Boskovický festival hlásí jednu změnu v pátečním programu: v divadelním šapitó vystoupí od devíti Teatr Novogo Fronta s představením Kdo se sem dívá. Letos se na festivalu poprvé objevuje samostatná jazzová scéna v Zámeckém skleníku. Následující úvahu s informacemi o účinkujících pro vás sepsal hudební publicista Vladimír Kouřil:

Letošní vpád jazzové hudby na boskovický festival není pouhým dramaturgickým rozmarem. Festival se hudebně převážně určoval jako pomezí alternativy s přesahy na obě strany hranice, bez důraznějšího vymezování žánrového, zato zřetelně se odtahujícího od středního proudu. Celá historie jazzu a souběžně se vyvíjející moderní populární hudby, která se z něj zrodila v éře swingu, je však o periodických vlnách, v nichž se hudebně vnímavější část nejmladší generace k jazzu obrací vždy v okamžiku přesycení módními směry své doby. To platí u jazzu a pop music oběma směry - vždyť jsou to na sobě závislí příbuzní. Stačí připomenout nástup klasického rock´n´rollu jako reakci na dlouhé swingové období a změny sociálního klimatu ve vyspělých zemích, či nástup jazzrocku coby odezvy na prudký instrumentální vývoj rocku v 60.letech a posluchačskou odtažitost problematičtěji stravitelného free jazzu téhož času. Nová pokolení se proto vracejí spíše k hudbě svých dědů než otců: Patří to k logice vztahů mezi generacemi. Není proto divu, že dnes se prudce rozrůstá nová jazzová generace, které začalo být těsno ve stylové nabídce konce století. Nastupují muzikanti, kteří jsou talentovaní, touží vyřádit se po svém sólisticky, skladatelsky a aranžérsky, mají studijní možnosti, které žádná jiná generace v našich dějinách neměla a mají za sebou historii tuzemského jazzu v solidní evropské kvalitě.
Dramaturgie boskovického festivalu tuto skutečnost vývoje na hudební scéně a mezi publikem včas zaznamenala a z nabídek sestavila pestrou ukázku toho, co se na klubové scéně jazzu děje. Ostatně sám měsíčník UNI kontinuitu informovanosti o soudobém jazzu si udržuje po celou svou existenci. Festivalovému publiku se představí celá sada výborných kapel, se zdatnými a znamenitými improvizátory. Dobou působení zde bude nejstarší kapelou BIG BAND TRUMPETS. Vznikla před deseti lety a její hudba je dědictvím slavné jazzrockové kapely Chase z přelomu šesté a sedmé dekády minulého století. Jen o čtyři roky kratší dobu působí kritikou dobře oceňovaný KK BAND se svou verzí povětšinou akustické improvizované muziky. Koho už před pár lety zaujal přední sólista Kontrabandu saxofonista Marcel Bárta, v Boskovicích si jeho výbušnou hru užije jak v NUSELSKÉM UMĚLECKÉM ORCHESTRU, tak v jeho vlastním kvintetu VERTIGO. Ambice NUO jsou, jak vyplývá z rozhovorů pianisty Jakuba Zitka, nemalé a připomínají obdobné snahy úvodních kapitol Pražského Big Bandu v 70.letech: Jít cestou vlastní tvorby, tak aby se v ní zrcadlilo lecos z toho úžasného, co jazzoví velikáni dali tomuto žánru, ale rovněž i to, co se v soudobé hudbě děje nyní. V obou formacích se rovněž setkáme s výborným trumpetistou Oskarem Törökem. VERTIGO představuje styl nebojácně navazující na u nás už pozapomínanou hudbu plnou experimentů v avantgardních hledačských proudech.
Velkou dílnou pro nastupující jazzmany je THE YOUNG PEKÁČ kapelnicky, aranžérsky i pedagogicky vedený sólistou Bromova orchestru (od roku 1967) - trombonistou Mojmírem Bártkem. Pro svou hru využívají bohaté stylové palety bigbandové hry plné swingu, taktéž latinoamerických vlivů. Hudbu plnou živosti, ale i přemýšlivosti hrají i menší komba, například IN2FUNK kytaristy Jana Tulenka, hardbopově až soulově znějící IN THE POCKET, sexteto NEDABA s výborným trumpetistou Miroslavem Hloucalem, nebo němečtí BLUE JAY FUN CAYZ.
Zahraniční část budou dále reprezentovat trio NEL´O´FEEL drážďanské zpěvačky Nele Nitzsche, alternativně s elektronikou experimentující saxofonové duo HEAVY MEN(T)AL a kvarteto pianisty STEFANA GRASERA. S jazzovými prvky se budeme setkávat u celé řady ohlášených bandů. Výčet vybraných seskupeních sice připomíná nástup jazzrockové generace na počátku 70.let, ale tehdejší kapely se daly snadno spočítat, zatímco dnes je jich hraje po jazzových klubech této jinak nejazzové země nečekaně mnoho. Po chudém dvacetiletí, kdy nástupy generací představovalo doslova jen pár výraznějších osobností a jejich kapel z celého území, se dnešek jeví jako nástup slibného času pro jazz v srdci Evropy. A zasáhne-li tento zájem muzikantů i mladou posluchačskou obec, nastane snad i čas změny v myšlení rozhlasových dramaturgů.