Takovýhle guláš tipů a típků (a týpků) na nadcházející víkend, do něhož velkoryse zahrnuji i dnešek, tj. pátek, samozřejmě nehodlám zatěžovat úvodem. Jen jednu vaculíkovskou: Jaro je tu, a vy - meteorologové seriózní i rosničky lehčí pověsti - jste hlásili oteplení, xakru!?! Koukněte se z vokna! Sněží, do háje (to jsem ale slušná, vulgarismům se vždy bedlivě vyhýbající dáma)!!!

Naštěstí, pokud vím, v pražské Malostranské Besedě je docela teplo. Dnes (pátek 11. 4. ve 20:30) se tu premiérově představí nová kapela renesančního workoholika Martina Němce (hudební skladatel, textař, scenárista, hudebník, akademický malíř` - čili Precedens, spolupráce na albech Báry Basikové, Sahary Hedla a další, scénář ke Šteindlerově filmu PERNÍKOVÁ VĚŽ...), kterou pojmenoval Lili Marlene. Netuším, zda podle toho sentimentálního německého šlágru, každopádně se prý lehce vyvléká z rocku směrem k žánru, který sami hudebníci nazývají "elektronickým šansonem". Jedná se o čistě autorský projekt (texty i muzika) klávesisty a kapelníka Martina Němce, jenž opět dokázal, že má rád zpěvačky: dopředu postavil expresivní alt Dáši Součkové (O.P.O.). Dalšími členy kapely jsou převážně členové legendárních Precedens (Pavel Nedoma na klávesy, Petr Kohut na baskytaru, Miroslav Turek na bicí) výjimku tvoří velmi talentovaný jednadvacetiletý kytarista Ondřej Voršilka (známý z účinkování v několika mladých, převážně funkových formacích - Fun people...). Ať už to dopadne jakkoliv, minimálně jeden chlapík bude mít Vánoce - náš systémák Honza Havlíček, zarytý germanofil, jenž umí Lili Marlene v originále, a to v kompletní verzi, a oblažuje nás jí vždy, když se večírek překulí do lehce unaveného, podnapilého finále...

V pražské Akropoli dnes (11. 4. od 19:30) pokračuje projekt EuroConnections, a to dvoukoncertem: hlavním tahákem je francouzská triphopová skupina Arom (na snímku), tvořená Caroline a Dominiquem, kteří se poprvé potkali v Paříži v roce 1997. Dom studoval klasický klavír na Hudební konzervatoři v Marseille a skládal hudbu pro divadelní hry. Poté se rozhodl pro studium zvuku, přestěhoval se do Paříže a začal pracovat jako zvukový mistr v pařížských studiích. Caro vystudovala divadlo v Nice. Od dětství se věnovala zpěvu a postupně si vypracovala velice osobitý hlasový projev. V současné době se věnuje také dabingu pro film a TV. V roce 2002 vyšlo jejich vůbec první CD JARDIN D´EDEN u vydavatelství Kwark. Album je poctou triphopu, elektrickým zvukům a hlavně Carolinině elektrizujícímu hlasu. Druhou skupinou večera je mladá, nadějná kapela, o které se začíná hovořit jako o objevu roku 2002, Alvik. V červnu vydali své první demo STAYING OUT SO LONG se třemi výraznými skladbami, které prý přinášejí přesně to, po čem tuzemská progresivní scéna už dlouho marně prahla (teď se pomalu připravují vydat své debutové album)... Žánrově by se dali označit za progresivní nu-jazz či smooth dance music. Během loňského listopadu jste je možná zachytili coby support na turné Extasy of Saint Theresa...

Vyhovme pro jednou pořadatelům: "Poslední MIX - Roxy Promotion děkuje DJ Trávovi za dlouholetou spolupráci!" Poslední klubová noc v Roxy s názvem MIX, jejímž dlouholetým rezidentem byla legenda českých DJs, se odehraje zítra (sobota 12. 4.), pak se tato stálice domácí scény odebírá na dlouhodobý odpočinek za hranice ČR a prý o něm dlouho, dlouho (minimálně do podzimu) neuslyšíme... Jeho hostem bude tentokrát Moose Aka Musique, univerzální DJ, který vydává svou produkci na labelech jako XL, Positiva, Skinnymalinky a hlavně na značce Owen Ready, najdete ho pod mnoha jmény (Moose, Philter, PF Project, Stuntmen, Tzunt, Party Faithful) a můžeme od něho očekávat zajímavou fúzi techhouse, progressive a breaků. Vedle hostitele DJ Trávy bude celou noc zahajovat DJ Lana a v chilloutu zahraje Significant Brother. Po čtyřech letech tak končí jedna z nejstarších klubových nocí v Roxy...

"To, co mě na Konvrzkovi baví nejvíc, je naprostá absence jakýchkoli vypočítaných konstrukcí, neboli autenticita a ryzost. On je to vlastně novodobý lidový umělec," napsal Ondřej Bezr v někdejším R&P. "Jiří Konvrzek je velice svérázná osoba. Jeho hudba, přeskakující mezi žánry, je nezařaditelná. Zajímavé je, že i když je nezpochybnitelně dobrým instrumentalistou, jeho pitvoření a lehce úchylné texty nejvíce dráždí ty muzikanty, kteří se považují za seriózní," pravil můj vážený předchůdce na těchto stránkách, Antonín Kocábek na vlnách Radia 1. A Ondřej Konrád (opět někdejší redakce R&P: "Zní to hodně amatérsky, možná je to nějaký přírodní talent. Je bezkonkurenčně nejhorší." Zajímavé, že? Zkrátka a dobře, táborský Hostinec na druhém břehu (Tř. ČSA 1763 - za Jordánskou hrází) a jeho Hudební sklepy uvádí v sobotu 12. 4.: Jiří Konvrzek (III. zuby). Jiří Konvrzek nedávno vydal sólové album, obsahující písně, napsané v průběhu celé dosavadní hudební dráhy tohoto svérázného písničkáře. Od klasických folkových, přes hospodské popěvky až po vážné, waitsovsky laděné balady. Jiří Konvrzek se na albu představuje jako multiistrumentalista, hrající na kytaru, akordeon, trubku, mandolínu, foukací harmoniku a různé druhy bicích nastrojů. Je také výhradním autorem všech textů a hudby. A když už jsme u velkých jmen hudební publicistiky, Jiří Černý na ČT 1: "Je to solitér. On se nedá k ničemu přiřadit." Než skočit z Jordánské hráze, radši skočit na Konvrzka do Hudebních sklepů...

Nový styl, nový zvuk, nový repertoár s použitím lidových textů a promyšlené barevné hudby. Skloubeno s již dříve přítomnou energií, dravostí a hráčským nadhledem naznačuje, že poslech nového CD skupiny Pod Černý vrch s názvem SEMOTAM bude zážitkem. Více než roční pauzy skupina využila k personální přestavbě a stylovému zrání. K původní trojici Kubíček (baskytara) - Kubíčková (el.housle) a Šolich (zpěv, el. housle) přibyli noví členové (mám dojem, že tentokrát nejsou rodinně spřízněni, ale kdo ví?) Eva Burget na elektrickou violu a bubeník Martin Rychta (ex-Čechomor, skupiny Petra Nováka, Vaška Koubka aj...). Během druhé poloviny roku 2002 skupina odehrála na padesát koncertních a festivalových vystoupení. V koncertní smršti PČV pokračuje i v roce 2003, a aby toho nebylo málo, posílili o další amplifikované housle Heleny Kuglerové. "Je to rock? Je to wordmusic? Je to folk či country? Je to pop nebo underground?? Je to Pod Černý vrch !!! String´n´roll," praví slogan. No a "Podvrši" jsou v dubnu na turné (jeho zastávky hledejte v hudební databázi - ikona KLUBY): v sobotu 12. 4. je můžete zachytit v M-klubu ve Valmezu... (Pražský křest nového alba proběhne 28. 4. v klubu Vagon.)

Supernávštěvu z Moravy očekává v sobotu i pražská Radost FX. 12. dubna vystoupí téměř po pěti letech opět v klubu Radost FX v rámci klubové noci Sing Sing, určené právě spojení DJ a živý vokál, Iva Bittová s DJ Javasem. Javasova spolupráce s legendární vokalistkou Ivou Bittovou, významnou osobností alternativy, vznikla v průběhu roku 1998. V následujících letech byli hosty mnoha parties a festivalů po celé České i Slovenské republice, kde Iva Bittová vkládala do Javasova flexibilního house rytmu na živo improvizovaným způsobem svůj hlas, aby tak dokázali publiku schopnost prolínání různých vlivů elektronické a alternativní či etnické hudby. Hlavním stylem setů DJ Javase je funky deep tech-house, který můžete slyšet v mnoha polohách od klasického, jemně laděného deep house, až po energické valivé skladby v duchu odlehčeného techna. V sobotu je v Radosti doprovodí DJ Manio (E.C.A., Radost FX) a DJ Koala (ArtImpress).

Lehká komedie o tom, co se stane, když vám u dveří zazvoní krásná černoška na vdávání s názvem IGUO - IGUA (scénář Marek Epstein, kamera Martin Šácha, hudba Ondřej Brousek, režie Tomáš Krejčí), kterou dávají v neděli od 20:00 na ČT 1, by patřila tak do sloupku Mirky Spáčilové v MF Dnes, kdyby... do hlavní role neobsadili zpěvačku skupiny Monkey Business Tonyu Graves. Jiřímu táhne na padesát a jeho synu Milanovi na třiadvacet (Oldřich Navrátil a Ladislav Frej ml.). Vedou spolu poklidnou, dalo by se říci staromládeneckou domácnost. Jejich harmonické soužití, stmelované společnou vášní pro sbírání pivních etiket a pití piva vůbec, je jednoho dne rázně přerušeno naléhavým zvoněním domovního zvonku. Za dveřmi stojí atraktivní dívka. A ta kráska za dveřmi je černá. Je to Lila z ostrovů Vanuatu. Přijela se vdát a jejím vyvoleným je právě Jiří! Milan, vracející se pozdě večer domů, nalézá v kuchyni vyděšeného otce a mlčící černošku ve společném tichém rozjímání nad absurditou jejich setkání... Iguo znamená v Lilině domorodém nářečí milovat. Základní otázkou však zůstává koho. Bude skutečně "Jiří iguo Lila" nebo dopadne všechno úplně jinak? Tak to nevím ani já, ale pokud budu v neděli večer doma  charismatickou Tonyu v úplně jiné roli než na pódiu s mikrofonem, si nenechám ujít... A druhý den si jako vždycky koupím MF Dnes (než na mě přijde řada, kouknu, co nového v zemi české, chilli jak zní pondělní headline Blesku) a přečtu si, co na to Mirka Spáčilová...