20.12.2004 | Autor: Compress | sekce: novinky Franz Schreker byl jedním z nejvlivnějších operních skladatelů své doby. Sláva jeho nejznámějších děl se rozšířila nejen v celém prostoru německy mluvících zemí, ale dosáhla až do Prahy, Stockholmu a Leningradu. Život a dílo skladatele, jehož jméno už dnes není "tajným tipem", obsáhle dokumentuje nová výstava Židovského muzea ve Vídni.
Společně s Alexanderem Zemlinským, Arnoldem Schönbergem, Antonem Webernem, Alanem Bergem a Erichem Wolfgangem Korngoldem reprezentuje Franz Schrecker (1878-1934) tzv. Vídeňskou modernu. Schrekerovo dílo zahrnuje vedle oper a hudebních dramat hlavně písně, skladby pro orchestr či sbor, taneční pantomimu a komorní hudbu. Na počátku jeho věhlasu jakožto představitele hudební avantgardy stál fenomenální úspěch opery Hlas v dálce (Der ferne Klang) při světové premiéře ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1912. Další frankfurtské premiéry jeho oper Poznamenaní (Die Gezeichneten, 1918) a Hledač pokladů (Der Schatzgräber, 1920) vynesly Schrekerovi mezi tehdejšími operními skladateli jedno z nejpřednějších míst. Výrazem vzrůstajícího uznání bylo též Schrekerovo jmenování ředitelem Berlínské hudební vysoké školy v roce 1920. Schreker tu působil až do roku 1932 a byl velice ctěn také jako pedagog. K jeho žákům patří mimo jiné Alois Hába, Ernst Křenek, Berthold Goldschmidt či Karol Rathaus.
Syn židovského dvorního fotografa z Čech a matky z katolické šlechtické rodiny z východního Štýrska (narozený v 23. března 1878 v Monacu) cestoval do svých deseti let s rodinou po celé Evropě. Po náhlé smrti Franzova otce se rodina usídlila ve Vídni; tady Schreker začal studovat na Vídeňské konzervatoři (housle u Arnolda Rosého, skladbu u Roberta Fuchse). V roce 1907 založil Filharmonický sbor, který se stal nejdůležitější tribunou nové hudby ve Vídni. Mezi množstvím děl, které sbor během Schrekerova vedení (do roku 1920) nastudoval, tu měl premiéru například Zemlinského Psalm xxiii nebo Schönbergův Mír na zemi (Friede auf Erden) a Gurrelieder. - Největší úspěchy ve veřejném hudebním životě slavil Franz Schreker v politicky a hospodářsky nestabilních raných letech Výmarské republiky. Během 20. let mu učarovaly nové technologie, a tak Schreker vytvářel četné gramofonové nahrávky, dirigoval pravidelně v rozhlasovém studiu, dělal první koncertní filmy a byl také jedním z prvních skladatelů, kteří komponovali přímo pro rozhlas. Ve stejné době narážela již jeho další díla - opery Irrelohe (1924), Zpívající ďábel (Der singende Teufel, 1928) a Kovář z Gentu (Der Schmied von Gent, 1932) - u mladší generace na jistou kritiku. Jeho skuteční protivníci však vystoupili teprve z řad přívrženců národního socialismu.
Pod tlakem nacistického teroru musel Schreker stáhnout plánovanou premiéru opery Christophorus a v roce 1932 byl přinucen k odchodu z Berlínské hudební vysoké školy. V následujícím roce ztratil též svou mistrovskou třídu na Pruské akademii umění a od té doby byl zbaven - podobně jako Arnold Schönberg, s nímž ho v této době pojilo intenzivní přátelství - jakýchkoli možností dalšího působení: jeho opery byly vyškrtány z programů a označeny za "zvrhlé". Franz Schreker zemřel v roce 1934 na infarkt.
Výstava v Židovském muzeu ve Vídni zpřístupňuje vůbec poprvé velké části Schrekerovy pozůstalosti - partitury, rukopisy, osobní dokumenty a fotografie ze soudobých operních představení. Expozice "Franz Schreker - Překračování hranic, hranice tónů" probíhá od 15. prosince 2004 do 24. dubna 2005. Židovské muzeum v Dorotheergasse 11 ve Vídni je otevřeno denně kromě soboty od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek až do 20 hodin. Základní vstupné činí 5 eur, zlevněné 2,90 eur.