27.2.2003 | Autor: Anna Vančová | sekce: novinky Pohádky a vůbec filmy pro děti bývaly veleúspěšným českým vývozním artiklem. Na této skutečnosti se nepochybně podepsal fakt, že za totáče celá řada tvůrců nemohla točit "normálně" a tak se ukrývala právě do méně sledovaného šuplíku "tvorba pro mládež"... Po roce 1989 se situace "znormalizovala", ale pohádky se točí dál - co by ostatně pouštěly naše báječně invenční televize na Štědrý večer? Jenže se příliš nedařilo; klasik Václav Vorlíček se ponořil do studené vody jezerního světa (a přesně tenhle feeling jeho nové pohádky, třeba právě zmíněná JEZERNÍ KRÁLOVNA, jasně vyzařují) a veleúspěšný Zdeněk Troška se svou PRINCEZNOU ZE MLEJNA je zase tak prvoplánově "hezky český", až ve mně vyvolává neodbytný pocit, že sedím v první brázdě na ochotnickém představení "Prodanky" (což bude zřejmě mimo jiné tím bohatým plavým vlasem mlynářské dcerky, který evidentně připomíná Mařenčinu chemlonovou paruku). To Vávrova pohádka je skutečně "česká"; s princem, jenž vítězí spíše důvtipem, než dobře mířenými kung fu kopy, i peklem, které se sice od dob Čerta a Káči zmodernizovalo, ale zase ne tak "kór" moc...


Bylo, nebylo, třeba v sedmdesátých letech, kdy jsme se zvýšeným tepem čekali na několikavteřinový záběr na zakázanou zpěvačku Evu Olmerovou, mihnoucí se ve filmu MILENCI V ROCE JEDNA (1973)... Gone with the Wind, bůh zaplať. ČERT VÍ PROČ ale nabízí možnost, prohlédnout si několik zajímavých lidí z "backstage" hudební branže. Tak třeba prvním náměstkem Lucifera je Zdeněk Suchý, někdejší režisér hudebních pořadů Bago, Trip i "60", autor jednoho z nejlepších hudebních dokumentů uplynulého desetiletí IVAN KRAL - DANCING BAREFOOT, režisér mraků klipů a v neposlední řadě i 15 dílů seriálu BIGBÍT. O svém pojetí role na tiskovce prohlásil, že "než bejt za blbýho, to bude radši svině". (Leckterý z jeho někdejších spolupracovníků by tuto větu nadšeně podepsal; na stranu druhou - bez zavilé urputnosti, jíž se vyznačuje, by zřejmě leccos zatraceně povedeného nevzniklo...) Zdeněk Suchý, v kuloárech nazývaný Sucháč, není zdaleka filmovým debutantem: jen v poslední době jsme ho mohli vidět v malé roli fotografa v kavárně v moralitce Andrey Sedláčkové MUSÍM TĚ SVÉST, popřípadě coby drogového dealera v SAMOTÁŘÍCH. Jak říkám, samé sympatické role... Vávra mu ale poskytl příležitost pobýt na plátně téměř polovinu "hrací doby" plus velmi efektní, krvavě rudé kontaktní čočky.

To charismatický muzikant, harmonikář, kabaretiér (a kdo ví co ještě) Václav Koubek coby prchlivý sedlák Koloděj, prchající z peklu propadlého království, je ve filmu jako doma - na kontě má i dvě hlavní role: ve ZVÍŘATECH VE MĚSTĚ (1988) a Vojnárově CESTĚ PUSTÝM LESEM. Tím vás ale příliš neohromím; Koubek, ať už sám, s bandem nebo jen ve dvojici se saxofonistou Jardou Jeřábkem se na klubové scéně objevuje poměrně často. Tak snad alespoň poznámka na okraj: jeho vystoupení vážně stojí zato; obzvlášť v duu s Jeřábkovým "barovým ságem" doporučuji v nadcházejícím jaru jako prolog příjemného večera s novou slečnou (či pánem - my tu rozhodně NEJSME homofóbní). Často hrávají v pražské Baráčnické Rychtě a odtud je na Petřín coby kamenem... Btw, když už jsme u těch svišťů; Václavu Koubkovi právě vyšlo nové CD pro děti JÁ A MŮJ TÁTA... K dostání patrně na koncertech, neboť se jedná o samopal.

V miniaturní roličce, jež se nedostala ani do distribučních listů, se ve filmu objevuje i známá pražská, respektive žižkovská postava (ke všemu velmi velká, a to po všech stránkách) - muzikant Radomil Uhlíř. Léta hrával v Dvouleté fámě (fajn, neznáte, ale před půl rokem jim vyšla deska), hostoval v Ženách a teď je k nepřehlédnutí v občasných vystoupeních se svým bandem Kvartet Dr. Konopného. Kromě toho ho někdejší posluchači Radia Limonádový Joe znají coby Josefa Augustýna Zvonaře... (Resuscitujte už konečně Limonádového Joea! Rána jsou bez něj beznadějně kalná...)

A co slíbený princ Filip? Neherec, debutant, student produkce na FAMU, který k roli přišel způsobem, hodným zaznamenání: Roman Vávra hledal prince. Hledal, hledal, poohlížel se, kde se dalo, oslovoval kluky z ulice, až si pomalu připadal "jako gay", jak sám řekl (nejste náhodou homofóbní, pane režisére?). A našel. V hledišti Divadla na Zábradlí seděl jednoho večera čtyřiadvacetiletý Štěpán Kubišta. Osloven produkcí, chodil na konkursy tak dlouho ("vždycky mě někdo zavolal a řekl: ´je to sice úplná blbost, stejně to hrát nemůžeš, ale těch pět minut bys obětovat mohl, že jo?´ Tak jsem tam šel, pobyl pět minut a zase vypad. To se opakovalo asi pětkrát," tolik Štěpán o castingu na hlavní roli, za níž by leckterý profesionální herec obětoval pravou pazouru...), až byl obsazen. Role se zhostil veleúspěšně - vypadá skvěle, má sexappeal (tedy na plátně), prostě všechno, co princ nezbytně potřebuje.

Dotyčný princ mu šel zkrátka tak dobře, že až na tiskovce mi pomalu začalo docházet, že tohohle chlapce odněkud znám... Štěpán Kubišta je totiž jedním z pětice členů Pohyblivého klubu Joe´s Garage (Neznáte? Znáte - pořádají spoustu koncertů, jeden klub, bohužel zatím vytopený, a známý festival; alespoň na jedné jejich akci jste určitě byli. Anebo o ní alespoň slyšeli; třeba o loňském silvestrovském mejdanu v prostorách metra na Náměstí republiky, jež několik periodik inzerovalo pro jistotu rovnou pod hlavičkou "klub Náměstí republiky" - pražský Dopravní podnik má, zdá se, dobrou pověst; leckdo nevěřil že "béčko" vůbec někdy ještě pojede...).


Joe´s Garage si na tomto místě alespoň pár slov zaslouží. Když už pro nic jiného, tak pro připravované akce, s nimiž se na těchto stránkách ještě mnohokrát setkáte... V nejbližší době je to na příklad vystoupení americko-italské formace The Twin Dragons, která se v Praze už objevila jako support Ten Years After. V rámci série pražských klubových koncertů Prague International Blue Night je uslyšíme 18. 3. v Lucerna Music Baru... (Historie tohoto sdružení mimo jiné dokazuje, že přes veškeré úpění o neodvratném konci nekomerční kultury v Čechách - leckdy oprávněné - to jde, když se chce... a umí.)


Na svých stránkách (www.joesgarage.cz) o sobě píšou toto: " Vznik má spojitost s koncertem Toma Waitse ve Varšavě v květnu 2000 a první a zatím poslední návštěvou finských Leningrad Cowboys v Praze. Na Toma Waitse jsme naplánovali autobusový zájezd. Na vyprodaný koncert se nám bohužel nepodařilo zajistit více jak 30 vstupenek. Díky tomu jsme vyslali zájemce, kterým jsme byli nuceni lístky rozprodat, na koncert po vlastní ose. Leningrad Cowboys jsme do Prahy pozvali a ve spolupráci s agenturou Mafo jsme koncert částečně zařídili. Přibližně na půl cesty k zorganizovanému prvnímu koncertu jsme se dozvěděli, že Mafo agency podepsala smlouvu s kapelou bez našeho vědomí a koncert v divadle Archa pak uspořádala sama bez naší pomoci. Po těchto zkušenostech jsme usoudili, že bude lepší, abychom organizovali koncerty sami a nevázali se tolik na ostatní pořadatelské subjekty. 22.-23. září 2000 se konal první ročník festivalu Blues v lese v Lesním divadle Řevnicích, poté jsme pod svá křídla vzali několik českých kapel a zároveň zorganizovali nebo spoluorganizovali mnoho koncertů. Mezi nimi další Koncert proti Cenzuře - Koncert pro ČT na Kavčích Horách, Mick Taylor All Star Blues Band (pražský koncert bývalého člena The Rolling Stones). 1. ledna 2002 jsme aktivity Joe´s Garage rozdělili na ziskové a neziskové. O neziskové se stará od tohoto data občanské sdružení Pohyblivý klub, které využívá příspěvků od dárců, grantových organizací a dalších pomocných sil. Zastupování kapel a technickou realizaci koncertů má na starosti nadále Joe´s Garage."

Teď by se hodil nějaký štěpný závěr. Recenzi pohádky přenechám filmovým kritikům; mně se líbila, mým dětem taky, princezna je roztomilá, Lucifer v rámci možností ďábelský, princ, jak už jsem řekla, fešák, a Joe´s Garage funguje a dělá dobré koncerty... Mohlo by být hůř.