Rozhovor krátký, ne však nejkratší. Ten se odehrál před pěti lety, když Echt! slavili desetiletí, a vypadal takto: Karle, ty lidi jsou z vás úplně šílený... bla, bla (otázka na čtvrt odstavce)? "Jsem rád, když to lidi baví." Další pokus - A co ty úžasný texty (dtto)? "Když jedu autobusem, vobčas mě něco napadne." To jen abyste nečekali bůhvíco...

Co říkáš na Růžovo tvrzení, že v začátcích se v Echtu chlastala první liga?

"No, tenkrát jsme byli dost rozjetý... Ale Růža například teď pije daleko míň - v Akropoli byl myslím téměř střízlivej."

Na tobě prý ta promile nejsou vůbec znát...

"To je fakt, to tvrdí hodně lidí, ale dobrý kamarádi už to poznaj´."

Pijete takhle pořád?

"Dřív jsme kalili po každým koncertě. Teď už zdaleka ne tolik, leda při nějakejch zvláštních příležitostech, jako byly ty narozeniny. To jsme táhli do rána... Ale před koncertem si dám maximálně dvě pivka. To víš, kytara, ságo, texty - to bych si nelajs´. Navíc ty lidi si zaplatěj´ vstupný a nechtěj se dvě hodiny koukat na bandu ňákejch vožralů..."

Proč přišlo do Akropole tak málo bývalých členů?

"Pár lidí mi úplně zmizelo z obzoru... A někdo nemohl - třeba Martin Houdek bubnuje s Monkey Business a zrovna měli koncert. To je jako s lidma... Ten samej den byla ve Vagonu Garáž a na nás holt chodí podobný publikum. Dokonce mi volal místní barman Martin, že tam bylo málo lidí, protože prej všichni šli na Echt!"

Přišla jsem trochu později, takže jsem třeba nezaznamenala Kábu... Byl vůbec s vámi na pódiu při závěrečný děkovačce?

"Víš, že nevím? Některý písničky jsme předtím dlouho nehráli a já jsem, upřímně řečeno, měl dost starostí sám se sebou, než abych si ňák moc všímal co se děje kolem..."

Před pěti lety vám položil David Kopelent otázku, jaký přínos má Echt! pro českou hudební scénu. Zkus okomentovat vaše tehdejší odpovědi... (Jirka Michálek: Pohybujem se v takovejch vodách, ať je to irská muzika nebo bigbít z šedesátých a sedmdesátých let. Myslím, že jsme jedna z mála kapel, která je i mezi sebou dost v pohodě, což je podle mě takový příklad pro ostatní, že je lepší se všemu zasmát, než se hádat nebo dokonce rozpadnout. Karel Malík: Ten společenský bych věděl, ten hudební nevím.)

"Tak to bych podepsal furt."

Nemrzí tě, že za těch pět let se vlastně nic nezměnilo, co se "popularity" týče?

"Mně je to v podstatě jedno. Nehrajeme proto, abychom byli slavný, ale protože nás to baví. Navíc - to je věc manažera. Byli jsme v Noci s Andělem... nic jinýho tady v TV stejně vlastně ani není... možná ten Paskvil, ale já se na televizi stejně moc nekoukám. Když přijde nějakej kamarád a řekne, že nás slyšel v rádiu, tak mám radost, ale jinak..."

A kdyby náhodou, nějakým neuvěřitelným zázrakem, vás pozvali třeba do ESA... Šli byste?

"V žádným případě."

Uživí vás hraní?

"Jasně, že ne. Já jsem jedinej, kdo se živí muzikou. Kluci maj každej svý zaměstnání. Tomáš Schilla je rentgenolog, Martin Černý dělá zvukaře na Deltě, Vláďa Zatloukal zase počítačovou grafiku a Jirka Michálek vozí víno z Moravy do Prahy..."

A co Létající cirkus? (Karel hraje zároveň v znovuobnovené Hudbě Praha, která právě objíždí republiku s turné, nazvaném Létající cirkus: kapely "spřízněné volbou", rozuměj dlouholetými hudebními i přátelskými vztahy, se daly dohromady a jezdí společně; jedná se o zmíněnou Hudbu Praha, Echt!, Divoký srdce, duo Luboš Pospíšil & Bobo Zatloukal plus skupinu mentálně postižených muzikantů s názvem Vega - pozn. av.)

"Odehráli jsme zatím čtyři koncerty a ty byly naprosto supr. Hrozně se mi líbí, bejt zase takhle pohromadě... Všichni jsme kámoši a navíc jsem tam poznal nový kamarády - ty kluky z Vegy. A pořadatelé se o nás královsky staraj´. Pohoštění je skvělý."

Takhle jezdíte dohromady (téměř každý muzikant totiž hraje alespoň ve dvou kapelách - pozn. av), abyste ušetřili místa v autobuse?

"Jéžiš, to ne. Každá kapela má někde jinde zkušebnu, takže jezdíme každej svým busem... To spíš ušetřej´ ty pořadatelé."

A nějaké nové, silné zážitky?

"Silný bylo pološílený turné v roce 2001 s Už jsme doma a MCH Bandem po zemích evropského severovýchodu, přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko do Běloruska, Ruska a zase do Polska. Obnášelo to strávit asi sedm tisíc kilometrů na cestách a téměř každý den koncert... Ale jinak - třeba v Pobaltí nebo ve velkejch ruskejch městech, Moskvě a Petrohradu, to vypadá jako normálně. Jediná fakt příšerná země je Bělorusko, tam je fašistická totalita jako kráva, náš koncert dokonce hlídali tajný..."

Na vašich stránkách se tak trochu vysmíváte neutuchajícím snahám hudebních publicistů vás nějak popsat, zařadit... Jak bys vaší muziku popsal tedy ty sám?

"No prostě bigbít. K tomu mám takovou zábavnou historku - když jsme nedávno hráli v Chrudimi, objevili jsme tam plakáty, na kterejch stálo: Skupina, hrající hudbu ve stylu americkéhu punku, ale i country&western, ale i hudbu blízkou Pogues. To je supr slátanina, co?"