10 českých bigbítových desek podle Aleše Opekara
9.2.2009 | Autoři: Ivan Ivanov, Aleš Opekar | sekce: publicistika
Aleš Opekar je vedoucí Redakce jazzové a populární hudby stanice Český rozhlas 3 – Vltava Je též předsedou občanského sdružení Muzeum a archiv populární hudby, které řídí Popmuseum v kulturním centru Kaštan v Praze 6, se stálou expozicí a tématickými výstavami, informačním centrem o české a československé populární hudbě. Vyučuje o populární hudbě, publicistice a médiích na FFMU a Literární akademii. Publikuje doma i v zahraničí a teď mu čerstvé vyšla monografie skupiny Matadors s názvem Beatová aristokracie z Prahy.
Co byla tvoje první zásadní deska?
Z těch domácích to byly zpočátku singly. Olympic – Kufr / Anděl (1969), to byl první beatový singlík, který jsem si ve dvanácti sám od sebe rychle letěl koupit do obchodu, ovlivněn nějakým rozhlasovým pořadem. Smůla, že to bylo těsně po "chrastinovském" období a těsně po rozpadu Matadors. Nicméně, že "tenhleten klíč nevodmyká nic" jsem si drsně pobrukoval ještě hodně dlouho a popík to měl u mě spočítané. Jako dítko zvídavé jsem si vědomosti rychle doplňoval a staršímu bratrovi diskotéku s elpíčky tajně lustroval.
Co dneska rád posloucháš a co tě v současné muzice baví a zajímá?
Dneska poslouchám hlavně novinky, což je dáno mojí prací v rádiu. Baví mě sledovat, co se děje nového, i když to samozřejmě nestíhám. Nejvíc mě zajímají fúze. Kombinace etnické hudby nejrůznějšího původu s elektronikou, rockem nebo i s jazzem, který není mrtev, jen, řečeno se Zappou, trochu zapáchá. Podobný odér ale cítím i u českého hip hopu. Je mu už taky líp ve fúzích než v čisté podobně.
Stává se ti , že při poslechu podvědomě rozděluješ hudbu na "profesní zájem" a na "prožitek běžného posluchače"?
Určitě ano. Vlastně vždycky. V posledních letech (tak pětadvaceti?) je na prvním místě profesní zájem, který někdy přeroste do prožitku běžného posluchače. Opakovaně a sám od sebe si pouštím třeba desky Banany s Vladivojnou nebo teď Dusilovou s Clarinet Factory.
Jaký je tvůj názor na současnou českou hudební scénu, děje se tam něco zajímavého?
Neděje i děje. Kvantita převládá nad kvalitou a člověk si musí hodně vybírat. Chcete seznam? Dan Bárta, S.O.I.L., Ecstasy of Saint Theresa, WWW, Radůza, Traband, Maraca, stálice Bittová. Různorodé, ale snad pochopitelné.
Jak vypadal rok 2008 z hlediska nových objevů a kdo ještě se do tvého výběru nedostal?
Z alb to byly pěkné fúze na bázi jazzíku Animage (Bárta) a S.O.I.L. (Zuzana Kropáčová), ale v hudbě už máloco překvapí, a tak oceňme i nápady ve zvucích a textech. Vtipná byla nová tvorba dvojic, jako jsou DVA, Čokovoko nebo slovenští Longital.
Co byla tvoje první zásadní deska?
Z těch domácích to byly zpočátku singly. Olympic – Kufr / Anděl (1969), to byl první beatový singlík, který jsem si ve dvanácti sám od sebe rychle letěl koupit do obchodu, ovlivněn nějakým rozhlasovým pořadem. Smůla, že to bylo těsně po "chrastinovském" období a těsně po rozpadu Matadors. Nicméně, že "tenhleten klíč nevodmyká nic" jsem si drsně pobrukoval ještě hodně dlouho a popík to měl u mě spočítané. Jako dítko zvídavé jsem si vědomosti rychle doplňoval a staršímu bratrovi diskotéku s elpíčky tajně lustroval.
Co dneska rád posloucháš a co tě v současné muzice baví a zajímá?
Dneska poslouchám hlavně novinky, což je dáno mojí prací v rádiu. Baví mě sledovat, co se děje nového, i když to samozřejmě nestíhám. Nejvíc mě zajímají fúze. Kombinace etnické hudby nejrůznějšího původu s elektronikou, rockem nebo i s jazzem, který není mrtev, jen, řečeno se Zappou, trochu zapáchá. Podobný odér ale cítím i u českého hip hopu. Je mu už taky líp ve fúzích než v čisté podobně.
Stává se ti , že při poslechu podvědomě rozděluješ hudbu na "profesní zájem" a na "prožitek běžného posluchače"?
Určitě ano. Vlastně vždycky. V posledních letech (tak pětadvaceti?) je na prvním místě profesní zájem, který někdy přeroste do prožitku běžného posluchače. Opakovaně a sám od sebe si pouštím třeba desky Banany s Vladivojnou nebo teď Dusilovou s Clarinet Factory.
Jaký je tvůj názor na současnou českou hudební scénu, děje se tam něco zajímavého?
Neděje i děje. Kvantita převládá nad kvalitou a člověk si musí hodně vybírat. Chcete seznam? Dan Bárta, S.O.I.L., Ecstasy of Saint Theresa, WWW, Radůza, Traband, Maraca, stálice Bittová. Různorodé, ale snad pochopitelné.
Jak vypadal rok 2008 z hlediska nových objevů a kdo ještě se do tvého výběru nedostal?
Z alb to byly pěkné fúze na bázi jazzíku Animage (Bárta) a S.O.I.L. (Zuzana Kropáčová), ale v hudbě už máloco překvapí, a tak oceňme i nápady ve zvucích a textech. Vtipná byla nová tvorba dvojic, jako jsou DVA, Čokovoko nebo slovenští Longital.
10 českých bigbítových desek podle Aleše Opekara:
FLAMENGO - Kuře v hodinkách (1972)
Zásadní deska pro český rock 70. let. Příznačné, že vyšla v době, kdy už kapela Flamengo neexistovala. Básník Josef Kainar otextoval melodie rytmicky i zvukomalebně. Hladce plynoucí spád hlásek a samohlásek byl podložen nenáročně filozofující myšlenkovou rovinou, což výborně ladilo do výsledných aranží, které už byly trochu jazz rockem, ale ještě pořád i poctivým bigbítem.
PRAŽSKÝ VÝBĚR – Straka v hrsti (1988)
Zásadní deska pro český rock 80. let. Jak známo, pod uvedeným názvem nevyšla a byla šířena na páscích od roku 1982 jako červená krvinka v nemocném organismu. Kompozičně perfektně vygradované formy vyvolávající mrazení v zádech, spiklenecké texty s mnoha jazykovými novotvary vyvolávající smích. Pitvoření a zápal jak u amatérů, ale profesionálně a virtuózně zahrané. Po dlouhé době něco, s čím se mohl člověk ztotožnit. Nová vlna jako vyšitá, na světové úrovni.
OLYMPIC – Želva (1968)
Úplně první řadová LP deska českého bigbítu. Želva obsahuje písničky jako Želva, Vzpomínka plíživá, Snad jsem to zavinil já, prostě zlidovělé kusy, které se dodnes zpívají u táboráků. A to se stane málokdy. Janda s Chrastinou tu shrnuli repertoár, který ukázal, že s češtinou na beatové rytmy to lze. Stoprocentní bigbít a přitom humorný nadhled (Línej skaut).
THE MATADORS - The Matadors (Supraphon 1968)
Na svou dobu vzniklo v Čechách skvělé album, ale bohužel přišla na pulty prodejen v době, kdy už vlastně skupina neexistovala a tak je to dodnes nedoceněná deska. K Olympiku nejen rovnocenná protiváha, v mnohých aspektech lepší. Málokdo si tehdy uvědomoval v anglicky zpívaném repertoáru vlastní tvorbu, ale ona tam byla. Prostě vysoká škola bigbítová.
PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned (1978)
Nahrávky Plastiků z let 1974 – 75 se mi asi z celého undergroundu vryly do paměti nejvíc. Bylo v tom cosi podmanivě fascinujícího, ty repetitivní figury a polorecitovaný zpěv a bylo mi líto, že se nemůžu dopátrat, kdy a kde bude kapela vystupovat, až jsem se dočetl, že je pozavírali. Byla to vždycky výborná kapela. A tohle album s vtipnou parafrází na Beatles v názvu (což dělal i Zappa), je pro český bigbít asi nejzásadnější.
VLADIMÍR MIŠÍK, Etc... - Vladimír Mišík, Etc.. (1976)
To byla deska, kterou jsem si často pouštěl, hlavně do sluchátek. Kainar už nežil, tak Mišík nezapomenutelně zhudebnil Stříhali do hola malého chlapečka. Kainar to myslel obecněji, ale nám šlo prvoplánově o ty vlasy, které nám ředitelé škol chtěli stříhat. Brali jsme to jako protestsong. Tahle deska se vpila do naší generace.
BITTOVÁ – FAJT - Bittová – Fajt (1987)
To byla bomba. Na desku jsem čekal dlouho, protože jsem je znal z mnoha koncertů, festivalů, ale přišla ještě docela včas. Kratičké hříčky bubnů a houslí, neuvěřitelně vzrušující zpěv plný mnoha barev a odstínů. Bylo to něco nového, neskutečně originálního. Miluju to dodnes.
Z KOPCE – Z kopce (1989)
První repertoár skupiny Z kopce předznamenal všechno, co dělá Petr Váša dodnes. Bylo hned jasné, že je tu nový člověk, který "má co říct". A tak i album splnilo očekávání. Trochu krkolomně, ale šikovně vygradované písničky, vtipné pointy v textech, obecnější platnost a velmi excentrický projev. Dodnes se k tomu vracím.
BLUE EFFECT – Meditace (1970)
No jo, na Meditaci nesmím zapomenout, to jsou ještě doznívající 60. léta, postupný přechod od angličtiny k češtině. Nezapomenutelný Sluneční hrob a vůbec celá atmosféra. Myslím, že je to jedna z nejčastěji hraných beatových desek v českých domácnostech té doby.
RŮZNÍ - Czech! Till Now You Were Alone (1984)
Jásná páka, Mám Bubo, Ještě jsme se nedohodli, Extempore... Tento velice pozoruhodný sampler českých neoficiálních nahrávek kapel nové vlny a alternativy, který byl vydán snad v Itálii nebo kde, považuji za velmi významný. Domácí zájemci sice měli možnost shánět nahrané demokazety, ale vůbec ten fakt, že takové elpíčko vyšlo, v době, kdy by naše vydavatelství nerisklo vydat podobnou nahrávku ani na singlu. byl všeobecně velmi povzbudivý.
FLAMENGO - Kuře v hodinkách (1972)
Zásadní deska pro český rock 70. let. Příznačné, že vyšla v době, kdy už kapela Flamengo neexistovala. Básník Josef Kainar otextoval melodie rytmicky i zvukomalebně. Hladce plynoucí spád hlásek a samohlásek byl podložen nenáročně filozofující myšlenkovou rovinou, což výborně ladilo do výsledných aranží, které už byly trochu jazz rockem, ale ještě pořád i poctivým bigbítem.
PRAŽSKÝ VÝBĚR – Straka v hrsti (1988)
Zásadní deska pro český rock 80. let. Jak známo, pod uvedeným názvem nevyšla a byla šířena na páscích od roku 1982 jako červená krvinka v nemocném organismu. Kompozičně perfektně vygradované formy vyvolávající mrazení v zádech, spiklenecké texty s mnoha jazykovými novotvary vyvolávající smích. Pitvoření a zápal jak u amatérů, ale profesionálně a virtuózně zahrané. Po dlouhé době něco, s čím se mohl člověk ztotožnit. Nová vlna jako vyšitá, na světové úrovni.
OLYMPIC – Želva (1968)
Úplně první řadová LP deska českého bigbítu. Želva obsahuje písničky jako Želva, Vzpomínka plíživá, Snad jsem to zavinil já, prostě zlidovělé kusy, které se dodnes zpívají u táboráků. A to se stane málokdy. Janda s Chrastinou tu shrnuli repertoár, který ukázal, že s češtinou na beatové rytmy to lze. Stoprocentní bigbít a přitom humorný nadhled (Línej skaut).
THE MATADORS - The Matadors (Supraphon 1968)
Na svou dobu vzniklo v Čechách skvělé album, ale bohužel přišla na pulty prodejen v době, kdy už vlastně skupina neexistovala a tak je to dodnes nedoceněná deska. K Olympiku nejen rovnocenná protiváha, v mnohých aspektech lepší. Málokdo si tehdy uvědomoval v anglicky zpívaném repertoáru vlastní tvorbu, ale ona tam byla. Prostě vysoká škola bigbítová.
PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - Egon Bondy´s Happy Hearts Club Banned (1978)
Nahrávky Plastiků z let 1974 – 75 se mi asi z celého undergroundu vryly do paměti nejvíc. Bylo v tom cosi podmanivě fascinujícího, ty repetitivní figury a polorecitovaný zpěv a bylo mi líto, že se nemůžu dopátrat, kdy a kde bude kapela vystupovat, až jsem se dočetl, že je pozavírali. Byla to vždycky výborná kapela. A tohle album s vtipnou parafrází na Beatles v názvu (což dělal i Zappa), je pro český bigbít asi nejzásadnější.
VLADIMÍR MIŠÍK, Etc... - Vladimír Mišík, Etc.. (1976)
To byla deska, kterou jsem si často pouštěl, hlavně do sluchátek. Kainar už nežil, tak Mišík nezapomenutelně zhudebnil Stříhali do hola malého chlapečka. Kainar to myslel obecněji, ale nám šlo prvoplánově o ty vlasy, které nám ředitelé škol chtěli stříhat. Brali jsme to jako protestsong. Tahle deska se vpila do naší generace.
BITTOVÁ – FAJT - Bittová – Fajt (1987)
To byla bomba. Na desku jsem čekal dlouho, protože jsem je znal z mnoha koncertů, festivalů, ale přišla ještě docela včas. Kratičké hříčky bubnů a houslí, neuvěřitelně vzrušující zpěv plný mnoha barev a odstínů. Bylo to něco nového, neskutečně originálního. Miluju to dodnes.
Z KOPCE – Z kopce (1989)
První repertoár skupiny Z kopce předznamenal všechno, co dělá Petr Váša dodnes. Bylo hned jasné, že je tu nový člověk, který "má co říct". A tak i album splnilo očekávání. Trochu krkolomně, ale šikovně vygradované písničky, vtipné pointy v textech, obecnější platnost a velmi excentrický projev. Dodnes se k tomu vracím.
BLUE EFFECT – Meditace (1970)
No jo, na Meditaci nesmím zapomenout, to jsou ještě doznívající 60. léta, postupný přechod od angličtiny k češtině. Nezapomenutelný Sluneční hrob a vůbec celá atmosféra. Myslím, že je to jedna z nejčastěji hraných beatových desek v českých domácnostech té doby.
RŮZNÍ - Czech! Till Now You Were Alone (1984)
Jásná páka, Mám Bubo, Ještě jsme se nedohodli, Extempore... Tento velice pozoruhodný sampler českých neoficiálních nahrávek kapel nové vlny a alternativy, který byl vydán snad v Itálii nebo kde, považuji za velmi významný. Domácí zájemci sice měli možnost shánět nahrané demokazety, ale vůbec ten fakt, že takové elpíčko vyšlo, v době, kdy by naše vydavatelství nerisklo vydat podobnou nahrávku ani na singlu. byl všeobecně velmi povzbudivý.
časopis mGuide 2009/02
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/10-ceskych-bigbitovych-desek-podle-Alese-Opekara~09~unor~2009/
