21.1.2003 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: novinky bohužel redaktorům nebyl dobrý ani jeden Čech nebo cizozemec z oblasti klasické hudby. Jak příznačné! V jednom televizním pořadu mě zase upoutal názor, že co se týká úmrtí, tak rok 2002 nebyl nijak dramatický, že byl dokonce
mírný. No proti gustu žádný dišputát. Mě tedy moc idylický nepřipadal. Uznávám však, že je to hodně záležitost osobního vnímání a prožitku. Vyberu jenom několik osobností, ke kterým mám nepřímý citový vztah. Byl jsem smutný z odchodu dvou výborných
houslistů, kteří mě různým způsobem ovlivnili. Petr Rybář mě oslovil v posledních letech svými názory a morálním kreditem. Wolfgang Schneiderhan byl umělcem, kterého jsem v době mého dětství a teenagerovských let téměř zbožňoval. Jeho nahrávku Mozartových
koncertů jsem si pouštěl až do zničení černé desky a přiznávám, že jsem se jeho interpretaci snažil co nejvíce napodobit. Patřil tehdy k mým idolům stejně jako Jan Kubelík, Jaroslav Kocian, František Ondříček, David Oistrach, Josef Suk a Leonid
Kogan.
Hobojista Josef Schejbal byl nejen legendou České filharmonie, ale v době mého dětství i mých rodných Pardubic. Často jsem ho v Pardubicích vídával, ale tehdy jsem nebyl schopen docenit vše, co