. Dodneška pro mě tvorbu těchhle kapel nedokázal nikdo překonat.
Domníváš se, ze britská kytarová scéna opravdu zažívá renesanci, nebo je to opět pouze nafouknutá bublina?
Z valné části je to nafouknutá bublina. Pro mě je opravdu invenční období britských kytarovek spojené s kapelami typu Stone Roses, Jesus And Mary Chain, Happy Mondays nebo My Bloody Valentine, které opravdu přišly s něčím novým. Třeba ze Stone Roses vycházely snad všechny britpopové hvězdičky a i Liam Gallagher okoukal svoje oprsklé pódiové vystupování od Iana Browna. Neříkám, že se ani dnes nenajde docela zábavná kapela, ale většinou je to jen krátkodechá záležitost. Poslední opravdu výraznou kapelou byli Suede, ale ty zničil odchod Bernarda Butlera.
čím to je, podle tebe, že se zjevilo tolik nových zajímavých souborù v posledních letech ?
Tolik nových zajímavých souborù...já nevím, jestli jich je opravdu tolik. Franz Ferdinand mě baví, stejně tak jsem si jeden čas dost ujížděl na Killers a dalších, ale že by mě něco z toho opravdu dostalo na kolena... Většinou stejně skončím u desek Joy Division, z nichž čerpá valná většina dnešních kytarovek. Bez Hookyho basy by nevěděly, jak dál.
Jaký je tvůj největší osobní objev?
Musím přiznat, že momentálně jsem z té záplavy nových kytarovek dost unavený a vracím se ke svým osvědčeným jistotám. O opravdovém objevu se moc mluvit nedá, ale nadchla mě třeba poslední deska Mew. Koluje názor, že je příliš složitá a kdesi cosi, ale je to opravdu emotivní nahrávka, která se mnou něco dělá. Jedna z mála desek poslední doby, kterou jsem dokázal poslouchat pořád dokola. Stejně tak mě odrovnal debut The Tears, o kterém píšu v žebříčku. Brett prostě potřeboval Bernarda a naopak. Škoda, že to v Anglii propadlo, přál jsem jim comeback se vším všudy.
10 nejlepších kytarových desek současnosti podle Jindřicha Götha:
FRANZ FERDINAND – Franz Ferdinand
Eponymní debut Franz Ferdinand byl jednak napráskán hity, jednak definoval, jak musí vypadat každá správná kytarovka: taneční rytmus bicích, výrazné riffy, flákačský zpěv a na hlavách nezbytné patky. Následovníkù se našlo dost a dost, by� ani Franz Ferdinand nejsou pùvodní. Ale jsou chytří a zábavní, což stačí.
Zásadní skladba: Take Me Out
KILLERS – Hot Fuss
Kytarovka po americku. Diskohajtka, osmdesátkové klávesy, sebevzhlíživá oslizlost raných Duran Duran. První část alba je nepřekonatelná, Killers sází jednu šlehu za druhou, přičemž extatickou hitovkou Somebody Told Me si postavili pomník. Škoda, že ve finiši téhle partě došel dech. Uvidíme, jak se pochlapí na druhé desce.
Zásadní skladba: Somebody Told Me
KAISER CHIEFS – Employment
Pokud jste se nedokázali smířit s útěkem Blur do artistně-intošských vod, zkuste debut Kaiser Chiefs. Kromě Blur tam uslyšíte i The Clash nebo The Jam, ale, jak říkají Angličané, who cares? Důležitější je, že tenhle odpíchnutý kytarový pop pro dělnickou třídu funguje.
Zásadní skladba: I Predict A Riot
THE LIBERTINES – The Libertines
Pete Doherty je dnes spíš hvězdou bulvárních tiskovin (píše se o něm i v Rytmu života) a politováníhodnou fe�áckou troskou, ale tahle deska dokazuje, že tomu tak nebylo vždycky. Tenhle fracek, jehož drogové eskapády už pomalu dosahují věhlasu kouskù jistého Shauna Rydera, byl coby člen The Libertines hlavně skvělý muzikant s čuchem na samozřejmé hity. Nevěříte? Věřte.
Zásadní skladba: Can’t Stand Me Now
JOHNNY MARR + THE HEALERS – Boomslang
Nebe je modrý, tráva je zelená s Johnny Marr je génius. O některých věcech se prostě nediskutuje. Na co tenhle kytarista sáhl, bylo buï skvělé, nebo ještě skvělejší. The Smiths už asi nikdy nikdo nezopakuje, ale i na své sólovce Boomslang nabídl vynikající muziku. Navíc se představil i jako vùbec ne špatný zpěvák. Album, k němuž nelze nemít intimní vztah.
Zásadní skladba: Caught Up
THE TEARS – Here Comes The Tears
Rozpadem skladatelského tandemu Bernard Butler & Brett Anderson skončily zlaté časy Suede, a� si říká kdo chce co chce. Znovuspojení téhle dvojky v rámci kapely The Tears slibovalo mnohé a výsledek předčil veškerá očekávání. Rozhodně jedna z nejlepších desek loòského roku, narvaná strhujícími živočišnými hymnami. A že ho širší veřejnost naprosto odzívla? Taky dobře, některé věci vám zkrátka pod nos nikdo nenaservíruje. Musíte se po nich pídit sami.
Zásadní skladba: Lovers
INTERPOL – Antics
Kdo byl dřív? Interpol, nebo Franz Ferdinand? Odpověï zní Joy Division. Nebýt legendy z Manchesteru, drtivá většina dnešních kytarovek by zněla úplně jinak, pokud by vùbec existovala. Stejně tak Interpol, kteří se v joydivisionovské chandře ráchají z takovým gustem, že je do našeho žebříčku nelze nezařadit. Nenápadná, o to silnější kapela.
Zásadní skladba: Narc
MEW – And The Glass Handed Kites
Díky předchozímu albu Frengers měly minimálně Urbanovy děti z Roxy jasno v tom, že kytarovka je to, co chtějí dělat po zbytek života. Všichni – tak dobře, všichni ne, ale třeba Gregory nebo Andrzej ano – by vám asi řekli, že nová deska And The Glass Handed Kites je překomplikovaná a artistní. Ale když si někdo svého času hodně ujížděl na Pink Floyd, nemùže nad tímhle artpopem nezjihnout.
Zásadní skladba: Apocalypso
SUNSHINE – Moonshower And Razorblades
Tohle je jedna z mála opravdu relevantních českých kapel. Jistěže poučená venkem – basová linka ve victimisanothernameforlover by bez (opět) Joy Division nebyla – ale o to nejde. Sunshine mají šmrnc, image, nápady a naprosto jasno v tom, jak se dělá špinavý, zvrácený a sexuální energií nabitý pop. Toto je navíc jejich zatím nejhitovější deska. Tabáček nechte děckám na hraní a zkuste žiletky v měsíčním svitu.
Zásadní skladba: Miss Kkarma Kkoma
ADORABLE – Against Perfection
Zapomenutá a zoufale nedoceněná kapela. Neprávem, Adorable hráli ohromně silné hořkosladké symfonie a jejich frontman Piotr Fjalkovski byl svého času jednou z nejcharismatičtějších postav britského indiepopu. Kdo ví, kde se stala chyba, ale téhle skupině prostě štěstěna nepřála. Škoda, debut Against Perfection nemá vzdor názvu k dokonalosti daleko a dvojka Fake byla rovněž úchvatná.
Zásadní skladba: Homeboy
Jsi znám jako milovník kapel typu New Order a The Smiths a vùbec britské scény 80. a 90. let, kudy vedla tvoje hudební cesta k ostrovní scéně?
Jelikož pocházím z malého městečka, ba vísky, vedla moje cesta k ostrovní scéně přes metal. Rochnil jsem se v kraválu všeho druhu, ovšem jak šel čas, začal mi všechen ten death, black, thrash a speed připadat malinko jednotvárný a příliš agresivní. Prohrabal jsem se jednoho dne sbírkou desek, kterou jsme nasyslili společně se starším bratrem, a zrak mi utkvěl na vinylu v nic neříkajícím modrém obalu. Polská licence Brotherhood od New Order. Propadl jsem téhle desce na několik dní a postupně začal pronikat do tajù britské indie scény. New Order a Joy Divison mi přirostli k srdci nejvíc, společně s nimi tebou zmínění The Smiths. Dodneška pro mě tvorbu těchhle kapel nedokázal nikdo překonat.
Domníváš se, ze britská kytarová scéna opravdu zažívá renesanci, nebo je to opět pouze nafouknutá bublina?
Z valné části je to nafouknutá bublina. Pro mě je opravdu invenční období britských kytarovek spojené s kapelami typu Stone Roses, Jesus And Mary Chain, Happy Mondays nebo My Bloody Valentine, které opravdu přišly s něčím novým. Třeba ze Stone Roses vycházely snad všechny britpopové hvězdičky a i Liam Gallagher okoukal svoje oprsklé pódiové vystupování od Iana Browna. Neříkám, že se ani dnes nenajde docela zábavná kapela, ale většinou je to jen krátkodechá záležitost. Poslední opravdu výraznou kapelou byli Suede, ale ty zničil odchod Bernarda Butlera.
čím to je, podle tebe, že se zjevilo tolik nových zajímavých souborù v posledních letech ?
Tolik nových zajímavých souborù...já nevím, jestli jich je opravdu tolik. Franz Ferdinand mě baví, stejně tak jsem si jeden čas dost ujížděl na Killers a dalších, ale že by mě něco z toho opravdu dostalo na kolena... Většinou stejně skončím u desek Joy Division, z nichž čerpá valná většina dnešních kytarovek. Bez Hookyho basy by nevěděly, jak dál.
Jaký je tvůj největší osobní objev?
Musím přiznat, že momentálně jsem z té záplavy nových kytarovek dost unavený a vracím se ke svým osvědčeným jistotám. O opravdovém objevu se moc mluvit nedá, ale nadchla mě třeba poslední deska Mew. Koluje názor, že je příliš složitá a kdesi cosi, ale je to opravdu emotivní nahrávka, která se mnou něco dělá. Jedna z mála desek poslední doby, kterou jsem dokázal poslouchat pořád dokola. Stejně tak mě odrovnal debut The Tears, o kterém píšu v žebříčku. Brett prostě potřeboval Bernarda a naopak. Škoda, že to v Anglii propadlo, přál jsem jim comeback se vším všudy.
10 nejlepších kytarových desek současnosti podle Jindřicha Götha:
FRANZ FERDINAND – Franz Ferdinand
Eponymní debut Franz Ferdinand byl jednak napráskán hity, jednak definoval, jak musí vypadat každá správná kytarovka: taneční rytmus bicích, výrazné riffy, flákačský zpěv a na hlavách nezbytné patky. Následovníkù se našlo dost a dost, by� ani Franz Ferdinand nejsou pùvodní. Ale jsou chytří a zábavní, což stačí.
Zásadní skladba: Take Me Out
KILLERS – Hot Fuss
Kytarovka po americku. Diskohajtka, osmdesátkové klávesy, sebevzhlíživá oslizlost raných Duran Duran. První část alba je nepřekonatelná, Killers sází jednu šlehu za druhou, přičemž extatickou hitovkou Somebody Told Me si postavili pomník. Škoda, že ve finiši téhle partě došel dech. Uvidíme, jak se pochlapí na druhé desce.
Zásadní skladba: Somebody Told Me
KAISER CHIEFS – Employment
Pokud jste se nedokázali smířit s útěkem Blur do artistně-intošských vod, zkuste debut Kaiser Chiefs. Kromě Blur tam uslyšíte i The Clash nebo The Jam, ale, jak říkají Angličané, who cares? Důležitější je, že tenhle odpíchnutý kytarový pop pro dělnickou třídu funguje.
Zásadní skladba: I Predict A Riot
THE LIBERTINES – The Libertines
Pete Doherty je dnes spíš hvězdou bulvárních tiskovin (píše se o něm i v Rytmu života) a politováníhodnou fe�áckou troskou, ale tahle deska dokazuje, že tomu tak nebylo vždycky. Tenhle fracek, jehož drogové eskapády už pomalu dosahují věhlasu kouskù jistého Shauna Rydera, byl coby člen The Libertines hlavně skvělý muzikant s čuchem na samozřejmé hity. Nevěříte? Věřte.
Zásadní skladba: Can’t Stand Me Now
JOHNNY MARR + THE HEALERS – Boomslang
Nebe je modrý, tráva je zelená s Johnny Marr je génius. O některých věcech se prostě nediskutuje. Na co tenhle kytarista sáhl, bylo buï skvělé, nebo ještě skvělejší. The Smiths už asi nikdy nikdo nezopakuje, ale i na své sólovce Boomslang nabídl vynikající muziku. Navíc se představil i jako vùbec ne špatný zpěvák. Album, k němuž nelze nemít intimní vztah.
Zásadní skladba: Caught Up
THE TEARS – Here Comes The Tears
Rozpadem skladatelského tandemu Bernard Butler & Brett Anderson skončily zlaté časy Suede, a� si říká kdo chce co chce. Znovuspojení téhle dvojky v rámci kapely The Tears slibovalo mnohé a výsledek předčil veškerá očekávání. Rozhodně jedna z nejlepších desek loòského roku, narvaná strhujícími živočišnými hymnami. A že ho širší veřejnost naprosto odzívla? Taky dobře, některé věci vám zkrátka pod nos nikdo nenaservíruje. Musíte se po nich pídit sami.
Zásadní skladba: Lovers
INTERPOL – Antics
Kdo byl dřív? Interpol, nebo Franz Ferdinand? Odpověï zní Joy Division. Nebýt legendy z Manchesteru, drtivá většina dnešních kytarovek by zněla úplně jinak, pokud by vùbec existovala. Stejně tak Interpol, kteří se v joydivisionovské chandře ráchají z takovým gustem, že je do našeho žebříčku nelze nezařadit. Nenápadná, o to silnější kapela.
Zásadní skladba: Narc
MEW – And The Glass Handed Kites
Díky předchozímu albu Frengers měly minimálně Urbanovy děti z Roxy jasno v tom, že kytarovka je to, co chtějí dělat po zbytek života. Všichni – tak dobře, všichni ne, ale třeba Gregory nebo Andrzej ano – by vám asi řekli, že nová deska And The Glass Handed Kites je překomplikovaná a artistní. Ale když si někdo svého času hodně ujížděl na Pink Floyd, nemùže nad tímhle artpopem nezjihnout.
Zásadní skladba: Apocalypso
SUNSHINE – Moonshower And Razorblades
Tohle je jedna z mála opravdu relevantních českých kapel. Jistěže poučená venkem – basová linka ve victimisanothernameforlover by bez (opět) Joy Division nebyla – ale o to nejde. Sunshine mají šmrnc, image, nápady a naprosto jasno v tom, jak se dělá špinavý, zvrácený a sexuální energií nabitý pop. Toto je navíc jejich zatím nejhitovější deska. Tabáček nechte děckám na hraní a zkuste žiletky v měsíčním svitu.
Zásadní skladba: Miss Kkarma Kkoma
ADORABLE – Against Perfection
Zapomenutá a zoufale nedoceněná kapela. Neprávem, Adorable hráli ohromně silné hořkosladké symfonie a jejich frontman Piotr Fjalkovski byl svého času jednou z nejcharismatičtějších postav britského indiepopu. Kdo ví, kde se stala chyba, ale téhle skupině prostě štěstěna nepřála. Škoda, debut Against Perfection nemá vzdor názvu k dokonalosti daleko a dvojka Fake byla rovněž úchvatná.
Zásadní skladba: Homeboy
časopis mGuide 2006/06
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejlepsich-kytarovych-desek-soucasnosti-podle-Jindricha-Gotha~19~rijen~2006/
